Shinnya komentáře u knih

Po všech těch kladných recenzích, které jsem na Ranhojičku četla, jsem se nechala zlákat a měla jistá očekávání, ale musím sama za sebe říci, že nakonec knihou nijak zvlášť uchvácena nejsem. Nicméně velký vliv na to má skutečnost, že jsem si prošla obdobím, ve kterém jsem četla spoustu knih na téma holocaustu, což mi prostředí a život ve věznici Zalindov připomínaly více, než mi bylo milé a nějak mi zasazení děje do reality minulosti, byť obohacené o fantasy prvky, nesedlo. Každopádně to s Ranhojičkou ještě nevzdám, protože to vypadá, že ve druhém díle se ocitneme v prostředí zcela jiném.

23.03.2022

Přiznám se, že jsem vůbec nevěděla, co od knihy očekávat a pustila jsem se do ní zkrátka jen proto, že je to Jemisin. Celý koncept má opravdu lovecraftovský nádech, kdy Jemisin vrství svou fantazii na realistický moderní New York.
Všechna velkoměsta mají duši a nakonec dosáhnou bodu, kdy ožívají. Nyní nastal čas pro zrození New Yorku, ale samotné město je příliš oslabeno hrozným útokem na to, aby proces dokončilo. Pokud má New York a jeho lidský představitel přežít, pět lidí – nebo přesněji pět avatarů musí povstat a sjednotit se, aby dokázalo zničit plížící se chapadla svého protivníka, amorfní síla zosobněná Ženou v bílém.
Každý z avatarů přitom představuje jednu městskou část New Yorku a zrcadlí se v nich jejich charakter i stereotypy. Manny, náš chladnokrevný Manhattanec s amnézií a pochybnou etnickou příslušností procházející si postupným coming outem. Brooklyn, černoška, ​​která vyměnila břitký rap za politickou angažovanost, aby své rodině zajistila lepší život. Queens, zástupkyně nové generace emigrantů budující místní komunitu. Bronx, umělecky a sociálně uvědomělá stárnoucí žena s kořeny původních obyvatel. A příznačně na konec - Staten Island, odcizená dcera policisty s bílou pletí, ztracená a opuštěná na ostrově, který všichni přehlížejí.

1 20.12.2021

Poslední díl jsem odkládala s hlubokým povzdechem a trochou lítosti nad tím, že jsem se dostala na úplný konec příběhu. Kniha velmi dobře pracuje s emocemi. Ukazuje, k čemu vede lidská chamtivost a netolerance, a že i láska se s jejich přičiněním může krutě zvrtnout. Naproti tomu stojí nezdolná vůle a schopnost uchovat si naději i ve zdánlivě bezvýchodné situaci, kdy je člověk plný žalu a bolesti. To vše je obohaceno kapkou magie a nadpřirozenými bytostmi. Příběh je nejen čtivý, ale má i určitou hloubku. Přiměje se nad některými pasážemi pozastavit a popřemýšlet o nich.
Doufám, že se s paní Tahir nevidíme naposledy.

4 24.11.2021

Bennett je rozhodně pan spisovatel. Již v trilogii Božská města nás nechal vstoupit do svého neobyčejného vnitřního světa a ani ve svém dalším počinu nepolevuje. V posledních letech mi přijde poměrně složité najít ve fantasy žánru něco neokoukaného, překvapivého. Zkrátka něco, co na vás ze stránek dýchne svou nápaditostí. A Záhutí je zajímavými myšlenkami prodchnuto. Skribování jako neotřelý způsob manipulace s předměty a samotnou realitou, k tomu přidejte děj, který má neustálý spád, sympatické postavy, se kterými budete sdílet jejich osudy a nebudete se moct doslova odtrhnout od stránek.

1 19.11.2021