Skeeve komentáře u knih

Investigativní novinář zpovídá bývalého agenta. Teda myslí si to. Ve skutečnosti si ho zpovídaný vodí na provázku, odpovídá jen na to, co on sám chce, a vlastně nikdy nic pořádně neřekne. Všechno je jen "možná". Připomíná to výslech praktikanta Hlaváčka. Už chybí jen klasické "Takže vyšetřovaná vám vzala tužku".

Druhá kniha je ještě o něco depresivnější a beznadějnější, než první. Opět ukázky čínské neúcty k životu, rozpínavosti a pocitu nadřazenosti. Pokračování navíc zaznamenává i postupující změny v čínské politice i společnosti, bohužel nikoliv k lepšímu. Zajímavá je i část věnující se ČT a jejím změnám a proměnám. K depresivnosti přispívá i rozpad autorova manželství a celkově změny v jeho osobním životě. Je fajn, že se autor nebojí přiznat, že nebyl anděl, a za jeho problémy nemohlo jen okolí, ale že i on sám spoustu věcí posral.
Stejně jako první kniha je i pokračování čtivé, a určitě doporučeníhodné.

Hodně dobrá fantasy odehrávající se ve velmi zajímavém světě. Fungování světa je slušně propracované, ale přesto autor nenudí zbytečnými detaily, a podrobnosti trousí postupně, během rychle odsýpajícího děje, a tehdy, když je to zapotřebí. Kniha mě chytla hned od začátku, prakticky neexistují hluchá místa. Pravda, hlavní hrdina je takřka dokonalý, vždy si dokáže poradit, a Štěstěna mu jde na ruku. Ale to se myslím dá odpustit. Co už se odpouští hůře, je ten až příliš otevřený konec. Pevně doufám, že brzy vyjde pokračování.

Krátký příběh jednoho vojenského lékaře, který na počátku normalizace nechytil ten správný vítr. Knížka je to tenká, cca 140 stránek, nemá to žádný komplikovaný děj, ani žádnou dechberoucí pointu. Je to jen průběh jednoho roku v životě jednoho člověka. Absurdní scénky z tehdejší doby, glosované typickou kombinací černého humoru a odevzdanosti, jak to Pecháček předvedl už v Básnících, nebo Vážení přátelé ano. Fajn čtení.

Stopařský cestopis o cestě z Miami do Vancouveru. Někdy zajímavý, někdy méně, popis trochu bláznivé cesty jedné stopařky, která si chtěla vyčistit hlavu stopem napříč USA. Není to špatné, ale občas to autorka bere dost hákem. O některých lidech či místech bych se rád dozvěděl víc. O některých zase méně. Celkově to neurazí, ale podruhé už to číst nemusím.

Povídání o vzniku a významu některých nejen státních vlajek. Občas je to trošku moc ukecané, chybí tam obrázky jednotlivých vlajek, které by pomohly víc, než dlouhé popisy, ale celkově dobrá kniha.

Drama záchrany přeživších cestujících letu 1421, který havaruje krátce po vzletu z Honolulu. Je to napínavé, je to zajímavé, místy ale trošku moc ukecané, na můj vkus, a taky jsem si říkal, že autorka už to trošku přehání s tím, co všechno se ještě posere. Ale je to svižné a odsýpá to. Podruhé už to asi číst nebudu, ale nelituju.

Autorka popisuje svoji měsíc trvajcí dovolenou na Kubě, kam ale jela se svým dědou, zarytým komunistou a hrdým členem Společnosti česko-kubánského přátelství. Děda se tak ocitnul v komunistickém ráji, kde se lidi mají naprosto skvěle, a kde je vše takřka dokonalé, a co není, to je vina imperialistických sabotérů z USA. Autorka naopak zjišťuje, že Kuba je klasický komunistický bordel, horší než to, v čem vyrostli její rodiče, a kde se místní snaží prokličkovat životem a trhnout co se dá. Například ošulit naivní turisty.
Je to psané stylem humorně rezignovaného povzdechnutí. Autorka ale není moc dobrá spisovatelka, a tak je někdy humor až trochu křečovitý, dolovaný za každou cenu, místo aby nechala příběh spíše volně plynout. Podruhé už to asi číst nemusím, a nejspíše to skončí v nějaké knihobudce, ale jako humorná oddechovka to vůbec není špatné.

