Subjektiv komentáře u knih

Deset let Klement Gottwald

Na této knize není ani tak zajímavé, co v ní je, jako spíše to, co v ní není. Začněme ale tím, co v ní je.
Do roku 1939 jde o vcelku předvídavá varování před nacismem, japonským militarismem a fašismem. Varování jistě správná, s doporučením opatření, která správná být nemusela. V letech 1941-1945 o plamenné výzvy k odboji, povstáním, sabotážím - relativně poctivá protinacistická propaganda. V letech 1945-1947 apely k budování socialistické společnost. Vždy a za všech okolností je zdůrazňována potřeba navázat a prohloubit svazek se Sovětským svazem. V podstatě je to celé na jedno brdo.
Šíleným se jeví jen text proti trockistům. To je skutečně zaslepená kritika, s minimálním vztahem k realitě, poklonkování a pochlebování Stalinovi.
Bystrý čtenář si již všiml, že neřeším, co Gottwald psal v letech 1939-1941. Molotov-Ribbentrop. Dle wikipedie "až do roku 1941 zastával politiku odpovídající sovětsko-německému paktu ze srpna roku 1939." Takové texty by jistě pod nosem vydat ve "svém" nakladatelství nenechal. V knize tedy žádné texty z té doby nejsou.
Druhá vynechávka je od července 1944 do konce války. Nemohu to posoudit, ale hádám, že hlavním cílem bylo zamlčet přínos západních zemí v boji proti Ose. Asi Gottwald sem tam prohlásil, že je fajn, že se druhá fronta otevřela.
Třetí drobnůstka. Zmizeli Židé. Skutečně, to slovo se v textech téměř nevyskytuje. Boj a utrpení Španělů se řeší, i Číňanů či Habešanů, ale Židé, ticho po pěšině. Zvláštní, domníval jsem se, že antisionismus, tahle zvláštní forma antisemitismu se pořádně rozjela až rok po vydání. Ale asi už se tušilo, že opatrnost je nezbytná.

3 14.03.2018 1 z 5

Číslo a myšlení * antologie

3 17.06.2016 3 z 5

Jak na holky Alec Greven

Varování: Následující odstavce se budou opakovat u všech komentářů knih, jež jsem zařadil do čtenářské výzvy.
Výzva, výzva... výzva je rudý hadr, kterou se přede mnou nemá mávat. Když už se mává, má se mávat hadrem vybraným a vznešeným, extraordinérním a nečekaným. Kniha, která má méně než 200 stran? Pch. Kniha autora mladšího 30 let. Nuda? Kniha z TOP 100? Škoda slov. Kniha přeložená do angličtiny? To je toho...
Zadání čtenářské výzvy pro rok 2016 mě zkrátka nenadchlo. Jenže... Jenže... pořád je to výzva, zadali jste mi ji a musím ji splnit. Stůj co stůj. Musím ji splnit nejlépe ze všech. Nejzajímavěji. Na světě. Pohybovat se po hranici zadání, přečíst nečekané a bizarní knihy, ještě lépe budou-li zadání plnit nečekaným způsobem či půjde o "overkill". Chci zkrátka, aby si člověk, který začne studovat, jak si plním výzvu, nemohl pomoci a pravil: "No ty vole!"
Čtenáři, čtenářky, pojďte do toho se mnou. Buďte mi důstojnými soupeři. Vyzývám vás! Všechny! Splňte výzvu tak, až z toho budou praskat okna v Kosmonosích, Bohnicích, Lnářích, Horních Beřkovicích, Dobřanech, Havlíčkově Brodě a Brně-Červenovicích. Děti místo do hajan pošlete do Opařan.

Kniha od autora mladšího 30 let:
Zur Elektrodynamik bewegter Körper napsal Albert Einstein, když mu bylo 26 let. Jane Austenová napsala Pýchu a předsudek v 21 letech. Frankensteina stvořila Mary Shelleyová v 19 letech. Rimbaud zveršoval Les Étrennes des orphelins v 15, v 17 přivedl na svět Projekt komunistické ústavy. Alexander Pope v Ode on Solitude v pouhých 12 letech pravil:

Happy the man, whose wish and care
A few paternal acres bound,
Content to breathe his native air,
In his own ground.

Whose herds with milk, whose fields with bread,
Whose flocks supply him with attire,
Whose trees in summer yield him shade,
In winter fire.

