Sidonie komentáře u knih

Musím říct, že jsem příjemně překvapená. Asi to teda není úplně nejlepší fantasy na světě, jasně, ale bylo to milé a napínavé a hlavně – strašně mě bavil ten svět a ta inspirace mayskou mytologií, na kterou tady u nás nejsme moc zvyklí (a o které jsem třeba já dosud věděla jen z několika hodin dějepisu). Bylo to něco úplně jiného, než nač jsme zvyklí, bylo to neokoukané.

V jediné knize (a navíc záživně a naprosto přirozenou formou) dokázala autorka přiblížit svět, který mi byl cizí, tak dokonale, že mi začal připadat naprosto přirozený a známý.
(Jo a mimochodem, řekněte mi, ve kterém jiném fantasy na vás zaútočí obří kozel chrlící oheň, a to aniž by scéna působila humorně nebo absurdně?)
Od městského romantického fantasy byste to asi nečekali, ale já dostala chuť přečíst si víc o mayské mytologii, a dokonce teď zařazuju cestování po Yucatánu (nebo klidně po celém Mexiku) mezi jeden ze svých snů. Užívala jsem si odkazy na mytologii, kterou příliš neznám, ale které mě o to víc lákaly poznat ji blíž.

Příběh byl fajn, ke konci přišlo i pár silnějších momentů. Hlavní postava je sympatická, ne dokonalá, ale snaží se být nejlepší formou sebe sama – super. Hořkosladký závěr se mi líbil, asi by mi výjimečně nevadilo, kdyby byl temnější, ale chápu autorku. :)

Co se týče negativ, asi bych řekla, že mě tu úplně za srdce nechytla ta romantická linka, což je škoda, jelikož byla docela dost důležitá pro příběh.
Ale nevadila mi, to zas ne (žádné trapné scény, nic laciného, a hlavně tu nebyla nacpaná násilním, hrála podstatnou roli v příběhu, měla smysl). Jen jsem to zkrátka s Kasiopeou vyloženě neprožívala tak, jak bych si představovala.
(No a možná bych ještě třeba ocenila nějakou dodatkovou kapitolu, která by nám řekla, co bylo dál v Uukumilu, ale to už bych asi chtěla moc no. :D)

"Slova jsou jako semena, Kasiopeo. Slovy se vyšívá příběh a příběh rodí mýty, a v mýtech tkví moc. Ano, to, co vyslovíme nahlas, získá moc."

TIP: Na konci je slovníček, který se vám může občas hodit. :)

3 11.03.2024

Co říct, co ještě nebylo řečeno?
Z pohledu dnešní doby nedávají už nějaké věci úplně smysl (o ženských postavách a chovaní ostatních k nim radši vůbec nebudu mluvit), ale tak člověk se na to musí dívat v kontextu doby.

Tolkiena si budu každopádně vždycky vážit. Bez něj by totiž nejspíš nebylo žádného fantasy, které považuju za lepší.

Souhlasím s tím, že je tato kniha nejlepší z trilogie. Bavila mě nejvíc.
Upřímně ale (a to jsem vůbec nečekala) budu dávat přednost filmům.

PS: Hlavní hrdinové jsou stejně Sam a poník Vilík.

Kniha mě neuvěřitelně vtáhla. Rečková na nás hned na začátku vybalila něco tak silnýho, co u jiných knih (a to ještě jen těch hodně dobrých) přichází někdy v závěru během největšího vygradování. Já jsem z toho byla úplně paf! Říkala jsem si "jestli je TOHLE teprve začátek, co sakra může přijít dál?". Jenže ve druhé půlce knihy už to trochu ztrácelo tempo... teda, pořád se mi to sakra líbilo! Ale to nejlepší prostě zažijete v první půlce.

Jelikož jsem rozpolcená, rozpoltím i svou recenzi.
K první půlce:

Bohové, tohle je tak skvělé.
Rečková se mi líbila už v Silnici kolem kousku světa. Má úžasnou fantazii. Ale tohle! Tohle předčilo všechna moje očekávání. Tohle je mistrovské dílo.

