SteveP1

Příspěvky

MrázMrázBernard Minier

POZOR, OBSAHUJE SPOILERY !

Na tuto knihu jsem již komentář psal, nicméně když vidím, jak přibývá nadšených a veskrze pozitivních komentářů, nedá mi to, abych znovu nezareagoval.
Lidi, proboha, to vám vážně nevadí, že tento příběh je plný, opravdu plný nesmyslů, že by se ve skutečnosti nestal ani náhodou a že z vás pan Minier dělá úplné blbce?
Tak jen namátkou: Už zabití koně majitelem nemá žádnou logiku, protože tohoto muže by si s vraždami vůbec nikdo nespojoval, a už vůbec ne po tolika letech od sebevražd dívek. Proč byl kůň vytažený na lanovce? Kůň mohl být stejně tak dobře zabit ve stáji majitele, nebo ne? Jaký to mělo smysl a jak by to technicky vrah provedl, vždyť kůň váží přes 500 kg ! A proč byl kůň zohavený na těle a měl vyřezané plachty kůže? Když už pominu, že nápad se zabitím koně si autor nepochybně "vypůjčil" z Kmotra, tak průměrně inteligentní čtenář přirozeně očekával, že to vše musí mít nějaký důvod a smysl a bude tedy jistě později vysvětleno. A ono NIC ! Takže je to napsáno jen a jen na efekt, aby to bylo šokující a brutální. A když už jsme u lanovky - její zaměstnanci při práci ve výšce 2000 metrů trpí jakousi horskou nemocí, ve výšce, kde chodí v Tatrách turisté a slovenští důchodci na procházky! Následuje lidská mrtvola zavěšená složitě pod mostem kdesi kilometry nad městem v horách a ještě s vysvětlujícím popisem, proč měla oběť smyčku kolem krku právě takhle a ne jinak - proboha, kdo by se s tím tak páral? A hlavně by vrah na takové divadlo potřeboval rotu vojáků, aby to takhle dokázal provést a naaranžovat. Nebo tam měl jeřáb? Tragédií je i postava vyšetřovatele Servaze. Tento zkušený kriminalista, je na policistu nezvykle přecitlivělý a bojí se tolika věcí, že je až s podivem, že může dělat tuhle náročnou práci. Neumí pořádně střílet, pistole mu padá z ruky, bojí se výšek, má strach z auta co jede za ním, bojí se vlastního stínu, neustále se "otřásá hrůzou", případně mu "přeběhl po zádech mráz", "cítil jak se potí", "začal polykat" nebo má dokonce "závrať".Umí ale zatelefonovat z vybitého mobilu. Jeho služební kolegyně je pro změnu naopak odvážná a hotová catwoman, tak jezdí v noci v mrazu, sněhu a náledí na silné motorce jako závodník. Bravo, to je také asi běžná praxe mezi francouzskými policistkami !
Hlavní ženská postava, inteligentní, mladá psycholožka Diana, přijíždějící na stáž do ústavu plného nebezpečných zločinců, je zase od první chvíle neuvěřitelně vnímavá a zvědavá a tak místo své odborné práce v ústavu se věnuje spíše vlastnímu detektivnímu pátrání, protože okamžitě pozná, že je zde něco v nepořádku. No a aby to neměla tak složité, tak je přirozeně vždy ve správný čas na správném místě. A ten ústav, to je dílo. Je totiž plný extrémně nebezpečných zločinců, svezených z celého světa – tak toto je úplná kravina. Takový ústav nikdy nikde neexistoval, ani neexistuje ústav podobného typu, a ani by ostatně nemohl. Nesehnali byste totiž pro něj personál. Práce v takovém prostředí a vypjaté atmosféře, s extrémně nebezpečnými lidmi, je velmi psychicky náročná a personál se v "podobných" zařízeních musí točit a mění se, protože to nikdo dlouhodobě nevydrží dělat. A že by tam někdo ze zaměstnanců dokonce ještě přespával, to je úplný nesmysl. Ten ústav je hrozný a děsivý, plný krvelačných a ďábelských nestvůr, chladnokrevných vrahů a vyšinutých jedinců, šílenců, sesbíraných všude možně, mezi které by se bál vstoupit i Terminátor s Rambem, jsou tam spousty dveří na dveřích, mříží na mřížích..Tak hrozní a nebezpeční jsou ti vrahové! Klepeme se skoro strachy i my, čtenáři. A přitom se nám tam v noci producíruje Diana a vůbec kdo chce po chodbách jako v dívčím internátu nebo v nějakém penzionu. Že by bylo možné případně uplatit v takovém výjimečném zařízení dozorce, aby něco neviděl, když už by tam snad tedy v noci i byl, to je úplně mimo realitu, pohádka. Navíc v podobných zařízeních je vše pod přísným kamerovým systémem a ten je mnohonásobně jištěný, zabezpečený a objekt je tak nepřetržitě sledovaný, záznamy kontrolované i nezávislými experty "zvenku". Přesto se nakonec dozvíme, že členka personálu, zdravotní sestra s jedním ze zločinců, s tím možná nejhorším, nejnebezpečnějším a najzáludnějším kula pikle, spolupracovali spolu na zločinu a byli to málem kamarádi. Vždyť to je přece úplně nemyslitelné! A když už jsme u vraha Hirtmana, tak vražda milenců el. proudem ve Švýcarsku, ještě s použitím jakési sexuální hračky, je úúplná do nebe volající blbost, to Minier opravdu už zkoušel, co vydržíme.
Co znamená odbíhání vyšetřovatele k případu vraždy jakéhosi bezdomovce? Vždyť to tam nehraje žádnou roli, nemá to žádnou spojitost a souvislost s linií příběhu a z tohoto pohledu je to jen zbytečná "vata" v už tak roztahaném příběhu.
A konečně vrah, bohatý podnikatel a světoběžník má poměr s jakousi bezvýznamnou sestrou v šíleném ústavu kdesi na vystrkově..To je úsměvné, protože takový člověk se ve svém postavení a při svých finančních možnostech jistě pohybuje v úplně jiné společnosti a mezi jinačími kráskami a dámami. Konec příběhu je tak překombinovaný a nepravděpodobný, že vypadá jako vystřižený z Bondovky nebo Fantomase, to už se člověk musí opravdu smát, protože je to slátanina všech akčních filmů co kdy pan Minier viděl a thrillerů co kdy četl, takže tam snad chybí už jen přistání mimozemšťanů. Celé mi to autorovo snažení připomíná pohádku O pejskovi a kočičce, jak pekli ten pověstný dort a dali do něj úplně všechno, co měli po ruce, aby byl co nejlepší. A když ten dort upekli a snědli, bolelo je z toho pak ukrutně bříško.
A mohl bych pokračovat, čím více nad tímto příběhem přemýšlím, tím pitomější mi připadá. Každopádně pán Minier vydělal na takové slátanině miliony a ještě k tomu, povzbuzen pozitivní reakcí čtenářů, píše dál a dál. Dojí krávu, dokud dává mléko, proč ne, chytrý chlapík. Jen je varující, že mu takové nesmysly čtenáři baští a u čtení moc nepřemýšlí.
Inu, jak říkal Jan Werich: "To je blbý, to se bude líbit !"

