simviki
komentáře u knih
Jediný skutečný král
Soman Chainani
Jak už jsem psala u minulých dílů, dokonalá série. Má svého Brumbála nebo Gandalfa, své zástupce( malé, ne příliš silné , ideálně děti školou povinné, že ) dobra , ale i zla. A má i svůj šťastný konec.. Bohužel po mnoha obětech, protože ..život není fér, Harry Pottere
Vzhůru za slávou
Soman Chainani
já si nemůžu pomoci, ae tahle série mi připadá minimálně stejně dobrá jako tolik oslavovaný HP. Je tam napětí, romantika, kouzla, zlo bojuje s dobrem a bohužel se musíme rozloučit s různými oblíbenými postavami. Autor se v tomto díle zamýšlí nad tím, co je pravda a co lež, neboť si to lze vykládat různými způsoby. Musím honem sehnat další díl...prostě mě to opět uchvátilo ( první tři díly jsem si dokonce koupila kdysi domů), a to dávno nejsem již cílová skupina čtenářů ( ovšem proč by nemohly milovat fantasy i dámy středního věku , že ? :-))
Neumělcům života
Marek Vácha
Opět nádherné čtení, které k vám promlouvá civilními laskavými slovy a úžasnými obraty a metaforami,- ale jakoby přímo z nebe.
citát:" Hledáme Boží vůli, sedíme, čekáme , modlíme se, snažíme být otevření a připraveni. Snažíme se být v tichu a modlíme se ještě více, ale zdá se , že nikdo neklepe ani tiše ani hlasitě a všechny cesty jsou ve tmě..
Věřím, že Bůh požehná mé rozhodnutí a moji školu, ať už bude jakákoli. S tím, že odpovědnost za její výběr padá na mě, nikoliv na něj, se vším dobrým i se všim zlým, co toto rozhodnutí může přinést, takže učiním rozhodnutí a ponesu za ně zodpovědnost....
Život přede mnou leží jako široká pláň a jedna cesta znamená vzdát se všech ostatních cest. Blázen, kdo se před planinou posadí a nevydá se na cestu, kdo s naloženými vozy a připravenou karavanou čeká a modlí se, neboť bude čekat celý život a ze strachu, aby neudělal chybu, se za celý život nepohne vpřed...
Modlitba argentinských nocí
Marek Vácha
Jedním slovem prostě úžasné. Nepodbízivé nenásilné předávání evangelia, kterým se prolíná líčení vlastních zážitků a přírody.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Morštajnová v mužském těle, slyšela jsem o tomto autorovi. Vypráví skvěle, ale určitě bych je odlišila, i kdybych neviděla obálku knihy.Má jiný styl vyprávění. Je to moje první od něj. Líbila se mi, jen to duchaření mi tam úplně nesedlo, přičemž je to samozřejmě červená nit, která jednotlivé dějinné vrstvy spojuje až ke konečnému rozzuzlení. Spíš si to budu muset přečíst ještě jednou a pořádně si to vychutnat. :-) A určitě zkusím i jeho další knížky.
Válka vzpomínek
Guillaume Musso
Knihy tohoto autora mám moc ráda, našla jsem je podle recenzí na DK, ale zrovna tato mě příliš neoslovila, určitě napsal lepší. Nápad s fotoaparátem je skvělý ( dokonce reálný ne vymyšlený), ale mohl ho rozvinout trochu jinak, proto tentokrát jen tři hvězdy.
Tajemství letního odpoledne
Kate Morton
Knihy Kate Mortonové mi připomínají detektivní hry . Na začátku je hned jasně zmíněný zločin, neštěstí nebo něco, k čemuž musíme pomocí různých indícií najít rozzuzlení. Jak už tu bylo zmíněno, její knihy je třeba vychutnávat jako delikatesy, jen občas, aby se nám nepřejedly, protože navzdory tomu, že to jsou delikatesy, mají v mnohém podobnou chuť.
