strougy komentáře u knih

Pynchon sice může být tak jako jiní autoři obdivován za mnohovstevnatost díla a s tím spojenou mnohost výkladů, já však Dražbu vnímám a adoruji především jako trefnou satiru ve stylu Nahého oběda, kterému je přes rozdílnost výrazových prostředků podobná vyzněním. Stejně jako u Burroughsova díla jsem se u toho smál, ale nebyl to smích veselý, nýbrž pochmurný, smutný, byl to smích spojený s hlubokým nepochopením toho, jak je možné, že jsme se jako společnost dostali do takového marasmu a ještě se plácáme po zádech, jací že jsme to pašáci.

3 13.06.2014

Monumentální, vášnivé, doslova tryskající emocemi a oplývající naivní, avšak ve výsledku hlavně krásnou vírou v Lid s velkým L. Dnes by to už odborná veřejnost nepřijmula, ale to vem čert, ono to má v této podobě takovou sílu, že by se jeden nejraději opásal kokardou s trikolorou a s nadšením z plna hrdla pěl :“ Ah! ça ira, ça ira, ça ira les aristocrates à la lanterne! Ah! ça ira, ça ira, ça ira les aristocrates on les pendra!“

8 19.05.2014

To nejlepší, co ze sebe Hill vypotil, představuje premisa, která kromě nepopiratelného půvabu v sobě nese i jasný potenciál k nečekanému vyústění zápletky a podvratnému a nejednoznačnému pojetí postav. A určitou krátkou chvilku se i zdá, že to tak bude. Bohužel autor evidentně v sobě nedokázal nalézt odvahu vykročit za hranice klasických schémat a postavy se opět rychle vrátí k obvyklé typologii. (SPOILER) Milující dívka miluje z celého srdce, padouch je padouchem padouchovitým ve všech ohledech a sourozenecká láska trvá navěky. ( Konec SPOILERu) Neinovativní standardnost druhé poloviny knihy mě vzhledem k nabízejícím se možnostem vyloženě otrávila a vyvolala dojem, že buď autor podlehl tlaku vydavatele na podřízení se očekáváním mainstreamového publika, nebo prostě a jednoduše je průměrný škrabal s o něco lepší imaginací. To si ovšem netroufám na základě jedné knihy soudit.

2 16.07.2013

Zábavná sbírka pitoreskních historek točících se kolem fotbalu, pro jejíž četbu jsem si nezvolil zrovna vhodnou dobu. V kontextu nedávných voleb do FAČR totiž vtipnost knihy dostává nepříjemně mrazivý podtón, jelikož naše fotbalová scéna se té argentinské "vesnické" až příliš podobá...

2 17.06.2013

Zatímco Ennis nabídl pouze porci vcelku zábavného hnusu a Těžký časy se opíraly o spoustu černého humoru, v Dobrých úmyslech zamířil Azzarello do vážnějších, temnějších vod a nechal Constantina "vykoupat" v pekle jeho i čtenářových očekávání. Chytré hraní si s klišé hixploation filmů zde totiž není určeno pouze ke zmatení čtenáře, ale hlavně směrem k hlavnímu hrdinovi, a závěrečné rozuzlení je tak působivé hlavně tím, jak moc a jak hluboko se Constantine (a spolu s ním čtenář) celou dobu mýlil. A jelikož narozdíl od superhrdinských příběhů Azzarellovi podobný styl vyprávění skutečně sedí, představuje pro mě tato kniha dosavadní vrchol podrazákova osudu.

1 16.04.2013

Nevím, jaký má současná historiografie vztah k této monumentální knize, ale osobně jsem se s tak působivým a plastickým obrazem středověkého myšlení zatím asi nesetkal. A díky působivému a živému stylu působí napínavěji než většina beletrie a čte se skutečně krásně. Mimořádný zážitek.

Kniha, kterou je neskutečná radost číst. Nejen, že je napsána úžasně čtivou formou, ale navíc je celá přeplněná kvantem informací, které se na pouhé jedno čtení nedají vstřebat a nutí tak zvědavého čtenáře k návratu a znovuponoření se do dějin činnosti, kterou jako správný knihomol miluje. Občas je dobré si připomenout, jak krásné je být vášnivým čtenářem...