12.04.2017


Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Tak na tuhle knihu jsem se hodně těšil, ale čekalo mě dost velké zklamání. Opravdu nechápu, čím si získala takovou popularitu a oblibu, protože na ní rozhodně nic senzačního a výjimečného nevidím. Zanechala ve mně akorát dojem povrchnosti, nepravděpodobnosti, vykalkulovanosti a kýčovitosti a tak tohle vyprávění Zusakovi jaksi nevěřím. Mám pocit, že výběr tématu – holocaust, válka a chudák osamocená bezbranná malá dívka v ní – byl ze strany autora hodně účelový a prvoplánový, s cílem za každou cenu napsat předojímavý, srdceryvný příběh a hlavně bestseller pro široký okruh čtenářů, takový „holocaust pro celou rodinu“, který půjde spolehlivě na dračku. I název knihy samotný mi trochu zavání kalkulem, protože nevystihuje a nepojmenovává to hlavní, co se v knize odehrává, zato je ale komerčně přitažlivý, zajímavý a svým způsobem podbízivý. A že by se autor potřeboval osobně „vypsat“ z válečných hrůz předpokládat sotva můžeme, protože válku sám na vlastní kůži neprožil a slyšel o ní pouze z doslechu a vyprávění. A to je, podle mě, z jeho často naivního psaní prostě znát a cítit. Ale zpět ke knize. Hned v jejím úvodu vám prostřednictvím vypravěčky příběhu – Smrti – Zusak pěkně natvrdo naservíruje, jak to celé dopadne, což nejednoho čtenáře jistě „potěší“, zvlášť když ho čeká ještě skoro 500 stran. Co mě „potěšilo“ vzápětí bylo, že příběh, který je vcelku všední, nenápaditý a dějově prázdný, je a bude neustále prokládán většinou hloupými, otravnými a hlavně pro čtenáře úplně zbytečnými poznámkami vypravěče, které samotný děj příběhu nikam neposouvají a ani ho nijak neobohacují, jen ho narušují a často i vyzrazují, co se bude o pár stránek dál, nebo v budoucnu vůbec, dít.Takhle na mě vypravěč působí jen jako jakási vlezlá karikatura moudrosti a výstřednosti. Takže nám sdělí např. i osud jednoho ze zlodějíčků chlapce Arthura Berga, což celkem nikoho nezajímá, protože je to postava v příběhu zcela nepodstatná a ocitá se asi na třech stranách knihy, ale na druhou stranu nám vypravěč už třeba nesdělí, co se stalo s rodiči Liesel, hlavní postavy románu.Je také nepřirozené a podivné, že Liesel se vůbec nezajímá o to, co a proč se kolem ní děje a nikoho se na to ani neptá. Styl autora se mi moc nelíbí. Vyprávění se odvíjí většinou v krátkých větách, je plytké, nenápadité a sentimentální, se spoustou patosu (hlavně v závěru), a řekl bych, že mu chybí i autenticita a věrohodnost. Postavy jsou neživé a ploché, nerozvinuté a většinou i nezajímavé, slovní zásoba chudá, což však autorovi paradoxně nebrání v tom, aby v přehnané míře (snad na každé druhé straně) užíval metafor a různých přirovnání. Přitom užívaná symbolika je namnoze těžkopádná a křečovitá, užité výrazy jsou často podivné, nezvyklé a neobratné, nebo do doby se nehodící…Za celým psaním je tak cítit úporná a křečovitá snaha autora psát působivě, líbivě a originálně. Pokud bych měl tohle dílko porovnat s knihami některých autorů, kteří tuto dobu sami zažili a tématu války a holocaustu se ve svých dílech věnovali – namátkou např. E.M.Remarque,W.Styron, J.Škvorecký - tak Zlodějka bohužel v tomto srovnání neobstojí ani náhodou.
Kniha sice není úplně špatná, ale Markus Zusak dle mého názoru na nějaké extra kvalitní, hodnověrné a výjimečné zpracování tak náročného tématu prostě "nemá".
PS: Filmové zpracování se mi celkem líbilo, a to hlavně díky excelentním hereckým výkonům tria Nélisse, Rush, Watson. A 13letá malá slečna Sophie Nélisse, která svoji roli malé zlodějky zvládá naprosto skvěle a s přehledem, je prostě kouzelná….

09.01.2017


Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaHarper Lee

Tak tohle je především krásný příběh o odvaze a dobrotě člověka, o laskavosti, boji za spravedlnost a touze změnit myšlení lidí k lepšímu na jedné straně, na druhé pak o rasové a sociální diskriminaci, o lidských předsudcích, fanatismu, nenávisti, zášti a nespravedlnosti, odehrávající se v jednom menším provinčním městečku státu Alabama ve 30.letech minulého století. Navzdory vážnému tématu je příběh psán neuvěřitelně „lehkým perem“, čistým a svěžím stylem, velice čtivě a co se týká obsahu samotného i uvěřitelně, bez zbytečného sentimentu a patosu, za psaním autorky jsem od začátku cítil její obrovskou lidskost, dobrotu a pokoru. Charaktery a psychologie postav jsou velmi precizně a plasticky vykresleny, mají svou potřebnou hloubku a tak působí naprosto reálným a skutečným dojmem, takže se doslova přenesete v duchu do místa dění v roli jakéhosi nestranného a neviditelného pozorovatele. Vypravěčem příběhu je osmiletá dívenka Jana Luisa, která veškerý život v městečku vidí a posuzuje přirozeně svýma dětskýma očima a svým rozumem, a to byl ze strany autorky románu geniální tah. Díky tomu je totiž vyprávění velice nevšední, zábavné a většinou i vtipné a neodvíjí se jen ve vážném duchu, v pouhém zaměření na ústřední motiv knihy, který tak zůstává jen jakousi epizodou a přirozenou součástí rozmanitého a mnohovrstevnatého příběhu. A protože Jana Luisa není žádná ušlápnutá, nafintěná a ufňukaná princeznička ale naopak nebojácná, přímá, tvrdohlavá a mnohdy vzpurná dívka, co si nenechá nic líbit a umí se i prát, když na to přijde, tak si ji prostě musíte zamilovat. A její líčení každodenních trampot a radostí, její rozumové pochody, „vážné úvahy“ a nejrůznější moudra, doprovázené většinou trefnými, dětsky upřímnými hláškami vás určitě pobaví a kolikrát i rozesmějí, protože dávají vyprávění tu správnou šťávu, lidskost, osobité kouzlo a půvab. Ocenění knihy Pulitzerovou cenou považuji za naprosto zasloužené, kniha je to opravdu silná a svou literární úrovní a kvalitou vyprávění výjimečná, nádherně a vkusně napsaná, snad i dokonalá. Vybroušený diamant.

