I když ne v úplně letním období, tak se mi letos podařilo přečíst alespoň jednu prázdninovou slunečnou oddechovku. V mém případě šlo o první setkání s autorkou, které sice není všude hodnoceno tak kladně, jako její jiná díla, ale já byla vlastně spokojená.
Harriet a Wyn se potkali na vysoké a od té doby jsou dokonalý pár. Až na to, že už se k sobě nějakou dobu zas tak moc nehodí – z důvodů, o kterých spolu nemluví. Je to pár měsíců, co se rozešli, ale ještě to neřekli ani svým rodinám nebo nejlepším přátelům.
Co se tedy může stát, když se znovu potkají na každoroční dovolené se svými kamarády a musí předstírat, že se vůbec nic neděje?
Celou knihou nás provádí Harrier, zvaná Harry a její nejlepší přátelé, včetně Wyna. S Harry se vracíme do minulosti, kde je jí dobře, i kde začíná její trápení a doplňujeme si tak části skládačky z přítomnosti.
I když jsem knihu četla z mnoha důvodů dlouho, nakonec mě příběh moc bavil, ačkoliv je rozvláčnější, protože sledujeme děj jen několika dní. Postavy mi byly sympatické, vykreslené prostředí se mi moc líbilo a rozhodně si od autorky přečtu i něco dalšího.
Poslední příspěvek vyšel 7. července. Dneska je 18. srpna a já si tak trochu sypu popel na hlavu. Na druhou stranu – ten pocit z titulu za to stojí! Jak říká královna: “It’s the end of an era but the start of an age!” A já dlouho přemýšlela, s kterou knihou se vrátit. A tak hurá do toho!
I přes trochu hektické období jsem měla pár minut si přečíst alespoň několik knih. A tato byla jedna z nich! Moc bych chtěla touto cestou poděkovat hlavně @mon_coucou_autor a @solis.nakladatelstvi za možnost beta čtení, protože Monča už dlouho ví, jak se mi od Silvestra chvěly ruce na pokračování!
Seznam mých poznatků by se sem rozhodně nevešel a asi by asi nikoho nezajímal, ale vezmeme to letem světem - kniha je zaměřena víc na období, které Tereza trávila ve vězení, odpovídá na otázky týkající se hygieny, dětí, rozložení věznice, ale také období návratu do Čech a hlavně návratu do života.
Na konci knihy dostávají prostor rodinní příslušníci, partner. A přiznám se, u některých odpovědí mi ukáplo pár slz!
Kniha je stavěna jinak, než díl první, ale rozhodně je nadupaná informacemi, které Tereza osobitě otevřeně podává a vlastně odpovídá na vše, co nás okolo života za mřížemi zajímá. I když mě osobně bavil víc díl první. Druhý se mi zdál trochu neuspořádaný, ačkoliv to mohlo být i beta verzí – ráda si projdu i verzi finální.
Terezin příběh je silný, jako člověk mi přijde jako velmi sympatická slečna a přes to vše, čím si prošla, neztrácí nadhled. Její příběh je fascinující a já její cestu budu rozhodně sledovat i nadále!
Díky štafety od @petululinka jsem měla možnost dostat se k sbírce povídek inspirované písněmi Taylor Swift. A jakožto její milovník této zpěvačky jsem si tuto příležitost nemohla nechat ujít!
.. nebo nos můj dres na každej zápas (Monika Seidlová) ~ 2,5*
Hokejová romance ze střední školy byla taková roztomilá, dobře se četla a vlastně se neobjevilo nic nového než šprtka x sportovec. Nevyhledávám hokejové romance a asi už nejsem cílovka na YA romantiku. Povídka byla doplněna o písničky z alba ‘Fearless,’ které patří mezi mých top 5 a byla jsem docela smutná, protože jsem v povídce nějak nenašla propojení ani s písničkami, ani s celkovou estetikou alba. Byl to ale příjemný start do celé knihy a všechny postavy mi byly sympatické.
