stepankoby1 komentáře u knih

Informační hodnota je fajn, minimálně jako uchazeč o studium chemie jsem hezkých pár částí ocenil. O dost horší jsou podle mě pokusy o rady, které téměř vždy jedou podle mustru "Víte o tomhle produktu, ze kterého se uvolňují mikroplasty? Co takhle ho nepoužívat?" Myslím si totiž, že většina lidí ví, jen vědomě volí se nezajímat. A knížku za osm dolarů nejspíš vyhledávat nebudou. Navíc velice pochybuju, že ten lesklý, matný obal je sám z dokonale rozkladatelného, bio-friendly plastu. Na druhou stranu, ta snaha o velkou, hromadnou, organizovanou změnu skrz jedince je chvályhodná. Jen by se to možná mělo cpát lidem do ksichtu trochu sugestivněji.

06.04.2022

Mistrovské dílo. Od líčení atmosféry uliček zašedlého viktoriánského Londýna přes dokonale gradující, propracovaný detektivní děj, nejednoznačné zakončení nabízející milion výkladů (pojednání o schizofrenii, potlačované zvířecí stránce člověka, nedokonalé vynucené změně člověka, nebo jen očividný vztah člověka k hříchu a význam rovnováhy dobra a zla) až po krásné ilustrace (PROSÍM, čtěte B4U Publishing vydání), které jsou už jen třešničkou na dortu. Stevenson musel být nefalšovaný génius, když celá knížka působí jako dokonalý scénář pro film noir desetiletí předtím, než vznikl.

9 13.12.2021

Knihu samotnou nejde považovat za nic jiného než zajímavý výchozí materiál, jehož myšlenky a témata s námi souzní dodnes. Prostě není dost strhující ani zábavná. Čte se ale mnohem líp než Shakespeare a určitě bych se rád podíval na divadelní/filmové zpracování.

07.12.2021

V oblasti anorganické chemie zmatečná, metabolismus příliš stručný, některá maturitní témata (pesticidy, léčiva) chybí. Obecná chemie, organická chemie a biochemie jsou ale zpracovány dobře. Na poměry učebnic dle mého (čtvrťák) obstojné. Ještě uvidím, jak se bude můj pohled měnit v průběhu studia, zatím 4 a spokojenost.

10.10.2021

Nejcyničtější, nejbezvýchodnější a nejkrutější dílo, které jsem kdy četl. Výsměch absolutně všem lidským ideálům od náboženství přes vládnoucí systémy až po primární hnací emoce života doprovázený dokonalým alegorickým podtónem, který ve stylu Bílé nemoci volá po pozitivním rozřešení. To už si ale v příběhu (potažmo životě, pokud bychom chtěli začít filozofovat) bude muset najít každý sám. Pro mě osobně nadčasová, mrazivá knížka, která ve mně zanechala obrovský dopad už kdysi při poslechu VÝBORNÉ audioknihy, a rozhodně se k ní ještě mnohokrát budu vracet. Pozn.: Historie kolem knížky je zajímavá, a fascinuje mě, jak při poslepování kompletně odlišných nápadů mohl vzniknout tak úžasný celek. Někdy bych rád přečetl studie o knížce z kalifornské univerzity tisku a přezkoumal nyní už dávno publikované původní rukopisy.

