SirChico

Příspěvky

SaturninSaturninZdeněk Jirotka

Nekupuj zajíce v pytli a přečti si tuhle recenzi! A jak by řekla teta Kateřina, Kdo čočku vaří, najde si brzo holku. Nebo něco takového.

Saturnin je česká komediální klasika, která pobaví i dneska. Na začátku jsem se trochu bál, že to bude jenom sbírka komediálních scének (trochu jako Don Quijote), ale velmi brzo celá kniha přejde na docela pěkný, ucelený příběh. Celá parta komediálních postav zůstane izolovaná v dědečkově vile a začnou se dít zajímavé věci.

05.11.2021


Vzpomínka na ZemiVzpomínka na ZemiLiou Cch'-sin

(+ SPOILER) Tak jo, nejde to jinak, ale musím to říct. Hlavní hrdinka Vzpomínky na zemi - Čcheng Sin, je hrozná husa, kačena, kráva a každé jiné ubohé zvíře, které je používané pro označení těchhle trubek.

V celé trilogii se to hemží přemírou zajímavých postav, které dokáží ovlivnit běh dějin a ať už je jejich motivace jakákoliv tak ve finále dělají všechno v jejich silách pro přežití lidstva. Jo, sice je pravda že všechny postavy jsou podivně emociálně vykastrované, co neumí řešit společenské vztahy, ale na to už jsem si tak nějak zvykl. Oproti tomu Sin je prostě naivní kravka, která prostě nějak existuje nad vším se pouze emociálně rozplývá a na co šáhne to totálně posere. Ale autor je prostě génius protože i trubkovitost Sin je v knížce schválně, což jde plně vyniknout až na konec. (SPOILER) Kdy vyjde najevo, že ať udělá Sin cokoliv je to vlastně jedno a vesmír umírá. (KONEC SPOILERU).

Jinak jako poslední díl trilogie je tahle knížka perfektní. Příběh se kompletně uzavírá a nakonec dostaneme i malinkou nadějí že někdy, možná na konci vesmíru, dostane život další šanci. Liou Cch’-Sin tohle měl promyšlené už od začátku a jeho fantazie je fakt bezmezná. Takže za mě plných pět, i když lehce depresivních, hvězd.

12. května


IdiotIdiotFjodor Michajlovič Dostojevskij

Idiot je hodně brutální a temná kniha. Příběh sleduje knížete Myškina, zdánlivě nemocného člověka, který se vrací do rodné ruské země, po rehabilitaci ze Švýcarska. A z čeho že se to rehabitoval? To se moc podrobně nedovíme, jsou zde náznaky epilepsie a, jak všichni komentují, idiocie. Tahle idiocie se projevuje hodně zvláštně, kníže Myškin je důvěřivý a čestný a ruská “vysoká” společnost se z toho může zbláznit. Na tomhle pozadí vykresluje Dostojevskij hromadu příběhů z tehdejší ruské společnosti. Jsou tu příběhy o posedlosti, popravách, alkoholicích, šílenství, pomalému umírání, neopětované lásce a úplně obyčejné nenávisti. No a jak se taková čistá duše jako je Myškovinova vyrovná s touhle realitou? No, neskončí to s ním nejlíp.

Je to hodně dobře napsaný román. V půlce se to začalo trochu táhnout, ale poslední část, mi to všechno vynahradila. Vše spěje k tragickému konci a nikdo s tím nemůže nic udělat. Jedině co bych tak trochu mohl vytknout je teatrálnost ruského lidu a hysterie všech hlavních hrdinek. Ale bez toho by to nebyl Dostojeskij.

06. ledna


ZabijákZabijákÉmile Zola

No, co tak říct o Zabijákovi. Asi jsme o něm už všichni učili ve škole a nějaký masochistický učitel určitě teď nutí náctiletá dítka, aby to přečetli a interpretovali. Já jsem z toho na škole četl jenom úryvky, a tak jsem se v rámci sebevzdělávání rozhodl Zabijáka přečíst teď. A rozhodně to není žádná odpočinková četba.