.. nebo bojím se výšek, ale s tebou bych skočila do neznáma (Nofreeusernames) ~ 3*
Povídka ze světa bývalé hvězdy a romance s hvězdou současnou mi přišla o chlup lepší, než povídka předchozí. Opět asi už nejsem cílovka, šlo o mé první setkání s tvorbou Oly a nejspíš u toho tak i zůstane. Docela mě bavily pasáže se zprávami, jen asi nejsem na kluky, co píšou tolika emojis! Inspiraci 1989 jsem viděla tak 50/50, ale opět jako oddechovka moc fajn. A Matteo byl super!
.. nebo vždycky budu Watsonem k tvému Sherlockovi (Markéta Forejtová) ~ 3,5*
Je pravda, že tato povídka odrážela alespoň atmosféru alba ‘evermore,’ které je mým 2. nejoblíbenějším. Taktéž mě potěšil queer vztah, i když jsem mezi postavami nějak necítila chemii. Jako milovník Sherlocka Holmese jsem si ale užila změnu prostředí a trochu toho tajemna! Tahle povídka mě rozhodně bavila nejvíc.
Děkuju za možnost se zúčastnit štafety a tím si tento humbook fenomém prohlédnout. Znovu už knihu číst nepotřebuju, ale asi si umím představit povídky i na další alba, tak třeba někdy.
Za pár dní to bude 6 let, co se mi naskytla příležitost vyrazit na stáž na Ulsanskou univerzitu v Jižní Koreji, kde jsme si společně s místními studenty vyměňovali české a korejské recepty, vyráželi na výlety po městě a okolí, a říkali si, že jsme v úplně jiném světě. Jenže jiný svět se skutečně nachází na severu tohoto poloostrova.
O knihách Niny Špitálníkové jsem střídavě slyšela několik let. Přeci jen se jedná o velmi specifická témata o velmi specifické zemi. Nedávno jsem poslouchala “Abecedu strachu” od @eduard_birke a @adam_miklica a díl o KLDR, kde z části čerpali právě z autorčiných knih.
Proto jsem po jedné z nich v knihovně sáhla a PÁNI! Nina je jedna z mála lidí, kterým se podařilo vycestovat do KLDR. A to hned 2x.
Text se skládá z jejích osobních vzpomínek a zážitků z těchto studijních pobytů, rozhovorů s uprchlíky, ale také spoustou historických a obecných faktů.
Kniha se mi četla skvěle! Je pravda, že je v ní celkem dost překlepů a trochu mě mrzelo, že spousta fotek byla černobílých. Na druhou stranu jsem se seznámila s nespočtem zajímavých informací, protože šlo o první knihu takového tématu, kterou jsem četla. Nehledě právě na zajímavé poznatky z každodenního života.
Už teď se těším na další knihy autorky, které si chci brzo přečíst a rozhodně doporučuju lidem, kteří mají pocit, že se tady nemáme dobře. Tohle vás donutí se zamyslet.
Dvě země na jednom poloostrově, které snad nemohou být rozdílnější. Jedna zkušenost byla naživo, druhá skrz tyto stránky a pořád mi to připadá neuvěřitelné.
I když jde o autorčinu prvotinu, já po ní sáhla až úplně nakonec. První příběh naší oblíbené dvojky z Příbrami a děj, který jsem ani za mák nečekala.
Ještě mě čeká několik hektických týdnů a proto jsem byla ráda, že můžu sáhnout po krimi rychlovce, která mi dá na necelých 200 stranách to, co právě potřebuju, abych na chvilku vypla hlavu.
Tomáš a Honza se představují v první společné knize, když se v malé středočeské vesnici ztratí děvčátko. Jedná se o dceru dvou lékařů, které jednoho dne vylezlo z okna u své babičky a pak už ji nikdo neviděl. Začíná tedy souboj s časem na místě, o kterém kolují nejrůznější pověry, jako například ta, že si děti odnáší Klekánice.
Nechci příliš prozrazovat zápletku knihy, ale musím říct, že šlo pro mě osobně za velkou novinku a opravdu mě ten nápad bavil, protože jsem se s ničím takovým ještě nesetkala. Jelikož je sama autorka lékařkou, dokázala děj přirozeně přiblížit čtenářům a rozhodně vymyslela originální příběh.
