simviki komentáře u knih

Kniha je hodně silná a hodně drsná, já na něco takového moc žaludek nemám, takže tento druh četby přímo nevyhledávám. Zvlášť , když si člověk uvědomí, že je to kniha autobiografická, že se něco takového pořád může dít vedle nás z nařízení nebo tichým souhlasem vládnoucích činitelů , kterým vládnoucí činitelé jiné země jezdí poklonkovat a klepat po rameni..Tak nevím, zda se víc červenám studem z vulgarismů a nechutných praktik otevřeně zde popisovaných, nebo studem z toho, že může normální člověk dát něčemu takovému / někomu takovému "svůj hlas"...Myslím, že spíš z toho druhého důvodu, protože nechápu, že nejsme schopni se poučit z historie ani z toho , co se děje vedle nás.

1 22.02.2018

Tahle knížka vás určitě naprosto dostane pokud :
1) milujete, tak jako já, Shakespeara
2) fandíte romantice a milostným zápletkám
3) rádi, alespoň v knížkách, cestujete po různých cizích městech. Jestliže jste po přečtení Inferna zatoužili navštívit Florencii, zaručeně tentokrát začnete hledat cestovku, s níž se dopravíte do Sieny
4) dokážete na knihách ocenit vypravěčský jazyk autora, švih a spád, stejně jako napínavé, místy až akční scény
5) líbí se vám příběhy vyprávěné ve více časových rovinách
6) máte rádi tajemno, hádanky, pentagramy a indicie, kterými se necháte vést
7) tuctový předvídatelný románek není váš šálek kávy. Mnohem raději máte, když se to celé zamotá a nakonec zjistíte, že vše bylo jinak, než jak se tvářilo na začátku.
8) umíte přimhouřit jedno oko, nad neuvěřitelností a přetažeností některých scén
Zkrátka a dobře , je to takový Dan Brown v ženské mnohem romantičtější verzi a mě si úplně získala.

3 14.02.2018

No já bych to řekla slovy jednoho dobrého přítele ( používá to v souvislosti s událostmi, jídlem, věcmi..): uspokojí, ale nenadchne. Pro dospělé je příliš dětská, pro některé děti je zas docela málo akční, kromě posledního dílu Tajemství klíčů. Psáno je to ale milým, nekomplikovaným jazykem, takže se určitě líbit bude.

1 14.02.2018

Tak já nevím, ale mě ta kniha nezaujala, hlavně díky svému obsahu. Příběh je vyprávěn poutavě - v současnosti a taky pohledem do minulosti ve dvou vzájemně se prolínajících rovinách.Bohužel mi to vtipné nepřijde, spíš smutné až zoufalé. A taky mě vždy dokáže rozzuřit, když čtu o chytré vysokoškolačce,která naletí prvnímu troubovi, co jí zasvětí do tajů milování. Posléze zjišťuje, že jde o bezcharakterního hospodského povaleče, notorického flákače, lháře a sukničkáře. Hrdinka pak zpravidla trpí kvůli svým dětem, potácí se někde nad propastí, žije z ruky do huby a ještě doplácí na dluhy svého drahého... Neříkám, že se to neděje, ale ptám se proč ? Copak je ženská kus hadru o kterou si každý otře nohy? Copak nemá kus sebeúcty nebo nějaký žebříček hodnot ? Nezlobte se ale tohle neberu. jedna písnička říká : "jaký si to uděláš, takový to máš! a jiné známé přísloví: " každý je si svého štěstí strůjcem".... a to znamená, že mlčky trpět a obětovat se není žádné řešení.. No jistě , když přijde prozření, že celý vztah byl jen nepodařená fraška, je záhodno tleskat, ale v 50 ? Není to trochu pozdě ???

1 30.01.2018

Na úvod bych chtěla předeslat, že miluji renesanci a funkcionalismus se mi vůbec nelíbí, přesto už mám rezervovanou prohlídku ve vile Tugendhat :-)
Dům je popsán kouzelně a barvitě. Nelze číst tuto knihu a nezatoužit se tam podívat, byť tuším, že budu zklamaná..Vždyť jako studentka jsem kolem mnohokrát prošla a nikdy mi nepřišlo na mysl, že by to byl až takový div..
Na jednu stranu jde jen o obyčejný příběh jedné židovské rodiny, která měla více štěstí než jiní, samozřejmě s nezbytnými historickými kulisami ať už válečné hrozby, fašistické vlády nebo komunistických represí, na druhou stranu je to poutavě vyprávěná kniha plná citů, emocí i lidské nenávisti. Pokud čteme román, nemůžeme ho brát jako historický dokument, a proto mi to nepřipadá jako zneužití rodiny Tugendhat. Stejně jako mě nepobuřuje, když čtu A. Dumase a jeho Tři mušketýry.
A na závěr jedno malé upozornění. .Doporučila jsem v knihovně tuto knihu jedné starší paní, milovnici architektury. Když mi ji vracela, jen zakroutila hlavou, nad mým dychtivým dotazem, jak se jí to líbilo. „ Ale děvečko zlatá, cos mi to dala, vždyť tam byl lautr samej sex.“:-)

