SilverFirefly
komentáře u knih
61 hodin
Lee Child
Když jsem ve svých čtrnácti poprvé přečetla Childovu knížku Jatka, stala se ze mě fanynka Jacka Reachera a tak trochu se obávám toho, že jsem mu dokonce i odpřísáhla svou nehynoucí lásku. Od té doby jsem přečetla každou knihu, co Child napsal. Nevím, kdy přesně přišel ten zlom, ale není to tak dávno, co jsem si takhle otevřela nového Childa, a přečetla ho bez toho nadšení, které mě při jeho knihách vždycky doprovázelo. Dočetla jsem poslední větu, a jediné, co se dostavilo, bylo zklamání. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že už je všechno na jedno brdo. Stále to samé dokola, to, co už jsem od něj četla, jen v jiné obálce, a nepatrně obměněné...
Kniha 61 hodin mi přišla jako pokus, udělat trochu něco jiného, ale prakticky bez výsledku. Chápu, že je těžké opustit svého hlavního hrdinu, o kterém píšete od nepaměti, a začít něco nového, ale možná, že už je načase...Možná, že by se skutečně mělo "přestat v nejlepším."