Na knihách obvykle cením příběh, originalitu, sympatičnost postav nebo humor... a neříkám, že to tu není. Ten příběh, postavy, to vše je úžasné (Niviat je skvělá postava!). Ale kromě toho všeho je tady ten jazyk! Nikdy dřív mě sloh knihy nijak zvlášť nezajímal, ale to, jak ona umí používat slova... Myslím si, že Rečková snad do toho zapsala nějaké čáry, protože při čtení jsem se cítila jak uhranutá. Slova mě vtahovala do příběhu, vytvářela zvláštní, snad trochu ponurou atmosféru.

To, jak píše, je prostě neuvěřitelné. Znáte takový ty silný momenty, kdy vás příběh opravdu vtáhne, kdy máte pocit, že ten příběh tak prožíváte, že se vám z toho zastaví srdce?

Tak tohle jsem si poznamenala někdy v první půlce. :)
A teď k druhé části:

Malá Daidrax byla super a bavila mě. Jak ale vyrostla, nějak mi přestala být sympatická. A totálně to zabila tou scénou, kterou ztropila v tajném vězení.
Tohle je na Rečkové strašně paradoxní. Já vlastně nevím, co si o těch jejích ženských postavách mám myslet. Je skvělé, že někdo psal kvalitní ženské postavy (D. je ostatně nejlepší čarodějka světa, Wairin je fantastická bojovnice), ale některé jejich chování je na palici. S Wairin ve výsledku to samé.

Zážitek mi strašně kazil ten pedofilní vztah. Vždycky, když byl jen zmíněn, mě to totálně vytrhlo z příběhu a naskočily nepříjemný pocity. A já se musela nutit to ignorovat a číst dál. Protože příběh, postavy, svět, všechno mě to moc bavilo. Proč tam tohle muselo být?
Rečková má vůbec podivný vztahy! Toho jsem si všimla vlastně už dřív, ale teď je mi jasné, že je to asi pravidlo. Většinou jsou milostný vztahy mezi postavami hrozně smutné, pesimistické, neopravdové (přitom paradoxně jsou snad všechny postavy lidí dobré a čestné), což ale vůbec nevadí. Je to její styl a je to zajímavé.
Ale pedofilie? To už je fakt na mě moc. Sakra, vždyť jí bylo 13! A i kdybych přistoupila na to, že za ty 2 roky ve svém čase (kde byla úplně sama a akorát pracovala) zestárla na 15, pořád je to malé dítě ksakru!
Že mu asi nakonec taky přišla moc stará, tak šel za ještě mladší (ach jo, fakt, W., proč?), to už je jen třešinka na dortu... Ysqovi bych dala, ale jen přes hubu, asi jako první ženská v tom světě.

No, přes drobný výhrady týkající se hlavně vztahový linie (která naštěstí není až tak moc důležitá), mě to moc bavilo a určitě se chystám na další knihu od jedné z našich nejlepších spisovatelek.

2 22.05.2023

Já nevím.
Přišlo mi to o moc horší než poslední díly, a to po více směrech. Jednak mi přišlo, jako kdyby to byl jen koncept, je tam spousta divných vět a tak... Může to být překladem?

No ale hlavně mi nesedlo celé to s Leonou. I když musím uznat, že na tu dobu jsou ty ženské postavy asi překvapivě progresivní... nejsou to jen chodící prsa s blond vlasy (i když Leoně se blond vlasy a modrý oči nevyhnuly no), nejsou vždycky ani hubený (i když humor typu "haha, Marfa je tlustá" je teda dost dětinskej a vůbec mi to legrační nepřišlo), a dokonce bývají schopný a mají v příběhu i důležitý role.

No a pak ty dlouhé promluvy, filosofování, láskování a vyjevování citů, které se mi sem vážně nehodilo. Měla jsem z toho spíš pocit trapnosti.