Kniha sleduje asi dvacetiletý úpadek Gervaisy. Hned v úvodu je ponechána na pospas osudu svým přítelem/snoubencem - Lantiriem a musí se sama a bez peněz protlouct životem. Protože je to ale zkušená pradlena a nebojí se práce nakonec si nežije docela špatně. Pořádně se vdá, muž je pracovitý a mají se dobře. To všechno změní jeden pád se střechy a z Coupeau se stane jenom darmožrout co na práci ani nesáhne a všechny těžce vydřené peníze projí a prochlastá. Gervaisa to stejně pořád zvládá, ale nakonec se přidá i druhej vyžírka - Lantier se vrátí. Gervaise to začne být tak nějak všechno jedno a jak na to všichni serou tak postupně i upadá jejich život. Až se na konec nestarají o nic jiného než jenom o to mít nějak ten žvanec a panáka. A po těch cirka dvaceti letech- Gervaisa chcípá v komůrce pod schody na balíku špinavé slámy, kompletně promrzlá a vyhladovělá.

Tohle rozhodně není pozitivní kniha a vykreslení chudiny Paříže je absolutně brutální. Ženský a děcka se mlátí hlava nehlava, výplata se musí rychle propít něž se budou hlásit věřitelé nebo domácí a na jídlo zítra prostě nějak bude. Je tu všechno – pedofilie, umlácení děcek i žen k smrti a úplný úpadek soucitu a morálky, když jde do tuhého a doslova bojujete o přežití. Je to dobrá kniha? Rozhodně ano, ale z tohohle zážitku se budu léčit dlouho, nevím jestli na Zolu ještě někdy šáhnu. I když možná jeden nebo dva frťánky pomůžou, to bude pak jednomu veselo a zítra nějak bude.

03. března


AmandaAmandaKristýna Sněgoňová

Řekl bych že se tahle nová série od Kotlety a Sněgonové pěkně rozjela. První díl byl nadprůměrnou Kotletovkou - tj. napěchován akcí, drsnými hlášky i vtipem a druhý díl vůbec v ničem nezaostává. Možná bych si i dovolil říct že se mi líbí trochu víc.Postavy jsou jaksi více vyrýsované a příběh komorně zajímavější. Legie má teď moji plnou pozornost a doufám že si tuhle vysokou kvalitu udrží.

11.12.2021


Problém tří tělesProblém tří tělesLiou Cch'-sin

(+ SPOILER) Problém tří těles jsem si nakonec přečetl až teď – ve (skoro) postpandemickém roku 2022 (a na počátku třetí světové války). Propásl jsem teda celý ten hype train s prvním překladem a moje hodnocení přichází trochu s křížkem po funuse. Ale musím teda uznat, že chvály na Liou Cch’-Sin jsou oprávněné. Knížku jsem přečetl jedním dechem a doopravdy mi připomíná staré dobré sci-fi romány Asimova.

První začátek knihy je docela brutální – kulturní revoluce v Číně nebyla procházka růžovou zahradou. Trochu mi to připadalo až zbytečně brutální (a to mám rád horrory), ale nakonec se ukáže že to pomáhá postavit do perspektivy motivace hlavních postav. Pomalu, ale jistě se potom kniha přetavuje do detektivního thrilleru a končí jako masivní space opera.

Jediné co mě trochu rušilo byla (pro mě) neuvěřitelná motivace hlavních postav. SPOILER - Nějak nevěřím tomu, že by první výspu proti-lidské organizace tvořili vlivní lidé a intelektuálové. Někomu musí přece dojít, že i když lidská společnost není nejlepší, tak není vůbec žádná záruka, že mimozemská bude lepší. - KONEC SPOILERU Další malou výtku bych měl na velmi uspěchané akční scény, buďto někomu zakroutí krkem anebo roztřelí atomovku(!) a do dvou vět je s veškerou akcí konec.

Ale to jsou jenom velmi malé výtky. Jako celek můžu Problém tří těles určitě doporučit a těším se na další díly.

16. dubna


ProměnaProměnaFranz Kafka

Řehoř Samsa prostě nemá svůj den. Prvně zaspí a potom se nemůže přes hromadu nových nožiček a podivný chitinový krunýř vyvalit z postele. Do toho všeho na něho začíná klepat matka, sestra a otec a začnou ho prudit jestli by fakt nechtěl jít hákovat - živil je všechny tak dlouho přece se to teď nebude měnit, NEE?

Kafkova proměnu je skvělá klasika. Existencialismus z ní stříká na všechny strany a množství deprese, který autor dokáže nacpat do tak malého prostoru je prostě úžasný. Nezájem rodiny to nějak řešit, postupná ztráta lidství, odcizení a nakonec prostá smrt – je to tu prostě všechno. Život člověka shrnutý do jedné povídky. Místo proměny v hmyz to taky může být “jenom” dlouhodobá nemoc a věřím tomu, že v některých rodinách je výsledek pak stejný jako by se dotyčný proměnil v příšeru.

