Shui-Xian komentáře u knih

Kniha, kterou můžu vzít do ruky kdykoliv a vždycky si odnesu plnokrevný, sytý dojem. To, že promlouvají Míliny obrazy, neznamená, že je text druhořadý: krásně popisuje Mílinu odhodlanost a její vnitřní vývoj, autenticitu.
Čím méně času na čtení mám, tím více si podobných uměleckých výborů cením. Je to slast, obracet jednu stránku za druhou a v kratičké chvíli se inspirovat tím, čemu Míla vdechla věčnost.

28.03.2024

Mě Inkoustové srdce hodně bavilo, popravdě ze všech dílů takřka nejvíc. (Natolik, že jsem vzdala čekání na překlad a rovnou začala s originálem. Running Grave už mám přečtený také.)
Myslím, že JKR udeřila s nebezpečím soc. sítí hřebík na hlavičku. Ona skutečně nechce být jen romanopisec, chce evidentně šířit osvětu. Proto jsou její knihy tak rozvleklé. Pokud někdo chce "jenom" detektivku, měl by zvažovat jiného autora.
Mě naopak obsáhlost těší. (Ty detaily z Highgate cemetery, nebo fiktivního North Grove...!). Vše je promyšlené, autentické, zlověstné. Drekova hra má bezvadnou myšlenku, není to jen detail na pozadí moderátorského chatu. Oceňuji, že si autorka tak dává záležet. A to, že s Cormem a Robin se pořád vše natahuje... jejich povaze to odpovídá. Já je budu mít ráda i tak. :-)

7 10.02.2024

Když jsem Pána prstenů četla na střední škole, příliš mě nebavil. I když jsem byla okouzlená Tolkienovým světem, popisy v knize mi přišly zdlouhavé.
Teď se ke knihám s láskou vracím a vysloveně si libuji nad rozmanitostí postav, nad bohatým jazykem, nad tím, jak příběh plyne košatě a poutavě. Hodněkrát jsem se přistihla, že mám tendence si řadu myšlenek znamenat a znovu se obdivuji jejich hloubce.
Nejvíc mě těší, že audioknihu (ve vynikajícím podání Aleše Procházky) si s upřímným zaujetím oblíbil můj šestiletý syn. Byla bych tomu nevěřila, spousta jiných knížek ho vůbec nechytla, ale tady se jen potvrzuje kouzlo téhle mimořádné ságy. Knižní komplet tedy považuji za samozřejmou investici. Je to malá cena za takový klenot.
Westu, Tolkien, hál.

Barvitá, pestrá a voňavá mozaika příběhů. Pokud byste ale čekali přepych a exkluzivitu, sáhněte po jiné knize. Tahle je o tom, jak je svět parfémů omamný i krutý zároveň. Daň za to, že nosíme jedinečnou vůni, je mnohdy neúměrně vysoká: drancování přírody, vykořisťování zemědělců/pěstitelů, ilegální praktiky a podvody...
Přitom Dominique Roques píše i o příbězích, kdy dík neskutečnému úsilí vykvetly plantáže, které zachovávají tradiční metody, dávají lidem práci a férové ohodnocení, kdy jsou suroviny kvalitní a jejich sběr je v souladu s udržitelností. Jasně naznačuje cestu, po které by se mohl svět parfémů ubírat, aby jejich vznik byl založený na dostatku, poctivé práci a radosti z přírodní bohatosti.
Pokud máte jako já rádi kvalitní parfémy, tak knihu velmi doporučuji. Má moc z povrchní záliby udělat oduševnělé putování a tu lásku k esencím prohloubit: s vědomím, že pečlivý výběr se vyplácí.

3 24.06.2023

Považuji ji za jednu z nejzásadnějších knih, které jsem kdy četla.
Bylo nesmírně zajímavé číst o stromech, živých bytostech, a dozvídat se, jak jim plyne čas. Nám se jejich životní cyklus může zdát pomalý, statický, protože jak strom doroste do určité výšky, už moc nevnímáme jeho pohyb. Přitom jde o neustálý boj o přežití, kdy z obrovského množství semenáčků přežije jen zlomek - a ten musí přestát ještě mnohé nástrahy.
Vážím si stromů a mám je ráda. Věřím, že díky téhle knize jim rozumím aspoň o kousek víc...

