teeyinka komentáře u knih
Velmi zvláštní kniha, o které jsem během čtení nevěděla, co si myslet. Líbil se mi ale závěr, kde mi to vše začalo dávat větší smysl. Je napsaná poměrně čtivě, alespoň já jsem chtěla vědět, co z toho vyleze. Výlety do jednotlivých fází dějin jsou zajímavě popsané, za mě originálně pojaté a příběh Josefa, Georga a Sofie je dostatečně záhadný, ale ne úplně mimo. Stačí si jen vybrat mezi Pochybností a Vírou, podle toho se bude odvíjet čtenářovo chápání :)
Nečetlo se mi to tak dobře jako Půlnoční knihovna a souhlasím, že by to sneslo méně stran, ale líbil se mi námět i poselství. A ke konci knihy se nakumulovalo i pár hezkých vět vedoucích k zamyšlení, které si zasloužily zapsat :)
Jediné, co je jisté, je okamžik, ve kterém se právě nacházíte.
Zajímavá kniha, která není jen o holocaustu, ale také vyrovnávání se s adopcí, rodinnou historií, hledání svého místa ve společnosti... Je spousta knih o přeživších, ale málo knih o potomcích Nacistů, a tak to člověka donutí zamyslet se, do jaké míry mají pykat děti za své rodiče a celý národ za své předchůdce.
Četlo se to dobře a rychle, vlastně mi to něčím připomínalo Patrika Hartla - vztahy v různých podobách, taková oddechovka (i když rodinné vztahy oddechové vůbec nebyly). Líbil se mi mix naivity a reality.
První část je tedy drsná, nesedlo mi týrání a bití psů. Příběh Thorntona a Bucka a závěrečné volání divočiny mi to ale vynahradily.
Klobouk dolů před odhodláním autorky. Kniha se dobře čte a Thao se dodnes drží, tak snad si už vše sedlo a Myshe se daří plnit sny dalším dětem.
Cestopis o Kavkazu spojený s rozjímáním o životě a smyslu člověka. Zajímavé historky a zároveň hluboké myšlenky.
Velmi dobře napsané, každý příběh jiným stylem, což se mi líbilo. První příběh mi připomněl vlastní zkušenost, až jsem někdy chtěla házet knížkou za hrdinku a křičet, ať už odejde. Díky za tuhle sondu.
Skvělá meditace, která mi zpříjemnila několik večerů. Ráda jsem se vrátila po letech na Camino alespoň prostřednictvím knihy a připomněla si, proč je to tak jedinečné. Jde vidět, že autor za ta léta dozrál, a tohle je za mě jeho nejlepší kniha. Těším se na přednášku!
Skvěle houstnoucí atmosféra, výborná zápletka, podezření padá na všechny, překvapivé rozuzlení. Tohle mě bavilo a stránky ubíhaly jedna za druhou (ačkoli jsem to po prvních dvaceti stranách chtěla odložit, protože jsem se už na začátku ztratila v postavách!). Nedivím se, že je to klenot detektivní klasiky.
Kniha o životě prosycená spoustou mouder. Pro mě to byla vždy hezká meditace před spaním. Líbilo se mi, jak bylo s plnou upřímností i vírou zpracované téma smrti.
Tohle ve mně bude ještě nějakou dobu doznívat. Tíživá atmosféra, nešťastné postavy a zoufalé situace si bohužel žádají zoufalá řešení. Skvěle zpracované téma, čtivé, ale popravdě jsem to chtěla co nejdřív dočíst a vrátit s zpátky do své reality. Vážím si svého zázemí o to víc.
A teď si půjdu přečíst něco o duhových jednorožcích, abych to vyvážila.
(SPOILER) Podle anotace jsem popravdě čekala úplně něco jiného. Kniha se velmi dobře četla, rychle mě pohltila a překvapila. Zajímavé téma, dobře zpracované, líbil se mi relativně nadějný závěr.
Magický realismus v polském hávu. Nostalgie, tajemno, šeptuchy , bezčasí, které naráží na moderní dobu. Zajímavá kniha s tajemnou atmosférou. Bylo těžké se do ní začíst, protože nemá jasnou dějovou linku, je to spíše proud myšlenek a událostí, které na sebe navazují někdy méně, někdy více. Postupně jsem se ale začetla a přišla tomu na chuť. A po dočtení ve mně zbyl zvláštní pocit, který neumím rozklíčovat.
Jak už psal nevermore3, první půlka knihy opravdu fascinující, odborná a načerpala jsem spoustu znalostí. Druhá část byla pro mě příliš "ezo", protože bojuju s přesvědčením, že nám hypnóza odkryje zážitky z porodu. To je ale asi jen můj osobní problém. Věřím, že si právě tyto výpovědi dětí najdou svou skupinu čtenářů.
Prvních 80 stran jsem si myslela, že Britt-Marie zabiju (a protože to samozřejmě u postavy z knihy nejde, tak že alespoň rituálně spálím knihu). Začala jsem uvažovat, proč mě štve do takové míry, že knihu uvažuju nedočíst. Nakonec jsem knize i Britt-Marie dala šanci a dobře jsem udělala. Backman nezklamal, opět vystavil skvělý příběh, kde vidíme vývoj postavy, která jen holt žila příliš mnoho let život někoho jiného a teď si hledá konečně svou cestu. Nakonec jsem jí fandila a konec knihy mě opět emočně rozsekal, jak už to tak s Backmanem mám. Díky ale za to, byl to opět zážitek a navíc mě to donutilo k většímu uvědomění a zamyšlení než jindy.
Oddechová četba, občas pobavila, i když místy to bylo až moc ironizující.
(SPOILER) Druhý román, který jsem od autorky přečetla, a musím říct, že mi její styl prostě sedl. Skvělá a důkladná sonda do vnitřního světa protagonistů, zároveň ale všechno popsáno syrově, stroze, bez velkých emocí, čímž se příběh stává velmi čtivým. Autorka celou dobu vypráví ve dvou rovinách, čtenář čeká a čeká, jak to vše dopadne, doufá, že bude happy end, ale ty autorka nepíše. Přispívá to však k celkovému vyznění románu, k bezútěšnosti velkoměsta a celkové ztracenosti hlavních postav. Kolik nám toho asi ve všedním životě unikne, aniž bychom to tušili...?
Jsem moc ráda, že se paní spisovatelka pustila do těchto témat a především do historie Těšínska. Román mě překvapil formou a ještě více mě překvapilo, že mi tato forma nevadila a vlastně se mi líbila. Šel z toho mráz po zádech, občas slzy do očí, často jsem měla chuť křičet, jaká je to nespravedlnost. A nejhorší po zavření knížky bylo vědomí, že podobné věci se v bledě modrém dějí stále, jen jinde.
Děsivé, několikrát jsem kroutila hlavou a nevěřila, že sociální sítě můžou někoho takhle pohltit. A to román nerozebírá jejich pasivní konzumenty... Velmi čtivé, od autorky si určitě přečtu i další knihy.