Většinou stejně jako u Agathy Christie nemáme šanci sami něco vypátrat, protože příběhy z minulosti jsou natolik složitými labyrinty, že v nich zákonitě musíme zabloudit a ani náhodou nás nenapadnou možné rodinné vazby. Oproti brilantní autorce detektivek, Kate Mortonová vypráví mnohem romantičtější příběh, který mohl dopadnout krásně, ale nedopadl protože do něj vstoupila náhoda, ať už v podobě knihy, dopisu, fotky písně, pohádky, samozřejmě i s dalšími souvislosti. A ten příběh samotný je vždy plný vášně i nenávisti, romantický i smutný a je o vztazích mezi lidmi.
Ať už jsou její romány jakkoliv nepravděpodobné, vždycky si mě získají a donutí mě nad nimi přemýšlet. Ten dnešní třeba o tom, že mnohdy žijeme ve vězení svých špatných představ, které nás přesvědčí, že ten nebo ta nás nemají rádi, že něco se událo trochu jinak , nebo naopak že my jsme tím středobodem světa kolem kterého se točí všechno okolo. Nemusíme se bránit fantazii, vždyť snít je krásné a kdo si umí vytvořit vlastní svět, má to k životu jako bonus navíc..ale vždy je třeba zůstat jednou nohou v realitě. Možná i vy nebo já jsem si něco ve svém životě vyložila špatně, a tak jsem naprosto změnila svou dráhu, kdo ví..ale obávám se, že tohle už v žádné knize nenajdu..
Prašina
Vojtěch Matocha
Něco mezi Foglarem, Bězinou a švédskou detektivkou. Místy dost strašidelné, místy i brutální, neuvěřitelné, ale báječné. Myslím, že tohle může mládež oslovit
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Od pana Hájíčka po jeho brilantním Selském baroku bychom čekali více. Více historie, dobrodružství, starých tajemství. Namísto toho nám servíruje pomalu odkvétající ženu těsně po rozvodu zmateně tápající na kruhovém objezdu života, kterou výpadovku zvolit. Navíc rodiče dospěli k bodu, kdy je třeba, aby jim děti vrátily jejich péči, což mnohdy nelze z nerůznějších důvodů sloučit. Otec v padesátých letech prožil něco, o co se s ní nepodělil a ona se snaží to vypátrat. Provázíme ji půl roku na jejích cestách mezi Prahou a Českým Krumlovem, na jejím útěku před sebou samou i lidmi okolo, spolu s ní se snažíme najít odpovědi a klíče k dávno zasutým příběhům. Když ji pak po několika projetých kolečkách opustíme, cítíme se tak trochu podvedeni, že tam nebylo víc akce , že se vlastně moc neposunula. Jenže není to právě tak s námi ? O co víc akčních scén a dobrodružství se natěsná do jednoho roku našeho obyčejného života.. ? A kolik stejných přešlapů jako Marie uděláme, než se dostaneme o kousek dál? A kolik starých tajemství se nám podaří rozluštit ? Zpravidla málokdy najdeme odpovědi na všechny své otázky a tak je hledáme stejně jako zde mezi řádky a v náznacích..
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Hluboký a silný příběh. Říkala jsem si, jak obdivuji hlavní hrdinku, čím vším musela projít a nevzdat to, a přitom mě napadlo, že takových bylo v té době hodně, akorát o nich nikdo nepsal. Tak třeba babička mého manžela, od 14 pracovala u Bati a byla za to vděčná, protože u sedláka by se na dřela mnohem víc. Ale k sedlákovi se nakonec dostala stejně. Každý ten lidský život je na knihu. Tak buďme my ženy vděčné za Heřmánkové údolí a snažme se z něj čerpat v těžkých dobách sílu jako měla Anička.