Poprvé jsem se snad ani jednou u Mýtu nezasmála, ba ani nepousmála (snaha o humor byla, ale u dračí hlavy to bylo strašně předvídatelné a ohrané a závěr mě taky nepobavil). Navíc Skeeve mi už taky trochu lezl na nervy, začíná být trochu nabubřelej. :D

Nápad ale zase dobrý a zábavný, o to víc mě to mrzí! Upíři byli super tohle obracení klišé mě nikdy neomrzí a když si vezmu, že to Asprin napsal před více než 40 lety! :) Fantazie se autorovi upřít nedá, navíc svými pointami je mi to vždycky hrozně sympatické (tady třeba ta konečná bitka s Vikim).

Možná to chce si od Mýtu odpočinout, ono se to hodně opakuje a možná už jsem toho prostě přesycená (po dočtení jsem si otevřela další díl a hned se tam zase vysvětluje, co to je Bazar... pfff...).

1 14.04.2023

První díl mě vážně bavil, čím to bylo? Tenhle druhý díl mě neoslovil, nedokázala jsem se začíst, nakonec jsem ho nedočetla. :(

Pořád si myslím, že v originále je to mnohem lepší, ale nevím... v první knize mě bavilo, jak je to všechno nové a jak si Max nový svět užívá. Bylo mi sympatické, že nebrečí, netouží se dostat domů, nebere dobrodružství, které ho potkalo, jako příkoří, ale naopak jako úžasnou příležitost.
Tady už mi ale Max ani nebyl sympatický, kouzlo nového se vytratilo a zůstal jen trochu namyšlený hrdina, kterému všechno vychází. (A svět sám o sobě vlastně ani tak zajímavý není, síla prvního dílu byla v energii postav.)

Ale nevím, možná mi to jen nesedlo do nálady? Třeba se ke knize za čas vrátím a zjistím, že už mě zase baví? Uvidíme. Zatím hodnotit nebudu, nechám si to ještě projít hlavou.

PS: Kéž by se autorka alespoň víc věnovala těm obřím kočkám!

Za mě trochu slabší díl, ale ve čtení Mýtu pokračuju.

Tentokrát dvě šlamastyky najednou, ale řešeny postupně, takže to dal autor dohromady asi spíš z důvodu, že na dvě knížky by to bylo až příliš málo.
Občas mě tu ta stručnost až mátla, moc velké dějové skoky, kdy jsem si najednou říkala "a co tady dělá tenhle? Jo aha, oni už jsou někde jinde... ".
(Jelikož jsem mimo domov a čtu v e-podobě, říkám si, jestli snad čtečka nějaké věty úplně nevynechala... no až se dostanu domů ke knížce, zkontroluju si to.)

Ale fajn. Skeeve se osamostatňuje a dospívá, tak jsem zvědavá, jak mě to bude dál bavit a jestli se mi po starém Skeevovi nebude stýskat :)

1 23.02.2023

Super díl. Skvěle jsem se bavila a neubránila jsem se ani hlasitému smíchu. :)
A to mě zprvu tenhle díl moc nelákal, když jsem se dozvěděla, že je o fotbale (no, jakési parodické verzi fotbalu z jiné dimenze).

Psaní v první osobě obvykle moc nemusím, ale tady mě to hrozně baví. Nevadilo by mi, kdyby se autor občas víc rozepsal, hlavně konec je vždycky šup šup, ale to je prostě jeho styl a aspoň to rychle odsejpá a člověk si u toho krásně odpočine.

Drak Glíp je skvělej domácí mazlíček a v tomhle dílu mi ani nevadila postava Tanandy (což bylo možná, ale jen možná, tím, že většinu knihy strávila v bezvědomí). Takže za mě jasných 5*. :)

2 17.02.2023

Stereotypní, sexistické. Ať si každý žije po svém, pokud tím nikomu neubližuje - a ať svůj "recept na štěstí" nevnucuje těm, kterým nechutná.

PS: Ne všechny ženy chtějí děti.
Ne všichni muži chtějí být vykořisťováni a mít vedle sebe Stepfordskou paničku.
A tak dál a dál.
A doslechl se někdo z autorů o té moderní vymoženosti, že žena může mít vlastní peníze? :D Z těch výrazů o uvolnění jsem protáčela oči. To je horší než 50 odstínů s tou svou vnitřní bohyní.

