Sofie45 komentáře u knih

Jakožto 11letá holčička jsem si u této knížky neuvěřitelně poplakala. Vzpomínám na ni s opravdovou láskou, je to jedna z mých nejoblíbenějších od Jacqueline Wilson. Dnes bych po ní již pochopitelně asi nesáhla - už z důvodu, že si nechci kazit krásné vzpomínky, neboť by na mě s největší pravděpodobností po 5 letech neudělala stejný dojem, ale v mém srdci bude žít...minimálně ještě hodně dlouho :)

3 09.08.2016

Úžasné, úžasné a ještě jednou ÚŽASNÉ! :3 Tato knížka plná krásných a uklidňujících mandal vám opravdu pomůže dosáhnout alespoň na malou chviličku vnitřní rovnováhy. Jedná se o skvělý odbourávač stresu a depresivních stavů, báječně se při vybarvování utřiďují myšlenky. V dnešním uspěchaném světě skutečný balzám na duši.
Lidi, nechce se unášet barvičkami, VYBARVUJTE! :)

1 02.08.2016

Do Selekce jsem šla s naprosto nulovým očekáváním, neboť se mi podle anotace jevila jako až šeredně hloupá a braková kniha. I přesto jsem však měla jakousi chuť si ji přečíst...co kdyby náhodou, že. No a musím uznat, že ačkoli to opravdu není světoborné dílo a i mezi knihami pro tuto věkovou kategorii se najdou daleko kvalitnější výtvory, já se neskutečně bavila. Vážně.
Selekce je napsána opravdu lehce a čtivě, děj krásně odsýpá i s minimem akce - ideální kniha do slunných letních dnů. Moc se mi zamlouvá jakási naivita a nenásilnost knihy. Abych byla upřímná, ráda se nechávám unést do růžových nereálných světů, ve kterých spolu soupeřky o princovo srdce vlastně docela dobře vychází, umí se (až na výjimky, ale ty jsou všude) skamarádit i přes holý fakt, že jsou si navzájem vážnými konkurentkami. Člověk byl očekával nelítostné a tvrdé souboje (možná i nějakou vraždu?), ale ne - ty se zde zkrátka téměř neodehrávají. A ano, ať si říká kdo chce co chce, princ Maxon mě také okouzlil. Na rozdíl od Aspena :D
Selekce je výbornou oddechovou knihou pro nenáročné čtenáře. Pravděpodobně na ni nebudu vzpomínat celý život, ale jakožto prázdninová kniha, která mi umožní se již naprosto odpoutat od náročného a deprimujícího školního roku, posloužila více než skvěle. Kdybych ji četla v jiný čas, je dost možné, že by mě neoslovila, avšak v situaci, ve které jsem se ocitla, mi padla do noty. A alespoň jsem po jejím přečtení dostala chuť na nějaké vážnější dílko :D

6 02.08.2016

Řeknu na rovinu, že těch 5 hvězd není úplně čistých. Na druhou stranu se jedná o jednu z mála young - adult knih, která mě dokázala zaujmout už po přečtení anotace a nezklamala. To se mi nestává moc často. Většina knih pro mládež, které jsem měla v posledních asi dvou letech možnost přečíst, se mi jevila jako něco nesmírně jednoduchého a prvoplánového, leckdy až na pomezí braku.
A to není ani zdaleka případ Erebosu. Děj knihy byl dle mého mínění opravdu originální a napínavý, do knihy jsem se začetla velice rychle. Na můj vkus byla možná kniha příliš jednoduše napsaná, ale co taky čekat od YA, že...a navíc se kniha alespoň lehce četla a ubíhala vyloženě bleskově.
Někdy jsem moc nechápala postavu Nicka a jeho bezmyšlenkovité plnění úkolů zadaných poslem, vlastně mi občas přišel v tomto ohledu celkem hloupý. Nevím, zda to nepramení z toho, že už nějakou dobu nejsem velký příznivce PC her a jejich hraní spíše odsuzuji, neboť vím, jakou závislost mi kdysi způsobila světoznámá hra jménem The Sims...ale ani moje "minulost" mi neumožnila Nicka pochopit :D Každopádně to nic nemění na faktu, že PC hra je dle mého názoru výborný námět na knihu.
Ale jak už zmiňuji ze začátku, těch 5 hvězd prostě udělit musím. Kniha je to totiž vážně chytlavá a čtivá, s podobným dějem jsem se doposud nesetkala, takže ji považuji za něco svým způsobem výjimečného. Jeví se mi jako taková "květinka" mezi plevelem té zoufale stejné a neoriginální YA četby. Moc se těším na další díla této autorky a věřím, že se postupem času zařadí na seznam mých oblíbených spisovatelů :)