05.02.2017


Kníška Karla KrylaKníška Karla KrylaKarel Kryl

Když čtu Krylovy texty, z nichž řadu znám za ta dlouhá léta poslechu písniček téměř zpaměti, žasnu stále nad jejich dokonalostí, žasnu nad Karlovou ohromnou slovní zásobou a citem pro verš a rým, nad jeho všudepřítomnou a hmatatelnou pokorou, nad jeho výjimečným talentem a schopností vyjádřit se výstižně prakticky k jakémukoliv tématu. Škoda tohoto ryzího, čestného a skromného člověka, který před nikým nehrbil záda, stál si pevně za svými zásadami a přesvědčením a vždy říkal jen pravdu, mnohdy i tu nepříjemnou. Ne Havel, ale v první řadě Kryl je pro mě obrovskou mravní a morální autoritou a lidským vzorem vůbec a zaslouží si za to, jaký byl, naši úctu a obdiv. A s ohledem na jeho rozsáhlou tvorbu, z níž jsme měli možnost ochutnat touto knížečkou, zřejmě nejednoho čtenáře také napadne, že to byl génius.

"Naše zásady končí tam, kde se kříží s našimi úmysly."

14.06.2019


Očkování - hrozba nebo záchrana?Očkování - hrozba nebo záchrana?Tomáš Kašpar

Tato kniha vychází v pravý čas, v době, kdy jsou lidé totálně zblblí a vystrašení denodenní úmornou oficiální masáží a propagandou sdělovacích prostředků, a kdy se pomalu ale jistě stupňuje nátlak moci na veřejnost ve věci očkování proti covidu. Očkování proti viru, po jehož útoku zůstává přes 90% postižených (pozitivních) obětí s obyčejnými chřipkovými příznaky, přičemž velká část z nich dokonce nepociťuje příznaky vůbec žádné...Očkování nevyzkoušenou vakcínou a na vlastní riziko. Inu, za vším hledej peníze...
Tuto knihu plnou nepříjemných faktů, které se bohužel z oficiálních sdělovacích prostředků nedozvíte, by si měl přečíst KAŽDÝ, kdo o jakémkoli očkování přemýšlí. Velmi doporučuji!

03.01.2021


Mrtvá a živáMrtvá a živáDaphne du Maurier

Je to tajemné, je to romantické, je to dramatické, vcelku napínavé, je to mírně depresivní - a hlavně je to mistrovsky a krásně napsané, takže pro mně byla radost něco takového číst. Od autorky jsem četl již několik skvělých knih a tuhle jsem kapánek odkládal s obavou, jestli mě “chytí” jako ty ostatní, protože téma knihy je přece jen spíš “ženské” a “dívčí”. Jak se ukázalo, obavy byly naprosto zbytečné, protože kniha mě po několika stranách naprosto pohltila a nedalo se od ní odtrhnout.
Schopnost autorky vybudovat strhující až hypnoticky sugestivní atmosféru, postupně gradovat napětí, dokonale popsat prostředí, přírodu, naprosto věrně vykreslit charaktery a psychologii jednotlivých postav, jejich pocity,nálady, myšlení, způsob uvažování atd. je opravdu nevídaná a fascinující. Jsou to postavy skutečné a živé, z masa a kostí, a jazyk du Maurier je bohatý a krásný.
Vše působí naprosto opravdově, plasticky,hmatatelně a uvěřitelně, člověk má občas pocit, že je sám součástí dění a jeho neviditelným pozorovatelem, a že postavy samotné má na dosah ruky. Děj románu nebudu prozrazovat, jen bych zmínil malou zajímavost, a sice tu, že se v knize vlastně vůbec nedovídáme jméno hlavní postavy, která příběh vypráví. Víme jen, jaká je - obyčejná mladá dívka, skromná, nezkušená, citlivá, křehká a zranitelná, s čistou a krásnou duší, toužící po lásce, a proto i tak trochu naivní. Všemi ostatními je vnímána jen jakási “ne-Rebeka”. Absence identity, jména hlavní hrdinky má tak zřejmě symbolizovat a podtrhovat její nízké sebevědomí a pocit vlastní nedůležitosti, což je - dle mého názoru - ze strany autorky svým způsobem geniální tah.
Knihy Daphne du Maurier mi vždycky připomenou, co je to skutečná a kvalitní literatura, co je to výjimečný talent a nadání.
A je dobré si to připomínat, protože při čtení dnešních plytkých trháků a rádobybestselerů (a to i těch často podbízivě orazítkovaných zlatou pečetí “SVĚTOVÝ BESTSELLER”), které mě z neznámých důvodů lámou rekordy v prodejnosti, na to totiž kolikrát zapomínáme….
.

03.01.2016


Píseň o BernadettěPíseň o BernadettěFranz Werfel

Moc hezký a dojemný příběh o prosté a chudé dívce Bernadettě, která se ve svých 14 letech stane svědkem zjevení (pravděpodobně) Panny Marie v jeskyni poblíž města Lourdes ve Francii. Nevzdělaná a pokorná dívka označuje neobyčejně krásnou osobu, mladou dívku nevšední a až nadpozemské krásy, která se jí zjeví před očima v jakémsi výklenku jeskyně, pojmem "Dáma", jelikož přirozeně netuší s kým má tu čest, a neví to, popravdě, vlastně nikdo.Toto zjevení se několikrát opakuje i v dalších dnech a týdnech, v přítomnosti stovek a dále tisíců svědků, i když zjevení je schopna vnímat pouze Bernadetta, upadající přitom do stavu zvláštního vytržení, extáze. Autorův vhled do duše hlavní hrdinky je naprosto brilantní a ohromující a podařilo se mu také přirozeným, nenásilným a jemným způsobem věrně zachytit rodící se a prohlubující se mystickou lásku Bernadetty k její půvabné "dámě", aniž by tlačil nějakým protivným způsobem na pilu.Zůstavá tak prost jakéhokoli - byť by jen náznaku či stopy - podbízivosti, lacinosti či náboženského fanatismu, což je velmi sympatické a vnímavý čtenář toto jistě ocení.
Werfel byl výjimečně dobrý spisovatel, a tak se mu podařilo příběh Bernadetty podat velice poutavým, věrným a citlivým způsobem a v pozoruhodných detailech a čtenář je brzy uchvácen pokorou,neohrožeností a vytrvalostí hlavní hrdinky, která necouvne ze svého poznání a nabytého svědectví zázraku po celý svůj život ani o píď. Krásná duše ryzí čistoty...
Velmi doporučuji.