3 18.01.2018

Ze začátku jsem měla pocit , že jde o nějakou nudnou rodinou ságu, ale postupně, jak děti vyrůstají , děj se rozbíhá čím dál rychleji a začne se zaplétat do překvapivých kliček a uzlů. Výsledkem je nádherný, i když děsivý příběh velké lásky, zoufalství i falešného sebeobětování. Nic nám není naservírovano syrově a drsně na talíři přímo před nos, ale autorka nás promyšlenými náznaky a kroky vede k pravdě. Při čtení románu jsem si vzpomněla na knihu Jak namalovat ptáčka, Chatrč nebo Malé ženy,
i když tyhle hrdinky se jim zdaleka nepodobají.

3 16.01.2018

Přečetli jsme se synem v rámci prvního čtení. Věty jsou jednoduché, písmo větší. Příběh dokáže zaujmout. Vždyť kdo z dětí někdy netoužil nemuset psát úkoly a místo toho třeba kopat s míčem? A představte si, že kouzelná aktovka vám to splní. Večer do ní vložíte sešit a ráno máte vypracovanou úlohu vaším písmem a bez chyb ! Že to není možné ? Nevěříte ? Tak se přijďte přesvědčit s dětmi do knihovny

16.01.2018

Tak nevím, jestli mám ten pocit jen já, ale celé mi to připadá tak nějak přitažené za vlasy. Nikdy mi nevadilo množství postav, orientovala jsem se mezi nimi v pohodě, ale tenhle příběh mě nějak zvlášť neoslovil. a to patří Moriarty mezi mé oblíbené autorky. No nevadí, zkusíme další :-)

16.01.2018

Ransomeovky jsou knížky mého mládí, milovala jsem je a četla pořád dokola. Konečně přišel čas, kdy je můžu předčitat svému synovi ( který mi připomíná malého Rogera), tak jak jsem o tom jako malá snila. Dalším splněným snem je zkusit si plachtění na vlastní kůži- pojmy jako kosatka, ráhno, kormidlo, křižovat už nezůstaly jen na papíře, ale dostaly zcela konkrétní podobu, tvar, chuť. Sice na Orlíku, nebo na Lipně, což se s Conistonským jezerem nedá srovnávat, ale i tak -je to nádhera, vážně, zkuste si to taky, jestli můžete. A jestli ne, tak se nechte pohltit příběhy Vlaštovek a Amazonek a nebudete litovat...

Nádherná kniha nejen pro starší děti, ale pro kohokoliv, kdo chce číst, vstřebávat, vnímat, naslouchat stromům, trávě a celému světu kolem sebe. Někteří ji přirovnávají k Hobitovi, ale ve mně spíše vyvolává knížky Letopisy Narnie C.S. Lewise . Dobrodružný nádherně napsaný příběh na první pohled, s hlubokým a varujícím poselstvím při pozornějším čtení. Ale i děti, které to čtou jen prvplánově pro pobavení a adrenalin nepřijdou zkrátka, dozví se mnoho životních mouder, setkají se tváří v tvář zradě, ale i přátelství, které neváhá obětovat život pro druhé, dokonce je pohladí i první dětská láska...

5 28.10.2017

Knihu jsem se pokoušela číst synovi před spaním, nicméně jsem mu ji nedočetla. Pohádky neoslovily ani mě ani jeho. Jsou to spíše strašidelné příběhy, místy až dost děsivé..

05.10.2017

Krásná , hluboká a smutná kniha. Napadlo mě, že ta by se přesně hodila pro loňskou čtenářskou výzvu - o přátelství.
Protože tady je přesně to hluboké přátelství ukázáno a vše, co to obnáší, včetně toho, co je asi pro přátele nejtěžší.
Okamžitě jsem si přitom vzpomněla na jinou úspěšnou knihu Vyhoďte ho z kola ven, nebo-li film Přelet nad kukaččím hnízdem. Jako povinná četba určitě pro dnešní maturanty skvělá volba. Nepříliš dlouhá povídka, nebudou se nudit, a ještě jim možná i leccos zanechá v srdci.