27.09.2015

Tato kniha to se mnou měla malinko těžké. S neuvěřitelným očekáváním jsem si ji koupila a následně rozečetla již loni. Bohužel mi před rokem jaksi nesedla (ačkoli myšlenky v knize obsažené mě ihned zaujaly), jevila se mi příliš rozvláčně, a tak jsem ji trochu rozpačitá vložila se záložkou na straně 100 zpátky do své knihovničky s tím, že její čas snad nastane později. Uplynul rok a na Atlas mraků se na poličce stále prášilo. Až teď o letních prázdninách se mi konečně zachtělo dát knize druhou šanci. A scénář se částečně opakoval. Prokousávala jsem se a prokousávala, možná jen s větší trpělivostí, a s obrovskou dávkou úsilí se dostala znovu na stranu 100. Opětovně trošku "znuděná", jestli se to dá tak nazvat. Tentokrát jsem však vytrvala a o pár stránek později došla k zjištění, že příběh Luisy Reyové "začíná mít grády". A tak jsem se dostala k Timothymu Cavendishovi, u kterého se perfektně pobavila. A pak to začalo. Od Somni. Nastalo naprosté očarování. Druhou polovinu knihu bych nazvala exkurzí do světa neuvěřitelných myšlenek, díky kterým vám naskakuje husí kůže, exkurzí do světa přenádherné literatury, která vám doslova vyrazí dech. Dokonce i ty příběhy, které mě v první polovině příliš nezaujaly, získaly v mém srdci zcela nový rozměr a já jimi byla ohromená. Jediný, kdo si mě více získal v první polovině, byl bohužel Timothy Cavendish, ale o tom až později...

Když bych měla zhodnotit příběhy jednotlivě, rozhodně mě nejvíce dostal zde již mnohokrát opěvovaný příběh Somni. Dechberoucí dystopie, která u mě v některých ohledech překonává i mé milované 1984. Na jejím konci jsem měla slzy v očích, má husí kůže na rukou dosáhla naprostého maxima. A rozdýchávala jsem ji ještě opravdu dlouho. Příběh Somni je brilantně napsané varování. Každému totiž musí být v hloubi duše jasné, že se svým zaměřením dotýká bodu, do kterého lidstvo pomalu, ale jistě směřuje. Do bodu velice tragického, leč bohužel celkem reálného. Trochu jsem se obávala pojetí příběhu pomocí rozhovoru, ale to se nakonec ukázalo jako to nejlepší (a velice originální) řešení.

Příběh Roberta Frobishera, který zde také mnozí čtenáři velice chválí, mě ze začátku příliš neoslovil. A to i přes nádherný styl, kterým byl napsaný. Ale od druhé poloviny se vše změnilo. Osud tohoto geniálního vyděděného "floutka" jsem začala doslova hltat a hltat, ani jsem se nenadála a ocitla jsem se na jeho nesmírně (SPOILER) tragickém konci. Ani nevíte, jak mě to mrzelo.

Poločasy rozpadu Luisy Reyové jsou tu naopak často kritizovány. Mě však i přes slabší začátek převelice oslovily. Znamenaly pro mě nesmírně chytlavý "akčňák", který je dle mého mínění i přes ty Luisiny tak trochu absurdní a málo uvěřitelné úniky ze všemožných pokusů o zneškodnění její osoby, kvalitně napsaný.

