Smerdyakov komentáře u knih
Hugo tímto románem, který jsem z nějakého důvodu tak dlouho přehlížel, stvrdil svou pozici mého největšího oblíbence.
Dostal jsem se k tomu až nyní, možná, že kdybych četl už jako dítě, hodnotil bych lépe. Na svoji dobu možná objevné, ale dnes už mám pocit, že podobné alegorické, hořko-sladké a zjednodušené "satiry" skutečného života je všude více než dost. Je pravda, že u ostatních podobných kousků ale člověk asi častěji naráží na rozkol, kdy se autor zjevně opájí vlastní domnělou genialitou leckterého ze svých příměrů, které ale na čtenáře působí naivně až hloupě. A za to, že se to v tomto případě vlastně pořád drží docela při zemi, bych dal Malému princi alespoň ty tři hvězdy.
Vidět autorovi do hlavy je někdy těžké... A to i v případech, kdy přednáší román v ich formě, navíc psaný formou, která se ze všeho nejvíc zaměřuje právě na to, co se v mysli hlavního protagonisty (a autora?) odehrává. Netuším, do jaké míry zde reflektují protagonistovy úvahy a myšlenky i Maršálkovu osobnost, ale celý tenhle psychologický obraz je vyvedený tak bravurně a v každém směru uvěřitelně, až mě to nutí přemýšlet, jestli sám autor není taky trošku sociopat.
Výborná kniha, která s člověkem zůstává ještě hodně dlouho po přečtení (komentář píšu s odstupem několika měsíců). Jsem rád, že tenhle druh literatury ještě stále žije...
Nerad hodnotím nedočtené knihy, ale zde si dovolím udělat výjimku.. Dystopiemi všeho druhu se to už nějakou dobu hemží ve filmu i v románech a už tohohle podžánru začínám mít pomalu plné zuby.
Chtěl jsem si něco od Ortena přečíst, abych věděl.. Ale popravdě jsem z toho příliš neměl.
Celkově to na mě působilo strašně prvoplánově... Jednoduché, plné přehnaných a plochých situací...
TOHLE je můj styl. Kniha mě naprosto pohltila a když jsem se dobíral posledním stránkám, začalo mi být líto, že už to celé bude končit. Vše tak dokonale citlivě a moudře vylíčeno...