nakavusterezou komentáře u knih
Příběhy od Julie Caplin mám ráda. Jsou to obyčejné příběhy obyčejných lidí, víte už na začátku, jak kniha skončí, ale i tak si celé čtení užíváte.
Příběh Elly mě bavil. Venkov, sexy veterinář a skvělý psí parťáci. Autorka mě skvěle dokázala přenést na anglický venkov, místy jsem měla pocit, že bydlím s Ellou a řeším její trable, se kterými se ve svém životě potýká.
Skvělé oddechovka a za mě - zatím - nejlepší kniha od Julie Caplin. Sama za sebe můžu knihu doporučit.
Dokonalý svět.
Bravurní děj.
Ohromující zápletka.
Skvělé postavy.
DRACI!
Tohle píšu hned po dočtení Čtvrtého křídla, takže jsem plná dojmů. Miluju ten svět. Miluju draky!
Děj neskutečně ubíhá, nejsou zde žádné pasáže, kde by se čtenář nudil. Všechno dává smysl. Nemám co vytknout.
Tohle si musíte přečíst. VŠICHNI! I ti z vás, kdo fantasy nečtete, věřte mi, že do téhle knihy se zamilujete. Stejně jako já.
Sci-fi čtu opravdu výjimečně, musí mě anotace zaujmout .. a to hodně. Tak tomu bylo i u knihy Smrtka. Zajímavý svět, do kterého jsem se chtěla ponořit a zjistit, jak to všechno funguje.
Čtení jsem si užila, příběh je napsán poutavě, dynamičnost příběhu přidávají krátké kapitoly a najdete zde i úryvky z deníku ctihodné Smrtky
Chápu, proč kniha měla takový boom, když vyšla. Je to svět, který se tu ještě neobjevil. Nicméně po té druhé, čtenářské stránce, musím říct, že to bylo pro mě průměrné sci-fi. Ale berte na vědomí, že to píše člověk, co přečetl pár knih s tematikou fantasy, takže to porovnáním s tím.
Mé první setkání s Patrikem Hartlem a já se ptám Proč jsem tak dlouho s jeho knihami otálela? Tohle bylo skvělý!
Musím v první řadě vyzdvihnout to, jak skvěle napsal Hartl příběhy tří žen, které jsou i vyprávěny z pohledu žen. Dokonale se vžil do nás, něžných stvoření () a zvládl čtenáři odvyprávěl tři rozdílně příběhy kamarádek.
Nemám co vytknout. Tohle si chcete přečíst!
První díl ze série (Hypnotizér) mě velice bavil, takže po nějaké době jsem se s radostí pustila do dílu druhého.
Opět se setkáváme se sympatickým hlavním hrdinou Linnou, který stojí před složitým případem, do kterého je zapojena - mimo jiné - politika. A tady byl pro mě kámen úrazu. Ve svém osobním životě se o politiku nezajímám, tudíž mně ani její přítomnost v knihách nebavila. I přesto jsem knihu dočetla, ale tento díl byl za mě podprůměrný.
Každopádně i tak se moc těším, až se pustím do dalšího případu s Joonou Linnou. Toho chlapíka mám ráda.
Dávala jsem si rereading (proč? Protože jsem na mateřské a potřebuju občas číst fakt jednoduchou literaturu, u které můžu vypnout a tohle mi přišlo pod ruce jako první:D).
Příběh je napsaný tak, že se čte hezky a zároveň poutavě, takže čtete dál a dál a je vám úplně jedno, že má kniha přes 600 stránek -_-
Když si ale rozebereme jednotlivé části a chování pana Greye, vyplyne nám z toho, že je to psychopat a Ana měla vzít nohy na ramena:D manipulace, toxický vztah, podřizování se druhému ... všechno špatně :D
Chápu, že když kniha vyšla, měla obrovský hype, nic podobného v tu dobu u nás nebylo. Ale! Anastazie a její vnitřní bohyně -_- bože. Kolikrát to tam bylo zmíněno. HODNĚKRÁT :D:D
No mé hodnocení je spíše podprůměrné, ale i tak jsem se pustila do druhého dílu :D
První díl Gumpa se mi líbil, takže když vyšel druhý díl, těšila jsem se, až si ho přečtu:)
Na první pohled se může zdát, že se jedná o jednoduchý, nenáročný příběh, ale pro nás, milovníky pejsků, je to příběh, který nás dožene k slzám. Nebo aspoň tak to bylo u mě o_o
Líbí se mi, že se Filip Rožek inspiruje skutečnými příběhů psů, ale i jiných, úžasných zvířat, jejiž životní příběh hezky a nenuceně zakomponuje do příběhu Gumpa:)
28. března jde do kin i film, na který se já rozhodně chystám. A už teď je mi jasné, že bude brečet :D
(SPOILER) Tohle bylo opravdu těžké číst. V tomto případě vás jako čtenáře zajímá celý průběh knihy, ne její konec - ten je totiž více než jasný.
Vyprávění dcery, která se celou dobu láskyplně starala o svou maminku - Zdeničku, nemocnou a slabou, je srdcedrásající. Dcera udělala vše, co bylo v jejích silách, bohužel ani to nestačilo.
