Svářeč komentáře u knih

Knihy kopírující příběh nějaké PC hry většinou končí přinejlepším jako šedý průměr. Příliv temnoty je mezi nimi hrdou výjimkou. Hra Warcraft II: Tides of darkness vyšla přeci jen v roce 1995, což je raný pravěk počítačových her. Starší hráči si tak nostalgicky zavzpomínají na časy, kdy na svých prehistorických sestavách proháněli primitivní 3D figurky, mladší generace, odkojená World of Warcraft se zase přiučí něco o historii svého světa. Obyčejní, hrou nepolíbení čtenáři fantastiky dostanou nadprůměrnou epickou fantasy. Po slabším rozjezdu není nouze o pořádné bitvy, krev ani odťaté údy - akce je hodně a je to dobře, protože ji Rosenberg opravdu umí. Na rozdíl od vytváření postav, kterých je taky hodně, ale v tomto případě to je spíš na škodu, jelikož jsou nedotažené, z příběhu mizí a ne vždy se opět objevují, podle toho, jak se to autorovi hodí. Jedinou výjimkou je asi-záporák Orgrim Doomhammer. Je to škoda, protože jinak se to čte opravdu dobře. Jako by to psal úplně jiný člověk než ten, co vyplodil super nudný Starcraft: Královna čepelí. Suma sumárum, klady převažují nad zápory. 80% je tak akorát.

02.01.2018

Co napsat, je to prostě geniální :) Podle mě o něco lepší a vtipnější než sága, povídky jdou Sapkowskému o dost líp. Hlavně fakt, že je tahle sbírka výrazně humornější mě vážně potěšil. Akorát jsem moc nepochopil předposlední povídku a co jí chtěl básník říci. No co už, poslední povídka o svatbě Geralta a Yennefer mi to dokonale vynahradila. Asi se budu muset znovu vrhnout na ságu, tohle mě zase namlsalo... :)

1 02.01.2018

Podle mě jedna z nejlepších zeměploch vůbec. Ani na druhé čtení to absolutně nic neztratilo... Příběh je vymyšlený takřka geniálně, kapitána Sama Elánia mám asi ze všech postav zeměplochy nejraději, nejdůležitější ale je, že se autorovi pomohlo dokonale skloubit vážná témata a humor. To první vás vážně donutí k zamyšlení, to druhé je opět dokonalé, jako v každé zeměploše. Takže 5* jako vyšitých :)

Nic světoborného, ale skvěle se to čte. Těch 450 stránek jsem přečetl přes víkend (a to podotýkám celkem slušně nabitý víkend...), postavy jsou opravdu sympatické atd, atd... :) Možná bych byl přeci jen radši, kdybych se dočkal těch agentů FBI, více dobrodružství, méně vědy a vyprávění nejrůznějších legend a příběhů, ale i tak jsem spokojen. 75%

1 02.01.2018

Po několika slabších kusech konečně v edici Pevnost vyšlo něco pořádného, co se dá bez problémů dočíst. Ani jsem se nemusel přemáhat, spíš naopak, musel jsem se krotit, abych to nedočetl a nezjistil, že je jedna ráno :) Je to příjemná space opera, která nepřináší nic moc nového, ale hodně dobře se to čte a hlavní hrdinka mi přišla celkem sympatická. Jediné, s čím jsem měl možná trochu problém, byl děj, který plyne až do konce bez jediného překvapivého zvratu a trochu neprokreslené vedlejší postavy. Té knize by slušela tak stovka stran navíc, trochu víc rozvinout příběh a postavy. Jinak spokojenost, od tohoto autora si budu muset sehnat víc...

1 02.01.2018

Z počátku jsem se do toho vážně nemohl vůbec začíst a i potom tam bylo více hluchých míst než by bylo zdrávo... Ale jinak musím uznat, že je to sakra dobrá kniha :) Akce popsaná na jedničku, o hlášky taky není nouze a hlavně hodně sympatický hrdina. Navíc nejsem zrovna fanoušek Evropské Unie, takže o to víc mě ta kniha potěšila. Velkou radost mi taky udělal prakticky zcela uzavřený konec. Ač je kniha avizována jako první díl bůhvíkoliklogie, vůbec mě nenapadá, kam by chtěl autor ten příběh vést dál. Takže za mě spokojenost, těch 80% je akorát...