Ješitný důchodce Timothy Cavendish mi přišel ze začátku vyloženě úžasný. Nad jeho vyprávěním jsem se nejednou ze srdce zasmála. Čekala jsem však, že se jeho osud bude ubírat trochu jinak. Závěr mě celkem zklamal. Nepřišel mi ve finále ani příliš vtipný. I tak ale jeho dějovou linku hodnotím nadprůměrně.

Co se týče deníku Adama Ewinga, ten mě v první půlce svou rozvláčností skutečně celkem unavoval. Jediné, co dokázalo upoutat mou kolísající pozornost, byla fakta o vyvražďování a zotročování Moriorů. To mi přišlo opravdu smutné. Avšak v druhé polovině deníku jsem si dokázala na rozvláčný styl zvyknout a dokonce si ho opravdu, ale opravdu oblíbit. Osud Adama Ewinga se navíc začal krystalizovat a nabírat jakýsi spád. A neumím si představit úžasnější konec knihy, než v podobě nádherného citátu s ještě nádhernějším poselstvím.

A Zachry, to byla špička. Chlapík žijící, cituji anotaci "v soumraku vědy a civilizace". Báječný příběh plný skvělých myšlenek. Ani ten nespisovný jazyk, jímž byl příběh sepsaný, mi nevadil. Člověk si na něj rychle zvykne.

Celkově musím říct, že i přes množství výtek, mě kniha opravdu zasáhla. Dostala do kolen. Svým poselstvím jí řadím mezi nejzásadnější knihy, jaké jsem kdy měla možnost číst. Je to kniha, která ve vás zůstane ještě dlouho po přečtení. Některé zhltnu během dvou dnů, bohužel ve mně zůstanou maximálně další dva dny. Tuto knihu jsem četla o něco déle, ale vím, že o to delší dobu ve mém nitru zůstane. Kdyby se jednalo o celoživotní záležitost, nedivila bych se tomu. Prolínání všech příběhů bylo doopravdy inteligentně promyšlené a postavy, myšlenky - ty musím vynášet do nebes znovu a znovu. Z této knihy číší čistá genialita. A všem radím, přečtěte si tuto knihu. Možná vás hned ze začátku nezaujme stejně jako mě, ale jakmile se prokoušete jistými částmi, začne se před vámi tvořit něco neopakovatelného. A to, co ve vás tato kniha nechá, překoná všechny oddychovky světa.

Mitchelle, rozhodně jsem s tebou neskončila! A uděluji tvé úžasné knize 5 hvězd i přes všechny ty momenty, kdy jsem si holt nebyla příliš jistá, protože si plné hodnocení fakt zaslouží. A ty mi odpusť tu drobnou kritiku :)

25 22.08.2015

Murakami. Murakami. Murakami. Ty jsi mě vskutku dostal do kolen.

2 17.07.2015

Co si budeme namlouvat, Silmarillion se nepyšní kdovíjakou čtivostí. Člověk má chvílemi dojem, že čte jakýsi epos napsaný 500 let zpátky, nebo jak zde již bylo zmíněno - Bibli. Některými částmi Silmarillionu jsem se doslova prokousávala a četla ho opravdu po kousíčkách. I přesto je však můj finální dojem více než kladný. A musím upřímně uznat, jsem nadšena! Opravdu nadšena. Vlastně jsem se prapůvodně trochu obávala, že tuto kroniku Středozemě nebudu vůbec schopná přečíst. A nejen, že jsem to dokázala, ale také ve mně Silmarillion probudil ještě větší lásku ke Středozemi. Byť jsem již předtím dílo mistra Tolkiena nebetyčně obdivovala, Silmarillion mě utvrdil v názoru ohledně jeho geniality.Ta je opravdu nesporná, nestačím žasnout :)
K Silmarillionu se určitě ještě někdy vrátím, je mi jasné, že mi tam velké množství věcí uniklo, už se však těším na Nedokončené příběhy a Húrinovy děti :)