Blest, who can unconcernedly find
Hours, days, and years slide soft away,
In health of body, peace of mind,
Quiet by day,

Sound sleep by night; study and ease,
Together mixed; sweet recreation;
And innocence, which most does please,
With meditation.

Thus let me live, unseen, unknown;
Thus unlamented let me die;
Steal from the world, and not a stone
Tell where I lie.

Množství děl splňujících podmínku je nepřeberné, kvalita se nabízí vysoká. Mně však nejde o pouhé namátkové zvolení solidní knihy, jež podmínku plní. Já se zajímám o knihu, jež ji plní nejlépe či nejzvláštěji. Tentokrát hledám autora, jehož věk není jen menší než 30, ale ten nejmenší možný. Jistě, očekávám určitá omezení - novorozenci ani neudrží tužku, nemají představu o slovech a ani s rozvojem řeči nelze očekávat publikovatelná díla. Ale jednou to přijít musí. V dobách internetu najdete různá Top 5, Top 10, Top 100, Top X. Třeba Top 10 blonde singers, Top 10 one-eyed ghouls či, to nás právě zajímá, 10 Youngest Authors in History.
1) Doroty Straight - How the World Began (4), nevyšlo česky
2) Christopher Beale - This and Last Season’s Excursions (6), nevyšlo česky
3) Daisy Ashford - The Young Visiteuers (9), nevyšlo česky
Pak již následuje náš Alec Greven, Jak na holky, taky 9 (nebo 8, záleží na zdroji). Ten nám česky vyšel.

Vyšel a snad ani vycházet neměl. Česky ani anglicky. Alec by mohl být docela normální kluk, kdyby nějaké marketéry, snad jeho rodiče, možná trochu jiné zrůdy, nenapadlo, že by stálo za to nechat ho sepsat nějaké rozumy na téma, jež, doufejme, bude zajímat mladé kluky a pak přesvědčit rodiče těch mladých kluků, aby jim tu knížku koupili, jinak si ti mladí kluci budou myslet, že zrůdy nejsou marketéři, ale jejich rodiče.
Děcko tedy dostalo za úkol sesmolit ve větách holých s málo rozvinutými přívlastky, dokonce i v několika nepříliš rozvinutých souvětích, recept na opatření dívčího srdce. Sepsalo tedy ty nejzjevnější pravdy (učeš se a nenos tepláky) a sazeč je vysázel tak, že to chvílemi vypadá jako kniha, ačkoliv jde v podstatě, míním co do formy, jen o powerpointovou prezentaci s pár slidy. S touto "knihou" dala by se plnit výzva "Kniha přečtená za deset minut". Ke konci autor svoji bezradnost s dětskou upřímností přiznal: "To je všechno. Už mi došly nápady. Ahoj a hodně štěstí!"
Kdyby skutečně šlo powerpointovou prezentaci, domácí úkol, zvláštní rodinnou hru... dal by se výsledek označit za roztomilý, možná i slovy "to je ale chytrý kluk". Stanovujme dětem dětské laťky. Vydání knihy je laťka pro dospěláka s talentem. Když ji přeskočí dítě, třebas zmíněný Pope, budiž mu přán obdiv. Greven ji nepřeskočil. Nebudu se tvářit, že jo, jen proto, že je to malý kluk.

4 06.06.2016 2 z 5

O družstevnictví Vladimír Iljič Lenin (p)

3 24.05.2016 1 z 5

I. Rozhovory s poučením od mých přátel z Vesmíru Ivo A. Benda

Varování: Následující odstavce se budou opakovat u všech komentářů knih, jež jsem zařadil do čtenářské výzvy.
Výzva, výzva... výzva je rudý hadr, kterou se přede mnou nemá mávat. Když už se mává, má se mávat hadrem vybraným a vznešeným, extraordinérním a nečekaným. Kniha, která má méně než 200 stran? Pch. Kniha autora mladšího 30 let. Nuda? Kniha z TOP 100? Škoda slov. Kniha přeložená do angličtiny? To je toho...
Zadání čtenářské výzvy pro rok 2016 mě zkrátka nenadchlo. Jenže... Jenže... pořád je to výzva, zadali jste mi ji a musím ji splnit. Stůj co stůj. Musím ji splnit nejlépe ze všech. Nejzajímavěji. Na světě. Pohybovat se po hranici zadání, přečíst nečekané a bizarní knihy, ještě lépe budou-li zadání plnit nečekaným způsobem či půjde o "overkill". Chci zkrátka, aby si člověk, který začne studovat, jak si plním výzvu, nemohl pomoci a pravil: "No ty vole!"
Čtenáři, čtenářky, pojďte do toho se mnou. Buďte mi důstojnými soupeři. Vyzývám vás! Všechny! Splňte výzvu tak, až z toho budou praskat okna v Kosmonosích, Bohnicích, Lnářích, Horních Beřkovicích, Dobřanech, Havlíčkově Brodě a Brně-Červenovicích. Děti místo do hajan pošlete do Opařan.