Tomáš s Honzou byli mrzouti, jako na mě působili i v posledním díle - Svatební košile. Musím souhlasit s některými komentáři, že zápletka dalších dvou zmizelých děvčat z minulosti se mi zdála trochu zbytečná a konec působil jako ze starořecké tragedie. Mezi Klekánicí a Vodníkem je vidět obrovský posun a rozhodně i zlepšení, protože kdyby takový příběh dostal víc stran, možná by se mu dostalo důstojnějšího konce.
Kolem a kolem, zajímavá zápletka, ale nic velkého nečekejte. Rozhodně jsem si ji užila jako takovou “oddechovou detektivku” a těším se na další pokračování s našimi chlapci!
Kolik stojí plastika prsou a jakým způsobem lze upravit obličej? Otázky, které mě osobně už nejednou napadly. A najednou se objevila kniha, která mi tyto odpovědi dá spolu se zajímavými poznatky, zážitky a historkami nejen z lékařského prostředí.
Co se týče knih složených z rozhovorů, moc velkou zkušenost nemám. Mám za sebou jednu knihu Martina Moravce a jednu knihu Lucky Bechynkové, proto jsem se ráda pustila do nového jména.
Rozhovor s plastickým chirurgem Ondřejem Měšťákem mě zaujal už když jsem jej viděla v edičním plánu @knihydobrovsky a jsem opravdu vděčná, že jsem si ji mohla přečíst v rámci #spoluprace.
Jenže nakonec nevím, jaký mám z knihy vlastně pocit. Samotné vyprávění pana doktora Měšťáka bylo naprosto perfektní - na každou otázku měl zajímavou, vtipnou i diplomatickou odpověď. Objevuje se spousta odbornějších výrazů, ale pan doktor se snaží vše srozumitelně vysvětlit a vyprávění z praxe doplňuje i o vyprávění z osobního života.
Co mě ale mrzí nejvíc a také to ovlivnilo moje hodnocení - otázky. Jak byly některé zajímavé a dobře položené, čímž bylo znát, že si toho autor hodně nastudoval, tak z některých mi bylo až stydno - otázky jaký zákrok by pan doktor doporučil současnému nebo bývalému prezidentovi, zda má paní Měšťáková umělá prsa nebo jestli nemá pan doktor morální zábrany operovat osoby procházející tranzicí. Příště snad radši ubrat na stránkách.
Tak jako tak, šlo o moc zajímavou knihu, která vám odpoví v podstatě na všechno, na co jste se kdy chtěli plastika zeptat. Nechybí ani fotografie z osobního i profesního života.
Rychle s tímto fešákem do knihovny a ještě jednou moc děkuji za #recenznivytisk z Našeho Nakladatelství, určitě si seženu i rozhovor s Jaroslavem Fiedorem.
Tomáš a Honza jsou zpátky, tentokrát se totiž zločin objevil v den, který si každá žena chce do paměti zapsat jako ten nejkrásnější ve svém životě. Jenže někdo to tak nechtěl.
Vraha na oslavu nikdo nepozval. Tak zní podtitul 4. dílu krimi série ‘Kriminálka z Příbrami’.
Jedna z nejhezčích oslav lidského života se mění v peklo, když je nalezena mrtvá nevěsta. A mrtví přibývají s každým dnem vyšetřování. Kdo z hostů neměl novomanžele v lásce? Jaké nevyřízené účty mezi sebou mají a jakou roli v tom všem hrají policejní sbory?
Na tohle pokračování jsem se po Vodníkovi a Dceřině kletbě moc těšila. Okolí mě strašilo zmateným začátkem, kdy se ocitáme v chumlu postav, ale tohle mi naopak vůbec nevadilo a nijak jsem se mezi nimi neztrácela.
Velkým mínus pro mě byla postava Kláry. Bohužel, jedná se o hlavní postavu a už dlouho jsem nezažila tak strašně nesympatický charakter. I když dokážu pochopit okolnosti celého děje, až mě unavovalo, jak všechny postavy pořád brečí a zvrací.