12 24.06.2023

(SPOILER) S každou svou další detektivkou Galbraith přitvrzuje. Naštěstí se ty výjevy, které ve svojí drastičnosti nejsou vytěsnit, střídají s těmi, ve kterých se čtenář zabydlí s uspokojením a rád.

Autorka už bez okolků cílí spíš na ty čtenáře, kteří její narůstající slovní nálož ocení. Kterým nevadí popis nálad, střídání perspektiv vyprávění, prodlévání u každodenních detailů. Osobně patřím k těm příznivcům, kteří netrpí, pokud od detektivní zápletky odskočí k Robininým nákupům parfému. (Naopak: u Rowlingové se nic neděje náhodou. Ty její metafory a náznaky jsou cílenou odměnou pro skalní fandy. Určitě dobře tuší, že Narciso se stane velmi vyhledávaným odkazem. A přistihla jsem se, že znovu listuji v Anně Karenině…)

Veliká škoda, že se autorčino plánovité odhodlání, spravedlivě se postavit na stranu utlačovaných a bezprizorních nebo dopřát pozornost menšinám -a to i v negativním smyslu-, tak obrátilo proti ní. Pevně doufám, že se nenechá zviklat a bude pokračovat ve stejném duchu, jako do teď. Vnímavá, pohotová a přesná, s obrovským smyslem pro psychologii postav i děj, od kterého se nedá odcházet.
Můžete číst jako společenský román, můžete číst jako detektivku. V obou případech brilantní.

18 09.06.2022

(SPOILER) Kniha, po které bych sáhla už kvůli té podmanivé, tajnosnubné obálce – a s jistotou věděla, že si budeme rozumět. Dostala se ke mně o něco víc plánovaně, ale výsledek je stejný: byl to intenzivní, opojný zážitek, ze kterého si budu v sobě chtít hodně uchovat.

Jsou texty, kde slova jen posunují děj. Tady každé sedne do nálady. Přinese novou myšlenku. Probudí zasutou emoci. A přitom tak hladce a samozřejmě, že čtenář vůbec nepodezřívá autora z promyšlené kalkulace spisovatelského řemesla…
( „Tence potaženej životem.“ „Horko se tlačilo do oken.“ „I bílou lží člověk napáchá tolik zla…“ )
A přece jazyková uhlazenost a vytříbenost nedělají z příběhu něco vykonstruovaného, co by postrádalo drsnost, realitu. Žádná hra na autenticitu. Hezky, nesmlouvavě až k zalknutí životem.

Zahrada, ve které zprvu tlely ty protivné, nasládlé karafiáty, přesto v závěru klíčí něčím zdravým. Nenechává čtenáře vypleněného a zelená se něčím svěžím, co dodává naději: nejedné pochroumané duši.

5 09.06.2022

Ještě jsou -a budou- tady. V soustrasti a úctě: protože nelze číst a neprožívat odraz tísně, nejistoty, bolesti a kruté absurdity. Kolik síly, odhodlání a víry to muselo dát, zachovat si hlavu vztyčenou.
S vědomím historie (ne až tak vzdálené) pak roste závazek starat se o svou vlastní... Dějiny mají tendenci se opakovat. Díky autorům za výpověď, za připomínku. Za inspiraci.

"Svět je hnusný guláš." ...Dokonalá odpověď existencialismu.

Zlodějka knih se vzpírá přečtení. Svojí neutěšeností, svým suchým konstatováním konce, svým (zdánlivým) odstupem od hlavní linky příběhu. A přece jsem měla pocit, že knize dočtení dlužím. Že musím s Liesel srdnatě protrpět všechno.

Napsat takto silný text, to si mohou dovolit jen autoři, kteří přesně ví, jak to neradostné vyvážit trvalou hodnotou. (Nebo pořádně zubatým smyslem pro humor. ;-)
Věřím, že Zusak udělal pro to, aby si i poválečné generace dokázaly představit válku (nikoli bitevní vřavu, tu tísnivější a neodbytnou doma), mnohem více než literatura faktu. A jasně formuloval přesvědčení, v čem je navzdory všemu odkaz lidství.
Nemám pravdu, milá Smrti?