Kniha, která byla přeložena do angličtiny.
Rozhovory s poučením jsou desetidílným opus magnum kontaktéra Vesmírných lidí (především Aštara Šerana) Ivo A. Bendy, které sestavil ze sdělení, jež přijal on sám a jeho ideoví druhové. V souladu se svým učením tvrdícím, že pachtění se za materiálním ziskem způsobuje hrubé vibrace narušující život na planetě Zemi a i v okolním Vesmíru, poskytuje Ivo Benda na svých stránkách knihu zdarma, čímž pomáhá šířit pozitivní vibrace jemné.
Rozhovory jsou knihou nesmírného, pardon, vesmírného významu, který přímo volá po tom, aby byly přeloženy do všech světových i méně světových jazyků. Kromě češtiny, již mimozemšťané tuze milují (oni milují všechno dobré), máme přístup i k překladu německému, maďarskému, chorvatskému, bulharskému a samozřejmě anglickému.
Poměrně dlouho jsem pátral, kdo knihu přeložil. Myslel jsem si, že snad Benda, možná Aštar Šeran a Ptaah, či dokonce sám Stvořitel nebo duchovní ručitel této Galaxie, Orton. Aštar Šeran nicméně do této záhady vnesl světlo (a Aštar Šeran nemůže jako bytost sloužící Silám Světla vnášet cokoliv jiného). Na straně 227 sděluje Bendovi: "...Ano, jak Ti říkala paní N., v té Anglii ta dívka již překládá tyto texty a dává to dále číst dalším lidem." Je to trochu mystérium, poněvadž v tomtéž sdělení Aštar tvrdí: "Počet čtenářů rozhovorů dosahuje 72 miliónů." Mystéria však by neměla čtenáře Rozhovorů ani děsit, ani překvapovat. Kniha tedy přeložena je and it insists to be read, loudly.

Rozhovory v sobě jako každá správná náboženská literatura kombinují množství žánrů. Čtenář nechť se těší na povzbuzení ve víře ve formě poezie i prózy, rady do života, popis uspořádání ideální společnosti realizované duchovně i technicky vyspělou mimozemskou civilizací, apokalyptické vize s ujištěním o záchraně spravedlivých, lyrické dialogy, duchovně vyspělou bytostí glosované informace o aktuálním dění, základní poznatky zjevené galaktografie či reklamu na vegetariánskou restauraci, mimozemšťany zřejmě oblíbenou (z textu není zřejmé, zda se v ní stravují fyzicky nebo ji "jen" považují za zdroj jemných vibrací). Všechna rozmanitost se skloubí v poněkud nesourodou, neučesanou, doslova bobtnající a kvasící, živoucí kroniku jednoho netradičního, eklektického náboženského hnutí.
Rozhovory rostou každým dnem. Po ověření autentičnosti sdělení "zpracovatelem", jak si Benda říká (nikoliv autora), je toto vřazeno s minimálními, ba až nulovými redakčními úpravami do díla - to vše proto, aby se zpracovatel vyvaroval zkreslení poselství. Sdělení se opatří pořadovým číslem, místem a časem přijetí a jménem kontaktéra.
Identita kontaktéra hraje pro čtenáře, jenž přistupuje k Rozhovorům jako literárnímu dílu, zásadní roli. Rozhovory jsou pádným důkazem, že autor žije a má se čile k světu. Barthes nebude mít z Rozhovorů ani ždibínek radosti. Nedokáži si představit lepší příklad skutečnosti, že literární styl může být osobitý i u lidí, jež v múzách vyvolávají hrůzu.
Celý příběh začíná s první kontaktérkou s Vesmírnými lidmi, Miloslavou Drskovou, ženou do té doby prostou. Její vyjadřovací schopnosti jsou, nechci být úplně zlý, ale asi budu, nedostatkem talentu souznícím s nedostatkem cviku, které Rozhovory podtrhují odmítáním redakčních úprav doslovných záznamů. Text v jejím podání je břečťan křížený s bodlákem. Trny ukazovacích zájmen, spojek a částic člení mnohá nekonečná, nejasným směrem se kroutící souvětí, a narušují i nesmělé výhonky vět jednoduchých. Jednoduchý jazyk zoufale a klopýtavě utíká za myšlenkou, která mnohdy přes veškerou snahu uniká.
Namátkou: "Já se velice divím, co ti lidé stále nad tím myslí, ani zmínku o duchovním učení, ale hlavně stále hledají tyto záhady, jak to nazývají oni, ale tento člověk přece má svůj záznam, tak proč. Ale stejně je to zábavné, my to udělali takto, že se to odsálo pro naše laboratoře, jaké tam máte, to se dá vše, a jak, a oni lidé stále nad tím takto uvažují, to dělají naši výzkumníci z tohoto oboru biolog-lékařství, co to tu máte, čím se to živíte a potom ty výzkumy v přírodě samé."
V roce 1997 přebírá otěže Ivo Benda (v minulých životech Sámo, Hus, Komenský, apoštol Matouš, Masaryk). Jeho ústy promlouvá hlavně Aštar Šeran, který varuje před apokalypsou, jež hrozí Zemi pro přemíru hrubých vibrací. Ivo Benda mobilizuje síly a začíná šířit "tyto Rozhovory". Jejich čtení dělá zjevně lidi lepšími. Šíření Rozhovorů tedy může zkázu odvrátit. Následuje řada sdělení, o tom, jak roste množství čtenářů, které se z původních několika desítek zastavuje na fantastických 950 milionech lidí - Země zachráněna. Tudíž je otázkou, proč se tu vlastně tak rozepisuji - vy z DK jste čtenáři a jistě již "tyto Rozhovory" znáte nazpaměť. Zbývá mi tedy rozloučit se po způsobu Ptaaha, velitele glotily z Plejád: "Pac a pusu."