10 06.11.2012

Příjemně odpočinkové fantasy, které se i přes používání obvyklých žánrových postav a klišé drží vysoko nad hladinou průměru nejen vtipně použitým zasazením děje do reálného historického období, ale také roztomilou myšlenkou o pivu jako jednom z hlavních pilířů západní civilizace, což každého milovníka tohoto lahodného moku musí nesmírně potěšit.

4 29.10.2011

Podnětný pohled na dobu Protektorátu očima vystudovaného historika. Problémy každodenního života jsou zde odsunuty stranou na úkor záznamu zejména tehdejší propagandy a úvah nad historickou rolí nacistické ideologie, odsuzované zde jako středověká ve smyslu rozšiřování německého Lebensraum skrze feudální nadvládu nad jinými národy a nepokroková svým úzkým zaměřením pouze na německý národ. Osobně mě nejvíce zaujal vývoj propagandistické argumentace, zde nejčastěji Goebbelsovy, která se postupně zaplétá do sítě utkané z vlastních (pseudo)argumentů až do té míry, že úryvky z posledních dvou let války získávají nechtěně absurdní rozměr a mnohdy mě dokázaly přímo rozesmát. Jinak zajímavé je používání marxistické terminologie u úvah věnujících se rozličným revolucím a interpretace různých činů nacistické vlády, které jsou mnohdy v rozporu s obvyklým dnešním pohledem.

2 06.04.2011

Pro začátek je třeba zmínit, že spíše než o historii socialismu se jedná o portrét několika jedinců, které se na rozvoji této ideje podíleli. A v tom vězí nevěrohodnost knihy. Hlavní problém je, že z jednotlivých portrétů se dá krásně vyčíst, ke komu autor chová sympatie a ke komu ne. Tudíž takový Marx je zde vykreslen jako necitelná zrůda bez jediné dobré vlastnosti, o jehož díle se zde dozvíme maximálně to, že úvod Kapitálu je blábol skládající se z banalit a nesrozumitelných vět, což je ale vlastně úplně jedno, protože ho stejně nikdo pořádně nečetl. Naopak vůdci amerických odborů Gompers a Meany tu vystupují jako dokonalí hrdinové bez jediné chybičky, co se spořádaně starali o své rodiny, vyhráli všechny bitvy, na kterých se podíleli, prokoukli socialismus až na dřeň a vůbec byli ve všech směrech dokonalí. Ostatní portréty taky bohužel většinou zavání účelovým výběrem a následnou interpretací faktů. Díky tomu, ač bych s mnoha závěry knihy jinak i souhlasil, ji nemohu považovat za věrohodnou publikaci a už vůbec ne za kvalitní úvod do studia socialismu.

3 03.02.2011

Brown spokojeně vykrádá sám sebe a dle úspěchu knihy většině lidí ku spokojenosti bohatě stačí, že Ztracený symbol působí jako prachsprostá variace na Šifru mistra Leonarda. Místo po Paříži se tu běhá po Washingtonu, Převorství Sionské nahrazují Zednáři, v roli zlatého řezu vystupují magické čtverce od Dürera či Franklina a francouzskou policii nahrazuje CIA. Pokud se člověk dokáže odprostit od adorací/hanění autora a neuráží ho jeho velmi volné zacházení s historickými a vědeckými fakty, pak se dočká čtivé, ovšem veskrze průměrné dobrodružné četby. Četl jsem ovšem i horší.

5 30.12.2010

Samotný text sice představuje klasickou ukázku středověkého encyklopedického stylu s poplatností tehdejší fascinaci vším podivným vymykajícím se normálnosti, ovšem pečlivě zpracovaná edice obsahující výborný úvod zaměřený na recepci děl, z kterých autor čerpal (Aristoteles, Isidor ze Sevilly aj.), podrobné komentáře každého hesla a obrazový doprovod si zaslouží obdiv. Asi tak si představuju kvalitně odvedenou ediční práci.

