Sianka komentáře u knih

První cca dvě třetiny knihy byly zajímavým pohledem do zákulisí natáčení filmů, což mě bavilo, poslední třetina pak byla pohledem do nitra bolavé a současně vzdorující duše, což bylo popsáno způsobem, jaký jsem neočekávala a lehce šokovaná hltala stránku za stránkou, ač se to četlo mnohem obtížněji než začátek. Ráda bych jednou zjistila, že se Tom vydal po své vysněné cestě a že to nejhorší má skutečně za sebou.

10 21.07.2023

Kdesi na pozadí příběhu je jasná inspirace kráskou a zvířetem, originálně přenesenou do současnosti. Po dlouhé době jsem se s chutí začetla do nefalšované oddechovky, kde konečně je něco víc než to, že by dvě třetiny zabíraly popisy, jak na to spolu skočili. Jiskření a intimností tu je pro mě tak akorát. Nejvíc mě uchvátil způsob, jakým byl převeden známý pohádkový námět do současnosti bez toho, aby to působilo přespříliš přitažené za vlasy. Klobouk dolů před množstvím autorčiny fantazie. Navíc byl hlavní příběh nerušivě opentlen a propojen s dalšími tajemstvími z minulosti jiného zamilovaného páru. Bavilo mě to, od začátku do konce.

3 10.03.2023

Ke knížce mě přivedl tip na knížky pro čtenáře série Hunger Games. A je fakt, že knížka má v prvních scénách dost podobných rysů: jsou tu dvě sestry, starší ochraňuje mladší, ve vzpomínkách figuruje trochu zvláštní matka, která s nimi odmítla jít do hor, otec už před časem šel do války a Brooke předpokládá, že už nejspíš nežije. V popisovaném postapo světě existují arény smrti, kterým se sestry snaží vyhnout, ale nakonec neuniknou. Osobně by mi ani nevadilo, kdyby kniha opravdu byla Hunger Games volně inspirována, což jistě je, pokud by byla dobře napsaná. Jenže hlavní hrdinka, jak tu zmiňovali i ostatní hodnotitelé, je vykreslena jako natolik nerealistická superhrdinka bez toho, aby byl jen ždibec důvodu, proč tomu tak je. To už by bylo snad lepší připustit i něco jako "pavoučí kousnutí", či skutečně tvrdý výcvikový dril od dětství, než tolik náhod a absurdit. Z anotace knížky by se sice mohlo zdát, že Brooke dostala tvrdý dril od otce - vojáka, ovšem z děje každý pochopí, že drilu se nahodilé předávání zkušeností od otce ani zdaleka neblíží. Dívky spolu v horách údajně přežívají už měsíce, přičemž to spíš působí, jako by byly mimo původní předválečnou civilizaci sotva pár dní, protože vše, co Brooke nyní řeší jako řekněme "novinku", je opravdu neuvěřitelné, protože neznalost toho všeho by už dávno znamenala jejich smrt. A tak jsem ve výsledku knížku četla jako ukázku toho, jak se to nemá dělat. Ovšem svým způsobem se to paradoxně četlo svižně. Asi proto, že mě i trochu zajímalo, jak se s tímto konceptem dá "vylhat" ze scén, kdy už by byla hrdinka asi desetkrát mrtvá, a v tom to mělo i jisté kouzlo.

2 24.09.2022

Smrtkou jsem objevila Shustermana a bylo to fascinující čtení. Nimbus následoval a stále se to dobře četlo. Zvon už jsem dočítala jen proto, že mě zajímalo, jak to dopadne, ale kdybych ho četla první, asi bych nesdílela nadšení z autorovy tvorby, to už nebyl můj šálek kávy, ačkoliv je to stále dobrá kniha, ovšem ne pro mě. Měla jsem podobný pocit, jako ti, kdo tu již zmiňovali, že jim to připadalo, jako kdyby to psal jiný autor. Nimbus mě nedojímal, ale štval, v podstatě stejně jako tonisté, kteří tam byli asi jen proto, aby k někomu promlouval "prorok", a přesto pokryli významnou část "děje - neděje", finále bylo pro mě nečekané, ale nechala bych z něho jen část, týkající se smrtek, to druhé mi tam nepasovalo, přišlo mi, že je to něco navíc, co mi tam prostě nesedělo.