16.02.2021


Barva mlékaBarva mlékaNell Leyshon

Právě jsem dočetl a pozvolna to rozdýchávám. Mimořádný čtenářský zážitek. Úžasná malá kniha, opravdu výjimečná a pro mě mistrovské dílo.
Autorka velmi věrně a sugestivně zachytila pohledem mladé dospívající dívky těžký život žen v prostředí anglické farmy ve 30tých letech 19.století, jejich podřadné postavení, každodenní zneužívání a intelektuální útlak, kdy muži si mohli dovolit prakticky vše a ženy nic.
Příběh je psán záměrně takovým „sotva gramotným“ , prostým a přímočarým jazykem a nevšedním stylem, nejsou zde žádná velká písmena a uvozovky přímých řečí, píše jej totiž prostá mladá dívka bez jakéhokoli vzdělání, která se právě sotva naučila číst a psát. Vyprávění je nám předkládáno formou deníku a odvíjí se v pěti částech podle ročních období od jara 1830 až do jara 1831. Mary vyrůstá na farmě se svými třemi sestrami, z nichž je nejmladší a navíc je tělesně postižená, a celé dny v podstatě tráví spolu s ostatními dřinou na poli a hospodářství, od rána až do noci. Pokud má nějakou tu volnou chvilku, tráví ji se svým nemohoucím dědečkem, ke kterému má silný citový vztah. Otec toužil vždy po synovi a je to surovec, který ke svým dcerám nemá žádný lidský natož otcovský vztah a kde může, tam je ponižuje a trestá a chová se jak dobytek. Všichni členové domácnosti jsou pro něj jen a jen pracovní silou. Pouze v závěru knihy se zachová jako pravý otec a charakter a špatnou reputaci si kapánek napraví. Mary je moc sympatická hrdinka, je tak skutečná, prostá, přirozená a upřímná, že si vás hned získá a budete jí držet palce a občas možná i zatoužíte ji ochraňovat. Ostatně všechny postavy příběhu jsou věrně podané, působí autenticky a opravdově a jejich charaktery jsou, i přes minimalistický a „úsporný“ styl psaní, precizně vykresleny. A u Mary máte kolikrát pocit, že snad víte, i co si ta holka myslí.
Jednoho dne je Mary poslána na výpomoc jako služka k vikáři, kterému onemocní vážně žena. Díky své povaze se v novém prostředí občas dostává do nesnází a nedorozumění – je totiž, zvláště v pokrytecké atmosféře fary - nezvykle přímá, otevřená a temperamentní a pusu má prořízlou, její jazyk je ostrý jako břitva a když na věc přijde, nebere si žádné servítky. Je to však člověk s velkým srdcem a ryzím charakterem, nesnáší nespravedlnost, lež a nezná přetvářku, takže i přes její prostořekost si ji vikář a jeho paní brzy oblíbí. Mary prostě život bere takový jaký je, s ničím si hlavu zbytečně neláme - její pohled na život je prostý, věcný a někdy i roztomilý a vtipný. Mary zatouží naučit se číst a psát, a pan vikář ji to ochotně učí. Po smrti vikářovy ženy, o kterou se Mary po celou dobu také pečlivě stará a dělá jí často společnost, je však otcem nucena i nadále zůstat na faře. A tak se stane, že po propuštění druhé služky se další dění pro Mary začne ubírat nežádoucím směrem….

Je to velmi silný příběh se smutným koncem, hluboce lidský, dojemný a já jsem ohromen, jakou porci emocí nám autorka dokázala nabídnout a vměstnat do pouhých 184 stran knížečky o rozměrech 12 x 18cm. A pokud jsem ve svém komentáři jiného skvostu, novely Třetí světlo od Claire Keegan nedávno napsal, že konec příběhu vás chytne za srdce, tak tady to platí desetinásobně a po dočtení poslední řádky budete citově napadrť. Oko citlivého čtenáře nezůstane suché….

Nejvyšší doporučení.

26.12.2017


Stín větruStín větruCarlos Ruiz Zafón

Opravdu výtečné a jednoduše brilantní ! Takto si představuji kvalitní tradiční historický román s gotickými prvky. Děj se odehrává ve více časových rovinách 20. století, je vícevrstevnatý a dějově složitý a propletený, jak je ostatně v anotaci knihy naznačeno a tak proto jen pár obecných postřehů.
Jedná se o krásné, poetické a mnohdy až kouzelné vyprávění, které má neuvěřitelnou atmosféru, které má srdce i duši, a u jehož čtení jsem si již po pár stránkách mohl zas jednou spokojeně říct - ano, toto je kniha, kvůli které stojí za to číst !!!
Napsáno bohatým, malebným, výstižným a citlivým jazykem, žádná otravná klišé ani "vatu" a tlachání o ničem tu nenajdeme, jen plnohodnotný a sytý text, kde každé slovo má svou váhu, smysl a účel a žádné není zbytečné, prostě radost číst. Hutnost děje a obsahu přitom až kontrastuje s neuvěřitelnou lehkostí samotného psaní, které neunavuje čtenáře a je velmi snadno čtivé. Musíme tedy poděkovat i překladatelce Atheně Alchazidu za vynikající překlad a její nádhernou češtinu, je vidět, že si s překladem pěkně vyhrála a že je výsledkem poctivé a obětavé práce, kdy se s náležitou péčí věnovala snad každému slovu a výrazu, dokud nenašla ten pravý a správný, aby dosáhla přesvědčivého, působivého a nanejvýš uspokojivého výsledku. Ve skvěle promyšleném a propracovaném tajemném příběhu najdeme asi vše, po čem milovník takového dobrého románu touží – lásku s velkým L, lásku s menším l (tu ke knihám a literatuře proplétající se na pozadí celého příběhu), romantiku, dobrodružství, nebezpečí a napětí, odvahu, statečnost, přátelství, humor, nostalgii i symboliku. Na druhé straně ale i opovržení, zradu, nenávist a krutost. K tomu přidejme věrně vystiženou dobovou atmosféru a postavy románu, které jsou živé, opravdové a jedinečné, a jejichž psychologie a charaktery jsou výborně vystiženy.
Vedle působivé atmosféry příběhu, která je opravdu jeho velkou devizou, je třeba ocenit i skvěle vykreslený obraz samotného města, podrobný popis ulic a náměstí Barcelony doslova láká čtenáře vydat se po stopách hrdinů příběhu a objevovat podmanivou krásu tohoto půvabného města s nezaměnitelnou atmosférou a tak můžu jen litovat, že kniha se mi dostala do rukou až několik let po jeho návštěvě. Jako nenapravitelný romantik bych si jistě některá stěžejní místa románu nenechal ujít a alespoň v rychlosti je navštívil. Třeba se mi to ještě někdy podaří….

12.07.2018


Dánská dívkaDánská dívkaDavid Ebershoff

Ještě doplním svůj komentář dole - film je moc moc dobrý, plný emocí a má náááádhernou kameru ! A jak jsem předpokládal, splnilo se i mé očekávání, které jsem vkládal do Alicie Vikander v roli manželky Grety - její výkon je naprosto fascinující a tato dívka je nesmírně talentovaná herečka. Takže není se co divit, že si před pár dny za svou roli odnesla Oskara. A kdo film viděl mi dá nejspíš za pravdu, že plným právem !!!

