Standa Šebek komentáře u knih

Opus magnum Neila Gaimana, jednoho z nejlepších a nejoriginálnějších žijících autorů fantastické literatury. První díl série, která patří mezi umělecké vrcholy komiksového žánru. Dílo, které dokáže čtenáře přenést do světa tak neuchopitelného a tak zvláštního - do světa snů.

Komiksová série Sandman obsahuje různé příběhy z odlišných dob i světů, které spojuje postava Morfea, Pána Snů.

První díl vypráví o tom, jak je Pán snů pokoutným kouzlem uvězněn lidským čarodějem, jsou mu ukradeny symboly jeho úřadu a říše snů chátrá, což má pro lidstvo neblahé následky. Pán snů se tedy musí osvobodit a dát vše do pořádku.

4 21.09.2013

Další klenot žánru fantasy od Roberta Holdstocka, který by jeho příznivci neměli opomenout.

I když nepatří do mytágovského cyklu, má s ním mnoho společného - počínaje atmosférou a pohanskými mytologickými prvky a konče pocitem, že autor skutečně zná a cituje jména zemí a dávných bohů, která byla zapomenuta dříve, než člověk vymyslel písmo.
Holdstock představuje spoustu působivých a tajemných motivů: hlína v dětské kolébce ("to udělala jeho skutečná matka!"), obětina ze psí svatyně, totemy a fetiše, podivný chlapec ("co se stalo při porodu, doktore? Co jste provedl?"), hrad Limb, křídová stěna a za ní před dávnými věky ztracená pláž a řvoucí mořští hadi, wealdenské lesy, tajemný Kříďák ("ale on je můj kamarád"), nekonečné spirály, vikingský Posměšný kříž ("Otevřeli tím břicho svatého muže"), Král rybář a hrůzyplný obsah Svatého grálu ("Panebože, nedotýkej se ho! Nech ho tam!").

Oproti jiným Holdstockovým knihám jsem měl pocit, že příběh je přímočařejší, příjemněji ubíhá a snadněji se čte. Doporučuji každému, kdo si chce připomenout, že fantasy má mnoho tváří a dokáže být originální.

2 21.09.2013

Celá komiksová série o Sandmanovi je naprosto unikátní literární počin, který svět snů zpracoval geniálním způsobem. Gaiman je mistr zkratky a prostřednictvím několika obrázků a pár zkratkovitých slov mi dokázal navodit pocit snu lépe než jakékoliv jiné médium. Druhý díl považuji za obzvláště povedený, zvláště kongres sériových vrahů.

3 21.09.2013

Stručný, hutný, a silný příběh o jedné cestě.
Otec a syn beze jmen putují světem, který zničila neznámá katastrofa. Amerika je jedním velkým spáleništěm, slunce je neustále skryto za mraky, z nebe padá popel, rostliny pomřely, zvířata jsou jenom vzpomínkou a jakýkoli cíl je jen iluze. Smyslem života, který se podle měřítek současného člověka ani životem nazvat nedá, je přežít do dalšího dne, najít v mrtvém světě alespoň trochu jídla, nezmrznout a vyhnout se toulavým tlupám zbídačených vrahů a kanibalů. Otec ví, že musí chlapci dát všechno, i když neexistuje žádná naděje. Tak kráčejí zničeným světem a nesou oheň.
Kniha nemá nijak výrazný děj, nejde koneckonců o cíl, ale o cestu. Vyniká především díky neskutečně silné atmosféře, je o prostém každodenním přežívání ve zničeném a opuštěném světě - to je popsáno neskutečně detailně a věrohodně.
Zároveň má člověk pocit, že čte nějaké zásadní poselství o životě, Bohu a lidstvu. Žádné doslovné metafory ani náznaky, opravdu jen neodbytný pocit pod povrchem, někde hluboko ve vašem srdci.
Kniha je poměrně krátká, snadno se čte, McCarthyho styl je přímočarý, syrový, bez zdlouhavých souvětí či zbytečných kudrlinek, prostý popisů pocitů či nálad. Ty jsou vyjádřeny prostě dějem.
Napsat něco tak silného, hlubokého a svým způsobem existencionálně zásadního tak neuvěřitelně prostě, říct tak mnoho a přitom neplýtvat slovy, a v obyčejném příběhu o putování dvou lidí obsáhnout skutečnou hloubku duše Člověka, to je skutečným spisovatelským uměním, které bylo po právu oceněno Pulitzerovou cenou.