02.01.2018

Začnu hlavním hrdinou. V prvních dvou povídkách mi přišel v pohodě, sice podvodník, zloděj a lhář, vlastní prospěch až na prvním místě, ale přesto docela sympaťák... V té třetí jsem ho však už moc nemusel, působil na mě jako nesympatický prospěchářský hajzl. Občas jsem měl pocit, že toho antihrdinství je v knize až moc a nějaký ten heroický patos by tomu neuškodil. Na konci si u mě Wolrich trochu šplhnul, ale i tak... Takže tohle je asi jediný malý zápor téhle knihy, protože jinak je Holomráz zábavný, čtivý, vtipný, akční, originální a tak by šlo pokračovat až do nekonečna, přelouskal jsem ho za jediný den (no, přeci jen jsou ty prázdniny a já nemám celý den nic na práci :)). Jednička skoro podtržená. Teda... ještě jeden zápor by možná i byl. Tři závěrečné povídky mají pěknou pointu, ale to je tak všechno. Jinak jsem je přelouskal jen z povinnosti. Ale to už je opravdu jen detail.

02.01.2018

Výborná kniha. Perfektní hrdina, nápaditá akce, humor, prostředí a vůbec zajímavé nápady všeho druhu, to jsou klady. Výpadky v dynamice textu, to je zase zápor. Především v první třetině kniha připomíná několik povídek naskládaných za sebe a čtenář netrpělivě čeká až se konečně rozběhne nějaký děj. Občas ten text prostě skřípe, až jsem se ke čtení musel nutit. Naštěstí se vše po pár stranách vždy spraví a příběh opět nabere tempo splašeného zombikoně. Když své dojmy zprůměruji, je to tak na 70%-75%. No co už, nakonec tam ty čtyři hvězdy plácnu, protože u devíti desetin knihy jsem se skutečně bavil.

1 02.01.2018

Dvojka Báthoryho oproti jedničce prodělala zhruba stejný vývoj jako Dračí carevna proti Ocelovému žezlu. Je více dobrodružná, méně historická a více fantasy. To je v pořádku, trochu nelibě jsem ale přijal jinou změnu: prostředí. Ten Orient mě až tak neláká, Evropa mi přijde zajímavější. Jinak ale v pohodě, je to čtivé, vedlejší postavy jsou zajímavé, nikde to nedrhne, Červenák ostatně není žádný amatér. Nejvážnější výtku tak směřuji k hlavní postavě, která podle mě trochu ztratila tvář a charakter, nějak jsem se do Báthoryho nedokázal vžít, zajímavější mi přišly ty vedlejší. Kornel je zatím z Červenákových hrdinů nejslabší... Snad se to v trojce zlepší. Takže když to zprůměruji, ty čtyři hvězdy jsou akorát.

5 02.01.2018

Příjemný mix postapo a fantasy. Povídka Faerie je jednoznačně nejlepší, naopak Chlapci od běžící ohně mi moc nesedli. Jinak jsem knihu přečetl bez jediného zadrhnutí, i ta zmiňovaná slabší povídka je vcelku čtivá. Oblíbil jsem si především hlavní postavy, Oggerd, Gowery i Hal Hargo jsou sympaťáci. Pokud bych měl srovnat tohle a Pohraničí, tak Pohraničí mírně vede, ale nesmíme zapomínat, že na něm autor pracoval mnohem víc... Takže asi tak :) Netrpělivě čekám na román Keltská brána.

2 02.01.2018

První třetina je o ničem. Nic se neděje, postavy jen cestují, kecají apod, a já jsem si z toho odnesl pouze ponaučení, že před pokračováním bych si měl vždy znovu přečíst i předchozí díl, místy jsem se totiž dost ztrácel. Ale pak se příběh slušně rozjel a já se od toho nemohl odtrhnout. Knihy ve stylu "politika & intriky" obyčejně moc nemusím, ale tohle mě bůhvíproč prostě chytlo a knihu jsem tak přečetl za cca dva dny. Palec nahoru, těším se na pokračování.

02.01.2018

Podle mě trochu slabší než Věšet každý může. Hlavní novela mi přijde taková dost nekompaktní, bez nějakého výrazného děje. Ten sice nebyl ani v Rákosových polích, ale tam aspoň hrdinové cestovali, tady jen trčí na zadku ve Vojslavicích. Ale ten humor to naštěstí zachraňuje. Nejlepší na celé knize je tak několik kratších povídek na konci. Hlavně ta o Kubově návštěvě pekla je opravdu skvělá. Celkově mi ty čtyři hvězdy přijdou akorát.

