Stanas513 komentáře u knih
Pokud bych se dokázala oprostit od všedních starostí, určitě bych se také dokázala stát jiným člověkem. Ale už jen najít si čas a klidné místo na denní meditaci - to je v mé současné situaci zhola nemožné...Ale kniha je to docela určitě inspirativní a poučná.
"Žádný člověk nesmí požívat větší úcty než pravda."
Knížka poměrně slabá, takže se četla rychle, ale zase je tu nějaké ALE. Ke čtení jsem občas potřebovala slovník, protože jsou tam výrazy, které mi absolutně nic neříkají. Jak už píší čtenáři níže, je tam spousta tiskových chyb a opis obecně známých citátů a teorií. A přestože se o filozofii moc nezajímám, Platónova představa ideálního státu mi trochu nebezpečně připomíná způsob myšlení současné vlády u nás...
Jako všechny předcházející díly Smrtky se mi i tato kniha moc líbila. Některé povídky představovaly smrtky ještě předtím, než se staly smrtkami, některé povídky byly pokračováním, resp. součástí některého dílu trilogie. Moc se mi líbí ta fantazie a forma, kterou nám pan Shusterman předkládá ve svém díle - i když tato sbírka povídek je psána ve spolupráci s jinými autory.
Nevím, jestli je to ta správná kniha do výzvy 2024, ale Josef Čapek napsal tyto verše v koncentračním táboře, čili ANO. Jsou tam vzpomínky na bratra Karla a další spousta krásných veršů. Z celé sbírky básní je cítit smutek a stesk po domově, po přírodě a hlavně po svobodě.
Jako mnozí čtenáři níže, stáhla jsem si e-knihu kvůli výzvě. Neumím moc anglicky, takže nevím, do jaké míry souhlasí překlad veršů s originálem, ale podle mě jsou to krásné a vtipné verše.
Protože mám pana Hrabala docela ráda, tak jsem si v rámci výzvy stáhla tuto e-knihu. Jeho styl psaní je tak trochu zvláštní. Jeho myšlenky lítají sem tam a možná je ani nestačí všechny zapsat. Trochu mi zůstává rozum stát nad rozmanitostí jeho myšlenek a hlavně jazyka. Kde se to v něm všechno bere?
Tuhle knihu nechám bez komentáře. Snad jen, že to pro mě byl silný zážitek
Nejsem si jistá, jestli jsem už od Roberta Bryndzy něco četla, ale toto je první díl série, kterou budu rozhodně číst i dál. Děj má rychlý spád, je dostatečně zamotaný, aby vytvářel domněnku, že bude těžké najít vraha, ale nakonec (a jak jinak) detektivka Erika skutečného vraha najde.
Tak tedy: kdyby člověk neměl nic jiného na práci a nemusel aspoň chvilku spát, od této knihy se nedá utrhnout. Právě jsem dočetla a zjistila jsem, že mám husí kůži - a není to zimou! Opravdu pěkně vykonstruovaný příběh, děj ubíhá a dochází k překvapivým obratům, hlavně na konci knihy.
Příběh stárnoucího muže, který přišel o manželku a vrací se na určité místo k moři, kde může vzpomínat na dětství a současně na svou ženu. Jeho myšlenky mu skáčou jedna přes druhou, až si okolní lidé myslí, že není tak docela v pořádku.
Nebýt výzvy, asi bych po tomto románu vůbec nesáhla.
Tak toto byla opravdu knížka pro chlapy/mámy v domácnosti. Zpočátku jsem se docela nasmála, byly tam popisky toho, jak malé miminko dokáže člověka deptat, aniž by to snad chtělo... Pak jsem, coby máma, začala nad příběhem přemýšlet. A to bylo špatně. Přestala jsem se bavit a hrozně jsem se divila, proč táta nechá to dítě stále padat na hlavičku... Nebo proč to dítě desetkrát denně blinká? Mě, kdyby se to stalo dvakrát za den, tak už s ním běžím k lékaři... Něco je přece špatně...
Dočetla jsem a uvědomila jsem si, že to mělo být opravdu dílko pro zasmání. Takže tu výše uvedenou kritiku chování otce beru zpět :-)
Tak toto byl takový deníček normální dospělé holky, kdy se už stává zodpovědnou sama za sebe a kromě práce se začíná i bavit. Myslím, že bych mohla vydat i svoje deníčky, kdybych si nějaké vedla... Ale četlo se mi to dobře, zasmála jsem se, použila jsem do výzvy, i když budu číst ještě další knížky s tématem: milovníci koček.
Protože to byla poměrně útlá knížečka, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Detektivka plná akce, připomíná mi filmy jako třeba "Kmotr" a tak to asi mělo vypadat. On i pan Chase vypadá tak trochu jako mafián...Fakt hezké čtení.
Jako ostatně všechny knihy od pana Kellermana, se mi i tato líbila. Kniha má spád, čte se velmi uvolněně. Na konci jsem si sice připadala trochu zmateně, protože jsem najednou nevěděla, jak to vlastně skončilo. Ale protože potom o knize dlouho přemýšlím, všechno se mi vybavilo a zapadlo do sebe. Já holt nejsem žádný doktor Delaware... :-)
Kniha prakticky splňuje dva úkoly Výzvy 2024, ale uvidím, kam ji nakonec zařadím. Téma mě docela překvapilo, likvidace nebezpečného přístroje v kosmu... Nečekaný zvrat na palubě vesmírné stanice a rozhodnutí hlavní hrdinky... V knize je vhodně použita situace, ke které došlo docela nedávno v celém světě - Covid-19, což mě také upoutalo. Prostě, opět jsem se nezklamala v knize, kterou napsal můj oblíbenec.
Ve výzvě 2024 je bod č.19 - kniha, která má na obálce hodiny. Na obálce této knihy obrázek hodin je, sice malý, ale zato dvakrát - na věžních hodinách. Knížka se mi moc líbila, už se těším na poslední díl. Je to taková mírně kouzelnická pohádka pro dospělé. Hezky se čte a člověk se u čtení krásně uvolní.
Zezačátku mě kniha nějak nebavila, dokonce jsem ji odložila na jindy. Letos je jedním z úkolů "Výzvy" přečíst knihu s více než dvěma perspektivami vyprávění a to je přesně tato kniha. Takže jsem se překonala a dočetla ji. Bylo mi smutno z toho, když jsem si uvědomila, že takovýto "socialismus" byl vlastně i u nás za mého mládí. Obchody zely prázdnotou, na banány jsme na Vánoce čekali dlouhé fronty. Dobře napsané a pravdivé. Hlavně se mi líbily na konci poznámky autora: co, kdy a proč...
Krásná knížečka s nádhernými ilustracemi Bernieho Wrightsona. Jako první letošní kniha, na kterou jsem se fakt těšila, současně splňuje hned několik témat v letošní výzvě. Vybrala jsem téma č.7.
Vzít si takovou bichli na čtení v předvánočním chaosu bylo dost neuvážené. Ale zvládla jsem to. Knihy Jonathana Kellermana mám přečtené téměř všechny, co vyšly tady v Čechách. Už mi chybí jen Doktor Smrt. To hovoří za vše - kniha se mi moc líbila. Čte se dobře, děj má spád, rozvíjí se v několika rovinách a nakonec vše vyústí ve slušném závěru. I když se od poloviny knihy dá mluvit o jasné záporné postavě, čtenář zjistí, že není jenom jedna...
Opět jedna pěkná detektivka. Alex Cross mě zatím nikdy neunavil a čte se mi velice dobře. Co jiného k tomu říct?