
Příspěvky

Všechny knihy o bratru Cadfaelovi jsou nádherné, jeho životní postoje jsou pro mě velkou inspirací. Jsou to příběhy o lidskosti a víře (nejen té církevní) uprostřed kruté doby. Bratra Cadfaela prostě miluji.


Asi dva měsíce jsem oddalovala otevření této knížky. Chtěla jsem si prodloužit tu dobu těšení se, když už ji mám v ruce. A pak jsem oddalovala dočtení. Nechtělo se mi ukončit setkání s přáteli, s lidmi, kteří mi jsou velmi blízcí.
Nikdo není černobílý, každý máme svou světlou i temnou stránku...
Miluji knihy s Gamachem, nejsou to "jen detektivky" - to zdaleka ne. Zasahují mnohem hlouběji do duše, do svědomí. Pokud je tam člověk pustí...


Když jsem ji četla poprvé - před pár lety, tak mě moc neoslovila. Tak normálně. Nyní, když čtu celou sérii najednou (zatím 8 dílů), mě vrchní inspektor Gamache okouzlil. Ne jenom jako detektiv, ale hlavně jako člověk. Jeho citlivé vhledy do lidí, do jejich jednání i pohnutek. Učím se od něj přístupu k lidem i k sobě samé. Miluji vesničku Tři borovice a její svérázné obyvatele.
V celé sérii s Gamachem občas doslova vyskakuje hezký jemný humor, jindy hluboké, moudré úvahy o lidské povaze.
Mám tři detektivní srdeční záležitosti: televizní Hercule Poirot, bratr Cadfael od paní Petersové a nyní Gamache.
Vřelé díky paní Penny a moc se těším na další díly. Už se nemůžu dočkat...


Gamache je moje srdeční záležitost.
Další díl by prý mohl vyjít snad v dubnu a pak další možná říjen. To je předběžná informace na můj dotaz v nakladatelství.


Hodně, hodně napínavé. Jen mi to přišlo takové naráz ukončené a nedozavřené... Zůstaly mi některé nezodpovězené otázky. Možná to tak má být, třeba to bude zodpovězeno v některé budoucí knížce.


Četla jsem tuto knihu před mnoha lety a velmi mě oslovila. Hlavně její duchovní rozměr - bylo to v době začátků mých hledání odpovědí na věčné "PROČ". Takže moje hodnocení je za to přečtení tenkrát.


Už jsem psala k 1. a 2.dílu a stále bych se opakovala.
Pro mě je celá série s Gamachem skvělá. Četla jsem ji hned znovu dokola. Není to klasická detektivka s klasickým pátráním, kdo tohle očekává, bude možná zklamaný. Je to pátrání v lidském nitru - často velmi bolestivé.
Děkuji paní Penny za Gamacheho.


Opět strhující čtení. A i při všem tom napětí jsou chvíle, kdy mě pohladí po duši nebo mě k slzám rozesměje. Gamache a jeho přátelé prostě dokáží vplout do mého života a být jeho součástí. Prožívám s nimi to, že i zdánlivé stavy zoufalství a beznaděje se vždycky v dobré obrátí. Děkuji paní Penny...


Knížka se mi četla docela dobře, byla jsem zvědavá, jak to dopadne, i když mi to bylo jasné už dost brzy. Přečetla jsem ji rychle, ale... je mimo mé chápání to časté omdlévání a potácení se, to mi šlo vysloveně na nervy. Na druhou stranu mám přítelkyni, která prodělala vztah s mužem, který ji fyzicky i psychicky týral, tak jsem viděla, že opravdu je ta žena (v tu chvíli) neschopna vlastního úsudku a rozhodování.
Knihu bych zařadila spíše do růžové než červené knihovny - což je pochvala. Žádné erotické vsuvky, za což jsem byla velmi vděčná. Je to lehké, ale svým způsobem napínavé čtení. Nebudu se bránit tomu si zase někdy něco od paní spisovatelky přečíst.


Jsem opět okouzlena. Ale musela jsem si zpracovat, že to nemůžu brát jako klasickou detektivku, kde všechno musí být naprosto logické. Pro mě je tady vražda jako příležitost nahlédat do nejskrytějšího nitra všech zůčastněných.
Vesničku Tři borovice vnímám jako kouzelné místo, kde základ tvoří náves, obchůdek, bistro, pekárna, domky Clary a Petera, Ruth a dalších, ale ostatní je tak trochu mimo "prostor a čas". Mění se to podle potřeby příběhu. Zrovna tak složení obyvatel. Stabilní jádro zůstává, ostatní se přizpůsobuje příběhu.
A jak inspektor Gamache často upozoňuje - není to jen o pátrání po stopách viditelných, ale hlavně o pátrání v nitru člověka. V tom nejskrytějším místě - v naší třinácté komnatě.
Pro mě jsou knížky paní Penny velmi inspirativní. Jejej, kolikrát se mi stane, že je tam vyřčena nějaká moje myšlenka (až se zastydím)... Nebo si řeknu - a co já v takovéhle situaci?... A jindy mě tak rozesměje její jemný, ale trefný humor, že běžím za manželem, abych mu to hned přečetla.
Prostě miluji Gamacheho a moc za něj paní Penny děkuji.