Jaké to asi je, když se starat o blízkou osobu s vědomím, že nejprve vás přestane poznávat, pak jste pro ní cizí a v neposlední řadě, jaké je to starat se o člověka s vědomím, že brzy odejde a vy s tím nic nezmůžete?
Kniha, která v sobě ukrývá smutný příběh, život dcery a maminky se čte s těžkým srdcem.
Autorův styl psaní mi nesedl ani u druhé knihy, kterou jsem od něj četla, ale vybírá si k psaní knih témata, která mě zajímají a vždy si přečtu jeho další knihu.
Autorka se inspirovala skutečným místem, na kterém se děly zvěrstva a díky jejímu příběhu o dvojčatech Sage a Rosemary, nám přiblížila skutečnost, která se (ne zas tak dlouho) skutečně děla.
Stránky jsem hltala jednu za druhou, místy jsem skoro nedýchala, jak byl příběh napínavý. Zde se ukazuje, že kdo má moc, zneužívá ji.
Špína, strach v očích, postižené a nechtěné děti, brutalita, vraždy, zanedbání ... to vše v příběhu Ellen M. Wiseman najdete. Obrňte svou psychiku, budete to potřebovat.
Za mě průměrná detektivka s né úplně překvapující zápletkou, která se ale dobře čte :)
Má oblíbená kniha z dětství. Teď jí čtu synovi a vracím se zpět do dětských let.
Fůůůůha. Kde začít
Drsný příběh o porodní bábě v Osvětimi, to už samo o sobě vypovídá, že příběh bude brutální, smutný, plný naděje a slz.
Příběh Anny mě vtáhl do sebe ihned, četla jsem jednu stránku za druhou a chtěla jsem co nejdříve vědět, jak to všechno dopadne.
Jako máma půlročního dítěte jsem celý příběh nesla těžce, brečela jsem skoro pořád. Představa, že se něco takového opravdu dělo, že to není jen fikce, je opravdu šílená. Taková monstra žila, a není to tak dávno. Ještě teď, jak to píšu, mi běhá mráz po zádech.
Troufnu si říct, že příběhy z 2. světové války mám již docela načtené, takže mám s čím porovnávat, a tento příběh řadím mezi ty lepší. Rozhodně doporučuju (a můžem se těšit i na druhý díl).
Jo Nesboho mám šíleně ráda! Ale tohle je fakt krok vedle. Nebavila mě ani jeho první povídková sbírka, říkala jsem si ale, že tomu dám šanci ... a ani tohle mě nebavilo. Zlatě jeho skvělá série s Harry Holem.
Zkusila jsem pár stránek a ne, nic pro mě. Zvláštně napsáno, i přes chytlavé téma, mě kniha hrozně nebavila.
Od Petry Soukupové jsem již pár knih přečetla a vždy mě bavily. Vždy si vybere jednoduché téma, ze kterého vykouzlí skvělou knihu. Chvilku mi trvalo, než jsem si zase navykla na styl psaní (například absence uvozovek u přímé řeči), ale po chvíli to bylo tatam a knihu jsem přečetla během chvilky.
Zmíním ještě jednu věc a to tu, že se mi opravdu líbí, jak dokáže popsat myšlenky při dané situaci u každé jedné osoby. Díky tomu vidíte do hlavy opravdu všem účastníkům v knize a dokážete se s nimi více spojit a dokážete je více pochopit.
Ač nedám knize plný počet hvězd, s hrdostí ji budu doporučovat dál.
Za mě průměrný příběh. Zajímavý svět a jeho systém, to ano, ale už jsem četla lepší sfi-ci.
Kniha má opravdu skvělé hodnocení, což mě asi i dalo pocit, že to bude jedna z těch lepších knih a očekávala jsem od ní asi až zázrak... který jsem nedostala.
První polovina knihy mě bavila, pohltila mě a četla jsem s nadšením jednu stránku za druhou. Jenže jakmile přestal Honza psát svůj deník, přestala pro mě kniha být zajímavá. Tím, že to není první kniha s tématikou drog, nic, co se v knize popisovalo, mě nepřekvapilo. Poslední stránky jsem už jen hodně přelétla.
To by bylo ke knize.
Jako máma, si nedovedu představit, co to muselo být pro rodiče za zjištění, že jejich poslušný syn je feťák, alkoholik a celkově je to úplně jiný člověk, než za koho ho celý jeho život považovali. Za mě udělala Honzy máma co bylo v jejích silách, jenže jak se říká "komu není rady, tomu není pomoci", což v tomto případě sedí jak hrnec na prdel.
Obvykle romantiku nečtu (nevím, co mě napadlo sáhnout po této knize), ale tohle? Skvělý!
Sladký příběh plný kávy a sladkostí typické pro Dánsko, nenásilná romantická linka a skvělá Kate a především Eva! Conrád mě taky bavil. Všechno mě bavilo!!
Chápu, proč je autorka u nás tak oblíbená.
O bože! Krása! Atlas a Lily jsou skvělí, miluju je! (Hlavně teda Atlase, aby bylo jasno).
Nebylo to tak dobré, jako je Námi to končí, ale čtení jsem si užila. Jsem ráda, že se nakonec Colleen rozhodla dát Atlasovi a Lily šanci a jejich příběh opět ožil.