22 19.09.2013

Láska na celý život. Jde o jednu z těch knih, při jejichž čtení skutečný svět kolem vás mizí. Realita vašich každodenních životů zcela ztratí barvy a ty se vrátí, až když se opět ponoříte do příběhu z drsného a krásného Západozemí.

Hra o trůny a všechny další díly Ságy ledu a ohně mají zajímavé postavy (desítky a stovky postav!), spletitý, ale přehledný děj a spoustu nečekaných a skutečně šokujících zvratů, které činí příběh skvěle nepředvídatelným. Promyšlenost Martinově sáze rozhodně nechybí a vše funguje jako perfektně seřízený hodinový strojek, který nenechá čtenáře ani na chvíli knihu odložit.
Jde o fantasy, která hlavně ze začátku připomíná spíše historický román a je proto vhodným odrazovým můstkem pro ty, kteří nikdy tento žánr nečetli. Fantasy prvky hrají druhé housle, o to více však vyniknou.

No, prostě si to kupte a ponořte se do toho, tenhle příběh musí uchvátit každého příznivce skvělé literatury.

Zima přichází!

11 18.09.2013

Zajímavá kniha, ale k mému překvapení mě až tak nezaujala. Na autorův styl jsem si nějak nemohl zvyknout, což mi přijde znepokojivé, když jde o toho proslulého mistra slov, za kterého je Dickens považován (jiné autory 19. století mám přitom moc rád). Budu muset zkusit ještě jeho další díla...

2 18.09.2013

Různé povídky různých autorů různé kvality, které dohromady pojí svět Sandmana Neila Gaimana. Spíše než fanouškům Gaimana tedy doporučuji těm, které přitahuje Morfeova říše, a nechtějí žádné dílko z tohoto světa opomenout.

18.09.2013

Dobrodružný román podle známého hollywoodského filmu. Na rozdíl od své filmové předlohy mi nepřišel (ale četl jsem ho hoodně dávno) tak očividně béčkový a popcornový škvár. Každopádně jde opravdu o jednoduchou, svižnou, nenáročnou odpočinkovou četbu.

1 18.09.2013

Nijak převratné, ale atmosférické dílo o jedné pomstě ze záhrobí. Bolest a zoufalství z tragické ztráty milované osoby autor velmi dobře zná a z knihy je to cítit.

Nádherný velkoformátový komiks, který svou stylizací zaujme stejně jako zaujalo filmové zpracování. Za tenhle tenounký komiks, který přečtete za chvíli, jsem před lety zaplatil tisíc korun. Ale líto mi to nebylo, protože kniha je opravdovou ozdobou...

2 18.09.2013

Sbírka povídek A. C. Doyla, které se tentokrát nevěnují případům slavného detektiva Sherlocka Holmese, ale nadpřirozeným úkazům, paranormálním jevům, spiritismu, okultismu či prostým duchařským příběhům. S trochou nadsázky je lze nazvat Akta X z počátku minulého století.
Čas se však na nich podepsal a pro dnešního čtenáře již příběhy nezřídka nejsou moc strašidelné či napínavé, některé kusy by leckomu mohly přijít i vysloveně k smíchu. Jde tak podle mého názoru především o zajímavé ohlédnutí do minulosti, zjištění, jak parapsychologické fenomény tehdejší lidé vnímali, jaké děsivé a podivuhodné vize tehdy vznikaly v jejich fantaziích. A občas se najde i povídka, která člověka přeci jen přiměje k zamyšlení.
Vhodné i pro příznivce A. C. Doyla, kteří chtějí poznat i jinou stránku tohoto všestranně nadaného muže, než jsou jeho známé detektivní příběhy.

