skrob komentáře u knih

Vydržel jsem po stranu 150. Je to šíleně rozvláčné a ... nudné. Anthony Ryan píše knihy, které čtu jedním dechem (Vélin Al Sorna) a pak knihy, které jako by napsal někdo jiný - o dva řády slabší - a toto je jedna z nich. Nebo možná není, ale já nemám čas prokousat se tou nudou na konec 632 stránkové knihy, jestli se to náhodou nezlepší. Život je krátký na to, abychom ho utráceli čtením špatných knih.

(SPOILER) Pokud jste ještě nečetli žádnou knížku s "duchovními moudry" tak to pro vás bude příjemné čtení. Ale pokud už máte v téhle kategorii knih něco načteno, tak jste všechno tohle někde viděli... a lépe.

28.03.2024

(SPOILER) Druhý díl velký propad, dočteno jen do 2/3. Dobře se to čte, protože autorka používá stejný styl psaní jako u prvního dílu. Ale děj prvních 400 (!) stran je vlastně tak chabý, že se dá shrnout dvěma větami. Následuje dost klišovité "překvapení" a několik oslích můstků, aby se hrdinům podařilo, co potřebují.

13.02.2024

Lepší než Moře rzi. Škoda, že je to jeho prequel. A mohlo to být i delší.

1 05.10.2023

Dočteno jen do jedné třetiny. Za mně zdaleka nejslabší Doerrova kniha. Ve Světlech byly tři postavy, každá z nich dobře vykreslená a člověk napjatě čekal co dalšího se jim stane. Tady je hlavních postav prakticky šest a jejich příběhy jsou nudné asi jako šest vydestilovaných Reader's Digest příběhů nacpaných do jedné knihy.

18.09.2023

Pro mě hrozně neosobní kniha. Není tam ani jeden sympatický hrdina a postupně mě přestalo zajímat co se těm postavám stane dál. I proto, že řada věcí se v knize děje "Kafkovským" způsobem. Věci, které se na začátku tváří hrozně důležitě, vyšumí do ztracena, a jiné věci nebo vztahy se mění bez logiky a důvodu.

4 24.04.2023

Dobří spisovatelé při vyprávění příběhu občas přihodí nějaký nepodstatný detail nebo vedlejší příběh, aby děj oživili a všechno působilo reálně. V dětech půlnoci dostanete detail detailu detailu ve vedlejším příběhu s dalšími detaily a jejich detaily a dalším vedlejším příběhem atd. Sama o sobě je řada z nich zajímavá, ale pokud čtu 257. detail třináctého mini příběhu, tak mi to celé začíná být jedno.

Ze začátku to mělo menší "kouzlo" než první díl, protože hlavní už nebyla jen Sancie a její schopnosti. Ale líbilo se mi, že se to v poslední třetině pěkně a zajímavě rozvinulo.

2 13.06.2022

Ano robotí post-apo. Nicméně problém téhle knížky je, že dlouho trvá než se to rozjede a než vám hlavní hrdinka začne být sympatická - je to koneckonců robot a hádejte co dělala s lidmi. Ale je fakt, že ke konci je kniha rychlejší, lepší a místy i drsně vtipná.

2 06.04.2022

Nic pro citlivé povahy, příběh nebo spíš atmosféra zapadlé vesnice v Mexiku vykreslená z pohledu několika lidí ze spodiny společnosti, zapsaná formou nekonečných vět plných oplzlostí, drsná až dřeň, ale právě proto věřím, že takový svět a lidi tam někde jsou a hledají cestu...

2 10.03.2022

Zajímavý námět - popsat smrt v rodině očima desetileté holky. Nicméně jsem knihu nedočetl, protože mi přišlo, že se autorka snaží šokovat za každou cenu a na každé druhé stránce. Ze začátku je to zábavné, ale pokud to dělá po padesáté na úkor nějaké normální logiky, děje nebo příběhu tak to začne být vlastně otravné a nudné.

1 24.02.2022

Úplný závěr knihy je výborný. Ale zásadní problém je v tom, že před ním je 650 stran vaty, která nás má seznámit se světem knihy a mnoha hrdiny, a dělá to hodně nudným způsobem. Nicméně závěr je příslibem a kvůli tomu asi dám šanci dalšímu dílu.

1 12.02.2022

Podstatně slabší než první díl. Vlastně docela nuda prokládaná "drsnýma" hláškama.

3 18.10.2021

Je to taková fiktivně-dokumentární kniha, která mě nechytila.
Všechno je předem jasné a dané a hlavní hrdinka je alespoň ze začátku dost nezajímavá.
Myslím, že chápu proč Mornštajnová knihu napsala, ale nevím vlastně pro koho. Ti co neměli rádi předchozí režim, těm je to jasné a nepotřebují to číst. A ti kterým to jasné není, ji číst nebudou.
Pokud už něco takového chtěla napsat, měla to udělat mnohem zajímavější nebo alespoň neodkrývat všechny karty hned na začátku.

8 05.06.2021

Návrat k Písni krve. Zatímco 2. a 3. kniha série Stínu krkavce byly o trošku a série Draconis memoria o hodně slabší, tak ve Volání vlka se Anthony Ryan vrací k Vélinu Al Sornovi v plné síle.

1 06.12.2020

Je mi líto, ale pro mně je třetí díl o dost slabší než první dva. Děj je vyumělkovaný a zatímco první dva díly byly jako napínavá a drsná pohádka pro jakékoliv velké děti nebo dospělé co čtou fantasy, tak třetí díl je psaný pro náctileté holky.

3 20.11.2020

Název knihy i popis na obálce je docela zavádějící. Je to o tom co se může honit v hlavě silné mladé holce zneužívané vlastním otcem.
V žádném případě to není nic pro čtenářky růžové knihovny Jo Jo Moyes.
Přestože je to směs krásy, napětí a hnusu, kniha mě dokázala vtáhnout a přelouskal jsem ji za tři dny.

3 24.03.2020

Chvilkami příliš mnoho detailů o příliš mnoha lidech. Ale ty vhledy do toho co si asi Michelangelo (i jiní) myslel když tvořil... musel jsem si dohledat jeho díla.
Snad první kniha kdy mě mrzí, že autor (kvůli smrti) stihl napsat jen první díl trilogie.

5 23.02.2020

Posledních 150 stran je dobrých, ale aby se k němu člověk dostal, musí se prokousat 1000 stran. Ne že by ty strany byla úplně samá vata, ale TISÍCEM stran.
Mám pocit, že z toho chce Sanderson udělat velkou a tlustou ságu za každou cenu, ale pochybuju jestli se mmi bude chtít do dalšího dílu investovat tolik peněz a času.

3 26.01.2020

Hrozně rozvleklá kniha. Zhruba ve dvou třetinách jsem Murakamimu a hlavnímu hrdinovi knihy přestal "věřit". Dočetl jsem ji jen proto, abych zjistil jaké má rozuzlení, ale bylo to docela utrpení.
Murakami píše vždy zvláštní, trochu mystické knihy a mám je rád, ale tady to bylo hodně samoúčelné.
Je vidět, že stárne, opakuje se a na můj vkus se tady až moc často zaobírá prsy třináctileté dívky.
Za mně nejslabší Murakamiho kniha.

1 02.11.2019