Kniha asi patří k povinné četbě vyznavačů tohoto žánru. Dočet jsem až do konce, místy to bylo zajímavý, ale místy jsem to četl na sílu. Ale určitě se to přečíst dá, alespoň čtenář pochopí název knihy.
(SPOILER) Po Šťasný Jim, kterého jsem četl před mnoha desetiletími, abych měl něco k maturitě jsem zkusil další známou knihu autora a až na pár myšlenek např.:
kdyby člověk vynalezl nějaký způsob jak měnit své tělo - totiž kdyby to dokázaly ženy - a zároveň mohly pomocí drog měnit svou osobnost - a to se přece už jinak pomocí drog dělá - no prokristapána, v tom případě by se přece dalo docela dobře žít v monogamii
nebo
po čtyřicítce nejsou ženy k užitku, ani k ozdobě
sex je samohana ve dvou
a největší myšlenka
že celá ta potíž nespočívá koneckonců v manželství, nýbrž v ženách samotných
Letos jsem se těšil hned na dvě knihy a to na Hladový hrob a Tajemství všech tajemství.
Od Browna jsem četl všechny jeho dobrodružné romány, co u nás vyšly a tak jsem tušil co mohu čekat, to napínavé vyprávění a jeho školometské vysvětlování úplně všeho, no píše to pro Američany. Doposud se u Browna jednalo o dobrodružnou a lehce/rychle čitelnou literaturu, ve které se snaží tím jejich americkým způsobem čtenáře něčím neotřelým zaujmout. Kdy bylo jasné, že kdyby tam to vysvětlování nebylo a zůstal tam jen nosný příběh, tak by z Brownových knih nezbyla ani polovina, ale je asi placený od slova.
Ale tady se to úplně pokazilo, na to že popíše např. nějakou budovu včetně její historie a kdo v ní bydle a co v ní dělal atd. jsem si u Browna zvyknul a leckdy je to i inspirující, ALE tady to opravdu přeháněl, opakovaně něco vysvětluje zabírá mu to i několik stránek a pak se tomu zase vrátí a věnuje tomu alespoň odstavec. Čtenáři je jasné, že tomu nerozumí, ale "jen" si sehnal informace a těmi nás neustále a leckdy úplně zbytečně "krmí" v situacích kdy by stačilo jedno slovo, nanejvýš věta. Samotný příběh je samozřejmě neotřelý nápad, jako ve všech jeho knihách, ale ten by vydal na kratičkou novelu. Tedy punc autora lehké literatury, co se dobře a rychle čte, tímto u mě ztratil.
Další kniha bude stejná, vědec někde na konferenci s něčím americky objevným, do toho se připlete Langdon co ví víc než Dr. Vševěd nebo jak tady bude mít na vedu komplice a pak se to v rychlém sledu všechno pokazí a všem jde o život.
I tak si to zase někde půjčím a přečtu si to.
Knihu jsem nakonec dočetl. Autoru díky některým velmi krásným pasážím nelze upřít, že umí psát knihy. Určitě jsem se dozvěděl plno encyklopedických informací, které autor umně pospojoval ve funkční celek a zbytek si domyslel, kdy z hlavního hrdiny udělal Jamese Bonda se vším co, krom alkoholu, k tomu patří. Snad to není spoiler, když napíšu to o čem se na konci knihy dumá a mě to jako čtenáři celou dobu vrtalo hlavou, zda to hlavnímu hrdinovi stálo za to, když počet těch co převedli a těch co jim pomáhali a tím se dostali do kriminálu nebo ho hrobu je nepoměrně rozdílný.
Tohle přečíst byl téměř nadlidský úkol. Buď čtu jinou knihu nebo je to překladem, ale docela se s knihou peru. To na co by dnešnímu autoru stačila věta, maximálně odstavec, je zde popsáno na několikati stránkách. Často sáhodlouze popisuje něco co s příběhem vůbec nesouvisí (výzdobu zrcadla, pohyb bouřky). Již před otevřením knihy jsem byl varovám, že číst tohoto autora je náročné, ale tím se to pro mě stálo výzvou. Možná kdybych četl nějaký aktuálnější překlad (Urbánek 1954/2011), tak bych se s tím snad tak nepral.
Četl jsem i starší romány a tak jsem se u toho nemusel přemáhat.
Sérii čtu, díky tomu jak v ČR v předkladu vychází, už docel dlouho a po přechozí knize jsem byl mile překvapen, jak teď to teď u nás za sebou rychle vychází. Po tom co v Černočerném srdci se autorka vydal cestou zvláštní detektivky s využitím chatu, se zde setkáváme se sektou. Evidentně nechce psát obyčejné detektivky a tak hledá jiná témata. Den před tím, než jsem dočetl knihu, internetem proběhla zpráva o Britce ze sekty Guru Gregoriana Bivolaru co teď žije v ČR, která byla nucena natáčet sex chat, tedy i když je to v knize vymyšlený příběh, tak se ve skutečnosti v sektách musejí dít strašný věci a o sex tam jde určitě až na prvním místě, ale maskuje se to kde čím. Knihu se mi podařilo dočíst do konce asi jen z důvodu, jak to mezi sebou mají Robin a Cormoran a připadala mi o trochu čtivější než Černočerné srdce. Děj mi přišel hodně zamotaný, vystupuje v něm velmi mnoho postav a jak ho Cormoran rozplete v posledních kapitolách jsem si večer přečetl jednou a druhý den znovu, abych v tom měl skoro úplně jasno. Možná by se autorka měla vrátil ke klasické detektivce. Snad to bude po těchhle dvou posledních zase tak dobrý jak na začátku.
Myslel jsem si, že film je volně podle knihy a ejhe ono to tak není, krom hlavní myšlenky, že se na planetě role lidí a opic vymění. Kniha se mi zdá lepší a ten konec mě úplně překvapil.
Moje 1, kniha od této autorky, kde se propojuje literatura faktu s románem a to neobvyklou formou.
O události jsem nevěděl a kniha mě přímo navedla na Mňačka a jeho Smrt si říká Engelchen.
Opravdu skvělá kniha a partě amerických spolužáku z VŠ na prahu II. sv. války a následném vývoji společnosti USA v 50. a 60. letech resp. hlavních hrdinů. Láska autora k jazzu je cítit na každé stránce.
Když se mě někdo zeptá, jestli bych nevěděl, co si má přečíst, tak si jako první vzpomenu na tuto knihu.
Myslel jsem si, že je to kniha pro děti resp. dospívající chlapce a byl jsem jako dospělý mile překvapen.
I když se v knize úplně neřeší, jak se na ostrov chlapci dostali, že v troskách (asi letadla) nic nenašli a že i když jsou v takovém počtu, že je nikdo intenzivně nehledá, tak mě kniha bavila a čekal jsem, jak to s nimi dopadne.