3 25.08.2022

Hodnocení dávám tak, jak bych ho dala, když jsem knihu hltala v dětství. Dnes už bych asi hvězdičku ubrala, kvůli snad až příliš velké idealizaci toho, co je správné, ale bylo by to nefér, kniha nebyla psána pro dospělého, ale pro dětského čtenáře, a tehdy to bylo pro mě až neuvěřitelně motivující. A ten pocit jsem si připomněla i nyní po letech, když jsem knížku nostalgicky vytáhla ještě jednou z knihovny. Ačkoliv je příběh psán pro chlapce a o chlapcích, vůbec mi to nevadilo, nepřišlo mi na mysl, že to není fér, přece co brání někomu napsat něco podobného pro dívky, nebo pro všechny. Ty současné snahy o "vylepšování" všeho možného způsobují, že nevěřícně kroutím hlavou. Jako dítě mě to nenapadlo řešit, nebýt dění kolem, nenapadlo by mě to ani dnes, tak kdo to valí do hlavy dětem, to není samo sebou? Plnění bobříků je skvělý nápad, přátelství na prvním místě je hodnota, která překoná i nejdivočejší časy. Děkuji, pane Foglare.

10 02.01.2022

Když jsem přečetla po letech z nostalgie Pod junáckou vlajkou, samozřejmě jsem musela vytáhnout i knihu Devadesátka pokračuje. Oproti té první už pro mě neměla takové kouzlo, ale bylo zajímavé připomenout si, jak pokračovaly osudy známých hrdinů.

2 08.10.2021

Když se mi po letech zatoulala do ruky kniha, kterou jsem četla v dětství, z nostalgie jsem ji otevřela a už se neodtrhla. Těžko říct, v čem je ono kouzlo, ale funguje, byť jsem vnímala, že už nejsem cílovka. Cesta za nápravou, za poučením i trocha zklamání, to vše zůstává nadčasovým příběhem.

2 08.10.2021

První se mi dostalo do ruky "pražské tajemství", které mě velmi zaujalo, a když jsem v komentářích našla tip na "templáře", hned jsem po nich zapátrala, a věřím, že do budoucna nezůstane jen u nich. Tento styl mi momentálně přesně sedl, mohu s klidným vědomím dát plný počet. Vzpomněla jsem si při čtení na Arnošta Vašíčka i Dana Browna a zírala, že čtu vlastně dílo jejich předchůdce, které ovšem alespoň zde se dá směle zařadit vedle, ne-li v něčem i před ně, nejen dobou vzniku. Knížka je sice pro mládež, psaná v době, kvůli které ji možná někdo raději ani nevezme do ruky, ale je to v tom případě škoda. Myslím, že dospělé osloví stejně jako mládež a skeptiky má šanci překvapit. Nepochybuji také o tom, že některé historické reálie dnes jsou prozkoumány lépe, ale vnímám za knihou poctivý základ, který neztrácí na autentičnosti ani dnes. Samozřejmě se ocitáme ve světě fantazie a fikce, ale jen do určité míry, a to mě zaujalo natolik, že se pustím i do dalších dílů. Asi trochu chápu, že v dětství mě toto téma míjelo a trochu závidím krásné slovo Samochodzik Polákům a Tragáčik Slovákům, zní mi zkrátka mnohem lépe než české pan Auťák. Pro mě jediné malé bezvýznamné mínus, za které navíc sám autor vůbec nemůže.

3 15.11.2020

Na knihu jsem narazila náhodou. Ráda a rychle jsem se do ní začetla. V dětství mě minula, ale dost možná by mě tehdy neoslovila, kdo ví. Pohled na Prahu v určité době mě nutil ke srovnávání, což mě spolu s detektivní zápletkou rozhodně bavilo.

1 14.11.2020

Všímám si, jak v posledních letech začíná být oblíbené vytvářet série z postupného líčení osudů postav, které jsou něčím "spřízněni": jsou sourozenci, známí, kamarádi, nebo je spojuje stejné městečko atp. Bohužel mně osobně docela dost vadí, když vím, že vedlejší postava bude v další knize postavou hlavní. A v této sérii mi to vadilo nějak víc než jinde, kde je ten náznak aspoň jen letmý. Důvodem, proč jsem tuto knihu neodložila hned, je fakt, že autorka má jinak velmi čtivý styl, překlad bývá také fajn a navíc někdejší "manželská" série se mi líbila, byť i tam jistá souvztažnost byla. Tady mi to ale chvílemi vážně vadilo. Nedokázala jsem se soustředit na ústřední dvojici. A asi ani téma stavitelství nebude pro mě tím pravým.