13 21.07.2021

Emoční jádro (Albus a jeho vztah k Harrymu/Scorpiusovi) je obstojné, a být kolem něj vystavěný dobrý příběh, nemuselo to celé dopadnout tak tragicky. To by ovšem příběh nesměl mít podobu té nejprimitivnější fanfikce s vyřvaným obsahem, nefunkčním rozplánováním příběhu a prapodivných základních dějových oblouků. Každá replika sestává ze srdceryvných ultimátních prohlášení, případně z nesnesitelně tuctových hlášek stylu "záchrana světa". Nenajdeme tu jedinou normální konverzaci postav, všechno se vždycky musí točit okolo osudů, chyb a plánů postav. Problémová je i neuvěřitelná kauzalita (Albus přicházející na neviditelnou zprávu byl komický), nepromyšlená detektivní výstavba vyžadující tupost postav (Hermiona fakt nepozná, že ukradená kůže z hřímala a denivky patří do mnoholičného lektvaru?) a hlavně debilní nápady: Koho napadlo, že bába z vlaku jako terminátor bude cool? Proč Albus převlečený za Rona vášnivě líbá vlastní tetu? Odkdy umí obraceč času vytvářet paralelní vesmíry? Voldemort že ošustil po událostech Fénixova řádu ze samého nasrání Bellatrix? Proč se Ron chová jako debil? A proč sakra celý příběh musí neustále přeskakovat v čase? Možná to bylo cool v divadle, ale na stránkách to neskutečně ubírá plynulosti a stravitelnosti děje. A to vlastně platí pro celou knížku. Je to efektní dobrodružství, které na povrchu působí docela zajímavě, ale jakmile se alespoň na vteřinu zastavíte a zamyslíte se, proč se tahle postava chová jako takový retard (čímž nemyslím, že by chybovali, ale že jejich chování nedává smysl vůči předchozí charakterizaci), jak se můžou tyhle události dít, nebo co tvůrcům na určitých rozhodnutích přišlo tak strašně chytré, rozpadne se jak příběh prokletého dítěte, tak i celý svět Harryho Pottera.

13 10.07.2021

Kytice čarodějného světa. Krásně vypovídá o přehnané infantilnosti moderních pohádek a předvádí svou představu o dobrých příbězích pro děti. Bajky zabaví a poznámky profesora Brumbála dokonale rozvíjí svět do takové roviny, která i dneska donutí politovat, že není reálný. Škoda jen, že povídek není víc.

3 30.06.2021

Ano, uznávám, po příchod do Prasinek se jedná o jeden ze zdlouhavějších dílů. Připisuju to faktu, že zde nemáme jednotný příběh a "jenom" se rozvíjejí stěžejní motivy série - vykoupení, smrt, křehké mezilidské vztahy a podstata povahy člověka. Mě ale osobně úvahy Rowlingové vždycky bytostně přitahovaly a ztotožňuju se s nimi, takže si na jejich rozvedení ani v nejmenším nestěžuju. Přiznávám však zároveň, že do té doby nejistou pětihvězdu si zajistila až nepopsatelně epická bitva o Bradavice. Tolik krásně vylíčených obrazů, tolik nádherných momentů postav a tak přeúžasný tah na branku pro mě osobně žádné jiné finále nikdy nemělo. Ani finální čtyřdíl Avatara. A za to je prostě potřeba zatleskat. Velké díky za můj pravděpodobně nejoblíbenější příběh. Škoda, že byl v průběhu let tak znehodnocen, v očích mnoha ponížen a bezskrupulózně zkomercializován. P.S.: Na závěrečných tečkách jsem nikdy nijak zvlášť nebazíroval a nemyslím si, že zrovna Relikvie nějakou potřebuje. Postavy vyspěly už během příběhu a Rowlingová své dořekla. Nevadí mi, že z toho zřejmě nechtěla mít Návrat krále a přeskočila rovnou k epilogu, který mi taky stále bohatě stačí.

Opět dokonale spletitá detektivka s perfektním tempem, dynamickým popisem a tentokrát i neskonale perfektním zakončením. Posun prakticky ve všem, erbenovský příběh o rodině Gauntových, naprosto úžasně napsané románky, nejzajímavější učitel v Bradavicích, nyní už na dřeň odhalené myšlenkové jádro série, tesklivý, nefalšovaně smutný závěr a hlavně citelné směřování k emočnímu závěru série pro mě vytváří další z jejích vrcholů. Sudé díly holt Potterovi svědčí. Mýlil jsem se, když jsem u Ohnivého poháru poslední tři roky označil jako nedějové. Princ dvojí krve je natolik dokonale strukturovaný, až jsem ho celý schramstnul za několik odpolední po 150 stránkách. A už se nemůžu dočkat Relikvií.

Film je dynamičtější, údernější a emotivnější, což vychází už ze samotné podstaty knihy. Autor si určitě při psaní ani nepomyslel, že by jeho vzpomínky četl po necelých osmdesáti letech i Čech, který v Polsku nikdy nebyl, a v popisovaných ulicích se tak prostě a jednoduše nevyzná. Důležitost a dopad knížky ale už určitě nikdo zpochybňovat nebude. Já osobně ještě jsem rád i za čtivý popis. Nejspíš to není tak časté, aby se autobiografie dala bez větších problémů srovnávat s vymyšlenými romány, jak pomocí přirovnání k hollywoodským hrdinským příběhům poznamenává v doslovu Wolf Biermann.

