tatafa
komentáře u knih
Láska podle Shakespeara: Marná touhy snaha
Georgina Guthrie
Musím uznat, že tento příběh má velkou hodnotu především v úzkém spojení s předchozím dílem, protože ač se velice dobře čte a má spád a potřebnou gradaci, zase úplně moc se toho tam neděje. To ale rozhodně neubírá na jeho kvalitě, protože je snazší napsat román o příběhu, kde je již dopředu spousta zápletek, než o čekání na konec školního roku, tak aby čtenáře zaujal a nepustil, což se myslím autorce mimořádně povedlo. I zde můžeme společně s autorkou propojit příjemné s užitečným - příjemně si odpočinout u jednoduchého příběhu a zároveň se opět něco nového naučit o Shakespearovi - což je pro mne ideální kombinace.
Samostatnou zmínku si zaslouží obálka a design knihy, která se nakladatelství Grada opět mimořádně povedla. Již od pohledu vás knížka zahřeje svými žlutými a oranžovými odstíny, které se objevují i na vnitřních stránkách. A jako bonus si můžete zpříjemnit četbu na dotyk sametovým papírem z něhož vystupují jednotlivá písmena hlavního názvu.
Marná touhy snaha je bezpochyby kniha, která si zaslouží plný počet a vřelé doporučení pro všechny romantické duše ...
Levandulové noci: Román z Provence
Sophie Bérard (p)
Série Levandulové noci, ve vydání z roku 2016, mne zaujala především svými obálkami, které už z dálky připomínají Provence - kraj fialové a voňavé levandule.
Podstatně méně mne však zaujal samotný příběh, který se mi navíc poměrně těžce četl. Zpětně si myslím, že to nebyla až tak chyba románu, ale spíše mne. Přeci jen to byla má první zkušenost s románem z Francie. Dlouho mi vadila dikce a styl, kterým autorka knihy napsala. Zároveň mne vytáčela řada postav díky upjatosti a až přehnané touze po dokonalosti. Avšak nyní, když jsem přečetla několik dalších francouzských románů, jsem přišla na to, že to bylo především nepochopení značné kulturní rozdílnosti mezi Čechy a Francií. Každopádně Levandulové noci byly velice zajímavým ponaučením o francouzském způsobu života a těším se, až se do nich znovu začtu.
Z nebe do ráje: Román z Provence
Sophie Bérard (p)
Série Levandulové noci, ve vydání z roku 2016, mne zaujala především svými obálkami, které už z dálky připomínají Provence - kraj fialové a voňavé levandule.
Podstatně méně mne však zaujal samotný příběh, který se mi navíc poměrně těžce četl. Zpětně si myslím, že to nebyla až tak chyba románu, ale spíše mne. Přeci jen to byla má první zkušenost s románem z Francie. Dlouho mi vadila dikce a styl, kterým autorka knihy napsala. Zároveň mne vytáčela řada postav díky upjatosti a až přehnané touze po dokonalosti. Avšak nyní, když jsem přečetla několik dalších francouzských románů, jsem přišla na to, že to bylo především nepochopení značné kulturní rozdílnosti mezi Čechy a Francií. Každopádně Levandulové noci byly velice zajímavým ponaučením o francouzském způsobu života a těším se, až se do nich znovu začtu.
Útěk za láskou
Petra Martišková
Na další knihu této spisovatelky jsem se velmi těšila, protože jsem již řadu let hrdou fanynkou jejích příběhů. A po přečtení musím říci, že mám značně rozporuplné pocity. Na jednu stranu se opět ukázal příjemný a čtivý styl, který autorka ve svých knihách používá, a který je v Čechách poměrně unikátní (zvláště trefnými slovními přestřelkami mezi hlavními hrdiny). Na druhou stranu mne ale poměrně zklamala zápletka i téma. Předešlé knihy od autorky (např. můj oblíbený Tanec v srdci) byly vždy tvořeny situacemi ze života a popisovaly okamžiky se kterými se dospívající dívky opravdu mohou setkat. Útěk za láskou mi však více než reálný příběh připomíná "umělé" romány a filmy pro dospívajících, které k nám čím dál více přicházejí z anglicky mluvících zemí a které jsou mezi mladými lidmi velmi oblíbené. I když je pravda, že už se nedokáži zařadit mezi cílovou skupinu, a tak mi jisté kouzlo knihy možná uniká.