Asi to nebude čtení pro každého, ale Kafka je prostě moje krevní skupina.

16. srpna


Temný lesTemný lesLiou Cch'-sin

Temný les mi prozářil několik večerů. Jako pokračovaní první knihy to rozhodně uspělo I když trpí stejnými neduhy jako Problém tří těles - podivná psychika a těžká společenská imbecilita hlavních postav. Všichni jsou hrozně inteligentní, ale jakmile musí řešit vztahy a společenské problémy, tak buďto chtějí vyhubit lidstvo nebo alespoň zavraždit miliony. Taky to jak si Luo-Ťi objedná ženu/milenku na přání mi přijde trochu morálně pochybné, ale to víte, když je muž dostatečně neoblomný a žena v dostatečné izolaci láska přece vykvete.

Takže objem výtek je stejný jako k předchozímu dílu, ale positiva zde rozhodně převahují. Jde vidět, že autor psal už první díl s myšlenkami na pokračovaní a celá trilogie tak tvoří ucelený celek. Dělá mi potíž přiřadit jednotlivé události k prvnímu nebo druhému dílu, což je moc dobře, je to prostě jedna vesmírná sága. No a v tomhle neskutečně dobře propracovaném příběhu dává autor popustit uzlu fantazii. Hlavně poslední část – kde konečně vidíme zemi budoucnosti a první kontakt je absolutně úžasná. Hned se vrhám na další díl a za mě je to plný počet hvězd.

05. května


NepřemožitelnýNepřemožitelnýStanisław Lem

“Horpach svlékl plášť. Měl pod ním kalhoty a síťovanou košili, z jejíchž ok trčely husté šedivé chlupy jeho široké hrudi.”

Nějakým záhadným způsobem ve mně zanechal největší dojem obraz chlupatého kapitána vesmírné lodi v síťovaném tílku. Fuj.

Ale teď vážně. Několik děl jsem od Stanislava Lema zhltnul jako náctiletý a teď jsem se vrhl na jedno opáčko Nepřemožitelného. A rozhodně nejsem zklamán. Nepřemožitelný je klasická dobrá science fiction o prvním setkání lidstva s jiným druhem inteligence. Hvězdolet “Nepřemožitelný”, který je napěchovaný technologií – od generátorů silových polí, vrhače antihmoty, až po téměř nezničitelného mecha v podpalubí, přece jenom potká zdánlivě neporazitelného protivníka.

Je to docela osvěžující číst o takovéhle budoucnosti, kde dokáží lidé technologicky převálcovat skoro cokoliv. Přitom nám Lem neustále připomíná že jsme jenom lidé, což můžeme vidět na kapitánově mačismu, nebo na škodolibosti špičkování se některých vědců. Přitom to ale není hluboká psychologická sonda do hlubin a špíny lidské mysli, jako je Solaris. Je to prostě hodně dobře napsaná odpočinková sci-fi.

20. ledna


Do pekla a zpětDo pekla a zpětJakub Hoza

Do pekla a zpět je moje první setkání s Jakubem Hozou. Občas si trošku zariskuju a pořídím si náhodně knihu co na mě vykoukne z doporučení aniž bych si o té knížce cokoliv zjistil. A tentokrát to docela vyšlo. Jakub Hoza je docela dobrý učen Kulhánkovské školy (kterou teď silně okupuje Kotleta), takže se jedná o akcí nabytou knihu plnou krve, vražd a genocidy mírumilovných nácků a/nebo kanibalů. Je docela silně fascinována filmem Útěk z New Yorku, k čemuž se taky na několika místech hrdě hlásí. Ale kromě toho má autor docela dost svých nápadů a jako celek to působí docela jednolitě a uceleně. Je tam i trochu cítit hlubší motivace postav a pozadí trochu většího příběhu (což mi docela chybí u Kotlety). Taky se mi hodně líbilo přerušení hlavního příběhu a přesun do třetí osoby, moc to pomohlo zmírnit deus ex machina a vysvětlit konec (tohle mi zase chybí u Kotlety - zatím moc neumí konce). Jediné co bych mohl vytknout jsou občas až moc útržkovité segmenty v akčních scénách, neporazitelný hlavní hrdina a podivná rozpolcenost psychiky Strašáka (moc si neumím představit jak se chladnokrevný zkušený zabiják stará o teplo, pohodlí a duševní zdraví osoby, kterou zrovna potkal). Kromě toho jsem si tohle hodně užil. Ano je to trash sci-fi akce, ale je to dobře napsaná trash sci-fi akce. Určitě se podívám po jeho dalších knihách.

