Sněžková

Příspěvky

Soudné sestrySoudné sestryT. Pratchett

Je léto, je čas na pana Pratchetta. Ano, zase. Tato kniha nikdy neomrzí. Čarodějky, které toho tolik vědí a přece se občas chovají jako banda rozhádaných holek ze školky. Lancerské království, které ví, že se o něj jeho nový pán nestará dobře. Motivy ze Shakespeara umístěné na desku plující vesmírem na chobotech čtyř slonů a vesmírné želvy A'Tuin...
Miluju knihy páně Pratchetta, překlady pana Kantůrka samozřejmě nesmím opomenout. Těší mě, že se potkali dva mistři a vytvořili něco tak neuvěřitelného, jako je svět Zeměplochy.
Tyto knihy mají jen jediný problém: kdo je nezná, kouká se na jejich čtenáře jako na naprosté idioty, když se při četbě na plnou pusu rozesmějí třeba v autobusu. Ale myslím, že na to už jsme si zvykli...

08.07.2019


Hodina mezi psem a vlkemHodina mezi psem a vlkemJ. Skácel

„Najednou máme bílou duši z bezu,
najednou je v nás příliš z člověka.“

Nádherné verše, nádherná přirovnání.

05.10.2018


KyticeKyticeK. J. Erben

Tuto sbírku miluju. Pan Erben dokázal vykouzlit atmosféru hřbitova, jako byste tam byli, vodník vás lechtal na nohou, když jste se šli koupat a meluzína kvílela za oknem při Štědrém večeru.
Jako povinná literatura asi nezaujme každého, protože některé obraty jsou pro čtenáře docela těžké, nicméně obsah a hlavní myšlenky příběhů stojí za to.

07.11.2014


Povídky z jedné kapsyPovídky z jedné kapsyK. Čapek

Knížka povídek, kde vás do jedné všechny překvapí a na druhou stranu si říkáte, že je vlastně všechny dobře znáte. Asi nejmilejší mi přišla Modrá chryzantéma, nejvíc mě ale sebrala poslední - Zločin na poště.

11.02.2015


Běh o životBěh o životR. Bachman (pseudonym)

Další kniha pana Štěpána Krále (pod pseudonymem Ríša Potůček) uložena do kartotéky mých mozkových závitů.
Ben Richards, průměrně podprůměrný týpek, který v pre-apokalyptickém, orwellovsky a equilibriálně laděném světě nemá práci, zato má ženu a nemocnou dceru. Jediný způsob, jak přijít k penězům na její léky, je projít kolečkem psychologů, lékařů a všelijakých hujerů a nechat se naverbovat do sebevražedné hry o život. Nemůžu říct, že bych od začátku fandila Richardsovi z plných plic, ale závěr na mě udělal dojem. Vzpomněla jsem si totiž na hlášku z filmu Choking Hazard: „Usmažte se, svině!“

13.10.2015


Satanská BibleSatanská BibleA. S. LaVey (pseudonym)

Fantastická snůška blábolů. Ale proč si je nepřečíst, že?

23.10.2017


Básně sebranéBásně sebranéJ. H. Krchovský (pseudonym)

Nevím, proč jsem tak dlouho otálela s napsáním hodnocení k téhle sbírce, když je jedním slovem geniální. Syrová, přímočará, drsná, a přece plná takové té růžové něhy, která vás flákne přímo do ksichtu. Ano, té bestiální něhy, jež rozebere na kousíčky a propasíruje přes plastové sítko do dřevěného džberu, kde ještě visí škraloup z ranního dojení. Něhy, která v šest ráno pobíhá po studeném bytě ve flanelovém pyžamu a tahá za sebou kousek toaletního papíru, který se jí přilepil na patu. Něhy, která před polednem nadýchá dvě promile a směje se tomu až do večera. Něhy, kterou potřebuje každý z nás, aby si uvědomil, že ještě žije...
Davide, nikdy Ti dostatečně nepoděkuji, že jsi mě touto knihou obdaroval.

Má bestiální něho
chtěl jsem se zavřít
s tebou
do domu srdce mého
kde se sny o snech
ve spánku zdají
zavřít se do něj
než strhnout ho dají
Do prázdných oken
jsem příliš zamilován
obehnán drátem
a skrz naskrz
podminován.