Edit: Ihned po mém komentáři se objevily 2 nové komentáře od nových uživatelů DK, aby ihned vrátily téhle věci červené hodnocení. :-D
A všimla jsem si, že "lidé" komentující přede mnou se zaregistrovali, ohodnotili knihu a víckrát už se na DK nepřihlásili.

Já nevím, nerada jsem zlá na autory (obzvlášť ty český), ale tohle je prostě fakt trapné.
Jsou zkrátka nějaká pravidla slušnosti, která by měli všichni autoři respektovat. Normální člověk neohodnotí ani svou vlastní knížku, natož aby ji hodnotil pod stovkou falešných profilů.
Za autory mi je celkem trapno. Přála bych si, aby Databáze v těchto extrémních případech zasáhla a něco s tím udělala.

Když čtete sérii, vždycky se trochu bojíte, aby vás závěr nezklamal.
A přesně to se tady... ani náhodou nestalo! Sakra, to byla jízda!
Nejlépe strávený víkend, jaký si umím představit. Ano, knížku jsem zhltla za víkend. To nešlo jinak.
V závěrečném dílu Bran Skeldalu je úplně všechno, v co jsem doufala. A dokonce něco navíc - třeba jedna orgie a jeden porod uprostřed bitevní vřavy!

Odložila jsem kvůli Skeldalu Mistborny, protože kam se hrabe Brandon Sanderson na Jindřicha Rohlíka! I když zase, musím říct, že na knížky od Brandona nemusí člověk tak dlouho čekat. :-D
Určitě doporučuju si přečíst všechny čtyři díly hned za sebou, protože u mě ta pauza byla docela dlouhá a na začátku jsem pořád chodila listovat předchozími díly, abych si něco připomněla (ne že by to bylo vyloženě nutné, ale byla by škoda něco minout a nemít z toho čtení pak stoprocentní zážitek).

Měla bych něco vytknout, ať zním objektivně? Ale nenapadá mě co. Bylo to naprosto boží. Jedna z nejlepších fantasy sérií, které jsem kdy četla. Doufám, že Jindřich Rohlík s psaním nekončí.

PS: Děkuju za knížku s krásným věnováním. Tenhle pozitivní komentář teď rozhodně nepíšu jen proto, že vím, že to tu autor čte! :-D

3 08.02.2023

Znáte mloky, jak o nich psal Karel Čapek? Není nad příběhy ze života, že jo? Kdepak nějaké fantasy. Příroda sama je často mnohem kouzelnější a zajímavější, než by dokázal kdy vymyslet kdejaký autor. O tom by ostatně slavný mořský biolog H. P. Lovecraft mohl vyprávět.

Awww. Ten svět se mi líbí. Po Praze tu chodí mloci, ještěr – ehm, archosauři, elementálové, démoni, lidi, nemrtví, elfové… no je jich tu habaděj. (Akorát lidi mají pořád tendenci říkat všem lidi, jak jinak.) Konečně svět, který se sebestředně netočí kolem lidí, kde jsou lidi - stejně jako v realitě - jen jedněmi z mnoha tvorů na Zemi (a ve Vesmíru), a kde si to dokonce připouštějí.

Musím přiznat, že zpočátku jsem byla trochu v rozpacích z toho skákání z příběhu do příběhu. Některé kapitoly bavily víc, jiné míň (většinou mi bylo ale líto, že je konec a já musím zase hupsnout do jiného příběhu, do kterého se mi v tu chvíli moc nechtělo - chtěla jsem zůstat!). Když se ale v půlce knihy začaly jednotlivé linky proplétat, začalo mě to opravdu bavit. Druhou půlku knížky jsem zhltla mnohem rychleji než tu první.

Jediná kapitola, která se mi upřímně moc nelíbila, byla ta s tou šikanovanou stereotypní ezomarketingomyškou. To už mi přišlo trochu moc a i když chápu, že si tady autor někomu mstil (haha, taky jsem jednou ještě v minulé práci měla kolegyni, které - ne, nevrazila bych ji do čumáku, to zas ne - ale měla jsem chuť jí říct, ať se nad sebou zamyslí), ale prostě ve výsledku tady vypadala zle a zapškle Beta a myšky člověk skoro litoval. (A především, na konopnej prášek mi autore nesahej, dokud neochutnáš moje čokokonopný sušenky! Fffft!)