07. února


RevoluceRevoluceF. Kotleta (pseudonym)

Veselé párečky jsou snězeny a zatímco Kotleta spokojeně tráví se mu honí hlavou co s načatým světem. Kotleta má trochu problému s rozsáhlejšími ucelenými příběhy a s konci. V druhém díle Undergroundu jsou vidět oba tyhle hříchy. Zápletka je víceméně úplně nová a konec je, jako vždy, uspěchaný a vůbec moc nepasuje do atmosféry knihy. Nicméně zbytek knihy je perfektní. Jako vždy akce střídá akci a libí se mi autorova fantazie popisují pražskou mega aglomeraci. Chování hlavního hrdiny je trochu uvěřitelnější, než obvykle a celkově mi přijde že se Kotleta pěkně vypisuje. Jsem zvědavý na případná další pokračovaní.

21.11.2021


Operace ThümmelOperace ThümmelF. Kotleta (pseudonym)

Operace Thümmel je další akční jízda od Kotlety. Jako obvykle se kniha čte skoro sama a děj běží dopředu jako dobře namazaný stroj. Moc se mi líbil celý vesmír Legie, který Kotleta se Sněgoňovou vytvořili. A hle, přestože je to jenom část série je to skoro první kniha od Kotlety s dobrým a jenom mírně uspěchaným koncem. Jako obvykle jediná výtky ke Kotletovinám je nedostatečné budování světa a atmosféry, přece jenom akce má přednost. Ale to je spíš výtka ke směru jakým se Kotleta rozhodl vydat, jako autoru mu nic nechybí – je to prostě paráda. Musím močit pro tuto knihu.

11.12.2021


TrhlinaTrhlinaJozef Karika

Trhlina je zábavná kombinace mysteriózního (možná falešného?) dokumentu a thrilleru. Z hlediska zpracování se mi líbilo naprosto všechno, je to velmi zdlouhavá kniha, která s pomalostí šneka buduje atmosféru pro výbušné, bleskové, finále. Hromada reálných podkladů pomáhá budovat napětí a finální téměř Lovecraftovské rozpouštění osobnosti je dokonalé. Až si čtenář říká, co když ne tom Tríbeči doopravdy jenom něco pravdy?

To, co drží tohle dílko v rovině zábavných tří hvězd jsou hlavní hrdinové. Mám pocit, že u nich došlo k rozkladu psychiky ještě předtím něž o Tríbeči slyšeli. Všichni se tam chovají nějak nenormálně a už jenom vztah hlavního hrdiny s Miou je naprosto toxický hnus, kdy si vzájemně dělají naschvály a Igor s ní chodí snad jenom proto aby s ní nechodil nikdo jiný. Hlavní hrdina je všeobecně podivně vyšinutý připosránek, ale to má alespoň nějakou roli v příběhu. Zbytek party jsou jenom ploché karikatury osobností - šprt, chytrej sporťák a křehká sporťačka.

No jsem tak nějak opatrně zvědavý na Karikovy další knihy, ale jestli tam bude další Igor tak rychle prchám.

24.10.2021


Měsíční šachtaMěsíční šachtaMartin Lavay

Musím se přiznat že mě celá záhada Měsíční šachty trochu zklamala. Mluví se o ní celkem dost a je k ní spousta materiálu i v angličtině. Tak jsem si říkal co na této malé slovenské záhadné jeskyni je. No v po přečtení docela komplexního shrnutí od Lavaye musím konstatovat že to všechno zní jako vymyšlená chujovina.

O tom že spousta věcí na poli záhadologie je alternativní pravda (lež) asi nikdo nepochybuje, přesto je docela zábavné se do těchto vod občas potopit, nechat si mysl otevřenou a říct si, co kdyby. Bohužel u Měsíční šachty je to hodně obtížné. Celá záhada totiž pochází ze ztráceného deníku od českého kapitána, který emigroval do USA. Zachoval se jenom překlad do angličtiny, celý tenhle zápis je dlouhý jenom třicet stran a je to taková trochu snůška blábolů. Antonín Horák zkoumá tuhle záhadnou jeskyni nahý a pomazaný tukem a pak náhodně střílí do podivných gumových stěn tvaru půlměsíce co vydávají zelené jiskry. Nakonec odchází. To je tak ve shrnutí všechno, co deník obsahuje. No a tenhle žbrunť byl rozpitván a zanalyzován slovo po slově a, světě div se, nepodařilo se potvrdit absolutně nic co je v deníku psané.