8 07.06.2021

(SPOILER) Fénixův řád pro mě byl vždycky nejslabším dílem Harryho Pottera a nikdy mi významněji nepřirostl k srdci, ať už v knižním, či filmovém zpracování. Jako mladší jsem to bez váhání přisuzoval nekonečnosti a délce, s ořezáním začátku a konce pětistovka stran nudného tlachání postav ve škole přece není tak zajímavá jako boj proti drakům, potápění se k podvodním městečkům a bojování proti kouzelnickému Hitlerovi...

Dneska už to vnímám jinak, a přestože se svým mladším já souhlasím, že s délkou se to občas přehání, mnou kdysi kritizované části uplynuly jako voda a já se divil, jak stovky přečtených stran lítají. Na postavy se pořád vrhá konflikt, dozvídají se tíživé skutečnosti, bojují s nepříznivými podmínkami a různorodě se hádají. Máme tu plno pamatovatelných scén (Hagridovo dobrodružství, Snape zamlada, Nevillovi rodiče), posunů v charakterovém vývoji (Neville, Ron, Percy, růžky vystrkuje i Ginny) a nových, zajímavých rozšíření kouzelného světa (ministerstvo kouzel, Grimmauldovo náměstí, nová kouzla, noví tvorové, známkování, formální procesy a úřadování). Chvilkami jsem opravdu přemýšlel, proč bych měl dávat jenom čtyři hvězdy, když to máme pořád tak skvěle promyšlené.

A pak přišlo plánované vloupání do kabinetu, moment, kdy se to zlomilo. Od té doby až po smrt Siriuse je to jeden velký, nelogický mišmaš. Umbridgeová poslala mozkomory na Harryho... proč přesně? Umbridgeovou zavedou Harry s Hermionou do lesa, kde ji odnesou kentauři... oukej? To je mi ale uspokojivý konec pro takovou svini. Harryho s Hermionou tam v lese na náhodném místě objeví zbytek skupiny... cože? Na ministerstvo kouzel dorazí a nikdo ho nehlídá, ani ty nepřetržité hlídky Fénixova řádu, kvůli kterým byl zraněn pan Weasley... jako vážně? A dokonce se dostanou nepozorovaně až k věštbě následovaní aspoň desítkou Smrtijedů, z nichž mnozí na ministerstvu ani nepracují? Jako jo, nabízí se vysvětlení, že se Smrtijedi zbavili všech hlídek, ale pak prostě nedává smysl, proč by si Voldemort pro věštbu sám nemohl jen tak zajít, když patrně nemají pořádná bezpečnostní opatření. Ta tajemná, celou knihu budovaná zbraň byla ve skutečnosti malá koule, která Voldemortovi dá znalost, že Harrymu schopnosti ve skutečnosti daroval on? Dobře, to při debatování a obkecávání smysl dává, ale stejně mi to přijde jako docela antiklimax.

Pak následuje několik stránek zvláštně popsané přebíhací akce, kterou díkybohu jakžtakž vykoupí následná smrt Siriuse a pro změnu fantastický boj Brumbála s Voldemortem zakončený výtečným, procítěným epilogem, který zachrání, co se dá (s Umbridgeovou není konec, alespoň něco), a zvládne udržet alespoň propracovanost postav, když se děj autorce rozpadl pod rukama. Zklamaný určitě nejsem. Jak říkám, epilog vše relativně zachránil. Ale dokázal bych si to představit mnohem lepší. Oproti souboji s Voldemortem, Baziliškem, mozkomory a Voldemortem je tentokrát finále na ministerstvu holt slabší. Naštěstí to nezmaří mnou zmíněné klady. Rowlingová pořád zvládne bavit, překvapovat a nutit prožívat, tentokrát dokonce celých 800 stran, což je velmi úctyhodné. Navíc se pořád posouvá dopředu a ani na moment nepřešlapuje na místě. Už se moc těším na viteály a Voldemortovu minulost. Právě jsem se totiž ujistil, že nudit se rozhodně ani na chvilku při čtení nebudu, jak jsem se obával.