Harry Potter. Můj sladký Harry Potter. Poté, co jsem k Vánocům dostala svůj vysněný komplet "Sedm let v Bradavicích" a na začátku března se konečně s neuvěřitelnou nostalgií, nadšením a očekáváním pustila do dlouho plánovaného re-readingu, uvědomila jsem si, že bez Bradavic by má bytost byla jiná...ochuzenější, prázdnější. Možná bych více lpěla na realitě. To Harry Potter mi totiž pořádně ukázal, že fajn se občas nechat unášet na vlnách nekonečné fantazie. Přenést se do světa, kde je možné vše. Třeba být hrdým vlastníkem čarovné hůlky. A taky ve mně probudil neskonalou lásku ke knihám. Tedy - vášeň ke čtení mám v sobě zakořeněnou asi již odjakživa, avšak Harry Potter jí umožnil plný rozvoj.
Netvrdím, že je HP bezchybná literatura, která oplývá vším, čím se můžou pyšnit klasická díla (třeba...). Určitě, kdybych si umínila býti hnidopichem, našla bych v knihách velké množství "nedostatků". Já však hnidopichem být nepotřebuji, pro mě je HP čistě ze subjektivního hlediska jako celek dokonalý...a tečka. Ono (jo, teď píšu sentimentální *****) je totiž zcela jiné, když něco vnímáte srdcem, anebo mozkem. Já HP vnímám čistě srdcem a vím, že právě v srdci budou Bradavice existovat navždy. A budu se do nich stále vracet. Nekrásnější, nejpůvabnější, nejkouzelnější :)

15 31.03.2015

Co na to tak říct. Byla to taková typická oddechová slaďárnička. Chvílemi mi přišlo, jako bych právě ukusovala cukrovou vatu. Ale vážně (SPOILER!!!), co čekat od knihy, která končí tak, že si ženuška, která se v důsledku Alzheimerovy choroby nachází na sklonku života, zázračně vzpomene na svého úžasného manžela a na stará kolena u nich (zjevně) dojde k poslednímu (neuvěřitelnému) vzplanutí vášně...jako za mlada (KONEC SPOILERU). Na druhou stranu, já na zázraky věřím a na sílu lásky stejně tak, takže si v hloubi duše beztak myslím, že i toto je možné, a nejen v pitomých amerických romantických filmech (a knihách). A i kdyby ne (čemuž odmítám věřit, haha), proč se na chvíli nezasnít? Vždy přeci v tom spočívá kouzlo knih, v odpoutání se od šedivé reality dnešního světa :)
Celý ten příběh mi přišel celý takový docela klišoidní a chvílemi i nudný, avšak...díky milému a jednoduchému stylu psaní kniha rychle ubývala a má očekávání vlastně splnila. Sice nevím, zda se ke spisovatelově tvorbě někdy ještě vrátím, neboť takové "harlekýnové" (všem fanouškům Sparkse se moc omlouvám za toto označení) laskominky mým šálkem čaje zrovna nejsou...ale v konečném důsledku jsem vážně spokojená :)

Scafatiho ilustrace mě vážně uchvátily, převelice ráda jen tak otevřu tuto útlou knížečku a kochám se jimi. Co se povídek týče, nejvíce se mi rozhodně líbila Jáma a kyvadlo, měla bezkonkurenční "děsivou" atmosféru a četla se naprosto krásně. Povídka Černý kocour ve mně zanechala velice mrazivý pocit a také mě velmi zaujala. Naopak poslední povídka už mi přišla slabší a působila trochu "nezáživným" dojmem.
Čisté čtyři hvězdy :)