PS: Při čtení se mi párkrát honilo hlavou, jestli náhodou není autor (po vzoru Douglase Adamse) vegetarián, co si dělá srandu sám ze sebe. Bohužel teda asi ne. :D

PPS: Zombíky mám ale asi pořád radši.

PPPS: Já fakt potřebuju nutně vinyl (nebo aspoň CD) Möbius Cat. Co takhle nějaký merch? Moje oblíbená kapela je v téhle realitě neexistující kapela, díky, autore!

3 08.02.2023

Čekala jsem víc, ale asi moje chyba... mělo mi dojít, jaký styl můžu od Sarah Andersen čekat. Líbil se mi komiks Mezi světy, jenže ten napsal Andy Weir a ona "jen" dělala kresbu. Tady podle mě chybí právě někdo, kdo by tomu uměl dát příběhovou linku.

Jasně, věděla jsem, že to není žádný ucelený příběh, ale čekala jsem aspoň nějaké krátké epizodky z jejich života. Ale tohle byly vážně jen takové vtipy, které spojovalo jen téma "život upírky a vlkodlaka". (Škoda, protože to má potenciál, Sarah má občas fajn nápady a umí být celkem vtipná. Mohlo to být mnohem lepší, kdyby s někým spojila síly.)
Pročetla jsem to za 40 minut. Nejsem vyloženě zklamaná, ale ani nadšená. Vrátit čas, peníze bych za to asi nedala.

Bylo to fajn. :-) Mám ráda tenhle žánr.

A upřímně, od autora Marťana bych to nečekala! Hned mě tenhle autor začal zajímat víc. Příjemná jednohubka na jedno dopoledne. Jsem spokojená.

(Z těch pohádek dobře znám vlastně jen Alenku, takže to pro mě byla trochu nevýhoda, ale i tak jsem si to užila.)

3 18.10.2022

Jé, tak tohle se mi hodně líbilo! Sedlo mi to po úplně všech stránkách. Hravé, milé, vtipné, příjemně romantické (TAKHLE se má psát romantika, ať se jdou bodnout upíři a vlkodlaci), plné zvířat, jemně feministické, se spoustou sympatických postav, kterým nemůžete než přát šťastně až na věky. Knížku jsem zhltla a pak se dostavil ten důvěrně známý pocit, který značí, že ta knížka byla fakt dobrá - smutek, že už je po všem, a že se už s Janou, Eduardem a G už nikdy nesetkám.

Je to samozřejmě fantasy pohádka, tomuhle žánru odpustíte malinkaté nelogičnosti a nejasnosti ohledně magie (zvlášť když si i samy autorky z nich udělají legraci a dají tak najevo, že o nich ví, ale že se s nimi zkrátka musíme smířit). Já mám tenhle žánr obzvlášť ráda, a proto neváhám dát 5*.

Spojení s historií jsem se trochu bála, ale nakonec mi tu ta historická stránka ani trochu nepřekážela, ba naopak, dokázala i pobavit.

Poznámky autorek mi zprvu přišly trochu rušivé (snad jediná výtka), ale později mě naopak bavily jako takové poznámky pod čarou u Zeměplochy.

Nu, napravování historie jde autorkám vskutku dobře, tak jen tak dál. Je toho ještě spoustu, co je třeba napravit! :)

5 19.07.2022

Nápad je poměrně originální, navíc mám přesně tenhle žánr, který pracuje s klasickými pohádkami, fakt ráda - takže jsem neodolala a dala tomu šanci. Ale nevím, možná komiksům zkrátka nikdy nepřijdu na chuť.
Je mi až líto, že se to vlastně celou dobu soustředilo hlavně na tu triviální detektivní zápletku, když ten námět se dal podle mě využít mnohem zajímavěji.

Asi bych se měla víc soustředit na vizuální stránku, ale to já prostě asi neumím, obsah je pro mě důležitější.
Vlastně mi ze všeho nejlepší připadala ta povídka na konci.
Ale je to asi zkrátka jen můj problém - někdo rád knihy, někdo filmy, někdo komiksy... Jsem ráda, že jsem to zkusila.