3 07.04.2016 1 z 5

Malá ekonomická encyklopedie Jan Mlčoch

V dobách wikipedie a mobilních telefonů napíchnutých na internet je taková malá encyklopedie marnost. Skladná jak tablet a s tisícinou informací. Některá díla jsou nadčasová, jiná nelze v pozdějších dobách ani chápat a další promlouvají jen k určitým způsobem formovaným lidem, kteří se v dalších letech již nebudou rodit. Ale Malou ekonomickou encyklopedii znemožnil technologický pokrok. Ani ne za dvacet let. Nelze na ni ale zle plivat, je holt vysvětlivkou pojmů, jimiž mluvila mainstreamová ekonomie své doby.

09.01.2016 3 z 5

Poklad na ostrově Robert Louis Stevenson

Poklad na ostrově jsem četl zoufale dávno. Vzpomínky vybledly víc než tkanina na vazbě zdobená v mé chabé paměti modrými bambitkami. Ale něco zásadního snad přeci jen z těch kalných dětských vzpomínek dovedu vylovit. Ten dobrodružný román byl jeden z prvních, který to dítě, jímž jsem byl, zaujmul, byť stále trochu mátl, nejednoznačnou postavou, Johnem Silverem. Vím, vybavuji si matně a možná mě i paměť šálí. Ale mám takový pocit, že právě tohle dobrodružství mě nově učilo, že lidé a jejich zdání nejsou jedním a tímž, že dobro a zlo jsou dva póly, mezi nimiž leží nesčetně rovnoběžek. Stevenson přesně mířil na svůj cíl. Trochu vychovával a hodně bavil.