1 24.12.2010

Zhruba do 19.století ucházející pojednání o dějinách Prahy, od té doby pak hlavní město slouží pouze jako ilustrace pro pokrokovost dělnické třídy a zpátečnictví buržoazie. Ale fotografie moc pěkné, člověka úplně zarazí, kolik toho z města, kde už tolik let žije, ještě neviděl...

2 22.11.2010

Ze začátku se zdálo, že se bude jednat o zajímavý pokus o naroubování kyberpunkového žánru na indické réalie a tamní mytologii, bohužel postupem času se ukázalo, že autor využil exotické prostředí jako pouhou netradiční kulisu, do které umístil čistě západní typy postav s naší morálkou i hodnotami pohybující se v obvyklých žánrových schématech až k nijak překvapivému konci. Což o to, díky autorově bohaté imaginaci se to čte moc pěkně, přesto pro mě kniha představuje v této podobě poněkud zklamání.

3 20.11.2010

V podstatě takový trošku lépe napsaný dlouhý článek do wikipedie, z kterého příliš vyčnívá snaha autorky o adoraci islámu a očernění západního světa. Tudíž je sice na začátku řečeno, že korán povoluje pouze obranné války, aby pak takřka třetinu knihy zabral popis dobyvačných válek vedených muslimy, kdy výhry jsou navíc označované jako úžasné či vzbuzující nadšení po celém muslimském světě. Pokud se jedná například o vyvraždění židovského kmene Ban Quarajz, pak je to nutno chápat v historickém kontextu a s islámem to nemá vlastně nic společného, pokud se jedná o křížové výpravy, pak je to ostudná událost, za kterou se musí Západ stydět. Vrcholem demagogie pak je kapitola věnovaná fundamentalismu (přirozená reakce na modernismus) či Chomejního revoluce, popisované zde pomalu jako ideální cesta pro moderní islámský stát. Pro proniknutí do islámu se budu muset evidentně obrátit jinam.

10 30.11.-0001

Jeden z mála případů, kdy člověk musí souhlasit s hodnocením obsaženým v anotaci knihy. Zkamenělá minulost je totiž skutečně napsaná poutavě, odbornou terminologii využívá minimálně a díky tomu dokáže i laikovi výstižně představit jednotlivé fáze vývoje života i s problémy, které před vědci díky nedostatku materiálu vyvstávají. Jako úvod do zajímavé oblasti přírodních věd i přes větší stáří stále povedené.

5 30.11.-0001

Povedený thriller, který je z obvyklého balastu podobných knih pozvedán nejen ideálně zvoleným prostředím New Yorku konce 19.století a chytrým použitím historických skutečností a postav, tak zejména povedeným vystižením nadčasového sporu mezi zažitými předsudky a nově se vynořujícími poznatky, která radikálně narušují zaběhlá schémata a podkopávají mocenský status quo.

9 30.11.-0001

Ohromně přihlouplá agitka, snažící se pranýřovat pozápadněný životní styl nutící pseudokulturní elity posmívat se nebohým ruským údernicím, jenž touží jen po poctivé práci a dětech, které budou pracovat na rodné hroudě či se stanou kosmonauty. Ale za věty jako "Ech, vy inteligenti škrkavkovití" či "Prsa se dívce točila jako setrvačník traktoru" by si snad autor zasloužil i Nobelovu cenu za literaturu :-)

3 30.11.-0001

Spíše než kvůli literárním kvalitám, které nejsou nijak valné a silně se na nich odráží nevypsanost obou autorů, má cenu knihu číst jako zajímavé svědectví o počátku beat generation a jedné události, která je kdysi formovala.

3 30.11.-0001

Detektivka se zápletkou založenou na reálné události okořeněná úvahami o právu či spravedlnosti a prodchnutá klasickou nostalgickou atmosférou obvyklou u Tabucchiho knih. S každou další jeho přečtenou knihou si ho oblibuju víc a víc. A to, že dokázal předpovědět skutečné vyústění případu, si zaslouží obdiv samo o sobě.

1 30.11.-0001