02.01.2018

Má to jen dvě stovky stran, ale stejně jsem to nedokázal dočíst. Ty povídky nemají ani náznak nějakého příběhu a ne že bych se vůbec nezasmál (třeba fontské spiknutí a jména jako bratr Garamond, Tahoma, nebo Arial mě fakt pobavila :)), jinak mi to však přišlo jako dost laciná kopie Zeměplochy. V Pevnosti už musí mít velkou krizi s nedostatkem knih do edice, protože kdysi jsem někde narazil na otázku, zda se nechystá druhý díl Mořičvílu - odpoveď byla, že sice existuje, ale nechystá se, jelikož podle šéfredaktora není dostatečně kvalitní. A není...

02.01.2018

Moje první seznámení s Vandrovcem a hned taková bomba... Musím trochu nesouhlasit s BlackDawnem, kratší povídky jsou sice dobré, ale dlouhá novela Rákosová pole vyřídila mou bránici jako už dlouho nic. Nejlepší jsou paradoxně části bez Vandrovce - jen s Leninem a Dzeržinským, ale i Jakub to glosuje (nejvíc mě pobavil Cthulhu v tabletce :)) Už dlouho jsem se nezasmál tolik, jako u Věšet každý může, takže pět hvězdiček je zcela zasloužených.

02.01.2018

Zábavné, akční a poutavé... v první třetině. Pak to jde všechno spolehlivě do kytek, děj se zvrhne v jakýsi hybrid mezi honičkou a hrou na schovávanou a hlavní hrdina nedělá nic jiného, než že bloumá po horách a špehuje tu zergy, tu zase protossy. V poslední třetině pak k tomu všemu přibude ještě nudné filozofování, což bych od románu podle PC hry vážně nečekal. Navíc páteř knihy, na které celý příběh stojí, Sára Kerriganová alias Královna čepelí, je trestuhodně neprokreslená a nezajímavá. Bída, bída... Sice jsem knihu přečetl za jediný den, ale spíš proto, že je víkend a já nemám moc co na práci, než kvůli kvalitě knihy. V tomto případě spíše nekvalitě. Doufám, že Rosenbergův Warcraft bude lepší...

1 02.01.2018

Kniha nemá prakticky žádný ústřední děj, pouze na pozadí válečného konfliktu vypráví životní osudy velkého množství lidí, kteří se kolikrát buď setkají až na konci knihy, nebo se naopak rozejdou už na začátku a mnoho z nich spolu nemá prakticky nic společného. A postav je opravdu hodně, až příliš, navíc toho námořního dobrodružství je v knize dost málo, plus mínus desetina obsahu (anotace je v podstatě úplně mimo, ve skutečnosti je to hledání neznámé země jen vedlejším motivem). Pomezí světa má jednoduše tolik nedostatků, že pokud bych měl hodnotit objektivně, je to tak na dvě, maximálně dvě a půl hvězdy. Jenže... Ta kniha je tak čtivá a poutavá... :) Začátek jsem sice protrpěl, musel jsem se prostě seznámit s postavami a světem, ale jakmile se to asi po sto stranách rozběhlo, nemohl jsem se od toho odtrhnout, najednou jsem se podíval na budík a byly tři hodiny ráno :) Hlubší příběh sice chybí, ale naprosto mě odrovnala ta osobní životní tragédie většiny postav, že jsem prostě musel číst dál, abych se dozvěděl, co se s nimi dál stane. Celý román je přímo nasáklý emocemi, zmarem a nesplněnými sny, což v konečném důsledku, díky věrohodnému zpracování, přebíjí všechny nedostatky a po dočtení mě nechává v dychtivém očekávání dalšího dílu.

02.01.2018

Docela zklamání. Ono je to sice dost čtivé, ale to je tak všechno. Celý příběh je jedna velká honička s několika důležitými momenty a spoustou zbytečné vaty, která to dost ředí. Pointu člověk chápe prakticky od začátku, hlavní hrdina je dost nevýrazný a motivaci prakticky všech vedlejších postav jsem měl problém pochopit. U některých se mi to ani nepovedlo (možná jsem jen nedával pozor, uznávám). Navíc to opěvované spojení originality (Lukjaněnko) a klasické fantasy (Perumov) zdaleka nedopadlo tak dobře, jak píšou třeba v listopadové Pevnosti nebo v medailoncích obou autorů na konci knihy. Žádný divný mišmaš to není, ale osvěžující mix taky ne. Spíše něco mezi... Ale čtivé a v podstatě zábavné to je, o tom žádná.

