StrYke
komentáře u knih
Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech
Karin Novotná
Snad zatím jediné Zrnko temnoty, které jsem četl a které by se dalo označit za multigenerační (resp. by ho mohli číst i mladší čtenáři). Oproti ostatním dílům této edice zde není žádná erotika, vulgarismy ani zvrácenosti. Nejde ani tak o horor či thriller, jako spíš o trošičku temnější fantasy na způsob seriálu Stranger Things. Za mě jde nicméně o jedno z těch slabších Zrnek. Stylisticky je kniha napsána velmi dobře, hlavní postava je sympatická a hezky vykreslená... Příběh je zpočátku temný a pěkně gradující. S odhalením nestvůr však dosud kvalitní atmosféra téměř kompletně mizí (myslím, že někdy je méně více). A konec je zklamáním. Přišlo mi, že příběh celou dobu spěje k nějaké události, která byla nakonec odbyta v pár odstavcích. Určitě ale nejde o špatnou knížku, jen pravděpodobně nejsem cílovou skupinou.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Vzácný druh; 6. Zůstanou jen skvrny; 7. Troll; 8. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 9. V rozkvětu; 10. Pan Nikdo
Vzácný druh
Erik Hofstatter
Druhý díl edice Zrnek temnoty se mi moc líbil. Je správně ujetý a do poslední chvíle jsem nevěděl, kam příběh směřuje. Původně jsem chtěl dát plný počet hvězdiček, pak jsem byl ale zviklán některými místními komentáři. Je totiž pravdou, že navzdory zábavnosti spousta věcí ve Vzácném druhu nedává smysl. Obzvlášť Zory pátrání je velmi nelogické, ačkoliv mě to v tomto případě nijak zvlášť nerušilo. Pokud si chcete přečíst jednohubku s atmosférou podobnou hororu Insidious, vřele doporučuji.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Vzácný druh; 6. Zůstanou jen skvrny; 7. Troll; 8. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 9. V rozkvětu; 10. Pan Nikdo
Oko čarodějnice
Nelly Černohorská
Oko čarodějnice je již několikátou knihou Zrnek temnoty, kterou jsem přečetl. A je zatím jednou z nejlepších. Obecným problémem této edice totiž je, že knihy jsou na svůj krátký rozsah příliš ambiciózní a jako celek nefungují nejlépe. Oko čarodějnice je společně s Pomiluj smrt zatím jediná, ze které jsem tento dojem neměl. Napětí společně s příběhem pěkně gradovalo a některé pasáže mi připadaly příjemně znepokojivé - s čímž se rozcházím s některými místními komentáři (a to jsem veliký hororový fanoušek). Retrospektivní části se mi moc líbily, mrzelo mě, že nebyly více rozvedeny. Vřele doporučuji všem.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Vzácný druh; 6. Zůstanou jen skvrny; 7. Troll; 8. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 9. V rozkvětu; 10. Pan Nikdo
Strašidelný hotel
Wilkie Collins
Po Strašidelném hotelu jsem sáhl po přečtení Ženy v bílém. Spousta věcí je oběma knihám společná, včetně atmosféry a povahových prvků hlavních postav. Strašidelný hotel je navíc ale protkán jistým nadpřirozenem. Musím bohužel napsat, že stejně jako slavnější Žena v bílém, i toto dílo je dnes již značně zastaralé. Na vysvětlení zápletky jsem si sice musel trpělivě počkat (není předvídatelné), ale některé pasáže se táhly a nic se mnou nedělaly, protože zkrátka nejsou již dávno aktuální. Jedna myšlenka na závěr: Celou dobu jsem čekal, že viníkem bude někdo jiný a že na konci bude nějaký obrovský plot twist. I když spousta, spousta okolností této mé teorii nahrávala, nakonec jsem se tohoto "oficiálního" vysvětlení nedočkal. Zároveň jsem ani stejnou teorii nenašel nikde na internetu, takže pravděpodobně nebyla autorovým záměrem. Pokud jste na konci také cítili nějaké tajemství skryté mezi řádky, dejte mi vědět.