Lituji, čekají mě
Agnès Martin-Lugand
K této knize jsem se dostala, dá se říci, naprosto omylem, jak už je mým dobrým zvykem. a musím říci, že jsem ani na okamžik nelitovala. Příběh obsahuje vše, co mám u knížek ráda - přestřelky mezi hlavními hrdiny, přátelství i tajemství a pořádné jiskření mezi hlavními postavami. Ačkoliv mne Yael opravdu velice často vytočila doběla, přesto a možná právě proto jsem si čtení velmi užila a stala se autorčinou fanynkou, protože takto gradující a živé romány pro ženy jen tak někdo nedovede.
Espressologie
Kristina Springer
Ačkoliv jsem se na knihu velice těšila, protože kávu a kavárenské prostředí mám velice ráda, musím říci, že u této knihy jsem překvapivě chuť na kávu necítila, což je poměrně překvapivé. Espressologie je knížkou, která mne opravdu silně zklamala. Už od počátku jsem nečekala žádnou výraznější zápletku, šokující odhalení nebo literární hodnotu, ale přesto takový propadák jsem opravdu nečekala. Když jsem zahlédla téma espressologie, představila jsem si zajímavé téma o hledání partnera pomocí kávy a třeba i nějaké praktické tipy o tvorbě kávy pro čtenáře. Namísto toho se v knize skrýval příběh, jehož největší zápletkou bylo drobné nedorozumění mezi hlavní hrdinkou a její nejlepší kamarádkou, které se velice rychle napravilo. Myslím si, že kávu a espressologii autorka použila pouze jako zajímavou kulisu a námět, ale rozhodně nedokázala využít její potenciál.
Cukrová panenka
Laura Lane McNeal
Cukrovou panenku jsem objevila před časem v knihkupectví, když jsem se chtěla odměnit po náročné zkoušce. Na první pohled mne zaujala hlavně zajímavá a možná i tajemná obálka s domem zakrytým listy. Když o tom tak přemýšlím, naprosto netuším, jaký racionální důvod mne vedl k této knížce, protože jsem zjistila, že se nejedná tak úplně o žánr, který bych obvykle četla.
Z tohoto důvodu jsou také mé pocity po přečtení značně rozporuplné. Příběh je nádherný, propracovaný a natolik realistický, že jsem kolem sebe cítila zatuchlinu domu i náladu té doby. Knížku jsem přečetla dá se říci na jeden zátah a nebylo mi z ní psychicky nijak dobře, což rozhodně svědčí o její kvalitě. A možná právě proto se asi nikdy nezařadí na místo mých "top" knížek, protože mi v ní chyběla lehkost a romantika, kterou mám u příběhů moc ráda. Ale jsem vděčná, že jsem si ji mohla přečíst, protože do jejího přečtení jsem neměla představu, jak velký a bolestivý byl rasový konflikt a nesnášenlivost na jihu Spojených států, takže mi knížka značně otevřela oči, což se myslím obzvláště dnes, kdy jsou vztahy mezi rasami a náboženstvími čím dál více vyhrocené.
Láska podle Shakespeara: Daniel & Aubrey
Georgina Guthrie
Asi není nutné více rozebírat, že ke knize jsem se dostala především díky její nádherné obálce. Jestli něco dokáže na románu opravdu zaujmout, pak je to přebal, který se nakladatelství Grada velmi povedlo, zvláště při srovnání s obálkami, které lze u této knihy nalézt např. na Goodreads.
