tereza1198 komentáře u knih
Tentokrát je Praha v obležení. Zrádci chtějí vydat naše hlavní město a podrychtář Václav musí zjistit, co se vlastně děje. Kdo je zrádce? Kolik mázů biřici vypijí? Kdo ukradl prasátko? Má ten nový kazatel Jan z Husince nějakou budoucnost?
Opět parádně vykreslené charaktery a živoucí město.
Newyorský život je zde popsán jako pokrytecký a neupřímný. Všichni se derou nahoru, aby byli nakonec prázdní. Soucit je pro trapáky a zajímaví jsou jen ti lidé, kteří vám k něčemu jsou. Nakonec mám pocit, že bych se raději střelila do hlavy bez se přidat k high society tohoto velkoměsta. Styl psaní mě neskutečně nudil. Stálé přepínání mezi jazyky na efekt. A stále jsou lidé (a těch já znám většinu), kteří anglicky nemluví. Těm tahle kniha hodně dá. Na druhou stanu, tak byly opravdu vtipné chvíle nebo situace, které byly úžasně trefně popsané. To knihu zvedlo o hvězdičku.
Co víc napsat? Úžasný příběh, krásný jazyk a skvělá atmosféra. Tajemství knihovny, podivná úmrtí mnichů, vliv inkvizice. Nádhera a kvalita, co věkem neztratí.
(SPOILER) Já opravdu nevím. Moc magie, občas jsem byla zmatená, kdo příběh vypráví a prvních sto stran bylo dost nudných. Pak se příběh rozjel a moc se mi líbil. Ale toho pohádkového bylo nakonec až moc. A taky nechápu, že v dnešní době svobodná matka kupuje falešný snubní prsten a pronásleduje ji kněz kvůli křtu. Jednou se určitě dostanu i k třetímu dílu.
Tohle bylo hodně zvláštní. Vyprávění o dětství se střídá s opravdu podivnými pasážemi. Některé věci byly opravdu divné, ale u jiných částí jsem se smála nahlas. Třeba u vychloubaní u svatby nebo hádky o majetek po pohřbu babičky. Celé to má takové mlčenlivé a nostalgické kouzlo.
Z tria Vondruška, Niedl a Hrdlička mi poslední jmenovaný sedí nejvíc. U Vondrušky pořád všichni chtějí souložit s panošem Otou a i když mám ráda Niedlova Tase z Boru, tak je to až moc neporazitelný superhrdina.
Podrychtář Václav je normální chlap s hubatou ženou a mnoha povinnostmi. Postavy a prostředí Prahy je neuvěřitelně živé. Člověk tu dobu úplně cítí. Čtu na přeskáčku a musím uznat, že další díly se mi líbily více, ale pořád je to paráda. Kdo má rád historii určitě neprohloupí.
Kvalitní historický příběh z období předhusitské Prahy, kde nechybí oheň, vražda, pivo, banda biřiců, manželské souboje o sukno a pár nedorozumění. Skvěle vykreslené charaktery a prostředí středověké Prahy. Perfektní a hned si dám máz piva a šup na další díl.
Ztratilo to magii a překvapení prvního dílu. Recyklace nad recyklaci. Úplně se bojím kolik knih o kavárně ještě autor napíše. Škoda.
Dívku do třinácti let vychovává jedna žena a pak ji vrátí původní rodině. Bez pořádného vysvětlení, bez rozloučení. A to všechno v dívce zanechá citovou díru, která už se nikdy nezaplní. Lásku finanční podporou nenahradíte. V původní chudé rodině to také skřípe. Kniha je dost syrová a předkládá mnoho otázek na které se nedá odpovědět.
Nuda, otravné. Hlavní hrdinka je nesympatická nána. Nejsem schopná s ní soucítit i přes její tragédii.
Dopisy ztraceným a Na co slova nestačí byly o něco lepší. Ale pořád jde o nadprůměrnou knihu. příběh se opět dotýká silných témat a problémů. Tentokrát jde hlavně o chyby dospělých, které se podepisují na dětech.