16 08.06.2022

Po zhltání děje mě velmi těšilo pročíst i závěr, který naznačuje, že Eragonově cestě na svět sice přálo hodně příznivců, ale bez tvrdé námahy to nebylo. Obdivuji, že se tak povedla už sama prvotina - a to autorovi velmi mladého věku...
Právě tyhle okolnosti mi brání přistupovat ke knize kriticky. Je těžké ji neocenit - a s tou sympatií neodpustit detaily, které by jinak ubraly téhle fantasy na kráse.
Takže díky za poutavý, napínavý příběh, díky za charakterní postavy (a Safiru!). A v neposlední řadě smekám za promyšlený svět-a lingvisticky zajímavou mluvu starších, které tomu všemu dávají rámec, ve kterém sice můžete potkat urgaly, ale stejně nebudete chtít zpět do reality...

3 02.08.2021

Baricco mě opět vzal na příjemnou dovolenou... Do mezičasu, který s lehkou oduševnělostí vklouznul do mé reality.
Ne že by to bylo jen o odpočinku a vágním snění. Naopak. I když z příběhů vidíme jen výsek, jejich dynamika je vtahující a dramatičnost přetrvává i po dočtení.
Ty tři výrazné linky ale autor sjednotil do ladícího, lehce dráždivého celku. Se vší tou samozřejmou tajemností a úsporností, kterou tak ovládá.
Novela uplyne, ani nevíte jak, a zbude sytý zážitek.

5 11.07.2021

Jak už to má Baricco ve zvyku, nespokojí se pouze s tím, že by čtenáři předložil svůj výtvor. V případě Mladé nevěsty adresáty svého textu přímo vyzývá.
Zpočátku novela připomíná vícehlavou stvůru. Bizarní. Rozptyluje pozornost mnoha směry - a vy autora podezříváte, že (jeho vlastními slovy:) jde o hádanku, která má komukoli, kdo měl dost zvídavosti na její otevření, jen zaplácnout mozek...
Záhy se ale stává její podivuhodnost samozřejmá, tajuplná a podmaňující. Erotično jako způsob vyjádření, střídání perspektiv jako pozvání k tvorbě příběhu.
Chce to trpělivého čtenáře, který si na vysvětlení klidně pár stránek počká a nevadí mu, že ho autor zatím provede různými literárními  zákrutami. Pokud jste aspoň trochu podobně naladěni, bude to pro vás delikátní.

2 06.03.2021

Podmanivý příběh, kterému jeho křehkost a neuchopitelnost velmi sluší. Vůbec mi nevadilo, že autor záměrně opomíjí řadu reálií a soustředí se hlavně na tužby a poetiku hedvábného putování. Baricco je totiž ve své úspornosti mistr ("Hervé Joncour provedl pár výpočtů a zjistil, že je bohatý"). A namísto, aby text působil úsečně, vyvstávají spíše náznaky a subtilní dojmy. Pro mě osobně byl požitek právě v autorově řemeslné dovednosti. Příběhu neupírám kouzlo a opojnost, ale sledovat jej ještě o něco déle, považovala bych jej za monotónně unylý. Hervé Joncour zahlédl konec světa právě včas.

14 20.01.2021

Jak by nejspíše poznamenal vévoda z Edinburghu: "zatrachtilá kniha"! Nejen, že se autor nespokojuje s tím, že čtenář hltá jeho text - on jej musí ještě ponoukat ke čtení dalších! Sama jsem se přistihla, že stejně jako Alžběta, nabývám na chuti po všech literárních odkazech, které jsou mi předkládány. Bennett krásně vylíčil to opojení ze čtení i jeho důsledky.
V zásadě by tahle novela zůstala úsměvnou kratochvílí, kterou by čtenář mohl (i myšlenkově) odložit. (Snad s vděkem za pěkně strávené odpoledne). Typicky britský humor a přiléhavé výrazivo jí ale propůjčují zaslouženou výjimečnost v tomto žánru. A závěr... prostě krásně vypointovaný!