Co více říci? Daniel a Aubrey je jeden z mála příběhů, který mne v poslední době opravdu silně zaujal a u kterého se nemohu dočkat až se pustím do dalšího dílu. Knížka se velice dobře čte a mohu ji doporučit ke čtení i v náročnějším období, protože jsem ji zvládla přečíst i v době odevzdávání bakalářky. Jak již jsem zmínila výše, jedinou slabinou příběhu je používání vulgarit, což v knížkách nemám úplně ráda, protože si jich člověk dosyta užije v reálném životě a do romantických knížek podle mě prostě nepatří. Veliký klad vidím v citacích Shakespearových děl, díky kterým jsem se o něm dozvěděla mnohem více, než z hodin literatury.
Vřele doporučuji!!!
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Poslední aristokratce jsem se dlouho vyhýbala již z principu, protože patří mezi knihy, které čtou naprosto všichni, a tudíž není nutné, abych ji četla také. Teprve před časem mi došla trpělivost s tím, jak ji kolem sebe neustále vidím, a řekla jsem si, že ji tedy zkusím ... Ke knížce jsem od počátku přistupovala s velkým despektem, a tak mne tato kniha velice příjemně překvapila, zvláště ve chvíli, kdy jsem se přistihla, že mne rozesměje téměř každá druhá věta. Myslím si, že je napsána opravdu čtivým způsobem, který umocňuje skrytý humor, díky kterému kniha rychle ubíhá.
Obecně nemám ráda knihy, které jsou o "ničem" a ke kterým tato kniha bohužel patří. Tedy ne úplně o ničem, ale které nemají nějakou výraznější zápletku či příběh. Avšak tato kniha je pro mne zároveň svým způsobem výjimkou, protože co ztrácí na ději, to získává na humoru a humorných situacích.
Myslím si, že jsem se v knize dozvěděla mnoho zajímavého o životě na dnešních zámcích a také o tom, jak se mnohdy museli cítit lidé, kteří zámky získali v restitucích.
Především to pro mne však byla velice odpočinková kniha, u které člověk nemusí příliš myslet, a může se jen nechat unášet humorem.
Tuto knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi klasický český humor, a který se u knihy rádi pobaví, protože o to jde v knize myslím nejvíce.
Levandulový pokoj
Nina George
Nádherná kniha s velice silným příběhem, která rozhodně stojí za přečtení. Autorka má sice svůj zvláštní styl, který se může někomu hůře číst, ale myslím, že je to spíše odlišnou mentalitou a stylem psaní německých a francouzských autorů, který se v knížkách z Francie objevuje poměrně často, ale dá se na něj zvyknout. Ukazuje mimo jiné opomíjený fakt, že knihy dovedou léčit a také opravdovou lásku k životu i ke knihám. Vřele doporučuji!!!!
Prsten princezny Judity
Hana Parkánová-Whitton
První historický román, který jsem četla, a proto jsem nečekala nic světoborného, a o to více mne však autorka i její kniha překvapily. Román se mi četl velice dobře a přečetla jsem jej během jediné cesty vlakem, což se moc často nestává.
Asi nejvíce mne překvapilo, jak snadno se dá propojit krásný romantický příběh s reálnými historickými postavami a událostmi. Po přečtení jsem zjistila, že o éře Přemyslovců vím podstatně více než předtím, a tak to má u správné knihy být ...
Moudré z nebe
Richard Skolek
Knihu bych velice pochválila za nápad a zpracování, protože přečíst si, jak malý kluk může vidět svět, je bylo pro mne velmi zajímavé.
Myslím si, že kniha může čtenáře značně poučit, že je někdy lepší vysvětlit dítěti situaci, tak aby ji pochopilo, než jen používat fráze, kterým mi dospělí sice rozumíme, ale děti z nich utvoří úplně něco jiného. Jediné co bych knize vytkla je, že se mi docela těžko četla, protože se mi oko zastavilo na každém nespisovném výrazu, a že jich je v této knize opravdu požehnaně. Ale na druhou stranu musím uznat, že pokud by kniha byla psána spisovně, již by nebyla tak dobrá a ztratilo by se podstatně její kouzlo.