Tomáš s Honzou se v tomhle díle taky neukázali v tom nejlepším světle, ať už vzhledem ke Kláře nebo komukoliv jinému.
Na druhou stranu se mi pořád moc líbí myšlenka knih, které jsou volně inspirovány Erbenovou Kyticí a prostředí knihy jsem si moc užila. Finále jsem nečekala, ale to mám na knihách mnohem radši, než předvídatelnost.
Jestli bude další díl, ráda si ho přečtu, snad si kluci trochu napraví reputaci, a konečně se dám i do Klekánice.
Druhá kniha z pera Sam Holland, která u nás v českém překladu vyšla a já jsem moc ráda, že jsem měla možnost si ji přečíst v rámci dubnového bookclubu.
Na skládce za městem jsou nalezena těla s římskými číslicemi XII a XIV. Adam Bishop, zkušený detektiv, proto rozjíždí pátrání po obětech s chybějícími číslicemi a je víc než na výsost jasné, že má co do činění se seríovým vrahem. Celý případ až nápadně připomíná desítky let starý případ, který je Adamovi velmi blízký, protože osobně zná toho, kdo stanovil začátek - číslo XX. A odpočítávání pokračuje.
Kniha se četla dobře, opravdu jsem se po Kopírákovi na další knihu autorky těšila. Hlavní postava Adama mi byla sympatická a celkově se mi líbil i nápad na příběh.
Co mi vadilo, tak byla postava Romilly, působila na mě chvílemi opravdu nesympaticky a upřímně, celá propletenost postav a osudů mi přišla ‘až moc’. Jako by každá druhá postava v knize měla s celým případem co do činění.
Kniha je příběhově údajně podobná Freidě McFadden a její knize ‘Za zamčenými dveřmi’, takže určitě sáhnu i po ní a sama si to ověřím.
I u této knihy jsem měla chvilkové ‘co se to sakra děje’ momenty a na novinku autorky se moc těším, určitě si ji také přečtu.
V historii českého zločinu snad neexistuje větší záhady, než je smrt Otilie Vranské. Píše se rok 1933 a její ostatky jsou ve dvou kufrech doručeny do Bratislavy a Košic. Vrah nikdy nebyl dopaden.
O 80 let později se do případu znovu pouští ředitel Policejního Muzea v Praze, policista a historik, Radek Galaš s týmem odborníků a přichází s odpověďmi na otázky, které si kladly generace vyšetřovatelů.
Jakožto wannabe historikovi (neberte to vážně, ale můj obor to tvrdí), mi zpracování velkého množství faktů a spousty přepisů historických dokumentů vůbec nevadilo a i když se pro nás mohou zdát výpovědi nebo popisy zmatečné, líbí se mi zachovaná autenticita.
Radek Galaš vkládá do knihy humor sobě vlastní, historky z vlastního vyšetřování, ohlíží se také za velkými jmény české kriminalistiky, která se tomuto případu věnovala.
Jak je na konci knihy uvedeno, z 80% se tuto záhadu, za využití moderní technologie, podařilo objasnit. I když byl pachatel jasný skoro od začátku.
Jestliže se zajímáte o skutečný zločin a jeho historii, rozhodně knihu doporučuji. Setkání se samotným autorem před několika týdny bylo doopravdy příjemné a návštěvu muzea doporučuji všemi deseti.
Dobré dopoledne, přátelé, dnes přicházím s něčím, co v mé knihovně není úplně obvyklé a já se znovu přesvědčila proč. Tolik jsem si přála, aby se mi to líbilo a nakonec jsem z toho akorát mrzutá. I tak si moc přeji, abyste vy měli zážitek opačný.
Bill Furlong je obchodník s uhlím a dřevem, manžel, otec pěti dcer a přivádí nás do irského města poloviny osmdesátých let sužovaného prosincovými mrazy.