6 19.01.2021

S touto útlou knížečkou nelze šlápnout vedle. Je laskavá a lidská, a tak vás její čtení příjemně vtáhne do myšlenkové pohody, ve které sice odpočíváte, ale zaroveň se místy přistihnete, že vás Ebenova skromná duchaplnost provokuje k úvahám, které všednědenní maličkosti postupně překračují.
Jsem moc ráda, že se Marek Eben k vydání odhodlal, protože texty, které si nehrají na ambiciózní literaturu, můžou být (a také často i jsou) velmi dobrou knihou...

11 02.01.2021

Četla jsem kvůli vehementnímu doporučování. No, bylo to záživné.
Nevýhodou podobných motivačních příběhů/ příruček je mj. to, jak primitivní a zjednodušenou psychologii používají. Zlatá vstupenka si v tomhle ohledu klesla až na samé dno. Autor si zjevně musí myslet, že jeho čtenáři jsou zblbnutelní prosťáčci, které stačí namotivovat a problémy zmizí.
Je mi líto. Ale pokud se chcete změnit, dělejte něco užitečnějšího, než pročítání knížek s návodem na život.

Řekla jsem si, že nemůžu dětem pořád předkládat to, na čem jsem vyrůstala já (nebo dokonce prarodiče) a dala jsem se zlákat sympatickou obálkou. Trefa do černého.
Šedíka u nás čteme/prohlížíme pořád. To, v čem je knížka příhodná pro dyslektiky, oceňují i ti, kteří zatím třeba písmenka jen zkouší. Proložení textu obrázkovými stripy a oživení bublinovými hláškami je poutavé. A snaha o jednoduchý (málo-slabičný) text není v tomhle případě vůbec na škodu, protože mu neubírá na nápaditosti. Naopak, obraty typu "šupl na gauč" mi přijdou mnohdy mimořádně svěží a výstižné.
Grafická stránka vyžaduje vlastní pochvalný komentář: povedla se také a to, že nehraje všemi barvami nebo důslednou detailností, je jen doklad toho, že minimalismus může i ve své jednoduchosti zahrát na velký efekt.
Toliko k chvále, ale neodpustím si poznámku, že děti by se měly od podobně jednoduchých příběhů odpíchnout k těm složitějším a postupně si zvykat na náročnější text. Tedy Šedíka pro školkaře a prvňáčky ano, ale pro starší už to chce větší výzvu...

4 12.08.2020

První setkání se slečnou Marplovou mě neoslovilo. Myslím, že autorka příliš tlačila na pilu a natolik překombinovaná zápletka se k vesnické idyle (kde se řeší nanejvýš klepy, pytlačení a staropanenské rozmary) příliš nehodí. Zpočátku se tak nechce ani věřit brilantnímu úsudku té nenápadné pomocnice zákona, která příhodně hlídkuje se svým kukátkem, kde je třeba. Že se to vyplatí, se ukáže až po četných (a zdlouhavých) peripetiích. Ještě, že průvodce dějem, pan vikář, má příjemný smysl pro humor, který udržuje příběh svěží...

1 07.08.2020

Moje oblíbená. Mimo hlavní záhady kolem vražd je totiž nesmírně zajímavá i linka s anonymními dopisy a vyvíjející se příběh Jerryho Burtona. (V tomhle případě si moc chválím seriálové zpracování s Jamesem D´Arcym, který dodal postavě slušivý melancholický rozměr.) Dohromady souhra, která funguje a povyšuje oddychovou detektivku na psychologicky-prokreslený příběh, o kterém si chcete dumat i dál.

2 07.08.2020

Suché. Doporučuji podávat s nějakým typicky anglickým pitím. (Pokud vám tedy nevadí, že při čtení na jazyku trochu zhořkne.)
Začátek se zdá být nezáživný: až na tu podivnou senzaci s mrtvolou v knihovně jsou úvodní kapitoly plné společenského žvatlání, jak už to na venkově chodí. Slečna Marplová má tu (ne)výhodu, že skrytý motiv zločinu odhaluje skrze četné výpovědi, kde je plno plev a málo zrna. Ale jen co probleskne něco, čeho by se dalo chytit, rozběhne se i pátrání, a pak se čtenář nestačí divit. Originální, rafinované a důsledně logické.
Že slečna Marplová je vlastně do detektivek ideální kandidát, dokazuje A. Christie i v dalších dílech. Takže, až dočtete tuhle, určitě pokračujte - bude to jen lepší!

3 07.08.2020