04.03.2016


MrázMrázBernard Minier

Vcelku dobré a napínavé čtení, atmosféra působivá, chvílemi morbidní a skličující, čte se to samo. Ale nějaké výhrady, které zbytečně kazily dojem, se určitě najdou. Hlavní hrdina, vyšetřovatel případu Servaz, je na policistu nezvykle přecitlivělý a bojí se tolika věcí, že je až s podivem, že může dělat tuhle práci. V řadě situací (nejen těch děsivých, ale z pohledu kriminalisty i celkem běžných a rutinních) se až příliš často opakuje, že se Servaz "otřásl", případně mu "přeběhl po zádech mráz", "cítil jak se potí", "začal polykat" nebo měl dokonce "závrať". Zřejmě tím chtěl autor situaci na okamžik řádně zdramatizovat a upozornit nás, že to, co se právě odehrává, není žádná sranda a že policajt je také jenom člověk. No nevím, všeho moc škodí a působí to kapánek nevěrohodně, pokud ne rovnou hloupě. Major kriminálky, zkušený a ostřílený profesionál, by byl jistě psychicky odolnější.
K tomu všemu musíme přičíst i značnou nepravděpodobnost a do jisté míry i nesmyslnost samotné zápletky, nelogicky složité provedení některých vražd, často technicky a reálně neproveditelné (kůň, vražda u mostu v horách,vražda ve Švýcarsku), nepravděpodobnost dění - např. absurdnost klíčového vztahu zaměstnanec - zločinec v ústavu apod. Co se týká vztahu Servaze s dcerou, tak tento mohl být možná podrobněji vykreslen třeba namísto toho, abychom se každou chvíli dovídali, jakou hudbu a písničku má ve sluchátkách jeho bisexuální policejní kolega...No a aby toho nebylo málo, hlavní ženská postava, mladá inteligentní psycholožka Diana, je neuvěřitelné zvědavá a tak místo své odborné práce v ústavu se věnuje spíše vlastnímu detektivnímu pátrání, protože okamžitě pozná, že je zde určitě něco v nepořádku. No a aby to neměla tak složité, tak je vždy ve správný čas na správném místě. Závěrečné rozuzlení je pak zbytečně překombinované a závěr tak nepravděpodobný a přitažený za vlasy, až jsem měl najednou dojem, že dočítám snad scénář Fantomase nebo nějaké bláznivé bondovky s Rogerem Moorem. Z tohoto pohledu se nemohu zbavit dojmu, že autor se snaží v touze po originalitě a výjimečnosti od začátku knihy čtenáře za každou cenu ohromit a šokovat, a to i za cenu značné nepravděpodobnosti a neuvěřitelnosti celého příběhu a chvílemi nás, čtenáře, ať chceme nebo ne, má tak trochu za blbce..
Na závěr technická poznámka - nevím, proč vydavatel tak plýtvá papírem, kniha má řádkování jak pro děti základní školy a k tomu velké okraje, při standardním tisku by mohla mít o 200 stran méně. Nebo bichle vypadá důležitěji a lépe se prodává ?

31.12.2016


Dům duchůDům duchůIsabel Allende

Tak tohle bylo NĚCO, pro mě mimořádná kniha. Román zachycuje život tří generací rodiny Truebů a příběh je to opravdu fascinující a strhující. Je to hutné čtení a najdete v něm vše - špínu, pot, tvrdou práci, násilí, mučení, korupci i smrt, a najdete v něm i lásku, přátelství, vděčnost, odpuštění a porozumění. Styl autorky je velmi podmanivý, její jazyk je precizní, bohatý a výstižný, píše velmi sugestivně a přesvědčivě. Přitom je její dramatické vyprávění mnohdy stejně vzrušující jako kouzelné a lyrické. Charaktery a psychologie postav jsou velmi dobře vykresleny, jsou to postavy zajímavé a složité, postupně se vyvíjející a zrající, a svou podstatou opravdu živé a skutečné. Náročnějším čtenářům vřele doporučuji.
PS: Filmové zpracování knihy je také moc dobré, a i když je příběh místy mírně pozměněný, určitě vás nezklame. Herecké výkony M.Streep, J.Ironse, A Banderase a W.Ryder jsou excelentní.

17.01.2017


Hospoda JamajkaHospoda JamajkaDaphne du Maurier

Tak tohle je určitě jedna z nejtemnějších knih autorky, skutečně drsná romantika, pirátská romance s gotickým nádechem a jistou mírou strašidelnosti, napsaná nezaměnitelným stylem autorky, obdařené nevšedním, výjimečným talentem. Hlavní postava románu, sympatická a statečná dívka Mary Yellan je opět skvělá hrdinka, takže vám přiroste hned k srdci a nudit se s ní nebudete, tajemná a stísněná atmosféra příběhu se dá - ostatně jako i v jiných knihách autorky - místy krájet, jak je hustá a napjatá...
Co mě trochu zarazilo, je překlad knihy. Nevím, zda se mi to zdá, nebo zda to byl záměr a ne že by byl špatný, ale zdá se mi přece jen jaksi strohý, místy kostrbatý až hrubý a "nevypsaný". Po náhodném náhledu do originálu knihy, i když s odstupem času po přečtení české verze, jsem měl pocit, že zde je vše v pořádku, a že se mi to snad čte i jaksi líp a plynuleji, prostě klasická Daphne du M. a tak kdo ví, zda si ji ještě nedám v originále repete.
A na závěr musím doporučit i filmové zpracování Jamaica Inn z roku 2014, které se sice nedrží zcela věrně původního příběhu a leccos je pozměněno, ovšem film stojí za to vidět už kvůli jeho skvělé, ponuré atmosféře a výborně vybraným hercům do hlavních rolí.V roli prosté, spravedlivé a nebojácné Mary uvidíte přirozeně krásnou Jessicu Brown Findlay, která mi svým excelentním výkonem naprosto vyrazila dech a beze zbytku mě dostala, takže jsem jen nevěřícně zíral..Mary jsem si totiž přesně tak představoval....