3 09.01.2016

Transgenoze rostlin Jaroslav Drobník

Geneticky modifikované organismy se v médiích objevují každou chvíli, až je s podivem, že při té četnosti rozumí tomu tématu na jakž takž přijatelné úrovni mizivé množství lidí. Drobník s Ondřejem jsou jistě dostateční odborníci na osvětlení této problematiky, v knize Transgenoze rostlin vám to však zadarmo nedarují. Přebal sice přívětivě láká, že kniha je určena mimojiné i všem zájemcům o tuto látku, ale při čtení zjistíte, že jde o text podstatně více odborný, než populární, kterým možná projedete snadno jsa biologem, genetikem apod. Jinak vám nepochybně sem tam něco unikne, řada věcí vám dojde se značným zpožděním a budete trpět námahou. Avšak... vyplatí se to! Těch znalostí se vám dostane.
Pak budete moci poučovat lidi a machrovat v hospodě. Budete po nich chtít, aby raději než geneticky modifikované říkali transgenní. Proškolíte je, jak se modifikuje, co se modifikuje, za jakými účely. Vysvětlíte jim, že zdravotní problémy konzuměntů způsobené GMO patří do říše pohádek, ale když někdo začne mluvit o snížené biodiverzitě, nemůžete to jen tak suše popřít, ale vysvětlíte, za jakých podmínek (protože pouze přítomnost GMO plodin na poli to nezpůsobuje) k ní může dojít. Nakonec to zalijete pivem z odrůdy ječmene - radiačního mutanta - což ovšem dle našich ani jiných zákonů GMO plodina není.
V knize jsou postupně probírána témata: metody šlechtění předcházející transgenozi, Agrobacterium tumefaciens, jeho využití pro transgenozi, další metody transgenoze, nejrozšířenější typy modifikací (rezistence k hmyzu, herbicidům, prodloužení trvanlivosti...), legislativní úprava, vliv na přírodu a spotřebitele, aktivistický boj proti GMO...

9 27.01.2014 5 z 5

Hvězdné deníky Stanisław Lem

Setkal jsem se s názorem, že Hvězdné deníky jsou sice prima čtení a děsná bžunda, ale je to trochu škoda, protože se pak nedostává na ta vážná témata, kterými je ten Lem pro někoho proslulý. Houby. Lem tu sice využívá formy humoristických povídek, ale nevěřím, že míří pouze na bránici. Sranda je to sice náramná, ale kdo se zamyslí, přijde na to, že se ve většině povídek z Deníků zabývá tématem lidské identity, přičemž jej zkoumá z mnoha stran. Absurdní situace ilustrují nepříjemné rozmlžení hranice co jsem já a co už já nejsem. Ale ilustrují směšně.
Že kecám, pletu se a moc "filozofuji"? A neukazuje snad první povídka nestejnost dnešního, včerejší a zítřejšího Ijona, kteří jsou tak jiní, že se ani nedokážou dohodnout na opravě kormidla? Zálohy s kompletními vzpomínkami lidí umírajících ve Strömu se netážou, zda-li jsou tím zálohovaným člověkem nebo pouze zálohou? V Rybícii nám opravdu jen a pouze absurdní připadá myšlenka, že identita je obsah, nikoliv médium, na které je zapsána? Atakdáleatakdále.
Lze sice seznat, že obdobnými tématy se filosofové zabývají již nekolik set let, nejméně od pana Herakleita s jeho "panta rhei." Zabývají se nejspíš obšírněji, ale tak humorně a čtivě jako Lem jistě ne.

10 27.01.2014 5 z 5

Dva roky prázdnin Jules Verne

Dětičky ztroskotají na pustém ostrově, na kterém vůbec nejsou žádná technická udělátka. Je to vůbec Verneovka? No jasně, však Verneovka neznamená jenom techniku, ale taky vědění. A zdejší dětičky (a časem i dospělí) vědí leccos: jak chodit v bažinách na chůdách, jak se vznést s drakem k oblakům, jako lovit s bolasem, jak si zajistit cukr ze stromu, jak jezdit na nanduovi... Není to jen jejich vytrvalost, odvaha a fyzička, co je drží nad vodou - znalosti a zkušenosti se na přežití podílejí měrou možná ještě větší. Mimochodem, právě proto bych nedoporučil seriálovou adaptaci s písní o "volajících dálkách", protože ta si ducha Vernea neuvědomuje.
Někomu by knize mohla vadit až zarážející podobnost děje určitých pasáží s kanonickou robinsonádou, samotným Robinsonem Crusoe. Ale tu podobnost lze snadno převrátit ve prospěch Vernea slovy: "Když člověk ví, jak v divočině přežít, může být i dítětem a přežít dokáže." Víra v lidský intelekt, který umožňuje podmanit si přírodu a technický pokrok... to je pro mě Verne. Vlastně se až divím, že jsem nenarazil na nějaký štvavý článek od nějakého samozvaného ochránce přírody o jeho zhoubném působení na dětskou mysl při vší té technice a podmaňování. Ale kdo ví, třebas takových je spousta.