Irsko je země, kde se “moderní doba opozdila proti pevninské Evropě až o několik desítek let. Fronty na podporu jsou pořád delší, bez jeho práce a štědrosti by trpěly desítky lidí. A Bill to dobře ví, proto dál pracuje se sklopenou hlavou a přežívá ze dne na den, aby zabezpečil budoucnost svých dcer.
Jeden z Billových klientů je také místní klášter. Když jednoho dne přijede dřív, než bývá očekáván, vidí zubožené jeptišky prosící o pomoc, ale matka představená se přes vše s kamenným výrazem přenese.
Kniha byla nominována na Man Bookerovu cenu v roce 2022, komentáře se hemží dojetím. A já.. asi nevím proč. Nastala chyba v překladu?
Knížka je tenká, čte se velmi dobře, ale mně osobně se nedotkla. Téma tzv. Magdaleniných prádelen je objasněno na konci příběhu, ale v samotném ději se vlastně nic nedozvíme. Jestliže vám toto téma tedy není blízké nebo jste o něm nikdy předem neslyšeli, knihou se to nezmění. 98 stran čistého příběhu sledujeme Billovu nespokojenost se životem, jen na nějakých 3 stranách se autorka podělí i o dění v klášteře.
Konec knihy je věnován ‘recenzi’ na knihu i samotnou autorku a nejsem si jistá, zda je něco takového úplně ideální. Kniha je přirovnávána k Vánoční koledě Charlese Dickense nebo Vánočním vzpomínkám Trumana Capoteho. Ani jednu z knih jsem nečetla, proto si netroufám říct, ale nazývat autorku druhým Hemingwayem mi přišlo úplně mimo.
Jestli hledáte rychlovku do nějaké výzvy, určitě si ji přečtěte, ale žádné haló nečekejte.
V přípravě je stejnojmenný film s Cillianem Murphym a vzhledem k mé lásce k tomuto irskému herci, se moc těším. Třeba nám film předá něco víc a lépe.
Měli jsme pár dní po státnicích, když mě kamarádka poprvé vzala na představení @listovani do ostravského Centra Pant a do dnes si pamatuji, že to bylo přesně to, co jsme v ten moment potřebovaly, abychom se smíchy vybrečely z podoby. A dvojka na tom není vůbec jinak!
Projekt Listování nabízí nespočet různorodých titulů, které potěší každého - od dětí po dospělé, od komedií po vážná témata.
Historky z Tinderu byly první představení, které jsem měla šanci vidět. A to dokonce dvakrát. Do svého repertoáru byl zařazen také druhý díl a ten nás nesměl minout!
Díky @stafety.rachel.roo jsem si ale mohla knihu poprvé přečíst, než jsem na samotné představení šla.
Neštěstí nechodí po horách, ale po single holkách! Jak jsou na tom na seznamkách single mámy? Jak se seznamují boubelky? A můžeme věřit mužům, kteří jsou až příliš dokonalí?
Povím vám to jako někdo, kdo s tindrem svou zkušenost má a je až bolestně úsměvné, jak je to pravda!
Tato kniha byla mou první letošní 5* a já se smála od začátku do konce. Došlo ale i na slzy dojetí, které mě doháněly i během představení.
Mám to v hlavě za čerstva a proto se dnes vracím s únorovým bookclub výběrem. Sympatická ilustrovaná obálka, slibná anotace a po dlouhé době opravdu velké zklamání, které bohužel plulo celým klubem.
Druhý díl z pera autorky ‘Láska po Španělsku’ a pojďme začít tímto - první díl jsem nečetla. Co je pozitivní, tak skutečnost, že to opravdu není třeba, pokud se chystáte na tohle dílo, protože s postavami i dějem jste seznámeni a pokud znáte anotaci 1. dílu, pak větší znalost nepotřebujete.
Rosie odešla z práce, aby se mohla stát autorkou milostných románů, jenže po nehodě v jejím bytě jej musí opustit a ubytuje se v garsonce své nejlepší kamarádky, která je na líbánkách. Zde se však potkává s Lucasem, bratrancem oné kamarádky, kterého už dlouho sleduje na instagramu a je do něj po uši zblázněná.