1 12.03.2022

"Vždycky ještě zbývá nějaké tajemství."
Tahle věta je pro mě už neodmyslitelně spjata s Brandonem Sandersonem.

Třetí díl mám za sebou a co říct? Prostě: Oooo ano, ano, ano! To, čím si mě Brandon získal v první sérii, je zpátky!
Když jsem dočetla druhý díl a pustila se do třetího, měla jsem takový pocit jakože "jo, dobrý, líbí se mi to, ale už to není tak chytrý a promyšlený jako první série". A zase jsem se strašně spletla, zase jsem Brandona hrozně podcenila. V jeho světě se nic neděje jen tak na efekt, nevytváří nesmyslné problémy, které by pak měl sám problém vyřešit, jen aby třeba šokoval. V jeho světě má všechno smysl. Já tohle opravdu nesmírně obdivuju.
A už se těším, až odhalím další z tajemství. Zatím toho vím o Kosmíru opravdu málo. Ale o to víc jsem napjatá a natěšená. (Ostatně, jak bych mohla být tak domýšlivá, abych chtěla vědět víc než Soulad?)

Možná by se dalo najít pár drobností, které by se daly vytknout (některý vtípky už se trochu opakovaly a kdo to se slečnou T. nečekal, že?), ale celkový dojem je prostě naprosto fantastický a ten konec na mě zapůsobil docela silně (Wax a Wayne, že jo). Malý plus taky za pár chytrých myšlenek (nebo spíš situací, který člověka k těm myšlenkám nenásilně ponoukají).

PS: Konečně si mě získala i Marasi, přišla mi tu mnohem lidštější a opravdovější než dřív. Vlastně teď mám ráda úplně všechny, Wayne byl super, ale MeLann mu tady docela šlapala na paty :)
A bez Steris by to nebylo ono a řekla bych, že svou hodnotu v příběhu docela podceňuje. :)

5 22.02.2022

Bála jsem se, že už to nebude ono, že mi bude scházet starý svět a jeho postavy. A vlastně ano, není to ono - je to jiné... ale taky dobré - a staré postavy mi scházely - ale nové jsem si také oblíbila.
A moc cením hromadu narážek na první sérii, ta historie tu hraje velkou roli. (A s některými starými postavami se přece jen setkáme.)

Posun v čase nabízí další nové možnosti, jak využít allomancii a feruchemii. Takže spousta nových nápadů. Allomancie se pro tenhle věk vlastně hodí mnohem víc. :)

Zatímco první díl jsem zhltla za týden, do druhého se ne a ne začíst. Nakonec jsem ho dokonce na delší čas odložila, protože mě kniha začala nudit. Sanderson umí skvělý zvraty a přitom umí psát i s humorem, který dodává vážnýmu fantasy netradiční lehkost. Tady mi ale přišlo, že je humor trochu nucený a Wayne se svými hláškami mě moc nebavil (ale možná mi to jen nesedlo do aktuální nálady, nevím) a chvíli jsem si říkala, že i ty zvraty tu jsou takové prvoplánové... jakože jen na efekt a za každou cenu (to jsem ale v závěru vzala zpátky!).

Knihy od Sandersona jsou typické tím, že se pořádně rozjedou až v druhé polovině, tady jsem nějak neměla tu trpělivost si na to počkat - ale nakonec to tradičně stálo za to!

Za mě slabší než předchozí díl, ale závěr byl parádní. Chudák Wax ale... Brandon umí být na své postavy zatraceně krutej. :(

PS: Mi to teď zní, že jsem v hodnocení až moc přísná. Ale člověk už prostě od BS čeká jen to nejlepší.

1 30.01.2022

Proč se o těch nejvíce zajímavých knihách vždycky mluví tak málo? Život, jak ho neznáme jsem objevila náhodou v jedné benefiční aukci pro kočky. A vyklubala se z ní jedna z nejzajímavějších knih, které jsem v posledních letech četla. Do knihovny si ji ukládám na čestné místo hned vedle Věčné Treblinky.