02.01.2015

Knize se nedá upřít její neuvěřitelná čtivost. Už dlouho jsem nečetla nic, co by se přelouskávalo tak hladce, člověk se ani nestačil pořádně nadechnout a najednou se naprosto "zažrán" do knihy ocitl na její poslední straně. Ale to je právě jeden z hlavních nedostatků knihy - tedy samozřejmě ne fakt, že jde o záležitost, která člověka dokonale zabaví od začátku až do konce, což je rozhodně obrovské pozitivum knihy, ale skutečnost, že kniha má obrovský potenciál, který dle mého mínění zůstal částečně (ale vážně jen částečně!!) nevyužit. Autorka mohla zajít více do hloubky, do detailu a HLAVNĚ popsat alespoň ve zkratce Linina zbylá léta v gulagu. Nevadilo by mi, kdyby kniha měla klidně 500 stran. Jak už tu někdo zmiňoval, ten konec mě trošku zklamal a mírným rozpakům jsem zabránit nedokázala. Zapůsobil na mě dosti plytce a na takovou knihu až "nedůstojně". Člověk vůbec nemá povědomí o tom, jak zbylá léta pracovním táboře probíhala, a dozvědět se "něco málo" jen z nějakého dopisu knize trochu ubírá na bodech.
Každopádně kniha je to určitě neskonale výjimečná, vlastně jsem jí původně udělila hvězdiček 5, protože když si uvědomím, jakým "blbostem" jsem udělila hvězdičky 4, tato kniha by si je ve srovnání s nimi určitě zasloužila (btw. asi se svým knižním hodnocením pěkně podívám na zoubek). Kniha je nádherná - silná, poutavá a neobyčejně mě zasáhla. Pojednává o tom, že i v těch nejnuznějších podmínkách a nejhorších situacích se dá nalézt kousíček radosti, naděje a hlavně lidskosti. Ohromovala mě ochota všech uvězněných, pomoci svému bližnímu, ačkoli si oni sami třeba vedli velice špatně. Bylo mi ctí, přečíst si o (pochmurných) osudech, jež provázely obyvatele těchto maličkých pobaltských republik a o úděsných podmínkách, které tehdy v pracovních táborech panovaly. Autorka měla vážně geniální nápad a myslím si, že obyvatelé Litvy, ale i Lotyšska nebo Estonska a dalších států, které si Stalin podrobil, mohou být na knihu, ale i Rutu hrdí. Konečně se někomu podařilo dostat více do povědomí veřejnosti tyto státy. Rozhodně si zaslouží, aby se na ně hledělo s větším respektem už jen proto, že jejich minulost rozhodně nebyla snadná a růžová. Kniha je také, jak už jsem zmiňovala, neobyčejně čtivá. Vlastně bych jí označila za jednu z nejčtivějších, jaké jsem kdy četla. Ale...pokud mám být objektivní, těch pět hvězdiček jí prostě udělit nemůžu, ať už tak činím s "lehkou" dávkou lítosti, nebo ne. Ty čtyři hvězdičky jsou však obrovské. Vůbec mě nezklamala, spíš naopak velice mile překvapila, avšak výše popsané "nedostatky" hovoří za vše.
Knihu rozhodně doporučuji, myslím že, každému poskytne velikánský zážitek a vryje se mu srdce :)

2 02.01.2015

Většina lidí si možná myslí, že tento román představuje již jen plynule utichající dozvuk minulosti. Že dnes již nemůže náš svobodný dech nic ohrozit. Ale není tomu tak. Hrozba totality - a to celosvětové je stále velice reálná a já se odvažuji říci, že ke světové diktatuře se stále více přibližujeme...bohužel...
Když člověk nezaujatě s čistou hlavou a selským rozumem posoudí, jakým způsobem dnes média prezentují světové události, musí mu téměř zákonitě dojít, že je něco v nepořádku. Lidé podléhají dennodenně prostřednictvím televizního i internetového zpravodajství obrovské manipulaci a klamu. Historie je též z velké části zmanipulována, píší jí totiž vítězové a ti si ji většinou upravují dle své libosti. A co čipy v občankách, pasech, kamery na ulicích...hmm, skutečně je člověk tak svobodný?
Kniha je doopravdy vskutku výjimečná - výjimečně silná, depresivní a pravdivá až mrazí. Od první stránky mě uhranula a přenesla do toho studeně šedivého a ponurého totalitního světa. Často jsem zapomínala, kde přesně se nacházím, byla jsem plnou součástí knihy a všechny ty emoce prožívala společně s hlavním hrdinou. Nepustila mě od začátku do konce, vyskytoval se v ní minimální počet "těch slabších míst".
Rozhodně je právem nazývána jako jedna z nejzásadnějších knih v historii, poskytla mi neuvěřitelný prostor k zamyšlení a já jí všem vřele doporučuji, protože věřím, že nemůže zklamat takřka vůbec nikoho...