A ta pravá legrace může začít.
Jenže nezačala. 400 stran je na můj vkus pro romcom zbytečně moc, nehledě když se setkáváme s kapitolami přes dvacet stran. V některých dnech se zasekneme na 5 kapitol, jindy přeskakujeme týdny.
Rosie ani Lucas mě moc nezaujali. Lucas ze sebe neustále dělá zvíře, což je občas celkem cringe, a Rosie je prostě zamilovaná puťka. Těšila jsem se na fake-dating, což mám obecně ráda, ale dostala jsem friends to lovers, což teda vůbec nebude můj šálek kávy.
Děj je předvídatelný, jako u 99% romancí, sem tam se objeví něco dojemného nebo vtipného, rádoby drama ohledně Rosiina bratra. Líbily se mi pasáže s Rosiinou sousedkou nebo některá z experimentálních rande. Peprné scény vám rozhodně kolena neroztřesou, o slovu ‘pták’ už se mi i zdálo.
První díl bych ráda vyzkoušela později, ale tohle je adept na propadák tohohle roku.
Nestává se mi často, abych četla tak krátce po sobě pokračování nějaké knihy, ale byla jsem prostě zvědavá, co se bude dít dál! (A taky je musím vrátit, zdravím tě Kájo!) Každopádně k tomu došlo a já jsem nakonec vlastně ráda, protože i přes špatnou pověst druhých dílů, tenhle jsem si užila ještě víc, než první.
Little Kilton se stále vzpamatovává z případu Andie a Sala, který vyřešila nová hvězda okolí - Pipa Fitz-Amobiová za pomoci svého nového přítele Raviho.
Pipa se zařekla, že přes všechny patálie už nikdy nic podobného znovu dělat nebude, i když její podcast o vyšetřování prvního případu trhá rekordy v poslechu. Jenže když se ztratí Jamie Reynolds, bratr Pipina kamaráda, neváhá a znovu se po hlavě vrhá do nebezpečných hlubin zločinu v jejich komunitě, které ji odnesou až mezi ta nejtemnější tajemství.
Kdo je vlastně Jamie a proč se jeho nálada za poslední týdny změnila? Kdo z obyvatel města jej viděl naposled a pro jak velkou lásku jste ochotní zabíjet?
Byla jsem varována, že rozjezd druhého dílu je ještě pomalejší, než v případě 1. knihy. Což byla pravda. Stránky se táhly a já se nedokázala začíst. Přiznám se, že jen co jsem se do knihy ponořila ve čtečce, šlo to stokrát rychleji asi 3/4 knihy jsem zvládla za den.
Zápletka mě v tomto případě bavila mnohem víc, protože se v knize rozplétala pavučina více postav, do jejichž minulosti jsme měli možnost nahlédnout. Líbí se mi taky to, jak Pipin úspěch nenese jen ovoce, ale vyobrazuje také temnou stránku její popularity.
I když je uvedeno, že jde o ‘volné pokračování’, v tomto případě mi přijde vhodné číst knihy postupně, protože se k 1. dílu ve spoustě případů vrací a dění 1. dílu do 2. také zasahuje.
Pipa se docela sympaticky vyklubala, Ravi je miláček a já se těším na další díly. Seriál už teď bude must see!
Já jsem přesně ten člověk, který kupuje knihu podle obalu. No vážně. Pokud nejdu po nějaké knize cíleně, obal mě musí zaujmou, abych si vůbec přečetla, o čem příběh je. Stejně tomu tak bylo i v tomto případě, protože pro Taylor Russell bych koupila úplně všechno!
Maren by si přála to, co všichni - šťastnou rodinu, oddané přátele a lásku. Jenže je vyjimečná a kdykoliv se do někoho zamiluje, tak ho prostě sní. Začalo to už když jako malá snědla svou chůvu a od té doby jsou s matkou neustále na útěku.
Je jí 16, když na stole najde dopis na rozloučenou a byt je prázdný. Její matka odjela a Maren vyráží na dobrodružnou cestu, kde potkává víc a víc ‘jedlíků’.