Láska v Provenci
Bridget Asher (p)
Příběh je velice zajímavě postavený a díky tomu se i příjemně čte.
Je sice pravda, že v první části mne hlavní hrdinka značně vytáčela, protože byla naprosto bezohledně zaměřená na sebe, pasivní a nebrala potřeby svého okolí na vědomí. Je sice pravda, že po prožitém neštěstí má každý člověk na něco podobného nárok, ale přeci jen ...
Na druhou stranu jsem díky tomu mohla fandit jejímu přerodu v druhém díle a její postupné vylézání ze skrýše, kde byla dlouho skrytá před bolestí. A čas, za jakou dobu se jí přeměna povedla je doslova obdivuhodný ...
Další, co se mi na románu líbilo bylo, že v románu není jen romantický příběh, ale že právě díky hledání nové lásky se čtenář může zamyslet nad životem a rolí lásky v našich životech. A to už vůbec nemluvím o nádherných popisech Francie, díky kterým mám opět větší chuť se tam podívat...
Návštěvníci
Ota Hofman
Možná protože jsem od knihy nic neočekávala, tak mne nezklamala, ale na druhou stranu ani nepřekvapila. Myslím si, že se dá říci, že kniha se mi četla relativně dobře, ale ničím mne výrazně neoslovila. A je to možná i tím, že jsem ani nikdy nebyla příliš velkým fanouškem televizního seriálu ...
Ač je by se televizní a knižní zpracování díla nemělo porovnávat, protože každé má své, u Návštěvníků musím říci, že z mého pohledu je seriál podstatně lepší. U knihy mi chyběly drobné slovní hříčky a velice osobitý projev herců, kteří příběhu dodávali jiskru. Přesto bych knihu vřele doporučila k přečtení a to především dospělým čtenářům, kteří si u knihy jistě rádi zavzpomínají na své dětství, kdy tento seriál v televizi běžel.
Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
Miloň Čepelka
Krásná kniha o velice nenápadném člověku, kterého jsem doposud brala jen jako jednoho z členů DJC a nyní musím smeknout před tím, co všechno dokázal ... a že se čtenář může dozvědět opravdu mnoho nejen o jeho životě a díle, ale také o celé historii divadla a Járy Cimrmana ... Vřele doporučuji!!!
Návrat na vinici
Kristan Higgins
Velice často se mi u romantických příběhů stává, že mne kniha osloví především svou obálkou, protože příběh není nijak výrazně výjimečný. A dá se říci, že tento román je toho velice dobrou ukázkou. Při čtení cítíte atmosféru, pobavíte se u vtipných dialogů, pokocháte se obálkou a to je asi tak vše. Hlavní pocit, který po přečtení máte je, že jste spojili příjemné s užitečným - četli jste, ale zároveň jste si pořádně odpočinuli. A dva nebo tři měsíce po přečtení naprosto netušíte podrobnosti, zůstane vám jen ten pocit odpočinku a nálady, kterou knížka produkuje, a máte pocit, že byste si ji měli přečíst znovu.
Pro někoho by to možná znamenalo, že knížka nemá cenu číst, ale pro mne je to známka příběhu, který mne vtáhl do děje natolik, že jsem zapomněla na okolní svět, což je myslím ideální situace, která může u knížky nastat...