9 27.09.2017

Autorka mě opět chytila svým neotřelým příběhem. Přestože už dávno nejsem ve věku hlavních hrdinů, dokázala jsem se s nimi celkem ztotožnit, protože jsem taky v mládí jezdila na různé takové akce ( i když k detailně naplánovaným larpům to mělo hodně daleko).
Příběh má švih, spád a zápletka s prokletím krásně pasuje do děje.
Spoiler :
Na chvíli člověk dokonce podlehne atmosféře strachu a začne váhat, zda skutečně neexistují nějaké věci mezi nebem a zemí. Jenže pak si musí všimnout, že vše do sebe zapadá až tak nějak moc uměle a nepřirozeně. Takže už v půlce začneme tušit, že všechno bude asi jinak. Navíc jsem jako první četla knihu Erebos, kde je nádherně popsaná manipulace s lidmi. V této knize jde autorka ještě dál, ukazuje, jak hluboko dokáže člověk klesnout, když se dostane na pokraj svých sil a cítí se bezprostředně ohrožen. Možná zde hraje určitou úlohu, i když asi ne stěžejní, mladý věk, v němž se lidé nechají rychleji strhnout a ovlivnit..
A taky to, jak to vše dokáže navíc umocnit tzv. „ davové šílenství “ , že jednám tak, jako ostatní , tudíž to není až tak nenormální a nemorální..
..Někde jsem četla, že od toho, abychom se stali zvířaty, nás dělí jen tři jídla…
Dočteme se v knize, a možná to do určité míry vysvětluje ( vysvětluje- ne omlouvá !) hrůzy, které se masově děly za války i po válce , nebo jiné strašné věci, které se někde dějí dodnes.
A pro nás, kdo máme pocit, že musíme v každé knize hledat i nějaké poselství, to naléhavé upozornění mezi řádky přímo bije od očí : Nikdy nesmíme zapomenout, kdo doopravdy jsme a jaké máme hodnoty!

8 27.09.2017

Tohle je vážně zvláštní knížka. Prvoplánově se tváří jako klasické šestákové love story, ale je v ní mnohem víc. Když jsem ji zavírala před spaním ( a že to bylo těžké, protože se od ní nedalo odtrhnout) měla jsem pocit, že mi přímo vibruje v ruce, jen jen vybuchnout. Tak moc je nabitá city a emocemi. A část se jich přenese při čtení i do vás. Bonusem ( a vážně úžasným bonusem) navíc jsou texty písní ( což je mi blízké, protože sama taky tu a tam něco napíšu) a hlavně písničky, které si můžete poslechnout. Takže tohle je vlastně taková 3D knížka :-)
Jen si nejsem jistá, jestli študák ve dvaceti ( a to nechci naši mládež nijak shazovat, ale vidím to kolem sebe) je schopen tak hlubokých úvah, myšlenek , zodpovědnosti a jednání. To mi přišlo trochu nepravděpodobné..

4 30.08.2017

"..tehdy brala budoucnost jako dlouhý švédský stůl plný exotických jídel, která čekají až si z nich vybrere. Tuhle kariéru nebo tamtu kariéru. Tohohle kluka nebo tamtoho. Manželství a děti ? Možná později- třeba jako dezert. Nevšimla si, že se talíře začaly sklízet tak brzy."

Některé citáty jsou prostě nádherné. Jinak mě ale tato kniha ze všech od L. Moraiarty zasáhla asi nejméně. Příběh trochu utahaný, trochu " americký", nebo teda australský :-) jak chcete, na naše malé středoevropské poměry poněkud vzdálený, i když v některém jednání postav samozřejmě můžete najít sebe i své známé.
A taky se dozvíte, co je to polyamorie :-) i když ,nevěděla jsem to do teďka , a taky jsem přežila :-)

3 28.02.2017

citát z knihy :„Nevím, jak ve vašem případě, ale na začátku mého života se v mém vesmíru vyskytovaly dva druhy lidí: jedni, které jsem zbožňovala, a druzí, které jsem nenáviděla. Moji nejlepší přátelé a moji nejhorší nepřátelé.Ti, kterým jsem připravená dát všechno, a ti, na které zvysoka kašlu. Pak člověk vyroste. Zjistí, že mezi černou a bílou se objevila šedá. Potkáte lidi, kteří nejsou opravdovými přáteli, ale které máte trochu rádi, a taky takové, které máte za své blízké a oni vám nepřestávají vrážet kudlu do zad. Nemyslím si, že objev takové nuance by znamenal, že to vzdávám nebo že bych si nestála za svým. Je to jen jiný způsob náhledu na život…“