Tak mám trochu jiné představy o litaratuře pro děti. Tady jsou zběsilé útěky, mrtví, morální dilema, vraždy, odboj a okupace. Kniha mě absotně vtáhla do děje. Přečetla jsem ji za dva dny a celou dobu jsem byla na útěku z Vangem. První polovina knihy se mi líbila víc, později jí trochu dochází dech a náhod už je trochu moc. Ale pořád je to skvělá, čtivá, dobrodružná, nadprůměrná kniha
Já si vždycky říkala, že archeologové minulého století byly často vykradači hrobek. Rychle s věcmi na trakaře a šup pryč. Ani Indiana Jones mě nepřesvědčil. Kniha byla zajímavá a celkem věrohodná. Popis drancování historického bohatství byl docela přesný. Chamtivost a hnus. Kniha nutí se dost zamyslet. Protože co je v historii pravda a co jen dobře vymyšlená lež?
Kolik divných plánů vzniklo ve večerních hodinách v hospodě? A kolik se jich opravdu uskutečnilo? Tři nepřipravení kluci v rozpadajícím se taxíku se rozhodnout jet z Londýna do Austrálie. Přes Rusko, Finsko,Tibet, Čínu, Irák, Indii, Laos a hromadu dalších zemí. Proč? Protože žádný taxík nejede nejkratší trasou. Bez dostatku peněz a vybavení si razí cestu. Vyhoštění, ruské vězení, podezření ze špionáže, muž co sexuálně obtěžoval jejich taxík, alkohol, přátelé, odpadající části auta, nemoci. To všechno je na cestě potká a ještě mnohem víc. Opravdová jízda.
Absolutní pecka. Bylo to jako se dívat na dobrý film. Atmosféra, kresba, příběh. Postavy byly živoucí a nečernobílé. Filmový průmysl dostatečně zkažený a všechno prostupoval všudypřítomný strach. Jedním slovem skvělé.
V této knize byla kriminální zápletka, lékařské zákroky a téměř žádné sexy scény. Takže oproti ostatním docela změna. Ethan jako cvičený zabiják a agent byl perfektní. A i v ohrožení smrti se dokázal květnatě vyjadřovat a mluvit o citech. Garrett naopak byla vždycky praktická. Moc se mi to líbilo. A Wes jako vedlejší postava byl k sežrání. Knihu o něm už jsem četla, takže vím, že i na něco čeká láska.
Docela nuda. Děj celkem o ničem. Daisy poměrně nesympatická a sebedestruktivní povaha. Nejlepší byla Camilla, ale ta zase nepatřila mezi muzikanty. Tu dobu jsem z knihy necítila. Raději si příště něco přečtu o skutečné kapele.
Seběhlo se to tak rychle. Přišlo mi, že chybí nějaké hlubší budování vztahu. A úplně jsem nepochopila, co ten dokonalý sexy bohatý dědic na Pandoře vidí. Velmi se mi líbilo setkání s rodiči. Čekanky byla moje oblíbená série. Prostě nenáročná červená knihovna, kterou občas potřebuje každá čtenářka, která si chce odpočinout.
Na knihu mě nalákal výborný seriál, který vznikl podle zmíněné knihy. Takže jsem postavy viděla vykreslené jako v seriálu. Po krátkém úvodu jsme zataženi do děje a úplně pohlceni New Yorkem roku 1896. Z knihy úplně cítíte špínu slumů i lak na dřevo v sálonech smetánky. Vraždy jsou poměrně nechutné a popsané tak, že mi vstávaly vlasy na hlavě. Občas kniha zabředne do moc podrobného technického vysvětlování, ale to mi nevadilo. Za mě nadprůměr a moc jsem se bavila.
I když se pokaždé nesetkáme se slečnou Marplovou, tak povídky stojí za to. Některé mě sice tolik nebavily, ale kvalita převažuje. Překvapilo mě, že se Agatha věnovala i strašidelnějsím věcem a tématům.