V zelené pasti Rhulů
Jean-Pierre Garen (p)
Začátek byl velmi slibný, postupně se ale příběh stával více a více béčkovým. Přišlo mi, že autor nedokázal pracovat s žádným nápadem, který ho během psaní napadl. Děj by se tedy dal rozdělit na tři menší subpříběhy (boj o bohatství, piráti, válka rostlin), které by mohly fungovat sami o sobě, pokud by byly kvalitně rozpracovány. Autor ale jejich potenciál vyčerpal vždy dříve, než dosáhl uspokojivého rozsahu knihy, a musel proto uměle vykonstruovat novou zápletku. Na druhou stranu, kniha se mi četla velmi dobře a jako oddechovka fungovala na jedničku. Pokud proto neočekáváte žádné mistrovské dílo a jste ochotni přimhouřit očko nad občasnou stupiditou děje, je toto jasná volba pro vás :).
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Hezké, upřímné, poučné. Orwellova prvotina je odlišná od jeho dvou slavnějších počinů (Farma zvířat, 1984), ale lze z ní pochopit, co ho později vedlo k jejich napsání. Vřele doporučuji.
Není Milán jako Milán
Aldo Nove
Jedna z nejhorších publikací, jakou jsem kdy četl. Již v samotném úvodu je napsáno, že Milán je velmi dynamické město, jehož povaha se mění každým rokem. Nerozumím tedy potřebě nakladatele v roce 2018 vydávat knihu starou 14 let (tohoto faktu jsem si bohužel dříve nevšiml). I když bych toto zanedbal, kniha je psána velmi zvláštním způsobem. Autor píše, píše, ale ve výsledku vám nic nesděluje. Je to jakási směs náhodných vět poskládaných do velmi benevolentních kapitol. Došel jsem do poloviny tohoto "průvodce" a nedozvěděl jsem se téměř nic. Silně nedoporučuji!
Válka světů a jiné příběhy z neskutečna
Herbert George Wells
H. G. Wells byl jednoznačně genius. Jeho díla jsou nadčasová, pečlivě promyšlená do nejmenšího detailu a protkána velmi suverénním, inteligentním humorem. Věčná škoda, že on sám u nás není příliš znám, navzdory faktu, že mnohé jeho výtvory jsou často známy až notoricky. Tato kniha je rozdělena na 2 větší části. První část, Příběhy z neskutečna, je sbírkou Wellsových povídek. Tyto povídky se kvalitativně velmi liší. Zatímco některé se utápějí v šedi průměru (Vláda mravenců, Lupiči v Hammerpondu), jiné jsou velmi dobré (Pštrosí byznys) až skvělé (Ostrov Aepyornisův, Útok z hlubin). Jejich společnou vlastností je však originalita a kuriózní zápletka se zajímavým závěrem. Druhou částí této knihy jsou pak oba díly Války světů. První díl se rozjíždí velmi zvolna. Poté, co se však děj rozjede, jde o úžasné, nadčasové vyprávění, které pokračuje až do samotného náhlého a "překvapivého" konce. "Překvapivého", protože ho spousta z nás zná z filmového zpracování z roku 2005. Ve výsledku však musím celé této knize jednu hvězdičku ubrat, protože jsem často měl problém se do textu začíst. Pravděpodobně jde o mezidobový problém, protože, přece jenom, této knize už nějaký pátek je.
Žena v bílém
Wilkie Collins
Je pravdou, že Žena v bílém je dnes již dílem značně zastaralým. Příběh je sice napínavý, nepředvídatelný a komplikovaný, z pohledu dnešního čtenáře ale ubíhá poměrně pomalu. Těm, co mají rádi literární klasiky nebo gotické romány, lze ale pouze a pouze doporučit. K vydání z roku 1993 od GMA 91: Na hodinu bych vyhodil editora, protože na každé stránce je alespoň několik překlepů.