21.10.2019


SekáčSekáčT. Pratchett

Vilém Klika, který má VELICE zvláštní styl humoru a ještě zvláštnější styl kosení obilí. A Truhlík. Víc než jen kůň. Víc hmotný. Víc všeho...
Kniha, ke které se vracím hned po tom, co dočtu Těžké melodično a Čarodějky na cestách. Toto kolečko porběhlo už asi pětkrát a stále mě to neomrzelo.
Fantastický překlad pana Kantůrka mě dokáže dohnat až k slzám a nebojím se takhle občas poplakat si v tramvaji nebo metru. Je přece fajn potkávat v MHD lidi, kterým tečou slzy smíchu :o)

03.02.2015


Tracyho tygrTracyho tygrW. Saroyan

Thomas Tracy a Laura Luthyová. Každý se svým zvířetem. Hodně mi to připomíná spoustu nepochopených lidí v dnešním světě - banda bláznů s vlastními "patrony".
No a nesmím zapomenout na báseň Williama Blakea - Tygře, tygře planoucí, lesem černým za noci...

03.02.2015


Pan MercedesPan MercedesS. King

Proti panu Kingovi nemohu zaujmout kritický postoj. Mám ráda snad všechny jeho knihy (dobře, Pustiny mě zklamaly svou rozvláčností...)
Pan Mercedes je knihou, která nabízí pohled na několik zcela rozdílných postav se specifickými vlastnostmi: policista ve výslužbě, který už neví, co se svým životem. Jeho mladý přítel Jerom, který naopak dobře ví, co může a co by dokázal. Randy Hartsfield - dokonalý psychopat, který si celý svůj život snaží ospravedlnit tím, ža za něj mohou jiní. A Holly Gibneyová - ve svých pětačtyřiceti (aspoň tak jsem to pochopila) stále psychicky labilní a samostatného života naporsto neschopná dáma. Snad ani nemůžu víc napsat, prozradila bych příběh. I drobnosti zde totiž hrají roli.
Kniha je vlastně shoda náhod navzájem se proplétající a tvořící příběh, ve kterém možná najdete svého nenápadného souseda...

16.02.2015


Mrtvá zónaMrtvá zónaS. King

Opět další excelentní kniha pana Štěpána Krále.
Když jsem ji začínala číst, nevěděla jsem, jestli se mi líbí nebo ne. Zvlášť, když v jedné z prvních kapitol pravděpodobný hlavní hrdina klinicky umírá... Říkala jsem si: "Sakra, jestli umře, o čem ta knížka bude dál? Komu dalšímu můžu fandit?" Nakonec to ale - jako u spousty dalších páně Kingových knih - dopadlo úplně jinak a způsob, jakým kniha končila, mě přesvědčil o tom, že Stephen King je opravdu králem spisovatelů.
Dobře, politikaření mě nebavilo. Ale naprosto s přehledem si knížka zaslouží pět hvězd.

26.08.2015


Pod parouPod parouT. Pratchett

Já tedy nevím, jak ostatním, ale mně se líbila i poslední. Ano, nepředpokládala jsem tolik mrtvých, "komingautů", kraků, skřetů...uááááá - všeho!
Vlahoš opět nepřekvapil, dokázal se vypořádat se všemi problémy stylem sobě zcela vlastním. Vetinari s křížovkou už patří do klasiky. Skřeti, kteří obsluhují klikačky skoro lépe než Bodlina - to je něco nového a fanatičtí krakové, to je zase staré.
Ze začátku jsem nevěděla, co si myslet, ale příběh se pomalu rozbíhal (i odbíhal - vložená historka o bratrech z Kašlajícího pralesa mi přišla jako suprová mezihra) Nakonec jsem sama byla překvapená celým příběhem a i když Zeměplocha jako taková už nebude mít pokračování, myslím si, že touto knihou rozhodně pan Pratchett nikoho nemohl urazit.
P.S: 28. dubna by se měl slavit celosvětový svátek proti tvarismu