Dům u jezera
Kate Morton
Knize nechybí nic z toho, o čem my ženy tak rády čteme. Zakázaná láska, dětsví, mateřství a hlavně tajemství. Jako v každé knížce K. Morton. Jsou tak trochu jako podle předlohy ty její knížky. Stará žena se musí vracet svým dlouhým životem zpátky, znovu konfrotovat některé postavy a prožít zas nějaké chvíle, aby nám, potažmo další osobě v knize, odkryla tajmeství, které bylo až dosud neobjeveno. To však neubírá jejím knihám na chytlavosti, oblíbenosti, schopnosti sdělit zajímavý příběh..a proto jí čtu ráda. Dům u jezera není jiný. Navíc tu nacházíme přesah v podobě líčení 1 světové války, Stejně jako Remarque popisuje nadšené mladíky, co rovnou z lavic utíkali bojovat, netuše že je čeká cesta peklem, a i pokud se jim podaří nějakým zázrakem z něho vyváznout, už nikdy nic nebude jako dřív.
Noc v Central Parku
Guillaume Musso
Zpočátku jsem si říkala, že autor přeladil na drsnější styl, ale tím líp.. Má to napětí, je to nečekaně akční i psychologické.. Postupně mi ale začalo docházet, že už tam těch slepých uliček při pátrání je tolik, že se z nich nelze vymotat. !Spoiler! Nevyčítám mu ten závěr, protože kniha byla od začátku psána promyšleně s tímto záměrem, ani mu nevyčítám, že nás vodil za nos, i to si očividně naplánoval :-). Akorát, že mi to vysvětlení, subjektivně vzato, trochu připomíná takovéto alibistické - a pak jsem se probudil...
Dům v plamenech
Bonnie Kistler
Tak tohle je hodně zvláštní kniha. Ze začátku trochu rozvláčná. Rozjíždí se několik vláken příběhu a čtenář má tendenci držet se jen toho hlavního, nejsilnějšího, ostatní přeskakovat. Nedělejte to prosím, protože ke konci se v překvapivém závěru všechna vlákna spletou dohromady. Je to neobvyklý psychologický a detektivní román také o tom, co všichni již stokrát zažili, že hranice pravdy a lži je velice tenká a že pod " svícnem bývá největší tma" .
Schovej mě v dešti
Jojo Moyes
Tuhle autorku mám prostě ráda. Kniha mi přišla trochu jiná, než ty, které jsem četla předtím. Ne nevyzrálá, spíš trochu moc hořká. Až moc smutných a nevyřešených rodinných vztahů. Proměna děsivého domu obestavěného navíc řadou zákazů a nařízení v něco docela milého, tak jak to prožívala Sabine, mi připomněla olíbenou klasiku Janu Eyrovou. I tady se o tu proměnu zasloužila láska, je jedno jestli k rodičům, prarodičům, či k partnerovi.. To je podle mě hlavním poselstvím knihy, že s láskou a city můžeme i ty škaredé a zpočátku nepřijtelné věci vidět jinak a najít i dávno ztracenou cestu k těm, které jsme opustili.
V hnízdě kolibříka
Ana M.
Kniha má vysoké ambice stát se románem z červené knihovny. Bohužel mi spíše připadá, že je to velmi dobrý manuál k různým sexuálním pomůckám. Někdy bych skoro řekla: reklama na sex shop. Nemůžu upřít, že dějovou linku to má, nicméně dialogy se moc nepovedly. Na jednu stranu mluví postavy šroubovaně a spisovně, na druhou stranu neskutečně vulgárně a sprostě, což dohromady dává těžko uvěřitelný mišmaš. Hlavní aktérka je sama o sobě zvláštní a sebestředná ženská, takže jsem s ní nijak zvlášť nesoucítila, když jednou nebylo něco podle ní..ale to už by byl spojler. Jednu hvězdu dávám za sympatii s politickými názory, ovšem tady to vyznělo jak placená politická agitka, v příběhu to působilo násilně a nepřirozeně.