Den, kdy na Zemi zemřela naděje
Madla Pospíšilová Karasová
Kraťoučká povídka z prostředí vietnamské války. Na těch pár stran se autorce povedlo hezky vykreslit niterní rozpolcení hlavního a jediného vypravěče. Válka dokáže udělat i z těch nejmírumilovnějších jedinců válečné zločince. Povídce není co vytknout. Za půl hodinu máte přečteno.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Tuto milou a čtivou knihu jsem přečetl v originále. Líbila se mi nejen kvůli zákulisním informacím a popisu mezilidských vztahů při natáčení Harryho Pottera (kterého mám rád, ale za skalního fanouška se neoznačuji), ale také kvůli velmi přátelskému přístupu, který Tom Felton při vyprávění svého příběhu zvolil. Nepřeženu to, když napíši, že tato autobiografie je opravdovým balzámem na duši. Četl jsem druhé vydání, ve kterém byla navíc přidána jedna kapitola hodnotící dopad knihy na autora i na jeho fanoušky. Celý koncept na mě působí velmi upřímně a, jak sám T. Felton píše, "terapeuticky", a to nejen pro něj, ale i pro čtenáře. Vřele doporučuji.
Troll
Matthew A. Clarke
Troll mě svou povedenou obálkou nalákal na celou edici Zrnka temnoty. Teď jsem se konečně dostal k jeho přečtení. To zabralo pouhé 2 dny, protože jde o opravdu velmi útlou knížečku. Příběh začíná aktuálně a velmi depresivně. Postupně ale přibývají náznaky, že ve vykresleném světě není něco v pořádku. Až děj vykrystalizuje v něco více odlehčeného, a především naprosto bizarního. Kniha se mi moc líbila. Jediná škoda byla, že Trollka v knize nedostala více prostoru. Doporučuji.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Vzácný druh; 6. Zůstanou jen skvrny; 7. Troll; 8. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 9. V rozkvětu; 10. Pan Nikdo
Druhý ostrov doktora Moreaua
Brian Wilson Aldiss
Já bych to zas tak černě neviděl. Volné pokračování Ostrova doktora Moreaua je sice o něco slabší než o téměř 100 let starší originál, pořád jde ale o zábavné, místy až hororové čtení. Celkovou kvalitu sráží snad jen některé drobnosti: 1) Hlavní hrdina alias "nadřazený Američan" je otravný. 2) Téma celosvětové futuristické války je rušivé a zbytečné. 3) Navázání na předchozí díl (tedy že Wells se při psaní své knihy inspiroval skutečnými událostmi) úplně degraduje jím vymyšlený svět. Když se ale tyto nedostatky opomenou, je kniha výborná a lze ji doporučit.