23 19.10.2014

Konečně, konečně, konečně! Závěrečná část trilogie, závěrečné uhranutí, nadšení, odrovnání, unesení!

Předešlé díly si ode mě získaly "pouhé" čtyři hvězdičky, poslední díl si zaslouží hodnocení nejvyšší - kdybych ho mohla odměnit hvězdičkami tisíci, bez váhání bych tak učinila. Toto je totiž KLENOT.
Doposud jsem snad u žádné knihy neměla tím nádherným způsobem husí kůži, slzy v očích z každičkého písmene, doposud jsem u takřka jakéhokoli popisu boje zívala nudou. A pak přišel Návrat krále a vše změnil. Bitva o Středozem - LEGENDÁRNÍ, dodatky ke knize - ÚŽASNÉ. A další poklady...

Kniha doopravdy bavila od začátku do konce, žádné sáhodlouhé popisy mě nerušily od čtení, žádné další "nesympatičnosti". Prostě nádherný příběh, který zaručil, že se budu o Středozem dále zajímat a co nejdříve se pustím na Silmarillion, Húrinovy děti, Nedokončené příběhy...dále nemám slov :)

Prázdniny mým knihomolským vášním příliš prostoru (a také hlavně nálady no) nedopřávají, a tak se mi četba knihy poněkud protáhla...ale to je jedno.

Od knihy jsem měla velká očekávání, už po přečtení ukázky jsem měla pocit, že se bude jednat o něco naprosto skvělého. A z toho důvodu jsem se byla neskutečně natěšená, až se mi dostane do rukou a já se do ní plně pohltím.
Upřímně, prvních 100 stran mi to nakonec až tak skvělé nepřipadalo, sice mě ihned zaujal styl vyprávění a humor v knize obsažený, ale na pořádný "nářez" jsem si chvilku musela počkat. Ale jakmile se příběh rozjel na plné obrátky a já se nadchla pro Alanův životní příběh, který mě najednou neobyčejně bavil a poskytoval mi prostor pro uvolnění myšlenek...vždyť není nic lepšího, než se na chvíli ocitnout v kůži Alana a řídit se jeho prostým životním pravidlem "Všechno je tak, jak je, a bude tak, jak bude". Postupem času mě začal dostávat i příběh odehrávající se v knižní "současnosti".
Nevěřícně jsem kroutila hlavou nad absurdními situacemi, z kterých se Alan (a vedlejší postavy) dokázali ještě absurdnějším způsobem vyplést a uvědomovala si následně, že toto je přesně kniha mého gusta. Když se ještě vrátím k humoru, na kterém byla kniha z velké části posazená, sedl mi taktéž prostě dobře...ne li výborně. Byly sice stránky, nad kterými jsem se až tak nesmála, ale také spousta těch, u kterých jsem chytala záchvat smíchu.

Knihu můžu tedy zaručeně doporučit, jako bezvadná chytrá odpočinková kniha mi posloužila naprosto úžasných způsobem a já jsem zvědavá na filmové zpracování a druhou Jonassovu knihu :)

1 27.08.2014

Neobyčejně silná, emotivní kniha, která mi z hlavy jen tak nevymizí. Zpočátku jsem se do ní nemohla moc začíst, což nejspíš způsobil fakt, že jsem viděla první (moc povedené) filmové zpracování, ale zhruba od strany 80-100 mě začínala pohlcovat.

V knize se objevuje nepřeberné množství názorů a myšlenek, jež poskytují prostor pro zamyšlení a dokáží vás dostat svou velkou hloubkou. Často jsem jen nevěřícně pokyvovala hlavou nad tím, jak kniha dokáže výstižně popsat ŽIVOT.