03.07.2015


Stopařův průvodce GalaxiíStopařův průvodce GalaxiíD. Adams

„Život, co vy víte o životě...“
Výborná kniha. Čtetla jsem ji už několikrát, ale letos znovu, protože jsem ji dostala k Vánocům od kamaráda z práce. Jako by tušil, že můj Stopař skončil asi před patnácti lety v kufru spolužačky, která si ho odvezla do Ameriky a už tam zůstala i s knihou.
Artur je úžasný. Přesně ten typ mě, když se ráno vzbudím. Jenže on tak funguje celý den. A má rád čaj. Zafod - typický sebestředný blondýn (blondýni prominou), akorát že má dvě hlavy. Trillian, krásná a inteligentní, vražedná kombinace. Ford? Kamarád do nepohody, který přesně ví, kde má svůj ručník, prostě frúd. No a Marvin, prototyp robota s lidskou osobností... škoda, že zrovna depresivní.
Občas se ráno koukám z okna od umývadla, jestli náhodou neuvidím bagr. Něco z té knihy ve mně prostě zůstalo už od prvního přečteníí před těmi patnácti lety. Garfield hlásí, že nesnáší pondělky. Já jsem přesvědčená, že pondělí jsou strašná, ale na čtvrtky by si měl člověk obzvlášť dávat pozor. A vždycky mít po ruce svůj osobní ručník...

11.01.2018


Marťanská kronikaMarťanská kronikaR. D. Bradbury

Neuvěřitelná vize co by, kdyby... Nádherné vykreslení toho, jak si v padesátých letech 20. století lidé mohli představovat cestování do vesmíru a život na Marsu. A náhled toho, co nás třeba jednou čeká, když se nevzpamatujeme.
Vypíchnout musím Usher II a Přijdou vlahé deště. První z důvodu celkového nápadu na zbudování domu Usherů na Marsu. Druhou proto, že samoudržovací a zároveň samodestruktní dům mě prostě dostal.
Celkově hodnotím plným počtem, i když nejsem fanouškem sci-fi. Tohle je spíš apokalyptická vize toho, jak bychom mohli jednou dopadnout, jestliže se budeme chovat stále stejně, jako se chováme. Kniha sice vyšla poprvé v roce 1950 a uplynulo tudíž už skoro sedmdesát let, ale jediné, co se změnilo, jsou technologie. Jako druh jsme jen čím dál více zdegenerovaní idioti. Ano, i já.

11.04.2019


Pan Kaplan má třídu rádPan Kaplan má třídu rádL. Q. Ross (pseudonym)

Jedna z lepších knížek, které jsem kdy četla. Je tedy spíš pro ty, kteří se chtějí a jsou vůbec schopni zamyslet se nad složitostí toho, že se jedná o anglicky psanou knihu přeloženou do češtiny. Nevím, jak kniha "zní" v angličtině, ale naprosto dokonalý "přepis" do češtiny z ní dělá lingvistický skvost. Poklona panu Eisnerovi, který má překlad na svědomí.
Šťastným majitelům této knihy mohu jen doporučit, aby si na ni dávali pozor, protože varování na obalu je zcela pravdivé :)

03.02.2015


Tulák po hvězdáchTulák po hvězdáchJ. London

Jediná kniha pana Londona, kterou jsem opravdu přečetla skoro se zatajeným dechem. Čekala jsem sice na začátku Bílé tesáky a zlatou horečku, místo toho se mi ale dostalo astrálních horeček a lidských tesáků, obrazně řečeno. Schopnost lidí nevnímat bolest, ale i ji způsobovat, je prostě neuvěřitelná.
Proč mi přijde, že kniha musela být - alespoň částečně - inspirací pro film Mučedníci???

03.02.2015


Černočerná tmaČernočerná tmaS. King

Jak děsivé je to, co je nám nejblíž a nejbližší. Známe to. Ale jak moc? Někdy moc málo... Pět hvězd je taky na hodnocení málo.

01.10.2015


Muži, kteří nenávidí ženyMuži, kteří nenávidí ženyS. Larsson

Kniha, kterou jsem jako zázrakem objevila v Knihobudce (dej jí, Perun, věčnou slávu!)
Ze začátku mě nebavily zdlouhavé ekonomicko-politické žvásty, ve kterých nebylo jednoduché se zorientovat. Stejně tak rodokmen Vangerovic famílie byl zamotaný, kdo si má, sakra, pamatovat 50 členů impéria a kdo je čí dcera, syn, tchán, sestřenice? Nakonec se ale celý příběh roztočil do takových obrátek, že nebylo knihu možné odložit. Na nudných 150 stran zapomenete a jen hltáte další a další kapitoly.
Další část „Milénia“ si pořídím do knihovny, na to vezměte jed!