Pomiluj smrt
Veronika Fiedlerová
Skvělá novela, popisující nešťastný osud jedné neobyčejné dívky. Každá strana, každý řádek dává dokonalý smysl a vytváří oprávněný dojem krátkého, ale velmi hutného a kompaktního díla. Bezútěšná, melancholická atmosféra je výborně doprovázena útržky z minulosti hlavní hrdinky a náznaky jejího tajemství. Ačkoliv lze její tajemství správně odhadnout po prvních dvou vodítkách... Vřele doporučuji všem.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Vzácný druh; 6. Zůstanou jen skvrny; 7. Troll; 8. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 9. V rozkvětu; 10. Pan Nikdo
Pan Nikdo
Graham Masterton
Zatím nejslabší kniha z edice Zrnka temnoty, kterou jsem četl. To ale neznamená, že je špatná. Příběh je zábavný, znepokojivý a ubíhá poměrně rychle. Jsem ovšem toho názoru, že volba citlivého tématu (tady domácí násilí na ženách) zákonitě nedává knize nějaký "hlubší" rozměr. Pan Nikdo je tedy fajn a hlavního záporáka budete nenávidět, ale zároveň je děj plochý a bez žádné větší myšlenky. Nebo jsem ji alespoň nenašel. Nakonec musím zmínit fakt, že 90letá babička po X letech nachází všechny své známé z mládí, kteří musí být logicky starší než ona. Ale žádnou zmínku o tom, že např. farář je přestárlý, ačkoli musí být alespoň staletý, nenajdete. To mě dráždilo asi ze všeho nejvíce. Jinak ale mohu tuto knížku doporučit. Na jednu, dvě cesty vlakem je to skvělá volba.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Vzácný druh; 6. Zůstanou jen skvrny; 7. Troll; 8. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 9. V rozkvětu; 10. Pan Nikdo
Sklíčenost
Lucy Taylor
Krátký a úderný satanistický horor s dobře vybudovanou, temnou atmosférou. V protagonistech se lze těžko vyznat a odhadnout jejich chování je téměř nemožné. To považuji za veliký plus přidávající na určité realističnosti a surovosti příběhu. Vlastně jsem celou dobu netušil, kam děj směřuje a co od něj očekávat. Stejně jako u některých jiných počinů z edice Zrnka temnoty mi ale kniha přišla kvůli krátkému rozsahu neúplná.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Vzácný druh; 6. Zůstanou jen skvrny; 7. Troll; 8. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 9. V rozkvětu; 10. Pan Nikdo
Neviditelný
Herbert George Wells
The Invisible Man je výborná kniha, především pokud vezmeme v potaz její stáří. H. G. Wells vykreslil hlavní postavu potrhlého vědce Griffina velmi věrohodně a pevně věřím, že každému z nás připadaly jeho zakomplexovanost s narcismem povědomé. Sám znám spousty lidí, kteří si sebou celý život nesou pocit ukřivdění a nesmyslnou touhu se svému okolí "pomstít". Griffin mi pak přišel jako jejich úžasná karikatura. Navíc se mi líbilo jeho počáteční bizarní, až hororové vzezření. Jednu hvězdičku ale přece jen ubírám, protože chvílemi se děj táhne a některé pasáže jsou, podle mého názoru, navíc. Ve výsledku však mohu všem doporučit.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Tato krátká kniha vypráví o krátkém úseku života "obyčejného" člověka, řešícího během 2. světové války vážné i méně vážné problémy. Chvílemi je úsměvná, chvílemi zas nutí k zamyšlení. Celou dobu je však doprovázena svým způsobem depresivní, melancholickou atmosférou. Jsem rád, že jsem se k ní díky Čtenářské výzvě dostal. Doporučil bych každému.
Město šelem
Michael Moorcock
Město šelem je tak tuctová fantasy, jak si jen můžete představit. Zpočátku jsem s tím neměl problém. Alespoň můžete během čtení uvést mozek do úsporného režimu a užívat si jednoduchý, přímočarý příběh. Postupně se ale některé prvky stávají stále otravnějšími (naštěstí je kniha velmi útlá). Zmínil bych především hlavní postavu coby přehnanou karikaturu neporazitelného a neomylného hrdiny. A tak lehkou předvídatelnost děje, že byste vlastně už někdy od třetiny mohli považovat příběh za dočtený. Bohužel bych Město šelem nedoporučil snad nikomu.
Bizarropolis
* antologie
Výborná sbírka bizarro fiction, ve které je naprostá většina povídek originálních, úderných a velice zábavných (především povídky Zub za zub, Legenda o truchlivém mořském bohu a Adresát nezastižen). Zvlášť musím ocenit bonusový příběh Lízománie od CM3, u kterého jsem se i nahlas zasmál. Když ale odmyslím naprosté minimum průměrných až lehce podprůměrných povídek (K jádru věci, Brýle Pandaemonia), každý příběh by stál za zmínku. Všem fanouškům tohoto žánru vřele doporučuji!