1 17.09.2013

Předem musím poznamenat, že nejsem nijak velký příznivce detektivek (archaický S.Holmes je výjimkou).
Našel bych pár výhrad, na můj osobní vkus byla knížka poněkud strohá, uvítal bych více obrazotvorných popisů (například ostrova a domu, kde se příběh odehrává), které by snad přispěly i k silnější atmosféře, takový příběh by si zasloužil trochu bohatší "obal". A pořád mi to celé přišlo jako velmi nenáročná a oddechová literatura.
Výše uvedené jsou ale jen mé dojmy na základě mých osobních preferencí, zbytek mohu jen chválit - zápletka je jako dobře rozestavěná šachovnice, kniha se velmi příjemně čte, tempo je vražedné, napětí nepovoluje ani na jediné stránce, detektivní zápletka je jaksepatří tajemná a promyšlená (říkanka o černoušcích), finále je dramatické - v rámci detektivního žánru je tedy kniha na plný počet bodů.
Každopádně to vypadá, že až si budu chtít zase někdy trochu odpočinout a příjemně počíst, asi to ještě s Agathou zkusím a sáhnu po nějakém jejím dalším díle.
PS: Možná to jen dokazuje, že nejsem vhodný čtenář detektivek, ale mám pocit, že kdyby v knize nebylo závěrečné vysvětlení, kdo byl vrah a jak se vše událo, byla kniha ještě lepší:-)

12 17.09.2013

Kniha, která proměnila můj úplný nezájem o fotografie Roberta Vana v jejich zbožňování.

Robertovy fotografie jsem si prvně prohlédl na jeho oficiálních stránkách, občas jsem je viděl někde na internetu u různých článků. Opravdu mě moc nebraly a opět se ukázalo, jak je web degradující prostředí - Když jsem pak viděl snímky "naživo", v plné velikosti, jejich čisté krásné zrno na vskutku výjimečném papíru, měl jsem před sebou něco úplně jiného a Vanova práce ke mně konečně začala promlouvat.

Pokud se alespoň trochu zajímáte o fotografii nebo výtvarné umění a tuto objemnou kolekci dostanete do ruky, zastavte se na chvilku a prohlédněte si ji, stojí skutečně za to.

17.09.2013

Opravdu působivé dílo, jedinečné svým "pachovým" tématem. Film považuji za skutečný kinematografický skvost, líbil se mi ale více i pro snahu pochopení hlavní postavy. Na knize mi popravdě vadilo, že autor už od začátku hlavní postavu popisuje jako mrzkého červa, ke kterému nechová žádné sympatie.

2 17.09.2013

Příběh o Krabatovi je bezpochyby zajímavý, ale od knihy jsem čekal mnohem víc. Děj plyne velmi pomalu a k důležitým či zajímavým událostem dochází velmi zřídka, jsou popisovány stručně a povrchně, o nějakém napětí se nedá ani mluvit. Člověk by řekl, že kniha mohla být o nejméně polovinu kratší, finále vyzní téměř do ztracena. Doporučuji těm, které spíše než zajímavé počtení láká samotná pověst o Krabatovi či Černých školách.

2 17.09.2013

Kniha, kterou jsem jako malý kluk obdivoval a neustále prozkoumával, byl to pro mě jakýsi tajemný svazek, jehož zvláštnost navíc podtrhují unikátní ilustrace Adolfa Borna.
Jedinečný cestopis, pohled středověkého Evropana do tajemných a tehdy téměř fantastických koutů tajemné Asie, plný úžasu nad podivnými zvyky, zvláštními lidmi a zvířaty orientu. Navíc Polo nepopisuje jen Kublaj-chánův dvůr či dodnes existující místa a národy, ale setkal se i kmeny a kulturami, které zmizely v prachu času a jeho vzpomínky jsou to jediné, co o nich víme.
Kniha bude v každé knihovně bude dělat čest. Číst ji od začátku do konce by bylo asi nestravitelné, není ale problém si nárazově vybírat jednotlivé "kapitoly", resp. popisovaná místa, události a cesty.

9 17.09.2013

Co dodat? Nejznámější a zřejmě i nejpoutavější české převyprávění řeckých bájí, jednoho ze základních kamenů naší kultury. Tahle kniha by neměla chybět v žádné knihovně, protože neznalost řecké mytologie se nepromíjí:-)

"Neustále na sebe donáším."

Další příklad, že u dobré sci-fi je smyšlený svět budoucnosti především prostředkem k položení otázky "co kdyby?", která reflektuje především problémy našeho světa, společnosti, člověka. Mnohdy lépe než romány ze současnosti.