Podobných úžasných úvah, které nás nutí jít víc do hloubky při čtení na první pohled klasické oddechové knihy, je v této knížce vícero. Člověk se při nich zamýšlí nad vlastním pohledem na věc a tak trochu přejímá i ten , který nám nabízí autor. Vůbec si nemyslím, že by to byly nějaké sentimentálnosti. Autor celkem dobře vystihl ženskou duši ( jak se to chlapovi povedlo?), a třebaže na takovou dívku, jaká je ta ústřední hrdinka, nenarazíte na každém kroku, určitě vám bude sympatická a budete jí rozumět ( možná jste na ní občas koukali v mládí do zrcadla, ani jste si to neuvědomili), stejně jako jejím kamarádkám a ostatním aktérům příběhům. Zápletka je trošku „ profláklá“ a tím pádem předvídatelná, proto jedna hvězda dolů, nicméně autorova svižnost a vtipnost mě okouzlila natolik, že jdu hledat nějakou jeho další knihu.

3 25.01.2017

Knihu jsem začala číst díky jednomu doporučení zde na DK. A musím říci, že jsem se opět nezklamala. Když odhlédneme od poněkud neuvěřitelných náhod (ale celý náš život je vlastně plný náhod, ne ?), nedá se jí prakticky nic vytknout. Má to dobře vymyšlený počáteční impuls, který odstartuje řadu událostí, které nás stále znovu a znovu překvapují. Autor si s námi pohrává a posílá nás jako laboratorní myšky do slepých uliček labyrintu, aby nám po chvíli dal další nápovědu, kam se vydat dál. Správně dávkuje napětí a romantiku. Ačkoliv jsou tyto dvě knížky dosti rozdílné, při čtení Anděla jsem si vzpomněla na Dívku v pavoučí síti. Konec je na můj vkus trošku moc rychlý, ale vzhledem k tomu, že jsem od půlky už nemohla román odložit, můžu být autorovi vděčná, jinak bych nespala ani ty 4 hodiny.:-)

3 20.01.2017

Škola dobra a zla – všechny tři díly .
Co k tomu napsat ? jedním slovem dokonalé. Člověk by nevěřil, že lze vymyslet ještě něco o čarodějnicích, skřítcích a vílách, o princeznách a princích- a přece je tu něco nového a má to vtip i hluboký příběh. Řekla bych, že svým způsobem je to velmi dobrý psychologický román.
Jedná se o výuku na čarodějnické škole a obligátní „ trojici hrdinů “, kteří, jak jinak, musí bojovat proti zlu. Přestože tenhle popis zavání Harry Potterem, troufám si říci, že krom školy a kouzel s ním tyto knihy mnoho podobného nemají. Příběh se dává trochu jiným směrem, postavy jsou hodně propracované, autor se vydává na dalekou pouť do lidské duše plné radostí, smutků a emocí. Tohle není jen prvoplánově báječná fantasy, tahle série vám může i hodně říci o skutečném životě , o lidech kolem vás a jejich nejniternějších pocitech.
A na závěr – nenechte se odradit ,sice nádherně, leč lehce infantilně, ilustrovanou obálkou. Opravdu to není jen pro děti školou povinné.

3 09.01.2017

Můj komentář k této knize bude trochu rozporuplný. Tak za prvé 5 hvězd si zaslouží všechny díly kvůli neobyčejnému barvitému stylu , květnatým metaforám a romantickým přirovnáním, jaké autorka naprosto nenásilně a přirozeně vkládá do knihy. Tleskám a smekám,s takovým krásným vypravěčským jazykem jsem se ještě nesetkala Samotný příběh je taky vystavěný pěkně, nicméně zde už můžeme vysledovat jistou podobnost s jinými knihami tohoto žánru. Jenže, co pořád mají ti autoři psát? Hrdinku se mi, při veškeré snaze, nepodařilo pochopit- teď mluvím o jejích citech k dvěma mužům. Opět nic nového, trochu mi chvilkami připomínala ufňukanou budoucí princezničku od K. Cass. Je pravda, že autorka jí to s její láskou a její „ schopností“ (nebo „ prokletím “… ?), vůbec neulehčuje, ale po tom , co prožila, a co se děje kolem, by se mohla trochu snažit..

2 20.12.2016

O úterních ženách už jsem psala. Fandím jim a mám je ráda. V téhle knize se navíc všechno rozběhne rychleji a najdete tam i napětí, dobrodružství a ..šťastný konec.

12.12.2016