Autorova práce je ale docela dobrá. Shrnul a zapsal co se dá a opravdu si nemyslím, že něco vynechal. Četlo se to docela dobře, takže moc nelituju nad ztraceným časem, ale určitě bych to nikomu nedoporučil. Záhada Měsíční šachty je jednou z nejnudnějších záhad o kterých jsem kdy četl.

28. května


Dopisy psané stoikemDopisy psané stoikemLucius Annaeus Seneca

Tak tohle budu trávit hodně dlouho.

Dopisy od Senecy jsou velmi zajímavým vhledem do filozofie stoicismu, který by měl být plně přenositelný do moderní doby. Jenže, když to porovnám s deníkem Marcuse Aurelia, tak musím říct že ta aplikovatelnost tady hodně chybí. Seneca nás hlavně kárá - teda kárá Lucila (a vůbec nechápu že mu ještě odpovídal) a říká co všechno moderní společnost dělá špatně a jak je dobrý návrat ke kořenům. Neslyšel jsem to někde? A tyhle ranty o tom že moderní knihy, jídlo a umění je špatné jsem jenom hodně těžce skousával. Taky jde poznat že si ty stoické myšlenky přivlastňuje jak se mu hodí - na jednom místě tě kárá že plýtváš časem svého života na jiné než filozofické knihy a na jiném místě tvrdí, že vůbec nezáleží na tom jak dlouho žijeme, žijeme-li čestně. Takových nesrovnalostí je tam trochu víc, takže Seneca mi chvilkama připadá jako stařík co na trávníku okřikuje omladinu.

Ale určitě si tady každý najde to svoje. Pro mě to byla diskuze o smrti, blízkých a i té moji. Seneca docela dobře argumentuje nad marností strachu z budoucna, špatné věci prostě přijdou, není třeba se jich bát, musíme na ně připravit. Tahle emociální připravenost je vlastně podstata stoicismu a taky je to důvod proč mě tahle filozofie zaujala. Měli bysme dokonale poznat naše emoce a pokusit je trochu regulovat, ať jsou v souladu s racionalitou.

Takže, určitě jde na tamhle dílku poznat, že je mu skoro dva tisíce let. Takže to chce trochu pochopení, ale Seneca má co říct i modernímu člověku.

13. června


EtikaEtikaBaruch de Spinoza

Etika od Spinozy není pro žádný ořezávátka. Benedikt se tady pokouší vysvětlit nejenom podstatu Boha, ale i podstatu celého vesmíru a jak tohle poznání využít v běžném životě. Používá k tomu systém důkazů používaný v geometrii, který je velmi logický a taky velmi nečtivý.

Ale když se do toho člověk opravdu ponoří tak objeví zlato a je mi naprosto jasný proč ho například miloval i Einstein, který prohlásil, že jestli Bůh existuje, je to Spinozův Bůh. Za jedno přečtení jsem pobral asi jenom tak deset procent celého díla, hlavně to že Bůh je vlastně všechno. Dle Spinozy jsou totiž Bůh a příroda zaměnitelné termíny. Všechno co chápeme pod pojmem příroda nebo vesmír je Bůh, jsme to my, náš pes, planeta Pluto i případné zelené potvůrky v Alfa Centauri – vše je propojené a vše je Bůh. A protože jsme částí celku tak jsme tím vším ovlivněni a podstata šťastného života je poznání těch vlivů a jejich odpoutání od emocí – afektů. Ano i Spinoza se přiznává, že vychází ze stoiků.

No, ale neberte to co jsem tu napsal jako nějaký důkaz, prostě si přečtěte Spinozu, on vám to vysvětlí (nebo co o to alespoň pokusí).

Ještě chci pochválit doslov od Pavla Bartoška. Je perfektně napsaný a dá spoustu věcí do perspektivy.

11. července


Šprti & frajeřiŠprti & frajeřiKristýna Sněgoňová

Šprti a frajeří, středoškolský muzikál, kde frajeří jsou dvoumetrové slizké potvory a šprti jsou parazitické svině.

Třetí díl Legie si udržuje docela vysokou kvalitu. Příběh je zajímavý a postavy žijí svým životem v tomhle se mi zdá Sněgonová lepší – postavy se (v rámci pulpové akční vražďárny) chovají docela přirozeně. Ale, akční části jsou docela nepřehledné a chybí jím Kotletovské hektolitry krve. Nicméně, jako celek to je pěkné tříhvězdičkové odpočinkové čtení a docela se mi libí kam se oba autoři vydali.

