Safra. I když jsem věděla jak to skončí pořád jsem tak nějak klukům držela palce.
Pan Šulc to napsal totiž opravdu skvěle. Bylo to poutavé, čtivé a napínavé.
S čistým svědomím bych ji doporučila naprosto všem.
Když neobohatí vaše srdce, tak rozhodně obohatí aspoň vaší hlavu :)
Výjimečná kniha.
Zůstane dlouho v mé mysli i srdci.
Nejlepší kniha z období druhé světové války, kterou jsem kdy četla a možná i nejlepší kniha co jsem vůbec kdy četla.
Pro někoho příliš vulgární a násilná, pro mě surová, bez příkras a dech beroucí
"Poslední dobou jsem propadla zahradničení a někdy mě napadá, jakou květinou bych asi byla, kdybych na svět nepřišla jako člověk, ale jako rostlina. Myslím, že bych byla hortenzie. Citlivá na půdu, s proměnlivou barvou květů, při správné péči bohatě kvetoucí a s malou dávkou jedu v těle."
Po nějaké době jsem zase šáhla po Mornštajnovce a její rukopis bych z toho poznala okamžitě.
Rodina, tajemství a takový krásný pomalý hluboký děj, který nenudí, ale pohladí na duši.
Určitě bych ji neřadila k nejlepším knihám autorky (tam je za mě Hana a Les v domě) ale i tak byla velmi dobrá až skvělá.
I když mám ráda tematiku zločinu, tak jsem nevěřila, že mě knížka psaná formou rozhovoru chytne. Ale byla to pecka. Pan Mareš házel jednu historku ze svých případů za druhou a kniha byla opravdu nabytá případy, humorem a informacema.
"Románová kronika ztraceného města" mi v hlavě znělo jako téma, které asi nebude nic moc pro mě a příliš mě nelákala k přečtení. A to by byla chyba.
Karin Lednická to napsala, tak poutavě, že mě kniha vtáhla okamžitě a všechny osudy postav jsem prožívala.
Opravdu skvěle napsaná kniha, která obohatí i o historické fakta- a tady opravdu smekám před prací autorky, která si musela dát při zjišťování událostí a faktů velkou práci.
Na čtení thrilleru mám chuť jednou za čas. Freida McFadden je rozhodně sázka na jistotu a 280 stránek mi uteklo závratnou rychlostí.
Propracované, napínavé, plné nečekaných zvratů, intrik a manipulace.
Přečteno na jeden zátah.
Silný příběh na málo stránkách, který člověka nepustí.
Během čtení se mi začalo vybavovat moje dětství, všechny křivdy a začaly se otevírat staré rány a proudit vzpomínky.
A ta obálka ? TOP !
Tahle paní mě fakt baví. Měla jsem strach po Haně se pustit do další její knížky, ale rozhodně nezklamala.
I když by se mohlo téma zdát jako nuda (vztah otce a dcery, rodinné tajemství..), tak tahle paní dokáže vyvolat opravdu silné emoce. Takže určitě budu pokračovat Slepou mapou.
První díl se mi líbil trochu víc, ale druhý rozhodně nezaostává o moc a nemůžu se dočkat třetího, protože WOW momentů jsme dostali hněd několik.
PS: Jsem jediná koho neskutečně srala Cat ? Vím, že se autorka pak pokoušela nám podstčit, že vlastně není tak špatná, ale stejně se mi to nelíbilo. Raději bych viděla žárlit Xadena na Violet.
První díl jsem si zamilovala a druhý mě rozhodně nezklamal.
I když musím přiznat, že první se mi líbil o prsa korejské ženy maličkato víc.
Možná by knize prospěl i nějaký rodokmen. Pro čtenáře, který díly čte s větším časovým rozestupem může být pak velké množství postav nepřehledné. Mě chvíli trvalo, než se mi vybavily všechny rodinné vazby.
Jinak je samozřejmě kniha skvělou volbou. Obohatí vaší hlavu i srdce.
Má poslední kniha od autorky. A zklamání se určitě nekonalo.
Byla to klasická Mornštajnovka, která byla možná o trochu oddechovější.
Docela chápu čtenáře, kteří se ve velkém počtu postav ztráceli. Taky jsem musela nasadit vyšší stupeň pozornosti, abych se v tom chumlu neztratila.
Trochu mě mrzí, že Hotýlek je první knihou od autorky u které jsem se nedokázala vcítit do postav a prožívat nějak více jejich osudy.
Ale opět to byla geniální Morštajnová od které bych četla snad i návod k použití hajzl papíru.
Miluju tuhle sérii, takže přivřu půl oka nad tím, že jsem vduchu na autorku křičela: "Proboha, hlavně už to moc nepřekombinovávej...stačí"
Vlastně rozumím tomu, proč má třetí díl nižší hodnocení.
I děj se trochu opakuje. - únos, výbuch, Warwick, sex, Brex a Warwick všechny kolem přitahují ....
Ale já to stejně miluju. Tak co.
Moje třetí přečtená kniha od této autorky, kterou jsem si hrozně oblíbila.
Musím ale říct, že mě nechytla tolik za srdce jako Hana nebo Tiché roky.
Příběh mě nedokázal tolik vtáhnout a uchvátit. Ale pořád je pro mě Mornštajnová skvělou autorkou a kniha určitě stojí za přečtení. Její styl psaní je prostě dokonalý.
"Pro všechny, kteří prožívají své noční můry, aby jiní mohli žít své sny."
Mým největším nepřítelem jsou občas velmi vysoká očekávání.
A Živé stříbro rozhodně patřilo mezi nejočekávanější knihy roku a po pozitivních recenzích jsem měla sakra vysoké nároky.
A musím říct, že jsem byla spokojená a hype kolem ní je zasloužený.
Špičkování Saeris a KingFishera mě hodně bavilo. Oba nešetří ironii a drzostí. A já si přála, aby slow burn linka byla co nejdelší a kniha mi ubývala co nejpomaleji. + Má kniha skvělý humor, vedlejší postavy a fantasy svět. Co víc si přát.
PS: Jméno KingFisher/Fisher je fakt divný a není ani trochu sexy :D