Shodou okolností později potkává Leeho, do kterého se zamiluje. Jenže může taková láska vydržet, když Maren dělá.. co dělá?
Jak jsem psala na začátku, knihu jsem si pořídila kvůli obálce s Taylor Russell, která spolu s Timothee Chalametem zazářila ve stejnojmenném filmu Lucy Guadagnino.
Kniha se četla dobře, rychle, téma to pro mě nebylo úplně obvyklé, ať už YA nebo ‘kanibalská romance’, bylo to zajímavé! Ale nakonec se mi to líbilo, dostala jsem, co jsem očekávala a to pro mě bylo klíčové.
Film jsem zatím neviděla, ale určitě to napravím. Příběh nebyl jen o jezení, kterého bylo samozřejmě až až, ale také o rodinných vztazích a dilematech mladých lidí, kteří bojují s láskou a pudem, který se u nich vivinul.
Mezi všemi thrillery a mangou jsem chtěla něco rychlého, sladkého, vánočního a přesně to jsem dostala. Je veřejně známo, že co je britské, to mám ráda a proto jsem se po Římu a Paříži rozhodla vydat pro romantickou zápletku do zasněženého Londýna.
Američan Jason přijíždí do Londýna kvůli svého snu stát se hercem, ale když pohoří na přijímacím pohovoru, má pocit, že už nic z toho nemá smysl. V ten moment potkává Cassie, která má naopak herců a divadla plné zuby a žije rebelii proti rodičům, která jí však úplně nevychází.
Jak se oba snaží vyhnout rozhovoru se svou rodinou o svých nezdarech, a ještě takto před svátky, rozhodnou se společně vyrazit na turné po divadelních scénách, ať už těch naprosto nejznámějších, ale také alternativních. Brzo zjistí, že je pojí nejen zájem o dění za oponou, ale také zájem o toho druhého.
Cassie i Jason mi byli sympatičtí, jak jsem psala dřív, Londýn já můžu ve všech podobách a tenhle příběh mě příjemně naladil na atmosféru mrazivé anglické metropole, ale také poměrně nalomil, takže nějaké Londýnské představení si přidávám na svůj životní wish list!
Druhý díl mě navnadil číst dál. Návrat do Daigovy minulosti a objasnění záhadného mlčení jeho dcery mě moc bavilo. Je vidět, že jsem v žánru nová, protože mě zaskočily i scény pro dospělé!
Po prvním díle jsem byla trochu nevrlá. Když jsem pročítala komentáře na jiných webech, s některými čtenáři jsem se shodla - kresby jsou zmatečné. Autor se snažil napěchovat co nejvíc akce na co nejméně místa a některé obrázky v černobílém provedení nerozezná ani Robert Langdon. Moc tomu nenapomáhá ani to, že naše Ostravské knihovnice mangy ‘zpevňují’ sponkami ve vazbě a některé bubliny jsou absolutně nečitelné.
Když jsem se rozhodla od začátku tohoto roku založit BookClub, dlouho jsem přemýšlela, kterou knihu vybrat jako tu první. Probírala jsem seznam svých nepřečtených knih, až jsem se nakonec rozhodla pro knihu, kterou mi má kamarádka doporučuje už snad sto let a nikdy by mi nebylo odpuštěno, kdybych si ji nepřečetla.
“Zmizela oblíbená středoškolačka, Andie Bellová. Tělo se sice nenašlo, ale policie ví, kdo je vrah.
Jenže to se stalo před pěti lety a teď se do případu pouští Pipa Fitz-Amobiová, která někde uvnitř tuší, že všechno bylo úplně jinak. Policie a celé město odsoudili Sala Singha, tehdejšího Andienina přítele, který těsně po jejím zmizení spáchal sebevraždu a nechal u sebe důkazy doznání. Nebylo by to ale příliš jednoduché?
Pipa celý případ díky svého školního projektu otvírá znovu a začíná zabředávat do opravdu hlubokých vod plných tajemstvích i mezi těmi nejbližšími. Co všechno je pro takový projekt a očištění Salova jména obětovat?