02.01.2018

Možná o trochu, o maličký ždibeček, slabší než jednička, ale pořád vysoce kvalitní čtivo. Tentokrát skoro celý příběh strávíme v jedné horské pevnosti přípravou na velkou finální bitvu, jednoduchý příběh je však okořeněn takřka detektivní zápletkou (byť primitivní). Autorské duo píše nanejvýš čtivým, úsporným stylem, kniha je sice nevelkého rozsahu, ale o to zábavnější a dynamičtější. Trochu zamrzí, že ve dvojce chybí Selquist a jeho kumpáni, s jejich odchodem text ztrací něco ze svého kouzla, nicméně vyvedenou čtveřici z jedničky se ctí zastupují pubertální drakoniánky. Dost jsem se kvůli nim nasmál... Ještě jedna věc: Za mým pětihvězdičkovým hodnocením prvního dílu stojí šok - čekal jsem od něj jen o trochu lepší klasickou fantasy a to, co jsem dostal, mi vyrazilo dech. Tady u dvojky už jsem samozřejmě věděl, do čeho jdu a žádné "Wow!" se nekonalo. Tolik k nižšímu hodnocení dvojky, ta kvalita je jinak skoro stejná.

02.01.2018

Od téhle knihy jsem toho moc nečekal, maximálně dobrou klasickou fantasy z pohledu té druhé strany, ale to, co jsem dostal, mě opravdu překvapilo, či spíše šokovalo. Pryč jsou armády elfů, mocní čarodějové a hrdinský patos, tohle je prostě masakrózní dobrodružná fantasy s výraznou příměsí humoru. Na jedné straně drakoniáni plukovníka Kanga, kteří se starají o nějakou tu akci, na druhé straně trpaslík Selquist a jeho parťáci, kteří obstarávají humor, jenž mě mnohdy dostal do kolen. Kniha rychle uteče, také díky své nevelké délce, žádné slovo není zbytečné, žádná výplňová vata. Autoři ženou příběh kupředu, nakonec si ani neuvědomíte že se děj pořádně rozběhne až v polovině. Tohle je prostě jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu četl a moc se těším, až se začtu do druhého dílu.

02.01.2018

Autor píše čtivým stylem, okořeněným nějakým tím humorem, příběh vypráví v první osobě z pohledu hlavního hrdiny Starka, který kupodivu není neporazitelný bouchač, ale docela charismatický sympaťák. Svět asi nezařadíte mezi Top 10 nejreálnějších vizí budoucnosti, ale Smith se zřejmě o nic věrohodného ani nesnažil. Pokud chtěl jen vytvořit čtenářsky atraktivní, zajímavé a zábavné prostředí, tak se mu to dokonale povedlo. Do tohoto bodu kniha nemá chybu, jenže... Jsou tu dva problémy. Tím prvním jsou snové sekvence ze Žíše snů (takhle se to fakt jmenuje), které zabírají dobře čtvrtinu knihy. Nemám obecně ty snové surrealistické pasáže moc rád, navíc se mi nechtělo opouštět ten opravdu poutavý Smithův svět. Takže tady jsem se spíš nudil než bavil. Druhý problém je ten, že román je všude inzerován jako akční scifi podobná třeba Kulhánkovi, přitom akce je v něm poměrně málo. Ono sice není nouze o vypjaté momenty, ale akce ve smyslu přestřelek a boje muže proti muži tady prostě moc nenajdete. A nejen to, Smith mnohdy sklouzne k filosofování, jakoby se snad snažil vložit do knihy nějaký přesah. Ke konci už jsem se musel přesvědčovat, že nečtu nějaké přemýšlivé dílo z pera jednoho z klasiků žánru jako třeba Asimova nebo Clarka. Osobně bych byl radši, kdyby zůstalo u akčního scifíčka, protože právě to jsem od knihy čekal. Nicméně i přes tyto dva závažné (a čistě subjektivní) nedostatky je to pořád dobré počtení, v žánru akční scifi už jsem však četl lepší.

1 02.01.2018