Staanis komentáře u knih

Autorka spojuje hned několik těžkých témat jako šikana, sebevražda, vypořádání se s minulostí, trošku ekologie. Do toho jsou zamíchány prvky buddhismu, fyziky, psychologie i magického realismu. Zajímavý mix a překvapivě vyvážený a čtivý.
V knize se střídá narativ. Příběh Naoko mě bavil hodně, Ruth až tolik ne a do jejího vyprávění jsem se jakž takž začetla až v druhé polovině knihy.
Konec se mysteriozně a zenově spojuje.

Těžko se mi hledají slova, protože to, co autorka dokázala přenést na papír, bylo naprosto briliantní.
Takto jsem se do postavy dlouho neponořila. Elaine otevřela rány z dětsví, které jí ovlivňovaly až do dospělosti. To, s jakou pečlivostí dokázala autorka vylíčit dětskou psychologii a krutost, ve mě samotné vyvolalo úzkost a donutilo mě se zamyslet nad vlastními ranami z dětství.
Obsah, styl a forma naprosto skvělé. Autorčin jazyk a slovní obraty mě kolikrát tak mile překvapily, že jsem si větu či odstavec musela přečíst několikrát, abych si je vychutnala. Četla jsem v originále, takže nevím, jak v tomto ohledu obstál překlad.
Pro ty, co si v dětství prošly šikanou či toxickým přátelsvím, tato kniha může být dost úzkostlivá, ale za mě i svým způsobem uzdravující.
Doporučuji všemi deseti.

Kde je hranice mezi láskou a přátelstvím s obsesí? Nízké sebevědomí, vysoké ambice a závist dokážou udělat s člověkem mnoho.
Autorka nám odkrývá temné stránky lidské mysli. Hrdinčiny pocity a činy nejsou zrovna chválihodné, ovšem ne překvapivé.
Představte si, že máte blízkou osobu, která je pokládána téměř za geniální. Úspěch jí přejete, ale vy si připadáte vždy jen jako v jejím stínu, ať se snažíte sebevíc. Stane se, že ta blízká osoba prožije trauma a je na tom psychicky špatně. Chtete jí pomoct a ulevit od bolesti. A najednou se naskytne příležitost, že můžete vniknout do její mysli a zmírnit její bolest. S tím se ovšem váže to, že budete moci číst její myšlenky, vidět vzpomínky, cítit to co ona. Co uděláte?
Hrdinka svou pozici zneužila. Sobeckost, závist a ambice zvítězily nad přátelstvím.
Myslím, že hodně lidí by takovou osobu odsoudila, tak jako hrdinčino okolí v knize, a tvrdili by, že oni by se na jejím místě zachovali čestně. Já si myslím, že většina by se zachovala podobně, ne-li hůř.
Naprosto skvělá práce od Ling Ling Huang. Skvělá psychologie postav, citlivé, napínavé, umělecké a mrazivé. Doporučuji

Originální nápad. Našla jsem v knize hned několik snových námětů, nad kterými občas přemýšlím.
Zajímavý byl například sen s překonáním traumatu, kdy se některá klíčová situace vrací ve snech každou noc, až to "zákazníka" donutí se zamyslet nad jeho podstatou.
Kniha obsahuje zajímavé myšlenky.
Ovšem za mě měl nápad mnohem větší potenciál. Plno myšlenek bylo jen načrtnutých a zasloužily by si větší pozornost. Postavy byly jasksi ploché. Hlavní postava povrchní, až mi kolikrát vadila.
Autorka stvořila magický snový svět plný možností. Jen ty možnosti naplnit.

Rodinná sága korejské rodiny začíná v Koreji behěm japonské okupace, přesouvá se do Japonska, kde nám naservíruje krutou realitu a diskriminaci korejských imigrantů. Provází nás válkou, hladem, dřinou, nespravedlností, ale i láskou, péčí o své blízké, nadějí na lepší zítřky až k těžce vydřenému úspěchu.
Čtyři generace Korejců v Japonsku, které jejich "špinavý" původ provází po desetiletí. Ač se osobnosti a životní rozhodnutí jednotlivých hrdinů liší, nakonec se stejně stočí k tomu nečestnému podnikání, které jim v nehostinném prostředí může zajistit lepší život - Pačinku.