Jedinou výtku mám ke zmrdovy Lyodovi, někteří lidé si nezaslouží druhé, třetí ani čtvrté šance. Kapitán Moravec pořád básní o záchraně všech lidí, ale vůbec neřeší že pokaždé když pomáhá Lyodovi tak u toho ohrožuje zbytek svojí posádky. A celá ta linka, že Lyod to dělá jenom aby přežil taky není dost věrohodná.

11.12.2021


Největší záhady české historieNejvětší záhady české historieJaroslav V. Mareš

Jak tady tak koukám na hodnocení, tak vidím že největší výtky mají čtenáři k UFOlogickým kapitolám a duchařinám. Ale pro mě je tohle je zase skoro nejzajímavější část. Je pěkné se dočíst toho že i u nás máme podivná pozorování úkazů na obloze v druhé půlce dvacátého století, kdy probíhal boom v UFO pozorování v USA. Taky je k popukáním, jak se komunistický režim snažil bojovat s poltergeistem – “takhle strašit může leda tak v Americe, ne v socialistickém Československu”.

Takže za mě můžu jenom doporučit. Autor prozkoumal a okomentoval třináct různých záhad od požáru národního divadla až po agresivní bludičky z Křemelné. A každá jednotlivá záhada je zajímavá a některé si zaslouží další rozbor a četbu.

25. června


Don Quijote I, IIDon Quijote I, IIMiguel de Cervantes y Saavedra

Don Quijote je nestárnoucí klasika. Je to vlastně skoro pět set let stará parodie na rytířské romány, která zůstává pořád zábavná a svižná. Všechno je to podkresleno pozadím příběhu o šíleném snílkovi a jeho sluhovi. Nechybí ani fekální humor nebo vzájemné zvracení z úst do úst. Ale hlavně tahle dvojka bláznů je jenom takové pozadí a hlavní síla knihy je jeho zajímavých vedlejších postavách. První díl Dona Quijota je spíše taková sbírka krátkých příběhů, která se čte sama a na jeden zátah.

Druhý díl Dona Quijota je trochu jiný od prvního. Vyšel až po cca deseti letech a jenom proto že jiný autor napsal druhý díl dřív. To Miguele Cervanta rozčílilo natolik že během jednoho roku sepsal pokračování a Dona Quijota pro jistotu na konci zabil. Pochroumaná autorova čest se tak trochu prolíná druhým dílem, hlavně na konci, kde autor vysvětluje proč je jeho dílo lepší než ta neúctyhodná napodobenina. Nicméně deset let autorovi hodně pomohlo a celé kniha je teď o dost více ucelenější a soustředí se doopravdy na Dona Quijota jeho zbrojíře Sancho Panza. Zatímco v prvním díle to byla tahle dvojka spíše humorné pozadí, tady jsou prokresleny do hloubky. Sancho si koneckonců i okusí tu ostrovní vládu, po které touží už od prvního dílů. Jedinou výtku, kterou mám je k postavám vévoda a vévodkyně. Jsou zde zjevně jenom proto aby iniciovaly hromadu epizod, ze kterých vyjde Don Quijote jako hlupák pro jejich pobavení. Je trochu divné že v knize s tak živými a prokreslenými osobnostmi tady máme dvě postavy, které nemají ani jména ani charakter. Ale to je jenom malý šrám na kráse téhle klasiky.

24.10.2021


Zločin jak ho pamatujuZločin jak ho pamatujuJosef Klíma

K téhle knížce jsem se dostal díky podcastu “České podsvětí”, který vřele doporučuji. Je to přehled kriminality od divokých devadesátek až po “moderní” případy po přelomu milénia. Je to takový dokument o tom, jak se kriminalita přeměnila od stripbarů, vražd na objednávku a milionů v igelitkách až po krácení daní, lobbistiku a miliony ve krabicích od vína. Po svrhnutí režimu Česko proběhlo takovou rychlou kriminální mikroevolucí a Klíma u toho všeho byl. Bohužel v tom je i problém, je to jenom přehled a každé jednotlivé jméno v něm by si zasloužilo vlastní knihu. Jako celek to potom působí nepřehledně a hodně uspěchaně. Pro zájemce teda doporučuju hlavně ten podcast.

21.11.2021