Bylo to velmi napínavé čtení, zajímavě propletené osudy. Nad čím si ale lámu hlavu je to, že mi asi nějak uniklo, jak týrané ženy mohly přežít. Celý jeden rok být přišitá k posteli, se zašitými ústy...
Nebyla žádná zmínka o umělé výživě - jak je krmil a dával jim pít? Totálně ochablé svaly... Ty proleženiny by také asi těžko byly k přežití, natož v těchto podmínkách porodit zdravé, usměvavé dítě... Jestli jsem něco přehlédla nebo jsem jen detailistka - nevím.
Pominu-li tyto "detaily", tak mě příběh velmi vtáhnul do děje, Willa mám moc ráda a budu v sérii dál pokračovat.


Pro mě důležitější než detektivní zápletka bylo vysoce aktuální téma vlivu lidí na včely, a včel na lidi. Jako audioknihu jsem to poslouchala jedním dechem.


Musím přiznat, že jsem k této knížce přistupovala s velkou rezervou. Pendergast od Childa a Prestona mě příliš neoslovil, tak jsem čekala něco podobného. Navíc vysloužilý voják, střílečky a tak (komentuji tímto i druhý díl)... Zcela překvapivě mě to vtáhlo do děje, Jack Reacher je sympaťák a vůbec mi nevadí, že to je nesmrtelný superman. Kupodivu se zaujetím sleduji jeho způsob uvažování, povídání o zbraních mi nevadí a jeho proměřování úhlú střelby úplně vidím před sebou. To bych u sebe nečekala. Prostě mě to nějakým způsobem oslovilo. Ve svém žánru je to pro mě dobře napsaná kniha, i když mezi své hodnotné knihy bych ji nezařadila. Ale to tento žánr splňovat nemusí. Tudíž to hodnotím v rámci thrillerů...


To se mi fakt líbilo. Vyhovovalo mi, že se děj odehrává v uzavřeném prostředí a jen určitý počet lidí, takže jsem se stále dobře orientovala. Bylo to napínavé a dobře napsané. Rozuzlení trochu náhlé, ale nijak mi to nevadilo.


Bylo to hodně napínavé. Vymýšlela jsem nemožnosti, jak se to všechno mohlo stát, ale jak to bylo doopravdy - to mě tedy nenapadlo...


S touto knihou jsem se setkala ještě za hlubokého socializmu v samizdatovém vydání (tajně okopírované). Měla jsem velké zdravotní problémy a díky dlouholetému praktikování této receptorologie jsem si velmi pomohla (nejen sobě, ale i svým blízkým).
Navíc mě tato kniha navedla na myšlenku vzájemných souvislostí, ať tělesných orgánů, nebo psychiky a těla, a tím jsem byla "nakopnuta" k dalšímu hledání.
Dnes je tolik všelijakých knih, spousty informací snadno dostupných i na internetu, ale tenkrát bylo protizákonné i si jen okopírovat stránku, natož knížku. Dodnes jsem za tuto knížku vděčná. Receptorologii, když je zapotřebí používám i teď, a opravdu funguje.

No, musela jsem se přemlouvat, abych to neodložila nedočtené. Nakonec ta poslední čtvrtina byla napínavá, tak zkusím i další díl. Nečekám od toho nic hlubokomyslného, jen nenáročnou, napínavou četbu.


Velice mě tato kniha oslovila a zasáhla. Často se mi při čtení vloudila otázka: Jak bych se zachovala já? Nejsem si sebou jistá. Strach je nesmírně mocný, pokud nás pohltí... A na konci vyznání jedné vězeňkyně z koncentračního tábora o svém postoji ke svým trýznitelům - to bylo velice silné. Toho bych chtěla být schopná! To je to skutečné vítězství ducha a skutečná svoboda.
Trocha patosu a naivity - obzvláště v milostné linii - mě nevadila. Cítím za tím touhu po čisté lásce a cti, prostě po dobrém životě.
Co mi vadilo, to bylo míchání právě té čisté lásky s chtíčem. To mi jaksi nesedí. Vášeň ano, ale chtíč - to s tím nejde dohromady. Nebo že by to bylo překladem?


Tak tento díl mě moc neoslovil. V první půlce mně připadá Racher jako zamilovaný puberťák, a do dvou třetin knížky to bylo takové nijaké, poslední třetina už měla spád. Ani erotiku, ani spousty krve nemusím - to naopak. Mám ráda takové to vnitřní napětí, které mě vtáhne do děje. Tento díl mě většinou nechával nezaujatou. Třeba to bylo jen mým nedostatečným soustředěním...


Takové zvláštní, nějak jsem se s tou knížkou nedokázala sladit...


Dobrý odpočinek po detektivkách, takové pohlazení po duši... Mám moc ráda knihy od L´Amoura. A Jiříkem namluvení Sackettové - to je přímo balzám.


Knížky od L´Amoura jsou pro mě odpočinkem a pohlazením po duši.


Pro mě opět velmi příjemná pohádka pro dospělé, kde dobro vítězí nad padoušstvím, a kde muži jsou odvážní a ženy statečné. Čtu L´Amoura moc ráda...


Ráda se vracím k L´Amourovu lehce naivnímu světu Divokého západu, kde je čest, čistá láska, nádherná, ještě čistá příroda a kde jsou i padouši, nad kterými je třeba zvítězit. Je to pro mě pohlazení po duši. Odpočinek (kolikrát i velmi napínavý) od detektivek, thrillerů i románů z drsné přítomnosti.