Zlatý syn
Shilpi Somaya Gowda
Musím říci, že na tuhle knížku jsem se velmi dlouho chystala a taky jak se patří těšila. A autorka opět nezklamala, naopak mne dokonce oslovila ještě více, než Tajná dcera, kterou jsem od autorky také četla. I když ani jeden z románů není úplně můj šálek kávy, přesto si mne svou otevřeností a taktem získaly, protože přeci jen se hned tak nevidí, aby si hrůzné a citlivé informace čtenář přečetl s chutí a nepohoršili nebo jej psychicky vysála. Osobně mám velice ráda, když se při čtení romantické knížky seznámím s něčím novým, co jsem do té doby neznala, ale zároveň když si mohu odpočinout u příběhu se šťastným koncem, což rozhodně romány této autorky splňují.
Továrna na sny
Anie Songe
Musím říci, že ke knížce jsem původně přistupovala značně skepticky, protože nejsem úplně zastáncem východních filosofických směrů (např. ve stylu Čtyř dohod), a proto mne knížka velice mile překvapila.
Hlavně mne zaujala moudrost a nadhled, který dokáže autorka i přes své mládí předat, protože je to rozhodně velmi neobvyklé a inspirující. Přeci jen napsat knihu, nad kterou se dokáží zamyslet čtenáři více generací, a která je zároveň velice čtivá, to jen tak někdo neumí.
Zároveň je Továrna na sny knihou u které zcela nezáleží na tom, čemu člověk věří, protože nevychází pouze z jedné víry nebo filosofického směru, ale zajímavě propojuje naše křesťanské i východní myšlenky do jednoho celku ze kterého se může naučit de facto každý.
I když hlavní myšlenka je vlastně velice jednoduchá a možná proto na ní všichni zapomínáme - být dětmi, které věří a sní své sny...
Siréna
Kiera Cass
Asi tak nějak z principu jsem od této knihy nečekala nic závratného, přece jen je to novinka, okolo autorky a její Selekci četl na diskuzích téměř každý, koho podobný žánr zajímá. Už to pro mne, která se snažím nečíst věci, které čte každý, znamenalo docela výzvu...
A musím uznat, že mne autorka velice překvapila, protože na to, že jde o poměrně jednoduchý příběh, byla kniha velice dynamická, čtivá a napínavá, což se mi u podobných fantasy už docela dlouho nepoštěstilo. Knížku se mi podařilo přečíst během jediného dne a navíc jsem se od ní nedokázala odtrhnout.
Jediné co se mi příliš nelíbilo, byla podobnost se Sukubou od Richelle Mead, kterou jsem četla před pár lety. Tedy ne, že by se mi nelíbilo téma, jen mne trochu zklamalo, že kniha nebyla tak originální, jak mohla být.
Bajky barda Beedleho
J. K. Rowling (p)
Je sice pravda, že je kniha velice čtivá a v jistém smyslu rozšiřuje kouzelnický svět Harryho Pottera o nové podrobnosti, a pohádky jsou krásně a poutavě vymyšleny, ale ... Od Bajek jsem čekala více asi především v množství příběhů, protože pokud si vzpomenete, o Bajkách barda Beedleho se v příbězích o Harrym píše na řadě míst, což by bylo v pořádku, ale hlavně se tam Ron zmiňuje o pohádkách, které v této knize vůbec nezazněly - např. Králíček Šmudlíček a jeho užvaněný košťál nebo Ferdinandova fantastická fontána, atd. V tomto případě si tedy autorka mírně protiřečí - jestli byly Bajky opravdu napsány Beedlem, jak to, že neobsahuje toto vydání všechny pohádky, které jsou zmiňovány v jiných knihách? Osobně si myslím, že, ačkoliv si autorky velice vážím, tato kniha měla být postavena trochu jinak - především tam měly být zařazeny pohádky, jejichž názvy již použila v předchozích svých dílech, a nebo neměla vzniknout vůbec. Osobně jsem se třeba velice těšila na Králíčka Šmudlíčka a jeho užvaněný košťál, protože mne velice zajímalo, jak pohádku autorka postaví. Místo toho jsem se dozvěděla o pohádce, kterou, pokud si dobře pamatuji, nikde nikdo nezmiňuje (Mágovo chlupaté srdce ).