Když knihu dočtete, určitě ve vás zůstane takový ten dojem, že jste četli něco opravdu velkého. Po čtení má i trochu depresi. Upřímně, nebrečela jsem, což způsobil fakt, že jsem prostě viděla jako první film, při kterém jsem slzy v očích měla. Možná kdybych přečetla jako první knihu, požitek bych z ní měla větší, ale to nic nemění na tom, že mě oslnila. Každopádně "jen" 4 hvězdičky dát prostě musím, ale jsou to vyloženě velikánské a krásné 4 hvězdičky :)

1 05.08.2014

Druhý díl Pána prstenů splnil má očekávání, udržel si svou vysokou úroveň, jen byla možná chybička, že jsem si knihu brala jakožto čtení na pláž. To víte, na lehátko pod slunečníkem za zvuku nadouvajících se vln je nejvhodnější nějaká pokud možno velice jednoduchá "harlekýnová" četba a ne fantasy se sáhodlouhými (byť mistrovskými) popisky přírodních poměrů ve Středozemi, jejichž přelouskávání mi mírně procvičilo mozkové závity již v prvním díle. Každopádně i přes to si mě Dvě věže získaly.
Nejvíce se mi nejspíše líbila část s Frodem, Samem a Glumem, ta je jednoduše geniální. Užívala jsem si ji i v krajně vyškvařeném stavu, kdy mé mozkové schopnosti vyloženě stávkovaly. Kapitola o dušeném králíkovi, "Mistr Samvěd váhá" (či jak se jmenuje), rozmluvy obou hobitů, pobyt u Faramira...jednoduše legendární. Dále pak se mi moc líbilo rozuzlení v Železném pasu, entí mi povstání mi div nevyrazilo dech.
Co mě ale nikterak nedojalo, byla bitva o Helmův žleb. Byla jsem na ni velice zvědava a nakonec jsem se jí víceméně prokousávala, čekala jsem něco víc...ta epičnost, jež si tu všichni vychvalují, mi tam paradoxně nějak scházela. Já vím, dny u moře...

Druhý díl Pána prstenů se moc líbil, dokázal mi, jak zasloužené místo má tato trilogie ve světové špičce a v žádném případě nezklamal, ale i přesto musím udělit opět "jen" čtyři hvězdy. Pár záležitostí mi tam prostě úplně nesedělo...
Jsem zvědavá na závěrečný díl :)

2 05.07.2014

A víte co? Mně se tahle roztomile naivní Narnie opravdu líbí! Člověk by řekl, že je to čtení pro desetiletá dítka, ale já se ještě za takové dítko považuji. Vždyť je mi teprve čtrnáct! :)
A právě z tohoto důvodu mě četba naprosto okouzlila, nějak na mě asi zapůsobila ta narnijská magie...či co... :)

Na Narnii se mi líbí zejména to, že se jedná o takřka nenásilnou četbu, po všech těch dnešních krvácích není nad sáhnout po něčem milém, co pohladí po duši a člověk vidí svět hned veseleji. Navíc je v ní ukrytá bohatá symbolika, já sama se za křesťanku nepovažuji, s církví tak úplně nesouhlasím, mám svou víru, ale tato alegorie mi přijde krásná, zamlouvá se mi (navíc křesťanství není jen o církvi a jejích podezřelých praktikách).

Zkrátka musím udělit 5 hvězdiček, dva poslední díly na mě právě čekají v knihovničce (kde leží už nesmírně dlouho, musím se přiznat - do Narnie jsem se pořádně pustila až teď) a já se moc těším až je vytáhnu a znovu se přemístím do tohoto kouzelného světa :)

4 16.06.2014

Někdy v mých 11-12 mi byla kniha skvělou rádkyní a i teď do ní sem tam s chutí nahlédnu :)

27.05.2014

Krásná, kouzelná knížka. Jsem fascinována tím neuvěřitelně pečlivě vykresleným světem Středozemě. Pan Tolkien vážně stvořil nejspíše nejlepší fantasy dílo, co kdy spatřilo světlo světa.
Vážně bravo! :)