23.02.2016


IdiotIdiotFjodor Michajlovič Dostojevskij

No,není to určitě čtení pro netrpělivého čtenáře. U ruské klasiky ale většinou již počítáme dopředu s tím, že nás čeká náročnější čtení než jindy, žádná lehká oddechovka, ale spíše děj rozvleklý a pomalu plynoucí, zpravidla velké množství postav, a navíc řada obsáhlých a vyčerpávajících popisů i dialogů, mnohdy téměř nekonečných, a tak se musíme obrnit trpělivostí a číst s maximálním soustředěním, slabší nátury sem tam i se sebezapřením. Konkrétně v této knize se nám autor odmění zajímavým příběhem, který si jen tak pozvolna plyne a dává nám čas pomalu si osahávat, vstřebávat a vnímat život tehdejší ruské společnosti, pomalu se v ní rozkoukávat a postupně nahlížet do života a osudů jednotlivých postav. Popis ruské společnosti a samotného prostředí příběhu je velmi věrný, autentický a plastický, takže se čtenář brzy sám v příběhu zabydlí v pozici blízkého pozorovatele a svědka. Precizní a bohaté vykreslení psychologie postav, jejich opravdovost, uvěřitelnost a hluboké sondy do nitra jejich krásných velkých duší nemusím ani zmiňovat, protože v tomto je autor opravdu mistrem, ostatně jsou to atributy vlastní i dalším ruským mistrům klasického žánru (Tolstoj, Gončarov, Turgeněv, Gogol..) .
Přesto jako trpělivý čtenář - který věděl do čeho jde a dlouho se na knihu chystal - musím říci, že zhruba druhá třetina knihy se z mého pohledu stráááášně vlekla, řada rozsáhlých dialogů byla mnohdy téměř nekonečná a co mi vadilo ještě více, občas jsem měl pocit, že vůbec nechápu, o co jde, o čem se ti lidé tak rozvláčně baví, a ač jsem se kolikrát v textu vracel a napínal svůj mozek sebevíc, abych chytil nějaký smysluplný počátek toho všeho, význam a smysl některých dialogů jsem prostě nepochopil a zůstal mi, zřejmě navždy, utajen.Kolikrát jsem si říkal, ach jo, ten název knihy je na tebe jak dělaný, kamaráde.
Jak jsem zmínil, vesměs všechny postavy jsou jak živé, hlavní postava kníže Myškin je krásná a výjimečně čistá duše, takže tak nějak podvědomě tušíme, že v kontextu s charakterem tehdejší ruské společnosti to s ním nemůže dobře dopadnout. Jako další charakter musím vyzdvihnout osobu Lizavety Prokofěvny, pro její neobyčejnou věrnost a osobitost, je prostě SVÁ a jak je na place, tak vždy pobaví a čtení se stává opravdovým požitkem.
To, co se stane v samotném závěru knihy, mi vyrazilo dech a jaksi jsem to nepobral, opět jsem nepochopil důvod, PROČ. Asi stárnu a hloupnu.
Náročné, výborné a svým způsobem i vyčerpávající čtení.

18.01.2020


Neviditelné hledíNeviditelné hledíHerbert Schauer

Velmi dobré, napínavé čtení. Škoda, že nic podobného už na pultech knihkupectví dnes nenajdeme. Nevím, jestli autoři upadli jen v zapomnění, nebo knihy nevychází z důvodu, že jsme se ocitli na druhé straně barikády, v tzv. "svobodném světě" a stali jsme se také součástí - poslušnými členy - toho mírumilovného, "obranného" vojenského paktu NATO, který tak aktivně zajišťuje naši bezpečnost a brání naši svobodu, že jen trneme, kdy rozpoutá 3. světovou válku..

06.05.2018


MiniaturistaMiniaturistaJessie Burton

No tak nevím, no. Krásná obálka, vcelku hezky napsané, velmi lehce se to četlo, možná až příliš, mám historické příběhy s dívčími hrdinkami rád. Dobová atmosféra Amsterodamu 17.století je velmi dobře a výstižně popsána, autorka psát umí, má talent, o tom žádná. Jenom mi to celé připadalo jaksi nedotažené a nedodělané, potenciál tam byl a měl jsem dojem, že autorka ho zcela nevyužila. Abych řekl pravdu - nějak mi unikl vůbec smysl začlenění tajuplného miniaturisty do příběhu. Vždyť on tam vlastně ani být nemusel, protože proč to všechno dělal, co ho k tomu vedlo a co svým konáním sledoval - to jsme se vůbec nedozvěděli, zmizel do ztracena a očekávané rozuzlení příběhu se nekoná. V tomto si to autorka dost ulehčila. Nebo jsem jen něco nepochopil ? Za mě tři a půl hvězdy.

27.08.2017


Moje nejmilejší kočičí historkyMoje nejmilejší kočičí historkyJ. Herriot (pseudonym)

Povinná četba pro milovníky koček. Milé příběhy ze života našich miláčků vyprávěné nezaměnitelným a kouzelným stylem autora, který dovede zahřát u srdce.V každém příběhu cítíme obrovskou lidskost, dobrotu a laskavost autora, a samozřejmě jeho ryzí a nevšední lásku ke zvířatům. Knížečku je velmi vhodné mít po ruce zvláště v období deprese nebo špatné nálady. Je nádherně, lehce napsaná a navíc je provázena půvabnými ilustracemi. Prostě pohlazení po duši.

16.01.2017


Nespěchejte do rakveNespěchejte do rakveTomáš Kašpar

Stručná a výstižná kniha, kterou by si měl přečíst asi každý, zvláště lidé naivní, kteří si stále myslí, že cílem farmaceutického průmyslu je vyrábět léky, které léčí nebo dokonce vyléčí a že jednou z priorit tohoto systému, ve kterém žijeme, je i naše zdraví a starost o ně. Pravdou je, že zdravý člověk je pro farmaceutické koncerny noční můrou, zdravý člověk není "zákazník" a je tedy k ničemu, a pokud by ještě k tomu nedejbože ubývalo nemocných, kam bychom došli. Bohužel spousta lidí, pacientů, hlavně těch starších, toto stále nedovede pochopit a tak věří lékařům každé slovo a nechají se sebou mnohdy zdatně manipulovat. Vždyť je dnes už naprosto běžné, že se nám tvrdí, že většina nemocí, např. těch tzv. civilizačních, je nevyléčitelných, musíme si prý na život s ními zvyknout a brát celý život "léky", u starších lidí je to ještě jednodušší, jejich neduhy jsou důsledkem stáří..Tím nechci lékaře házet do jednoho pytle a nějak je napadat, mnohých si vážím stejně jako autor knihy,chci jen illustrovat, že jsou bohužel součástí tohoto systému a mají tedy k dispozici jen takové prostředky k léčení, které jsou jim dány k dispozici, a o jejichž vlastnostech, skutečných účincích a kvalitě většinou sami moc nevědí a vlastně ani vědět nemohou.Takže lidé poslušně polykají spousty léků, které mnohdy nejenže neléčí a nijak nepomáhají, ale naopak (zvláště když jich sypeme do sebe více naráz) ještě škodí, vedlejších účinků léků na příbalovém letáku (a to jen těch přiznaných!) najdeme většinou tolik, a tak strašných, že je to alarmující a je na pováženou, zda nám taková "léčba" za to riziko stojí a neohrozí nás spíš na životě. A tak je našim pacientům hůře a hůře, protože příčina nemoci zůstává, jen se potlačují její příznaky, klíny se vytloukají klínem, z vedlejších účinků léků se nám objevují nové neduhy a tak se předepisují léky další, případně se předepíše i lék na na vedlejší účinky léků již užívaných atd. takže nám pacientů vesele přibývá, místo aby jich, (přes obrovský pokrok lékařské vědy, jak je nám neustále omíláno), ubývalo. Zvláštní, že ? No a když už utrácíte spoustu peněz za léky, tak už pak většinou musíte někde šetřit, a to třeba na kvalitních potravinách, ovoci a zelenině a mají vás konečně tam, kde vás chtějí mít..Co se týká chemoterapie, v knize zmíněné, můžu zase jen s autorem souhlasit, osobně mi několik lékařů potvrdilo, že tudy cesta ke zdraví určitě nevede a že by na chemu nikdy nešli a ani svým rodinným příslušníkům by ji nikdy nepovolili...Alarmující je i zmínka o celosvětové snaze farmaceutických koncernů a lobby (a vlastně i EÚ) vymýtit užívání léčivých bylin a nejrůznějších přírodních preparátů apod. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí a přesvědčíte se o tom, jak tenhle systém vlastně funguje a že není všechno takové, jak se nám oficiálně předkládá..A tak snad kniha přispěje hlavně k tomu, aby se každý čtenář zamyslel a hlavně používal v první řadě osvědčený selský rozum. A pokud budete i nadále o pravdivosti informací v knize uveřejněných pochybovat, položte si jednoduchou otázku : Znám nějakého lékaře, který někoho skutečně vyléčil ?