První polovina knihy se mi nečetla moc dobře. Asi jsem rozmazlená všemi thrillery, které jsem četla, protože mi chyběl nějaký spád. Některé scény se mi zdály zdlouhavé a poměrně zbytečné. Také mě trápilo neustálé opakování “OK v přímé řeči.
Na druhou stranu 2. polovina knihy se četla sama a když celá situace nabrala na obratu, tak jsem hltala stránku za stránkou. Pipa i Ravi mi byli moc sympatičtí, smála jsem se, plakala i nadávala, protože některé scény si o to říkaly!
Těším se na pokračování a snad si někdy pustím i seriál z produkce Netflixu, na první knihu BookClubu to určitě nebylo sáhnutí vedle!
Kolikrát se vám v životě stalo, že v den, kdy jste knihu začali, tak jste ji také dočetli? Upřímně, mně se to nestalo už několik let a myslím si, že to o příběhu také mnohé vypovídá.
"Česká pašeračka zadržena v Láhauru."
Takový titulek zaregistroval určitě každý, v novinách, v televizi, na internetu. Já se tehdy nějakým kriminálním případům nevěnovala a tak jsem jej rychle zase vytěsnila.
Když jsem ale díky @mon_coucou_autor poprvé zahlédla obálku připravované knihy, nedalo mi to a Terezu jsem si vyhledala. Vše jsem si díky toho osvěžila a bylo jasno - až bude venku, musím si ji přečíst.
A nestačila jsem zírat. Ví se o mně, že jsem stará plačka a několikrát jsem se dojímala i tady. Nesouhlasím s komentáři typu, že Tereza kvůli toho působí jako naivní chudinka. Ano, chyby se dějí a upřímně, kdo z nás by za shodou takových událostí hledal takový důvod?
Kniha je opravdu moc čtivá, víc bych si ji dovedla představit někde na blogu nebo poslechnout jako podcast. Ke konci jsem se trochu ztrácela ve všech ženách, které popisovala a mátlo mě to.
Na druhou stranu se mi moc líbilo, že kniha není jen jednolitým vyprávěním o Terezině minulosti a poté i pobytu ve vězení, ale vše protkává humornými i hlubokými historkami a k mému překvapení i spoustou popisů jídla (které zní opravdu skvěle). Je napsána svérázně, tak jak to bylo.
Nečekejte žádný omáčkou obalený rádoby thriller, jde o vyprávění skutečného příběhu plného uvědomění a respektu k situaci. Mrzí mě, že kniha nepojala celý příběh, ale moc se těším na 2. část, protože to bylo opravdu skvělé čtení!
Máme tady povánoční první pracovní den a já doufám, že jste si svátky náležitě užili! Teď nás čeká ještě pár dní do Nového roku, tak snad budou i u vás plné stránek a krásných příběhů!
Já se dnes vracím s další mangou, kterou jsem přečetla na začátku prosince a byla opravdu milým pohlazením.
Zverimex nabízí malá krásná koťátka, ale mezi nimi chřadne dospělý kocour, kterého nikdo nechce ani přes jeho nízkou cenu.
Jenže jednoho dne kocoura i prodavače zaskočí muž, který pyšně prohlásí: “Tohohle kocoura si vezmu. A tak začíná dobrodružství pána a kocoura, kteří se navzájem potřebují a doplňují.
V prvním díle sbírky těchto krátkých komiksů pozorujeme jak myšlenky pána, tak i samotného kocoura. Pojďme si říct, že kresba kocoura je naprosto perfektní. Dojímala jsem se už u třetí strany a šlo o opravdu roztomilou rychlovku.
I když s mangou nebo komiksy nemám žádné velké zkušenosti, troufám si říct, že pokud se chystáte s mangou začít, s touto rozhodně nesáhnete vedle. Nejen že má vazbu jako klasická kniha, ale také jednotlivými situacemi proplouváte mrknutím oka a krásně si vše vyzkoušíte.
Žádnou velkou filozofii nečekejte, ale moc se těším, až se v knihovně objeví další díly.