Ano, i po letech se pro mě stále jedná o nejlepšího Harryho Pottera, a to o hodně. Autorka vyšperkovala svůj vypravěčský styl na maximální level a svým překrásným líčením často až šokuje („Postřehl skvrnu stříbřitého světla, jež mihotavě tančila po skleněné skříni.“). Zároveň vymyslela nejlepší zápletku všech sedmi knih, přimíchala boží vedlejší linky (SPOŽÚS a Winky, Harry a Ron, Hagrid a Olympa, Sirius), výslednou směs protkala foreshadowingem a etablováním budoucího i minulého stavu kouzelnického světa (paní Figgová, Bellatrix, pan Skrk, strach a nejistota provázející každodenní život za Druhé kouzelnické války) a navrch efektně posunula myšlenkové jádro celé série o něco dál představením výborných morálních poselství přítomných po zbytek série a ještě lepšími přirovnáními s realitou v rámci fikčního světa. Opravdu se nedivím, že film dopadl tak rozpolceně a zmateně, tohle dorovnat na plátně bylo zhola nemožné. Osobní poznámka: Nechápu řeči o přelomu série z dětské pohádky na teenagerský thriller. Tím přelomem byl zcela jasně už Vězeň, dokonce bych se i hádal, že jediným pořádně pohádkovým dílem byl úvodní Kámen. Rozhodně se to nedá tak jednoduše rozdělit, a pokud jo, preferuju spíš to oficiální dělení na "první čtyři roky", kde má každá kniha vlastní zápletku, a "poslední tři roky", které spočívají v uceleném boji proti silám zla.

Vězeň pro sérii znamená obrovský krok dopředu nejen dospělejším tónem, ale především prvními náznaky budoucího splétání nitek rozsetých napříč prvními díly (Prašivka, zmínky o Siriusi Blackovi v jedničce, historie Jamese a Severuse). Přináší nejikoničtější příběhové linky celé série a má nejnapínavější finále ze všech dílů s nejlépe promyšleným posbíráním zanechaných drobků po celé knize. Mně osobně však kniha jako taková z prvních čtyř let v Bradavicích k srdci přirostla nejméně, zčásti kvůli faktu, že film je nejpovedenější adaptací, podíl na tom ale má i poněkud nevyvážený podíl hlavní zápletky na ději. Hledání kamene mudrců i tajemné komnaty obě přidávaly pocit urgentnosti, tikající bombu v podvědomí postav, kvůli které se nemohou pořádně soustředit na nic jiného. Tentokrát vše plyne pozvolněji, pozornosti se dostává spíš konverzačním částem a nebezpečí uniklého vraha je stavěno na vedlejší kolej. Není to vyloženě špatně, a jak vyplývá z hodnocení, nebere to příběhu na síle, jde čistě jen o osobní preferenci. Už jen za Lupina, Hagridovu obhajobu, Harryho boj proti strachu, Hermionin zápas s učením, sira Cadogana a Křivonožku ani nejde hodnotit jinak než pěti hvězdami.

Opravdu bych nevěřil, jak vysoko se dá ještě od prvního dílu vystoupat. Druhý díl ságy o Harrym nabírá neskutečné grády a především v dávkování děje a tempa je přímo vražedný. Není tu jediné slabé chvilky, jediného nepromyšleného zvratu a nedoladěné části (autorka bere dech i plánováním děje dopředu - už nyní představuje Dracovi obchod Burgina a Burkese s rozplývavou skříní a prokletým náhrdelníkem uvnitř). Opravdu jediná výtka, která mě napadá, je přehnané připomínání předchozího dílu ze začátku. Záchranná lana zapomnětlivým se tam hází opravdu na každém kroku. Ale protože je jediná, a ani nijak zvlášť podstatná, můžu tuhle knihu rozhodně prohlásit jednou z nejlepších v celé sérii, pokud ne i mimo ni.