25.05.2017


Na Větrné hůrceNa Větrné hůrceE. Brontë

Jak moc zatrpklých, sobeckých a nedůtklivých postav se vejde do jedné knihy! A nejhorší na tom je, že každý z nás má v okolí svého Heathcliffa a Kateřinu, kteří je „oblažují“ svou přítomností a svalují své viny na ně...
Krásně napsaný román o egocentričnosti každého z nás, o snaze za každou cenu svést své chyby na ostatní. A vlastě je na tom nejhorší, že všichni si myslí, že nejsou šťastní jen kvůli ostatním...
Mimochodem - tuto knihu jsem obdržela darem od Antikvariátu 11 a tímto jim také děkuji (a omlouvám se za reklamu, ale je na místě).

11.06.2017


Pastýřská korunaPastýřská korunaT. Pratchett

Je mi smutno, když vím, že o Graciánovi a Mefistofelovi už si nikdy nic nepřečtu, měli potenciál...
Poslední knížka pana Pratchetta... Chvílemi temná, chvílemi poučná, pro mě stejně dobrá jako byly všechny ostatní. Je těžké být kritická k autorovi, kterého milujete. S bohy, sire Terry!

20.08.2018


Papírové růžePapírové růžeJ. Žáček

Verše pana Žáčka mám ráda. Jsou jasné, výstižné a dokáží zatnout až do masa. Co do masa - do morku kostí, do posledního živého nervu!

Prosba
Stůj při mně, lásko, přestože
srazím tvou ruku, která mění
nejhlubší půlnoc v rozednění,

stůj při mně nejvíc právě dnes,
když ve mně kvasí hnus a děs,
když opadávám bez milosti
a prší ve mně podzimně,

stůj při mně, lásko,
proti mně.

08.01.2019


PravdaPravdaT. Pratchett

Léto znamená dovolenou. Dovolená znamená klid a zábavu. A klid a zábava pro mě znamená Pratchett. A alespoň dva. Tři. I víc.
Moc ráda se k této knížce vracím. Zbožňuji Otta von Schreklich a jeho monology a dialogy přepsané panem Kantůrkem do češtiny. Běží mi při čtení v hlavě jako audiostopa a i kdybych nechtěla, musím se smát. Mikuláš ze Slova je tak trochu „divný brouk“, ale zcela chápu jeho zápal pro práci. A o trpaslících z tiskárny ani nemluvím. A vždy, když se knížka blíží k závěru (četla jsem ji už několikrát, tomu se zkrátka neubráníte), napadne mě jen jediná věc: „Proč -aně není delší?“

14.08.2019


Maryčka MagdonovaMaryčka MagdonovaP. Bezruč (pseudonym)

Smutné a beznadějné. A příběh řeže jako stoletá rezavá břitva.

19.08.2019


ŠňupecŠňupecT. Pratchett

Jako vždy Terry Pratchett nezklamal - Elánius zůstal Elániem, i když je "jeho lordstvo", Samík pomalu roste a madam Sybila je dámou i v galoších. Jako v posledních Pratchettových knihách se objevují nové rasy, povolání, nová prostředí. A překlad pana Kantůrka nemá chybu.
Občas mi sice přišly některé pasáže trochu zmatené (jízda po řece), vyvážilo to ale dokonalé popsání všech "nepostradatelných" vlastností komorníka sira Elánia.
Knihu doporučuji všem Pratchettistům, kteří nevyhledávají jen Ankh-Morpork a Hory Beranní Hlavy, mágy nebo hrdiny.