Přestože se příběh odehrává na pozadí skutečných historických událostí, a to dosti tragických, vůbec nepůsobí hutně. Postavy jsou zajímavé a přechod mezi generacemi plynulý. Kniha se moc hezky četla a zanechala hluboký dojem. Doporučuji.

Překvapilo mě, kolik nepravd o vlcích je stále v lidech vžitých. Říkám si, jestli je to stále ještě aktuální. Kniha byla v originále přeci jen publikována v roce 2010.
Líbily se mi kapitoly o životě vlků v Yellowstown. A našla jsem pár užitečných tipů a experimentů pro pejskaře.
Celkově zajímavě pojaté.

Intimní portrét ženského těla a duše.
Ač jsem si říkala, že mě téma moc neosloví, kniha mě vtáhla a nepustila. Styl vyprávění mi trošku připomíná knihy Haruki Murakamiho, bez magického realizmu a v ženském podání.
Zajímavé postavy a jejich příběhy, příjemné tempo a atmosféra.

Lyrické a srdcervoucí.
Moc se mi líbí autorky styl. Četla jsem od ní Vegetariánku a ta mě nadchla. Kde kvete tráva sice prokazuje autorčin znamenitý styl a talent, ale téma je tak drsné, že se to velmi tězce čte. Násilí na nás dýchá snad na každé stránce. Rozhodně je to výrazná kniha, ale hodně náročná na čtení.

Kniha má být cílena pro děti a mládež, což se mi teda moc nezdá. Očekávala jsem dobrodružný pohádkový příběh. Vyklubal se z toho místy šokující příběh s morbidními prvky, alternativní temnou verzí pohádek, drsnou realitou a krutým fantastickým světem. Takže podle mého gusta. Psychologie a fylozofické úvahy jsou také skvělé.
Kniha se ke mě dostala spíš náhodou a moc se mi do ní nechtělo. Příjemně mě překvapila.

(SPOILER) Smutný příběh putujícího psa Tamona. Zajímavé postavy od kriminálníka přes imigranta, prostitutku až po chlapce. Postavy pro současnou japonskou literaturu typické svou osamělostí a odcizením, plus některé z nich s jaksi sebedestruktivními tendencemi.
Bohužel, nakousnutá zajímavá témata s nevyužitým potenciálem. A těch smrtí a tragédií bylo až moc, takže namísto vyvolání silných emocí, ve mě spíš vyvolaly otrávenost.
Bod navíc za sympatického psa, ale celkově, v porovnání s ostatními japonskými knihami, je to za mě průměr.

Mám trošku smíšené pocity. Na jedné straně zromatizovaný hrdina a dobrotivý lid. Místama mi to připadalo, jakoby autor manipulaval čtenáře a tlačil na pocity střídání těžkostí s radostmi až to hraničilo s kýčovitostí.
Na druhou stranu se stránky rychle otáčely a Kašparův životní příběh mě bavil.
Úplně nemám jasno, jestli mě bavil tak moc, že jsem knihu přečetla tak rychle, nebo jestli jsem to už chtěla mít za sebou a začít novou knihu.
Shrnu to tak, že asi ano, autorův styl na mě svým způsobem zafungoval a musím přiznat, že konec mě dojal skoro k slzám.

Ve světě, kde se na nás valí haldy knih s obsahem a formou jako přes AI kopírák, nadšeně vítám, co je jiné a divné.
Tohle byla jízda. Skvělá forma, obsah ještě lepší. Originální, chytré a (ostře) přitažené za vlasy.
Mám chuť na chilli.

Kundera nám tu zahrál k tanci a jako společníky nám vybral absurditu, komedii, tragédii a filozofii na tanečním parketě ospalého lázeňského města. Z pozadí lehce vykukuje oprese komunistického režimu.
Opět musím Kunderovi tleskat za jeho jazyk, myšlenky a celkovou vyváženost.