11.11.2020

Finální díl se mi líbil. Potvrdilo se mi minimálně jedno podezření, ostatní jsem tak trochu uhodla. Bylo tam od všeho, co mě baví, něco, a současně ničeho přehršel. Trocha tajemství a jejich odhalení, trocha bojů a překvapivých zvratů, trocha přátelství, trocha pro mě netradičního prostředí i trocha lásky.

07.11.2020

V knize jsou jasně znát zkušenosti a znalosti autora s literaturou s historickými reáliemi. Příběh na první pohled působí tak samozřejmě, jako by byl jen tak mimochodem z jiné doby, ale pro autora je nutné ohlídat tolik detailů, že už jen proto je náročné něco takového napsat. Dost možná i tak se nějaká nepřesnost vyskytne, ale příběhu samotnému to neuškodí. A ten se čte dobře i nám, kdo už nejsme dětmi, ale někdy se rádi do jejich literárního světa vracíme. A tohle je návrat velice podařený. Určitě si ráda přečtu i další díl.

2 07.11.2020

Další dva díly jsem už po prvním, co mě "lapnul", prostě musela dočíst. Vyrovnávání se s novou podstatou Kat bylo zajímavé sledovat. Kniha je napsána opravdu čtivě, jinak by mě asi tohle téma tak nevtáhlo. Jinak můj favorit z trojúhelníku zůstal i do třetí série stejný...

06.11.2020

Nečekala bych, že mě tohle téma osloví, tak jsem byla překvapená. Kniha se mi četla nečekaně dobře a zhltla jsem ji během jednoho odpoledne. Bylo mi jasné, že musím zjistit, co bylo s Kat a ostatními dál... Z jasného trojúhelníku mám jen jednoho favorita, tak snad to vyjde... :-)

06.11.2020

Když se obecně zamyslím nad situací začínajícího autora, není vůbec lehká. Knih vychází hodně, tak držím palce, aby oslovení čtenářů s žádostí o recenzi mělo výsledek podle autorových představ. A děkuji, že jsem mezi nimi.

Je fakt, že více čtu knihy z jiných oblastí, ale nebráním se žádnému žánru. Tato změna byla vlastně docela osvěžující. V dobrém slova smyslu jsem měla pocit, že držím v ruce knihu, která mi čímsi připomínala literaturu o generaci starší, než bývá ta současná.

Více popisů prostředí a méně dialogů, které skutečně jsou místem, na kterém je třeba do budoucna ještě zapracovat. Ani tak nutně nemyslím na kvantitu, ale spíš na kvalitu. Lidově řečeno to v nich trochu "drhne". Ale ono se vždy dobře kritizuje. Napsat svižný a uvěřitelný dialog je docela kumšt. Tedy krom výjimek, které naopak ze své schopnosti chrlení dialogů naopak dnes hojně těží.

Určité lehce naivní pojetí milostného vztahu mi v dnešní době knih, kde se někdy na můj vkus hodně tlačí na pilu, přišlo docela osvěžující.

Bojové scény ohodnotit neumím. Přiznám se, že v tomto se vyžívat neumím, někdy je musím dokonce "skákat", ale to nejen zde, ale všude. Prostě nejsem milovnicí "krváků" a "akčňáků". Tudíž by mé hodnocení nebylo fér, protože chápu, že v této knize by to bez nich nešlo, a v tomto směru nejsem "cílovka". Vzhledem k tomu, že i tak jsem v knize našla dostatečné množství pasáží, které se mi četly dobře, a protože nadržuji českým autorům, hodnotím tak, jak hodnotím. A přeji hodně nadšení do dalšího psaní.

3 24.10.2020

Samozřejmě, že tento typ knih otevírám s tím, že to bude oddechovka ve stylu, který nyní letí, tedy zprvu se nesnášející dvojice - šéf a podřízená, mezi nimiž to jiskří. "Pronesnáší" se přes sex až k happyendu. Jenže přesto, anebo právě proto čekám, že mě zaujme způsob, jakým je pojaté jiskření, že mě aspoň trochu překvapí, jaká postupně odkrývaná tajemství předučila chování postav. A zde mě to zkrátka, až na pár pasáží, moc nebavilo. Nejvíce oceňuji závěrečné "přiznání autorky", které vysvětlilo ten poněkud zvláštní začátek. Zkrátka existují v tomto žánru lepší díla, pro mě třeba Alfa samec...