06.11.2014


VzkříšeníVzkříšeníL. N. Tolstoj

POZOR - recenze je brána s dávkou nadsázky!!!
Tuto knihu jsem před několika lety koupila v Levných knihách s tím, že si ji třeba jednou přečtu nebo že jí věnuji knihomolům v naší rodině. Nakonec to byla ta první možnost.
Ze začátku mě kniha moc nebavila. Zhýčkaný "hrábě", který si myslí, že může všechno, se najednou střetává s tvrdou realitou všedních dnů a zjišťuje, že nemůže vlastně vůbec nic.
Po mnoha letech se setká se svou starou láskou Kaťušou, avšak každý jsou na opačné straně barikády - on v soudní porotě, ona před porotou. Je omylem odsouzena k nuceným pracem a celá kniha vlastně pojednává o tom, jak se mladému zazobanému floutkovi rozsvítilo a rozhodl se, že se postaví čelem svému dosavadnímu nestřídmému životu, ať to stojí, co to stojí.
Musím uznat, že popis trestaneckých budov a vůbec prostředí, kde museli přežívat, mě přesvědčuje o tom, že si dám sakra pozor, abych se nikdy nedostala v Rusku do vězení. Myslím si totiž, že od doby pana Tolstého se tam výrazně nic nezměnilo. Heslo "Nas mnogo" je jasně zřetelné i z pochodu vězňů k vlakům, kdy ve štrůdlu unavených a dehydrovaných pět "zařvalo".
Vážná kniha, těžká kniha, ale jsem ráda, že jsem ji přelouskala. Měli by si ji přečíst všichni, kdo si myslí, že se mají špatně. nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.

14.01.2015


Pan Kaplan má stále třídu rádPan Kaplan má stále třídu rádL. Rosten

Pokračování šíleného příběhu o neméně šíleném Hymanu Kaplanovi a jeho patáliích s učením se anglicky. Další geniální překlad do češtiny, který mě utvrzuje v tom, že i když mohou mít ostatní jazyky své kouzlo, můj rodný jazyk v hlavě mistra z něj udělá velkou symfonii. Druhá poklona panu Eisnerovi za obdivuhodný překladatelský výkon a nastínění nám - jazyků tolik neznalým - jak to také může vypadat, když se jednou začnem učit cizím řečem :)

03.02.2015


Pohádka o RaškoviPohádka o RaškoviO. Pavel

Tuto knížku mně a bráchovi četl táta, když jsme byli malí, jako večerní pohádku. Vždycky jednu kapitolu a spát.
Kde je teď kouzelná babička Jiřího Rašky a její čajíčky v buclatých hrnečkách...?
Pro děti fantastický příběh plný "kouzel", pro dospělé neuvěřitelně mile napsaná knížka o v té době nepřekonatelném lyžaři a králi sjezdových můstků :)
Jen je škoda, že se autor nedožil jejího vydání...

03.02.2015


Terry Pratchett - Fantastická dušeTerry Pratchett - Fantastická dušeC. Cabell

Kniha napsaná zcela s citem a obdivem k Terrymu Pratchettovi. Komplexní rozbor Zeměplošských knih od člověka, který je četl a má k nim vztah. Stejně jako k autorovi.
Člověk, který nikdy od pana Pratchetta nic nečetl, bude asi ztracen po několika prvních větách, ale mně se tato kniha líbila moc. Nejedná se o zaslepenou chválu toho, co Terry Pratchett stvořil, ale o názor člověka, který jeho knihy četl a udělal si o nich svůj obrázek.
Některé kapitoly mě velice bavily, jiné zasmušily a rozesmutnily, ale takový je život. A hlavně - želva stále kráčí dál, i když s námi pan Pratchett už není.
Takže - až bude příště Ručníkový den, vzpomeňme i na šeříky. Je vtipné, že tak obyčejné datum, jako je 25.5., každoročně spojí dohromady tolik fanoušků Stopaře i Zeměplochy.

31.05.2018


Pokušení A-ZZPokušení A-ZZV. Páral

Pan Páral má pro mě kouzlo. Jeho příběhy se čtou hladce, slova kloužou jako užovky v mokré trávě.
Příběh Agaly, planety, která je schopna nabídnout úplně všechno a taky úplně všechno vzít, je sice trochu scifárna, ale ukazuje, co všechno jsou lidé schopni udělat. Ať už v tom dobrém nebo ve zlém. A taky dokazuje, že lidstvo je sice zkažené, ale když je potřeba, semkne se a vytrvá.

30.07.2018


Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádechNedělňátko aneb s Cimrmanem v zádechM. Čepelka

Krásná kniha o krásném člověku.
Mám moc ráda DJC a pana Čepelku pro schopnost podat často i nepříjemné věci příjemným tónem. Moc se mi líbí jeho styl vyjadřování.

14.09.2018


1