03.02.2017


Třikrát ve slepé uličceTřikrát ve slepé uličceJ. H. Chase (pseudonym)

Páááni !!! Tak tohle nemělo chybu. Vlastně jsem celkem ohromen. J .H. Chase ve své vrcholné formě. Tři prvotřídní krimipříběhy staré dobré klasické krimi-detektivní školy, které mě znovu a jednoznačně přesvědčily, že takové knihy jsou mnohem lepší a zábavnější než dnešní moderní thrillery. Perfektně napsané, perfektně vymyšlené, perfektně přeložené. A taky reálné, to je potřeba zdůraznit. Tyto příběhy se totiž skutečně mohly takto i stát, což se o spoustě dnešních moderních thrillerů, patřících kolikrát spíš do žánru "fantasy", nedá říct ani náhodou. Čtivé a napínavé tak, že hltáte jednu stránku za druhou, žádná vata, žádná hluchá místa, žádná věta není zbytečná...
Doporučuji zejména čtenářům a obdivovatelům moderních, nereálných, surových, překombinovaných a pitomých slátanin typu Minier a spol. , aby si uvědomili, jak se píše skutečně kvalitní krimi.

25.09.2017


Tajný príbehTajný príbehDonna Tartt

Tak tady budu mít asi problém vůbec něco ke knize napsat, podobně jako kdysi u knihy Zlomek celku. Ano, je to brilantní, silný a výtečně odvyprávěný příběh, ale co napsat dál aby se člověk vyhnul spoilerům ?
Hned úvodem jsme uvedeni do dění tak trochu stylem „Vítejte v klubu vražd“, kdy vypravěč příběhu a jeho přátelé někoho zabijí, a víme dokonce i kdo je oběť a jak umírá. Seznamujeme se s hlavními aktéry příběhu - šesti nadprůměrnými studenty, do značné míry excentrickými, chladnými, sebestřednými intelektuály posedlými starobylým Řeckem a mystikou, které spojuje pevné pouto společných zájmů a přátelství, a kteří tak tvoří úzce semknutou skupinku a nedotknutelný celek. Pokud se někdo rozhodne tuto pospolitost vážným způsobem ohrozit, byť je i jedním z nich, musí za to zaplatit tím nejcennějším, co má. Následně se tedy odvíjí celý příběh a vyprávění, které nám odhalí smysl, pohnutky a důvody jejich strašného činu…
Od prvních řádků je zřejmé, že autorka je obrovský talent, příběh vás okamžitě vtáhne a pohltí. Její psaní je bezchybné, styl a jazyk malebný, bohatý, její popisy jsou propracované, hluboké, pečlivé a výstižné, nebál bych se říci, že jsou až dokonalé a v dobrém smyslu slova vyčerpávající, atmosféra podmanivá a téměř hypnotická, místy tajemná až zlověstná, k tomu pečlivě budovaná se stupňujícím se napětím – to vše nás zhruba ve 2/3 knihy dovede ke zlomovému okamžiku zmíněnému v samotném úvodu a splní tak naše napjaté očekávání, dovede nás tam, kam jsme tak netrpělivě směřovali a spěchali a hltali tak stránku za stránkou. Pak si konečně trochu vydechneme, ovšem jen na chvíli, protože příběh se vyvíjí dál a neztrácí na kvalitě, zajímavosti, originalitě a dramatičnosti.
Přestože hlavní postavy nejsou žádní vzorní studentíci, pijí a kouří celkem fest, drogy jim občas také nejsou cizí a jak víme, dopouští se vraždy, jsou tak precizně, plasticky a svým způsobem lidsky vykresleny, že je nemůžete nenávidět a chtě nechtě s nimi sympatizujete. Takže jste nakonec přesvědčeni, že za tou „venkovní fasádou“ každého jednoho z nich se v podstatě skrývá dobrý člověk. A tohle asi každý autor jen tak nedokáže a je to nejspíš i jeden z hlavních důvodů, proč je toto čtení tak fascinující....

24.04.2018


Kvítek karmínový a bílýKvítek karmínový a bílýMichel Faber

Výborné, příjemné čtení, lehce napsané, zážitek. Jen ten konec mě jaksi neuspokojil, měl jsem z toho pocit, jakoby autor psal a psal a najednou si uvědomil, že vlastně neví, jak celý příběh ukončit. Ale to je jen a jen můj dojem samozřejmě. Při této příležitosti musím upozornit i na vynikající a předloze věrné filmové zpracování románu, seriál BBC z roku 2011, se skvělou Romolou Garai v hlavní roli.

27.12.2020


Norské dřevoNorské dřevoHaruki Murakami

Murakami píše příjemným a uvolněným stylem, umí navodit autentickou atmosféru, jeho knihy se čtou celkem dobře a lehce. Tohle vyprávění ale bylo chladné jako japonský animovaný film. Čekal jsem určitě víc a při čtení jsem evidentně postrádal hlubší a nosný motiv celého příběhu a neměl jsem problém knihu kdykoliv odložit. Občas mě také přepadal dojem přílišné a zbytečné „užvaněnosti“. Měl bych i dvě konkrétní výtky, co mi tu na první pohled nesedělo. Nevyhnu se asi drobnému spoileru, nelze ho zcela obejít, byť nebudu zcela konkrétní. Všechny postavy jsou i přes svůj mladý věk svým způsobem nešťastné, vnitřně osamělé a depresívní, a asi polovina z nich (pokud jsem dobře počítal tak 4) - ať už hrají v příběhu větší či pouze okrajovou roli - spáchá (zřejmě kvůli sebemenší depce nebo kdovíproč) hned sebevraždu. Čtenář tak nabývá dojmu, že Japonsko musí být země plná bláznů a vyšinutých jedinců a že sebevraždy mládeže tu jsou nejspíš na denním pořádku. Druhá věc – Tóru přijíždí do ústavu navštívit svou lásku Naoko a při té příležitosti se mu její kamarádka a spolubydlící Reiko při vycházce ochotně svěří (ač k tomu nemá vlastně žádný smysluplný důvod) s takovou důvěrnou a intimní zpovědí, že se čtenáři až tají dech. Chlapci, kterého zná sotva den. Tak tohle mi přišlo hodně ujeté.
A vůbec, když se nad tím tak zamyslím, myšlenkové pochody a konstrukce hlavních postav mi občas připadaly jako z jiného světa, stejně tak dialogy, mnohdy divné, křečovité a nepřirozené. A ty, které se týkají erotiky a sexu a kterých v knize není zrovna málo, působí chladně a naprosto nereálně.
No, zřejmě to měl být smutný příběh o lidské osamělosti, hledání smyslu života, vlastní identity a místa v odosobněné a cynické konzumní společnosti, možná o nešťastné lásce, ale jaksi mi tu chyběly hlubší důvody a prvotní příčiny veškerého toho smutku. Ty jsem zcela nenalezl, ale pouze tušil. Kouzlo Kafky na pobřeží se neopakovalo.