Kdybych tušila, že věda o vesmíru je i vedou o životě (a nejen o kamenech:D), zajímal by mě celý vesmír mnohem dříve. Život mě fascinoval snad od narození.

Autor zprvu upozorňuje na to, že pátrání po životě ve vesmíru se dosud soustředilo na hledání planet podobných Zemi. Ale je to správný postup? Může život existovat i v úplně jiných podmínkách? Může být život založen na jiných základech než ten pozemský? A byli bychom vůbec schopni ten život rozpoznat jako život, pokud by se od nás velmi lišil?

První část knihy je knihou zejména o biologii a o pozemském životě. Autor se zde snaží redefinovat život (a pozemský život), protože bez odpovědi na otázku "co je život, co život potřebuje a jak může vypadat" se těžko můžeme pouštět do řešení otázky, zda existuje život mimozemský.
Zároveň přesvědčivě obhajuje, proč by i viry měly být považované za živé. Upravuje strom života a dokazuje, že na Zemi vedle sebe žijí přinejmenším dva typy života - náš známý DNA život, ke kterému patříme i my, živočichové, a druhý typ života, ke kterému patří dnes už převážně jen viry (ale v minulosti možná mnohem víc).
Dokazuje také, že i život na Zemi může přežívat v extrémních podmínkách (například kolem černých kuřáků na dnech oceánu žije život i bez energie že Slunce), a dokonce, že náš život má původ v mikrobech žijících v extrémních podmínkách.
Potřebujeme tedy ke vzniku života tak specifické podmínky, jak jsme si dlouho mysleli?

Během argumentace se Peter Ward často opírá o jiné vědce, čímž jeho argumentace působí věrohodně. Nejde jen o teoretizování jednoho nadšence. (Sám autor patří navíc mezi skeptiky, co se týče víry v mimozemský život. K bádání tudíž nepřistupuje idealisticky a nezkresluje údaje "protože si to přeje".)

Teprve když už máme definovaný náš život, můžeme se podívat i na jiné formy života. Byl by teoreticky možný život, který třeba nevyužívá stejných dvacet aminokyselin jako my, terraoané (jak nazval nás, pozemšťany)? Byl by možný život, který by jako stavební prvek nevyužíval uhlík a jako rozpouštědlo vodu?

Velmi zajímavá myšlenka je, že místo slepého pátrání v nekonečném vesmíru je třeba soustředit se na výzkum tady na Zemi. Pokud by se nám podařilo VYTVOŘIT život odlišný od toho našeho, dokážeme, že takový život může existovat a pak po něm můžeme začít pátrat na planetách, které jsme dosud považovali za pro život nepříznivé.

(Náhodou čtu knihu zrovna během pandemie covidu-19, je příhodné, že se kniha věnuje virům a vysvětluje, co jsou vlastně zač.)

Astrobiologie rozhodně vypadá jako úžasný vědní obor, o kterém chci zjistit ještě víc.
Jasně, není to odborná publikace, je to psáno pro veřejnost, ale to mi vyhovuje. I tak jsem si některé obtížnější pasáže musela číst dvakrát, abych jim plně porozuměla. Na druhou stranu, u jiných záležitostí bych se bývalá rada zastavila na delší čas a nechala si je podrobněji vysvětlit. Ale chápu, kniha by pak také mohla mít tisíc stran...
Kniha je opravdu plná zajímavých informací. Třeba o prionech jsem nevěděla. Je zvláštní, jak málo pořád víme. Přesto máme tendenci si vždycky myslet, že teď už víme vše, už jsme vše objevili, a nejsme ochotní dosavadní teorie přehodnocovat a upravovat. Přitom právě otevřenost novým myšlenkám je to, co pohání vědecké poznání, ne?

Btw. Osobně jsem k otázce možného života mimo Zemi přistupovala neutrálně. Neměla jsem na to žádný názor. Samozřejmě bych si přála, aby život nebyl vzácný, ale to neznamená, že v to budu věřit.
(Prokázání existence života ve vesmíru by mi dodalo tolik naděje! Tady jsme si to dost podělali a představa, že jsme zničili jedinou planetu s životem mě dost trápí.) Každopádně jsem k tomu přistupovala s otevřenou myslí, troufám si tvrdit. A kniha mě ohromila a myšlenka mimozemského života mi teď nepřipadá nemožná.