Každopádně i tento klenot má pár (upřímně výraznějších) nedostatků, kvůli nimž musím strhnout jednu hvězdičku. Tím nejstěžejnějším jsou veelice zdlouhavé popisy přírody, jež jsou sice unikátní a výjimečné, ale někdy jsem měla pocit, jako by bylo Tolkienovým hlavním záměrem popsat "příkrá skaliska". Občas bylo, popravdě řečeno - trochu únavnější se všemožnými "zurčícími řekami" prokousávat, ubírají malinko knize čtivosti, a z toho důvodu jsem jí četla delší dobu, než je u mě obvyklé. No, ale spatřuji v nich i jednu znatelnou výhodu...a to tu, že skvěle podněcují fantazii a ten nádherný svět musíte mít v hlavě vykreslený naprosto detailně a to více jim musíte být ohromeni - tedy pokud vás to vyloženě nějak neunaví :D
Další - mírnější nedostatek jsem občasně spatřovala v postavě Froda, přišlo mi, že se jedná o naprostou "směsku" charakterů Bilba, Smíška a Pipina a on sám za sebe nemá nějakou "svojí" vlastnost, ale postupem jsem si dokonce i tohoto hobitího "pacholka" (:D) celkem oblíbila, a já si myslím, že se v dalších dílech "vybarví" - soudě dle filmového zpracování :)

Ale nad těmito knižními nešvary, jak už jsem psala, naprosto převažují ty vynikající stránky knihy. Ten svět...prostě chytne srdce. Zejména elfové...moji zlatí, jsou vyloženě báječní, mé představy se teď nejraději nechávají unášet někam do Roklinky za líbeznými harfami a písněmi. A hobitci, ti také, malebný Kraj, Pipin a Sam - to jsou mého srdce šampioni.
Také musím pochválit básnický um pana Tolkiena :)
No...nebudu dlouho otálet s četbou druhého dílu, když se přenesu přes občasné výpadky soustředěnosti v důsledku těch popisů, myslím, že se jedná o mimořádně kvalitní a okouzlující počteníčko, do kterého by měl alespoň nahlédnout každý fantasy fanda - prostě povinná četba :)

6 26.05.2014

Přečíst Pýchu a předsudek jsem toužila už pěkně dlouhou dobu, vlastně po zhlédnutí naprosto báječného seriálového zpracování a následně ještě báječnějšího filmového, ale věděla jsem, že je taková literatura pro 10-11letou holčičku docela "nářez", že bych knihu ještě nedokázala přelouskat. Vlastně jsem si jí ze zvědavosti někdy ve 12 zapůjčila v knihovně, ale už styl vyprávění na první stránce byl pro mě natolik atypický, že jsem své záměry přehodnotila a odložila četbu na další roky.
Teď, když je mi 14, jsem pocítila náhlou chuť dát tedy knize druhou šanci, ostatně proč by ne, třeba jsem za ty 2 roky udělala jistý pokrok v porozumění textu...

A musím říct, že se mi kniha jevila ÚPLNĚ jinak, svými ironickými způsoby mě dostala už na první stránce a ač ne nějakým rychlým tempem, jsem se do knihy postupně čím dál více ponořovala. Ze začátku jsem sice byla nejistá z byť osobitých a zajímavých, ale poněkud zdlouhavějších dialogů, ale stačilo si pouze zvyknout a pokusit se v nich najít alespoň minimální osobní sympatie.
Když jsem se do knihy tedy trvale ponořila, příběh, byť známý nazpaměť, mě dokonale okouzlil. Našla jsem v něm naprostý klenot světové literatury, kam právem patří. Ocenila jsem, že se kniha obešla bez dlouhých, (nudných), zanícených popisů okolního světa...jedná se přesně o věc, jež mě dokáže od knihy dokonale odradit.

Pýcha a předsudek je kniha, která i po těch staletích jen tak nevyšuměla, ba naopak má pevné místo v absolutní špičce.

Sečteno podrženo, tomu, kdo ještě neměl možnost okusit toto charismatické nádherné a nesmrtelné dílko, radím, aby šel bez obav do toho! Jinak vážně o mnoho přijde! :)

7 09.05.2014