30.06.2018


Dánská dívkaDánská dívkaDavid Ebershoff

Kniha k mání za pár korun v Levných knihách, sáhl jsem po ní vlastně intuitivně a dobře jsem udělal, protože jsem se do ní začetl hned v prodejně. Příběh je dojemně napsaný, má to velmi dobrou atmosféru a styl autora je vkusný, jemný a elegantní. Psychologie postav je velmi dobře vykreslena. Nakolik je příběh fikcí a do jaké míry se drží reálií, těžko říct. S ohledem na dobu, společenské poměry a tehdejší konvence, v nichž se příběh odehrává je tak trochu otázkou, zda by opravdu nejbližší okolí mělo pro Einara takové pochopení, jak autor popisuje, a zda by kolem Einara/Lili chodili všichni tak "po špičkách" a se zatajeným dechem, a zda by manželka Greta (milující manželka) tohle vše tak klidně, samozřejmě, s nadhledem a s grácií snesla a snášela. Konec je jaksi "do ztracena", ale i přes drobné výhrady knihu mohu doporučit, protože je hezky napsaná.
Hodně se mluví o filmovém zpracování, uvidíme. Mně osobně Eddie Redmayne do hlavní role moc nesedí, už jen proto, že Einar/Lili byla údajně hezká jemná dívka, a i když Eddie je sympaťák, je to vyloženě mužný typ. Určitě zajímavější pro mě bude sledovat manželku Gretu, která je obsazena vynikající a talentovanou mladou švédkou Alicií Vikander, což vidím jako hlavní devizu filmu.

01.02.2016


Líbej mě ještě, cizinče!Líbej mě ještě, cizinče!Daphne du Maurier

Ke knihám autorky nemám už co dodat, vše podstatné jsem napsal v komentářích k jejím knihám jinde a tohle je opět dokonalé, takže čtení je nádherný zážitek. Všechny povídky jsou skvělé, a z mého pohledu obzvlášť výjimečné se mi jeví "Monte Verita" a "Líbej mě,cizinče" to jsou opravdové skvosty. Se slovy obdivu Louise Aragona k autorce souhlasím. Výjimečný talent.

08.05.2016


Děti z BullerbynuDěti z BullerbynuAstrid Lindgren

Je to už pár desítek let, co jsem ji čítával. Jedním slovem NÁÁÁDHERA !!!

10.01.2017


Jistě, pane ministře 1Jistě, pane ministře 1Jonathan Lynn

I když tenhle přívlastek nepoužívám příliš často a zrovna rád, zde je to na místě. Stejně jako televizní seriál GENIÁLNÍ.

10.01.2017


Zlomek celkuZlomek celkuSteve Toltz

Tak tohle mi úplně vyrazilo dech. Chtěl jsem něco napsat, ale najednou si uvědomuji, že je to zbytečné, protože tohle se prostě musí přečíst, takový je to nářez. Brilantně napsáno a pro mě neskutečně vyzrálý a přitom zábavný román.
Skvost.

28.01.2017


Třetí světloTřetí světloClaire Keegan

No, co k tomu říct.... Obrovská malá kniha.
Život dvou irských venkovských rodin z pohledu malé dívenky. Psaní je jednoduché a úsporné, přitom velmi působivé a nadupané emocemi - je zarážející, jak málo slov stačilo autorce k tomu, aby řekla tak mnoho o životě a potřebě lásky. Od prvního momentu si uvědomíme, jak je malá dívenka doma přehlížená, jak je "sama", opuštěná ve světě dospělých, v prostředí vlastní rodiny. Vše se změní jejím pobytem u strýce a tety, kam je na nějaký čas, aniž by věděla na jak dlouho, otcem odvezena. Zde se jí dostává najednou lásky, pochopení, laskavosti a citu, jaké doma nikdy nepoznala a čeká ji úplně jiný, krásný život...

"Na dvůr svítí velikej bílej měsíc, maluje nám křídou cestu za vrata a na silnici. Kinsella mě vezme za ruku. Jakmile to udělá, uvědomím si, že táta mě nikdy za ruku neved, a něco ve mně si přeje, aby mě Kinsella pustil, abych tohle nemusela cítit. Je to takovej rozlobenej pocit, ale jak jdeme dál, tak se pomalu zklidňuju a přestávám myslet na ten rozdíl, mezi mým životem doma a životem tady. Kinsella dělá malý kroky, abych mu stačila. Pomyslím na tu ženskou z chalupy, na to, jak chodila a jak mluvila, a dojdu k závěru, že mezi lidma jsou strašně veliký rozdíly."

Konec povídky, kdy se dívka po pár měsících vrací domů k vlastní rodině a uvědomuje si, že to krásné a prožité štěstí nenávratně končí a musí být vytěsněno a nahrazeno soucitem k vlastní rodině, je naprosto dokonalý a chytne vás za srdce.
Čeká vás 64 dokonalých stran. Nádhera.

21.04.2017


Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvíceníMoc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvíceníEckhart Tolle

Tak tohle radši ani moc komentovat nebudu, protože tohle dílo mi opravdu moc nedalo a rozhodně mě neosvítilo, jak slibuje. Čekal jsem totiž něco na úrovni mistra Oshoa a podobných myslitelů, kteří svými myšlenkami dokáží duchovní obzory prostého člověka obohatit a rozšířit a bohužel nic. Nebo skoro nic. Velká slabota.Autor má můj obdiv jen za to, jak se dokáže několika vcelku jednoduchými úvahami a starými známými pravdami, které samozřejmě nejsou nic nového, světoborného a už vůbec ne původního (tedy jen z jeho hlavy), tááák rozvláčně zaobírat, a opakovat je pořád dokolečka dokola, až z toho máme cca.170 stran. Myslím že 20 stran na tahle moudra, točící se vlastně kolem jedné jediné nosné myšlenky, by bylo až až. Každopádně bych chtěl také mít tu spoustu volného času jako autor a vysedávat si jen tak celé dny nečinně na lavičkách ve Vancouveru, usmívat se a hledět do blba a užívat si toho krásného, přítomného okamžiku.

04.07.2020


Na loučení nebyl časNa loučení nebyl časLinwood Barclay

Výborně napsaný thriller. Nedoporučuji začínat čtení začátkem nebo uprostřed týdne, hrozí totiž nebezpečí, že se nevyspíte...

15.03.2017


1