Není to kniha pro ty, kteří chtějí číst senzace a nepodložené, ale úžasné teorie či příběhy lidí údajně unesených mimozemšťany. Je to spíš kniha pro ty, které skutečně zajímá pravda (o životě, vesmíru a tak vůbec) a chtějí si ji logicky obhájit.
Rozhodně ale doporučuju všem.

4 03.01.2022

Poslední dobou se mi nějak nedaří sahat po dobrých knihách. Nebo tedy lépe řečeno, po knihách, které by mi sedly.

Doufala jsem, že tohle bude knížka, u které se zasměju. Ještě nemám dočteno, ještě knize šanci dám, ale zatím cítím zklamání. Přijde mi, že je to další laciný pokus o to být za každou cenu vtipná. A mě tohle nějak nikdy nesedlo. Autorka příliš tlačí na pilu a rovnou by si mohla dát na triko "funny and i know it".
Je to jako když někdo řekne vtip a pak se mu sám zasměje. Nebo řekne vtip a udělá pauzu, aby počkal, až se všichni zasmějí, ale z publika se vrátí jen rozpačité úsměvy.

Nedostatek humoru bych snesla, kdyby stál za to obsah. Nebo naopak. Jenže tady mi nesedne ani jedno. Zatím.
Autorka se snaží své zážitky prezentovat jako něco neuvěřitelného, ale já nevím... Je to snad tím, že jsem vyrůstala u babičky a dědy, že jsem vyrůstala v lese se zvířaty? Vnímám to snad jen já tak, že vypráví něco úplně běžného? I mě se jako malé stalo, že jsem pobíhala kolem domu a skončila jsem v mrtvole (ok, byl to "jen" vyvrhnutý králík, ne srnec - ta mrtvola nebyla tak velká) a i my měli jedovatou vodu (ok, nebyl to radan jasně... ale ukázalo se, že do studny prosakuje půda z výběhu slepic, které děda choval poblíž studny... a nevím, zda bych radši pila radan nebo slepičí hovínka). Nenapadlo by mě tohle lidem vyprávět a myslet si, že jim vykládám něco k popukání.

Obávám se, že až se dostane k manželství, bude to spíš smutné. Náznak už tu je.


Mít autorku za kámošku, věřím, že bych ses ní určitě pobavila. Společně bychom se smály a já bych si klidně nechala vyprávět její historky. Ale proč poslouchat průměrné historky někoho cizího?

Ale jak říkám, ještě tomu šanci dám. A chápu, že každý má jiný smysl pro humor, takže někomu to určitě sedne. Mě zatím prostě ale ne.

Kniha, která je hodně k zamyšlení a rozhodně není jen o zvířatech. Je o světě. Je to teorie (velmi dobře vyargumentovaná a ozdrojovaná teorie) o myšlenkovém vývoji lidstva. Autor, který je odborníkem na holokaust, v ní mimo jiné podal vysvětlení, jak vůbec mohlo a dál může v lidských dějinách docházet k tolika strašným věcem.

V knize najdeme i příběhy lidí, kteří přežili holokaust, ale kniha nabídne i pohledy lidí z druhé strany. Teorie, do které je to vše zasazené, mě velmi oslovila, myslím, že by bylo téměř nemožné najít v ní mezery.

Při čtení jsem knihu neustále odkládala a dlouhé minuty přemýšlela o tom, co jsem právě přečetla.

Nečekejte knihu, která vám dá výčet zvráceností, která pácháme na jiných druzích. Tohle je odborná kniha, která se snaží nehrát na emoce. Za ten vědecký přístup jsem moc ráda.

Knihu považuju za takovou svou Bibli. Je to už víc než rok, co jsem ji přečetla, ale stále se k ní v myšlenkách vracím (a vlastně nejen v myšlenkách). Velmi silná kniha, o které dokážu s klidem psát jen proto, že už je to dlouho, co jsem ji četla. Doporučuju.

4 02.12.2021