1 28.06.2020

Jako mnohé i mě zajímalo, jak to bylo dál s trojicí hrdinů. Zvlášť když se filmu či minisérie nejspíš nedočkáme. Pro mě zůstane nejlepší Ďáblova lest, ale i Ztracená brána a Krev démona mají v sobě potřebnou porci záhady i vtipu. Jen patřím také k těm, které závěr překvapil nepříjemně. Jistě se dá pochopit, jenže bych si ho dokázala představit úplně jinak, a asi bych pak dala plný počet. No, co nadělám, to se stává.

1 27.06.2020

Knížku jsem měla v hledáčku už dlouho, v době, kdy se teprve opakovaně avizovalo její vydání, protože pražské metro je zkrátka mému srdci i životu blízké. Běh všedních dní sledování vydání upozadil, a tak jsem si všimla, že kniha vyšla, až ve chvíli, kdy se o ní psalo, že má šanci získat zajímavé ocenění. Konečně jsem se tedy rozhoupala ke koupi, a ač nejsem věková "cílovka", musím knihu opravdu ocenit. Především ilustrace. Sice by se našlo pár výhrad k některým detailům, ale nic zásadního. Poněkud víc výhrad bych jich měla k textu. Samozřejmě musím pominout autorskou licenci a zjednodušování, když jde o knížku pro děti. A oceňuji přehled různých zajímavostí (nejen) o pražském metru. Co mi však asi bude strašit ještě dlouho v hlavě je věta: "Děda měří metr sedmdesát tři centimetrů, což je jenom o metr víc, než měří jeho plnovous." Nebude mi snad nikdo tvrdit, že je to něco, co by si kdokoli měl z knihy hlavně zapamatovat? Jistě by mi někdo vysvětlil, jak je to úžasný záměr pro úvod každé kapitoly. Faktem je, že pamatovat si to skutečně budu, jen bohužel ne v pozitivním smyslu. Jiné detaily pominu, to už by bylo asi k autorům částečně nefér. Jako celek tento počin rozhodně vítám a doporučuji.

4 08.02.2020

Ani nevím, kolikrát jsem v dětství a dospívání tuto knížku četla. Pak jsem po letech narazila na elektronickou verzi a neodolala jsem. Zpočátku jsem se trochu podivovala nad tím, že byla zjevně upravená (asi by bez toho nově nevyšla), takže z Bulharska je Španělsko, romadúr a čedar chybějí úplně, historicky je jakoby posunutá do popřevratové doby, ovšem s tím, že tudíž některé věci stejně museli tak trochu nechat, jinak by se příběh už skutečně dějově rozpadnul. To mě opravdu zarazilo. Vím, je to knížka pro mládež, tato doba je zase úplně alergická na cokoli z doby před převratem, ale mně to přijde bohužel poněkud pokrytecké. Chápu, že bez této úpravy by kniha už neměla šanci vyjít. Jen je bohužel fakt, že jako se dnes někdo bije do prsou svobodou projevu, tak co tedy si myslet nyní. Spousta knih je výpovědí doby. Pravda, Reportáž psaná na oprátce také vyšla s vysvětlivkami, ale... Vysvětlivky bych brala, přepis mi přijde prostě jako příiš velký zásah. Chalupáře také nikdo nepřetočí... Ale protože knížku jako takovou mám skutečně ráda a vzdor režimům se prostě povedla, nechávám jí plný počet. Její poetika na mě působila tak jako tak.

7 08.02.2020

Občas sáhnu po nějaké oddechovce tohoto typu, i když mě popravdě řečeno nejvíc baví to prvotní oťukávání a jiskření. A tady se mi ten způsob zamlouval. Obě postavy mi byly sympatické. Pak byly pasáže, které jako obvykle se opakují, až na samotný konec, který se mi také líbil. Snad jen podotknu, že alfa samec v tomto případě snad není úplně přesné označení. Spíš taková soft verze alfa samce, ale tím víc mi to vyhovovalo. Očekávání splněno.

5 11.12.2019