5 27.01.2014 4 z 5

Tajuplný ostrov Jules Verne

V jistém ohledu považuji Tajuplný Ostrov za esenci Verneova vidění světa. Hlavní hrdinové bez bázně a hany jsou vrženi vstříc nebezpečenství nejdříve v balónu zmítaném bouří, později na pustém ostrově. Ovšem nedostatek bázně a hany ještě Verneova hrdinu nedělá, ještě se musí přidat znalosti a dovednosti. Právě ty umožňují přežít dětem ve Dvou letech prázdnin, skupince doprovázené zeměpiscem Paganelem v v Dětech kapitána Granta a konečně umožní vybudovat z ničeho technickou civilizaci skupince vedené Cyrusem Smithem právě v Tajuplném ostrově. Na konci (SPOILER) mohou tak směle stát tváří v tvář kapitánu Nemovi, onomu technickému state-of-the-art jejich doby, jako rovný s rovným. (KONEC SPOILERU)
Člověk by možná mohl chtít vyčítat Verneovi, že nehledí hrdinům do duše a nenechává je trápit se příliš touhou po domově, ženách a strachem, co se děje ve vlasti donedávna zmítané válkou. Ale k čertu s tím, když čtete dobrodružný román, nezajímají vás nějaké fňukny a když jste malý a možná i trochu větší kluk, nechápete, co je na těch holkách tak skvělého, že by někomu mohly chybět. Z některých románů je navíc cítit, že tohle Verne příliš zprostředkovat neuměl. Ale asi znal svá silná místa dobře, protože do nešikovných pokusů o zprostředkování velkých citů se pouští jen opatrně a jen tam, kde je to nezbytně nutné pro děj.

11 27.01.2014 5 z 5

Stát a ekonomika Zdislav Šulc

Všichni slyšeli o praktických problémech ekonomického života za "reálného socialismu": frontách, nedostatkovosti, nízké pracovní morálce, jak "nejsou lidi", o nízké kvalitě českých výrobků či o centrálním plánování a společném socialistickém vlastnictví. Kdyby kniha Zdislava Šulce pojednávala pouze o tomto, nosila by jen dříví do lesa. Naštěstí jde mnohem dál - mezi zde zmíněnými i dalšími dílčími jevy nalézá souvislosti a kauzální příčiny. Současného čtenáře možná zaujme, že pro něj hlavním viníkem problémů tehdejšího socialismu není neexistence soukromého vlastnictví výrobních prostředků, ale právě mechanismus, povaha a vlastně i sama existence centrálního plánování. Pro toto své tvrzení uvádí jako příklad centrálně plánovanou ekonomiku, v níž podniková sféra vykazovala obdobné chování, nacistické Německo, v němž ovšem podniky zestátňovány nebyly.
Kniha popisuje model socialistického hospodářství a jeho konstituenty: plánovací centrum, podnikovou sféru, trh práce, zahraniční obchod, trh spotřebního zboží, včetně jejich chování. Bizarní a obzváště fascinující je, že Šulc nepotřebuje žádnému z těchto subjektů spoluutvářejících ekonomickou realitu přiřknout nekompetentnost, hloupost (to snad jen v počátku plánování, když ještě neexistovaly zkušenosti s plánem a odborníci "na plán") či zvůli. Nikoli, v rámci "paradigmatu" centrálního plánu předpokládá vysoce racionální chování všech zúčastněných ve vlastním zájmu, které ovšem vede k závažným problémům hospodářství jako celku a spoustě absurdních jevů.
Šulc je ve svém hodnocení centrálně plánovaných (či centrálně přídělových, jak je nazývá - sám v jistém ohledu samu existenci plánu zpochybňuje) nemilosrdný - nevidí žádný způsob, jak při zachování plánu (tohoto druhu) zreformovat hospodářství. Přesto nevolá po návratu kapitalismu, ale přichází s vlastním, dosud nikde a nikdy nerealizovaným návrhem - regulovaným trhem s naprostou převahou státního vlastnictví, v němž existuje kapitálový trh. Sám vnímám několik problematických míst jeho návrhu, ale nemá je snad i dnešní podoba hospodářství? Netroufnu si posuzovat, který model je efektivnější. Zdá se mi však zjevné, který je navržen s větším sociálním cítěním. Ten Šulcův.

Poznámka: Kniha není populárně naučná, ale odborná. Jistá znalost ekonomie se hodí.

2 27.01.2014 5 z 5

Subjektiv komentáře u knih

Komentáře 12

Recenze

Diskuze u knih 1