Temný obraz se odehrává v blízké budoucnosti, kde rozpadající se společnosti vládne silně návyková a mozek vážně poškozující droga. Každý druhý je narkoman, dealer, fízl nebo práskač...nebo všechno dohromady. Bob Arctor je feťák, zároveň však protidrogový agent známý jako Fred. A protože mu speciální policejní tváře-neustále-měnící oblek propůjčuje absolutní anonymitu, dostane se Fred do pěkné šlamastky - dostane úkol sledovat feťáka Boba Arctora, tedy sebe samého. A se stále silnějšími "tripy", paranoiou a počínající schizofrenií si už sám Bob přestává být jistý, kdo on sám vlastně je.

Temný obraz je o drogách - vážně i nevážně. Situace, kdy se vysmažený Bob a jeho kamarádi marně snaží spočítat, kolik převodů má kradené horské kolo, román odlehčují a dělají zábavný, ale když se projeví skutečná, temná tvář drogové zkušenosti, bude vám zaručeně běhat mráz po zádech. Autorova zkušenost s tvrdými drogami je proslulá a z jeho velmi reálných a živých popisů vám dobře nebude.

Jde o čtivý a výjimečný román vhodný i pro toho, kdo sci-fi neholduje. Kniha byla zfilmována jako rotoskopií animovaný film s Keanu Reevesem v hlavní roli. Ačkoli film nedokázal zejména na konci zprostředkovat odporný a depresivní konec drogové závislosti, je velmi povedený a mezi všemi adaptace dickových románů jde o zřejmě o tu nejvěrnější.

5 15.09.2013

Moje první kniha o ušatém samurajovi.

Nejdřív jsem ho viděl jako nijak oslnivý komiks pro oddychovou četbu, ale pak, ani nevím jak se to stalo, jsem si sehnal další dva díly a mám chuť na víc:-)

Hrdinské činy králičího ronina Usagiho se odehrávají ve středověkém Japonsku, kde místo lidí vystupují antropomorfní zvířata. Jde o klasické samurajské příběhy, které v hlavních rolích s "roztomilými" zvířátky mají své kouzlo (ale se svižným useknutím hlavy tady nikdo neváhá) a člověk se dozví i dost zajímavých věcí o kultuře i historii starého Japonska, které zde neslouží jen jako kulisa - na autentičnost a detaily japonské kultury je zde kladen velký důraz.

Kresba je na první pohled jednoduchá, ale při bližším prozkoumání detailní, velmi účelná a svým způsobem dokonalá.

Vytkl bych snad jen přílišnou didaktičnost při vysvětlujících dialozích nebo monolozích. (Osobně mě velmi ruší například, když postava zaslechne nějaký zvuk, vydá se ho prozkoumat a na dalších obrázcích trousí zbytečné hlášky jako "Odtud jsem slyšel ten zvuk, ale teď nic nevidím. Hm, zajímalo by mě, co to mohlo být").

Ale to je jen drobná piha na kráse. Pokud hledáte oddychové příjemné počtení o hrdinských činech a napínavých soubojích v působivých reáliích starého Japonska, seznamte se Usagim.

2 15.09.2013

Skvělá povídková sbírka mnoha žánrů a forem. Najdeme zde horory, pohádky, detektivku, porno i básně. Každá povídka ale zaujme především originalitou a bohatou imaginací. Krátký Svatební dar považuji za v podstatě dokonale bezchybné povídkové dílo, zaujal mne ještě například příběh o muži, který si chtěl objednat nájemnou vraždu s co největší množstevní slevou, vyprávění fotografa, který celý svůj život trávil hledáním nikdy nestárnoucí dívky z Playboye, či naprosto fascinující a hrůzostrašný příběh o tom, jak to ve skutečnosti bylo se Sněhurkou a Zlou královnou, nazvaný Sníh, zrcadlo, jablka – na tuto pohádku se ale pak už nikdy nebudete dívat jako dřív.
Kniha je povinností pro Gaimanovy fanoušky - ačkoli je kvalita povídek občas kolísavá, právě zde je vidět, jak se autor vyvíjel.