Od Murakamiho nadšeně hltám vše, co vyjde. Jak měl vyjít anglický překlad, už jsem ho měla předobjednaný.
Musím přiznat, že po přečtení jsem byla trošku zklamaná, protože mi to celé připadalo jako alternativní verze Hard-Boiled Wonderland, tak jak píše Alexa.
Teď s odstupem jsem si knihu přečetla znovu a cítím v ní mnohem víc. Tuto knihu jsem si potřebovala vychutnat pomalu a hlouběji se během čtení zamyslet. Ne ji hladově zhltnout hned, jak jsem si jí vyzvedla z pošty.
Verze tohoto příběhu byla původně publikována před více než 40ti lety jako povídka v časopise. Murakami s touto verzí nebyl spokojený. Vyšel Hard-Boiled Wonderland, ale ani to nestačilo. Ta nejistá zeď je až magneticky přitažlivá. Hard boiled se to mistrovi Murakamimu vařilo v hlavě po desetiletí. Až vznikla finální verze Město a jeho nejisté zdi. Autor šel mnohem víc do hloubky. Ta vyváženost, stírání hranic mezi skutečností a fantazií a celková atmosféra jsou úžasné.
Tahle kniha nás nabádá se podívat hlouběji do své duše, zamyslet se nad naší realitou, vnitřním a vnějsím světem, našemi obavami a identitou. Jak s námi tato kniha bude rezonovat, to podle mě záleží individuálně na čtenáři.

Začátek mi připadal takový kostrbatý a už už jsem skřípala zuby, jestli příběh nebude kýčovitý. Nebyl. Osvěžující příběh se silnými ženskými hrdinkami, propojení s přírodou a zvířaty, plus se špetkou magie. Mužské postavy byly možná až přespříliš negativní, ale to i odpustím, neboť klady knihy výrazně převažují.
Zanechala ve mě takový ten uvolňující pocit, jako bych si vyjela na pár dní do přírody mimo civilizaci, zaposlouchala se do zvuků přírody a nadýchala se svěžího vzduchu a vůní lesa a luk.

Pohlazení po duši. Naprosto skvělá atmosféra. Tak jak to současná japonská literatura umí.
Sem tam mi tam neseděl jazyk a některá slovní spojení. Je dost možné, že to bylo překladem.

Přes 200 let staré dílo, k tomu psané formou dopisů s těžším jazykem. Nečekala jsem, že mě bude kniha tak bavit. Kniha je čtivá, intriky a manipulace aristokratských hrdinů velmi promyšlené. Některé úseky se zbytečně protahovaly, ale uspokojující závěr to vynahradil. Není divu, že se kniha stala předlohou několika filmových zpracování.

Skvěle napsaná kniha s nádhernými fotografiemi. Autorka popisuje život vlků narozených v zajetí a odchovaných v zooparku. S respektem a porozumněním se jim snaží co nejvíce simulovat život v přirozeném prostředí.
Díky takovým lidem jako je Tanja, se lidé mohou učit o divoké přírodě a zvířatech a znovuobjevovat jejich význam v ekosystému.

Tragikomický příběh nerda Oskara. Junot Díaz nám tu bez přikrášlení předhodil delikatesu směsi černého humoru, smutného příběhu s nadějemi i beznadějemi, zklamání z lásky, připepřil to rodinnou kletbou a nenuceně přimíchal historii z doby Trujillovy totality. V dnešní záplavě knižní průměrnosti je toto perla.

Moc pěkný nápad, pár zajímavých myšlenek, bohužel zpracování trochu zaostává.
Kniha je souborem deseti příběhů z pohledu deseti zvířat. Jak to tak bývá, některé povídky jsou lepší než ostatní. U této knihy jsem ten rozdíl pociťovala propastně. Některé z příběhů se mi nelíbily vůbec, fylozofické myšlenky mi přišly násilně tlačené. Někdy mi až vadilo, jak je příběh vyprávěn příliš "lidsky" a podle mě tam chyběla snaha se vcítit do mysli zvířete. Některým příběhům ten lidský pohled seděl, jiným ne.
Naopak některé příběhy byly skvělé, až jsem žasla nad nápaditostí. Například taková sovětská želva, která putuje od Tolstoje přes Virginii Woolf k Orwellovi, ta mě bavila :)
Za mě určitě zajímavý nález. Díky výzvě. Kvůli těm pár nadprůměrným příběhům si určitě stojí za to přečíst.