Je strašně příjemné se po letech znovu začíst do své oblíbené knížky a zjistit, že se váš pohled na ni ani trochu nezměnil. Autorčino vyprávění je pořád stejně roztodivné, má stále boží tempo a postavy chytnou za srdíčko stejnou silou jako kdysi. Docenil jsem krásný, neinfantilní humor (poprvé za nějakou dobu jsem se u něčeho upřímně a nepředstíraně zasmál) a výtečný, rozmanitý popis kouzelného světa, který navíc skutečně působí zcela funkčně a ŽIVĚ (narozdíl od monotónního a silně uspěchaného wow efektu na sílu z filmu). Objektivně si to zaslouží spíš jen 4 hvězdy, hlavně za příšerně epizodické dění ve třetí čtvrtině a monologování záporáka na konec, ale já prostě nemůžu. Přesně takhle má totiž úvodní kapitola epického příběhu vypadat.

Boží úvaha o podstatě člověka a smyslu bytí s nadčasovými tématy, která dovedou k zamyšlení i dnes (piplačka x nekomplikovaná práce s nadhledem, odkaz člověka x žití v přítomnosti...), dokonalým víceznačným koncem a hlavně brilantním tempem zrychlovaným vzájemným přerušováním postav, díky němuž ji slupnete jako malinu. Vlastně takové mistrovské dílo. Až je pomalu těžké uvěřit, že vyšla před 100 lety.

6 30.08.2020

Hned na začátek musím podotknout, jak mě zarazilo zjištění krátce po dočtení, že byl tento příběhový prequel k první hře ze světa Mass Effectu prodáván již pár měsíců před jejím vydáním. Sice mi tak hned dávají větší smysl části jak zkopírované z galaktického kodexu podrobně popisující historii a vzhled mimozemských ras, zároveň si ale nemůžu pomoct, lákadlo to dobré není. Příběh je sice dobře promyšlený a poutavý, avšak na kolemjdoucího strašně překomplikovaný, představuje hrozně moc postav a u některých částí se možná i kapku opírá o hru. Pro neznalé her bych tak musel dlouze přemýšlet, jestli vůbec doporučit. Svět kniha představí dobře, nedává však žádný důvod, proč by tenhle příběh měl kohokoliv zajímat a nechá v nich dojem "jen další sci-fi". Avšak pokud bych měl mluvit za sebe, coby obrovského fanouška, který se chtěl dozvědět, co že Anderson a Saren kdysi zažili, dávám palec nahoru. Příběh je vyprávěný stejně jako ve hře - hodně odboček a stále vzrůstající počet otázek, jejichž odpovědi se postupně odkrývají a odhalují časti, co vám hra neřekne. Nabízí pohled do zavedeného civilního světa galaxie, každodennosti a bere věci z trochu jiného konce. Vede vás do očekávaného konce zajímavými cestami. A z mého pohledu i docela pěkně popíše postavy. Dlouholeté zkušenosti jsou na nich poznat, nad situacemi přemýšlí a nenechají se jednoduše vyvést z míry. Jo, a nesmím opomenout čtivý popis akčních částí, pokud tedy zamhouřím oko nad všemi věcmi, co postavy dělaly "instinktivně". Takže za sebe dávám čtyři hvězdy, tři jestli ji skutečně chcete brát jako samostatnou knihu, a ne jako dodatek. Každopádně by jí prospělo osekání zdlouhavých popisných částí a vydání zároveň se hrou jako doprovodná povídka.

1 27.02.2020

Takový zážitek se nedá popsat, to se musí prožít. Proto důrazně doporučuji nečíst anotaci a střemhlav se vrhnout do příběhu samotného, který vás sám perfektně uvede, vtáhne, připoutá k postavám a donutí prožívat všechno, co se jim stane.

9 10.12.2018

Tak tady hodnocení opravdu nechápu. Hnedka na začátku mě knížka chytla, přečetl jsem jedním dechem a na konci jsem proklínal autora, že musel napsat tak hořkosladký konec. Plné hodnocení bez váhání, fungovalo v každém ohledu.

7 18.11.2018

Na méně hvězd je kniha moc dobře napsaná a na víc mě dostatečně nebavila. Takže jdu střední cestou. Rozhodně se nedá označit za špatné čtivo, ale mě osobně dvacetistránkové (z celkových 38 v edici Máj/Kytice) básnění o Vilémově pobytu ve vězení nevytrhne.