To chce psa
Spencer Quinn (p)
Nápad na detektivku vyprávěnou očima psa je jistě zajímavý, nicméně to trochu skřípe. Když pominu podezřelou souhru náhod, čtenář se v tom psím vyprávění těžko orientuje. Naopak se sezkáme ale s vtipnými glosami a pohledem na nás lidi i věci okolo z jiného úhlu
Poslední dívka
Riley Sager (p)
Zajímavá napínavá knížka ,přinejmenším od druhé půlky. Autor nás vodí slepými uličkami a předhazuje nám rádoby důkazy a falešná podezření. Nejsem psycholog tak nemohu posoudit, zda se hrdinka chovala reálně, ale sympatická mi rozhodně nebyla. Nicméně to neznamená, že jsem se to nesnažila rozlousknout. Konec přichází jako rychlý sled nečekaných klíčových událostí navazujících na sebe, jak už to u podobných knížek bývá, Pokud byste si totiž našli čas a na chvíli vydechli, museli byste v téhle fázi na to přijít, zas tak moc postav tam není..
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Knížka, ketrá prostě musí chytit za srdce.
Když jsem jako malá četla Chaloupku strýčka Toma, říkala jsem si : „ještě , že ta doba je pryč.“ Když jsem pak četla a sledovala Sever a Jih, byla to zas jen daleká minulost. Tahle knížka, jak někteří již poznamenali, není z doby až tak dávné a opět vyznívá dost děsivě a varovně. Nejhorší na tom ale je, že když se teď podíváte na zprávy, zase se to "v Americe mydlí". Opravdu nás asi historie nikdy nepoučí. Opravdu si myslíme, že se pořád musíme kastovat ? Podle majetku, víry, postavení, barvy pleti ?
Jedna želva za druhou
John Green
Knížky od J. Greena jsou většinou smutné. Mají však spoustu hlubokých myšlenek. Tahle je navíc hodně zvláštní díky detektivní zápletce a handicapu hlavní postavy. Ve
skutečnosti vak autor nepíše detektivku ani psychologický rozbor, píše o křehkosti a neuchopitelnosti mládí, o drsném světě dospělých, do kterého musí sotva odrostlá děcka vstoupit ačkoliv na to nejsou vůbec připravena. O světě, kde už svou hlavní roli hrají peníze, konexe a moc. Otázka zní , lze se na to připravit? a byli jsme na to připraveni my ? A pak je to o tom, že člověk musí bojovat a nikdy to nevzdat se svými velkými i malými démony..protože naděje umírá poslední. Strašlivé líčení o invazi mikrobů jsem však musela přeskakovat, takže 2 hvězdy dolů.
Žádost o přátelství
Laura Marshall
Většina z nás chodila na střední školu a většina se setkala buď na vlastní kůži nebo jako svědek s kastováním podle oblíbenosti. Naštěstí tu snad ještě stále nemáme (?) ty divoké praktiky jako v Americe nebo v Anglii, nicméně vývoj nezastavíme. Stále častěji se mezi svými vrstevníky setkávám s názorem, pod který se taky podepíšu, že : " na mládí na střední radši nevzpomínám". Není těžké pochopit proč, Proto mi to nepřipadá jako slátanina. I když už to bylo hodně dávno, jsou věci které si sebou člověk nese celý život. Je možné, že to přesáhne všechny hranice, rozpoutá tajnou nenávist, touhu po pomstě.
POZOR SPOILER : Pokud na konci budete vrtět hlavou, že je přitažené za vlasy, aby šestnáctiletí jen tak prostě zabíjeli, vyvedu vás z omylu. Před několika lety otřásla jedním městem na Vysočině podobná příhoda. Parta mladíků se prostě potřebovala najednou zbavit jedné kamarádky a udělala to velmi brutálním způsobem. Nemohla jsem při čtení téhle knížky na to nevzpomenout a mimoděk se neotřást. Je přece zajímavé číst si thrillery doma v obýváku a říkat si, ten autor to zajímavě vymyslel, nebo jo, to se ale stalo někde za oceánem. Mnohem horší je přiznat si, že se něco podobného děje tady kolem nás.