P.S.
Z popisovaného receptu na Humra po kubánsku by Sapík s Babicou zbledli závistí. A Pohlreich by spáchal rituální sebevraždu lahví od kečupu.

Příběh by asi mohl být zajímavý, ale napsané je to nezáživně. Všechny postavy jsou nudné, nezajímavé. Dialogy jsou opět nudné, většinou jen poštěkávání, a nebo otravné puberťácké kňourání. Než jedna z postav došla do šuplíku pro šroubovák, trvalo to dvě stránky. Dal jsem tomu obligátních sto stran a konec. Tohle je ztráta času.

Kniha prakticky hned na začátku nasadí rychlé tempo, které vtáhne do děje, a nepoleví do samého konce. Je vidět, že Kopřiva prostě umí psát, a že si dal i práci konzultovat děj s lidma od fochu. Naštěstí už jsou pryč časy starých sovětských souprav, kterým poblikávala světla ve vozech. To bych se asi při čtení cestou do práce znečistil :-)

Po výbuchu supernovy Zemi zasáhne vlna škodlivého záření, které poškodí lidské tělo natolik, že kdokoliv starší třinácti let už se s tím nedokáže vyrovnat a brzy zemře. Dospělí se tedy začnou připravovat na předání vlády nad světem svým dětem.
Námět je to zajímavý, a myslím, že vím, co bylo hlavní autorovou myšlenkou. Zpracování je ale divné. Je to strašně rozvleklé, užvaněné, některým věcem se věnuje až příliš detailně, aniž by to na děj mělo jakýkoliv vliv. Z autorovy trilogie Vzpomínka na Zemi jsem byl nadšený, a tak jsem nedbal varování, a pustil se do tohohle. Nestojí to za to. Kdyby to ořezal tak na dvě třetiny, možná na polovinu, tak by to tomu jen prospělo. Takhle už jsem některé pasáže četl rychloposuvem.

Asi třicet krátkých povídek, v nichž si autor dělá srandu z kde čeho, ale především Američanů. Kvalita jednotlivých povídek je kolísavá, ale převážně jsou to velmi vtipná dílka, kdy u některých jsem až brečel smíchy. Jeho popis Las Vegas byl dokonalý.

Nekorektní, úchylné, kruté, absurdní... a hlavně vtipné. Nyní vychází souborné, místy lehce upravené a doplněné, vydání těchto stripů. Opět v překladu Františka Fuky, který ty stripy zpopularizoval už před třiceti lety, když teprve začínaly ty internety.

Vyprávění novináře, který se po dlouholeté práci pro CNN rozhodl odjet do Číny, a stát se novinářem na vlastní noze. Je to dost depresivní kniha, jeho zážitky ukazují Čínu jako zemi prolezlou korupcí, neúctou k životu lidí, i k přírodě a jejím zdrojům. Zároveň neutuchající nenávistí ke každému, kdo se pokusí na nějaké nešvary ukázat, nedej Bože je napravit. Na jednu stranu obrovská města, kde každý den vyroste nějaká nová, krásná a luxusní budova, kde dokážou během pár let postavit desítky kilometrů metra, kde vlaky jezdí 300 km/h. Na druhé straně vesnice s domky z hlíny, nebo ze surového betonu, kde celá vesnice chodí vykonávat potřebu na svah u blízké řeky. Vesnice, kde sice mají školu, ale postavenou z tak ošizeného materiálu, že se drolí pod rukama, takže první větší zemětřesení pohřbí v troskách několik stovek školáků, a odpovědná místa to zametou pod koberec. Naopak když rodiče chtějí v klidu, jen se svíčkou v ruce, uctít památku svých dětí, dostanou od policie brutální nakládačku.
Na knize je bohužel poznat, že autora to tam od prvního dne těžce sralo, a mám pocit, že vyhledával a zdůrazňoval jen to negativní. Chápu, že jako novinář potřeboval vyhledávat trháky, ale chybí mi tam byť jen pokus se vžít do pocitů těch, co jsou spokojeni. Pochopit, jak ta společnost funguje. Už jen to, že se za celé ty roky nenaučil ani trochu čínsky, a musel tak spoléhat na překlad a interpretaci ostatních.

Popis knihy zní zajímavě: "oživuje vzácnou rovnováhu akce a intrik", "píše jako ostřílený zálesák ovlivněný Cormacem McCarthym",... Jo, marketér si svoje prachy fakt zaslouží, a čtenář, který na to skočí, si tu knížku taky zaslouží.
Děj je plytký, užvaněný, neustále odskakující do minulosti, ačkoliv to nemá žádný důvod ani vliv na děj, či chování postav. Když už se konečně prokoušete k hlavní zápletce, která není úplně blbá, ale ani nijak originální, tak to vlastně skončí, opět plytkým žvaněním, kdy nevyužije ani tu špetku originálnosti.
V knihkupectví měli výprodej, a musím říct, že fakt měli důvod, proč dávat ty knihy se slevou, za cenu papíru.

Když jsem si kupoval a četl Kouzelnou skříňku pro Gwendy, netušil jsem, že je to trilogie.
První knihu rozepsal King, ale nebyl schopen ji dopsat, tak mu vypomohl R.Chizmar, který pak napsal i pokračování. Třetí pak napsali zase spolu.
Zatímco první kniha je taková spíš roztomilá povídka o tom, jak se dospívající dívka učí zodpověnosti, druhá je o již dospělé ženě, která se musí vyrovnat s protichůdnými názory na svou osobu, a opět i nezvyklým darem. Je to hezké vyprávění, ale přijde mi, že autor neměl moc jasnou představu, kam se to má vyvíjet, a pak náhle zpanikařil, když viděl to množství textu, a narychlo to uzavřel.
V třetí knize už je hlavní postava stará, a dostane za úkol, tentokrát definitivně, ochránit nezvyklý dar před ostatními. King propojil příběh s Temnou věží, a částečně čerpá i ze svoji Nespavosti. Děj je bohužel trochu rozvleklý, opět si, tak jako v několika předchozích knihách, neodpustil rýpání do politiky, které mu ale nejde, a neumí ho uchopit se ctí. Zakončení je takové nijaké. Myslím, že měli zůstat u té první knihy, a bylo by to bez ztráty kytičky.

Anotace knihy zněla zajímavě. Bohužel je asi to nejlepší na celé knize. Kniha je nudná a nezajímavá. Autorka patrně nevěděla, jaký žánr chce vlastně napsat. Jestli postapo, dystopii, nebo agitku proti masotariánům. Navíc je drobet grafomanka, a kvantita vět zdaleka převyšuje kvalitu. Prvních cca sto stran se vlastně nic neděje, autorka jen popisuje aktuální stav, přičemž se až chorobně vyžívá v detailech, které asi měly být šokující. Jsou ovšem převážně nudné. Když v druhé půlce začne jakýsi náznak zajímavého děje, autorka nedokáže udržet linku, neustále přeskakuje, až přijde konec, který je tak nějak o prdu. Totálně zahozená šance. Ještě že byla kniha ve výprodeji, za cenu jednoho piva :-)

Starý dobrý King, kdy to nemusí ani být děsivé, ale přesto občas napětím nedýcháte, a prožíváte to s hrdinou, jako kdybyste tam byli.

Dvojkniha hororových povídek. Nejprve jsem četl Hlad (dá se to číst oběma směry), a tam mi přišlo, že trošku vykrádá sám sebe. Když jsem pak začal číst Žízeň, došlo mi, že je to vlastně nedělitelné. Asi je lepší začít Hladem, i když to zpočátku vypadá trochu zmateně. Každopádně je to velmi slušná porce hororu, kdy klasicky míchá pověsti, reálné skutečnosti a fikci.

Hezký popis složité situace na Blízkém východě, tentokrát ale z třetího pohledu. Z pohledu, ženy, která o místních reáliích moc nevěděla, a sleduje vše svým, někdy až naivním pohledem ženy z dobrých kruhů. Knihu mi kdysi doporučila kolegyně, velká obhájkyně Palestinců, a odpůrkyně Izraleců. Abych prý pochopil, jak to tam vypadá. Na mém názoru ale nic nezměnila. Situace je velmi složitá, a hlavně ji nikdo nechce řešit, ale naopak si mnoho mocných lidí přihřívá svoji polívčičku.