Shashlick komentáře u knih
Zajímavé ponoření do historie a (nedávné) součastnosti městských znaků. Zajímavé také bylo dohledávat vývoj některých znaků po vydání této publikace, kdy je často znak úplně jiný než ten "správný" dle autorů. Některá města se i vrátila ke znakům historickým - a tím nemyslím pouhé vypuštěním rudé hvězdy.
Jen tedy bohužel v mém vydání je v obrazové části několik dvojstran prázdných a znaky zde chybí.
Ač nemám přečtenou celou zeměplošskou sérii*, tak když jsem se dozvěděl o této knize, neváhal jsem ani na chvíli. Životní příběh sira Terryho je podán vtipně, věčně a s úctou, ale ne zas tak přehnanou. Prostě tak, jak by to sám Terry asi chtěl.
* Stále na tom však pracuji.
Obzvlášť ze začátku text působí jako ne určený pro děti, ale psaný dítětem. Jednoduché usekané věty, které se moc dobře nečetly. Pak jsem si buď zvykl, nebo to bylo lepší.
Mnoho měst zobrazených na obsažených mapách znám osobně, takže pro mě bylo zajímavé nacházet souvislosti.
Obsažený text, který pokrývá vývoj měst a jejich mapování z různých hledisek se mnohdy opakuje.
Vytknul bych občasné rozložení mapy na dvojstranu, kdy ve zlomu pak vlastně nic nevidíte, někdy se tak ztratí i ta podstatná část, kterou hlavně měla mapa ukázat.
Na začátek přiznávám, že moje největší zklamání z tohoto dílu je v tom, že jsem považoval Naslouchače za trilogii. Skoro až ke konci jsem si na předsádce přečetl, že se jedná o plánovanou pentalogii. Je to moje chyba, ale momentálně mám nepříjemný pocit, že jsem se chytil do stejné pasti jako před lety s Hrou o trůny.
A teď ke knize [SPOILER]:
Začátek byl zajímavý, tajemný, temný. Čekal jsem, až se Ilan dostane zpět na západní stranu Duvalského pohoří a rozjede se to. Ale ono to tu bylo úplně jiné, Ilan se chovala jako kráva (asi puberta), bojovníci jako blbci a nakonec o tom byla celá kniha až na závěrečný deus ex machina.
Čte se to dobře, ale tentokrát tomu dost chybělo. Pokud bude série někdy dokončena, tak snad lépe.
Knize chybí hodně věcí z těch, které bych tu očekával:
- Spartakus, který je již po smrti. Je to tak trochu cimrmanovský Hamlet bez Hamleta.
- Moc se tu ani nebojuje, spíše mluví.
- A ani se toho moc celkově neděje.
Po zkušenosti s Není římského lidu se mi k paní Loukotkové moc vracet nechtělo. Spartakus mi však pasoval do výzvy, takže jsem se do něho pustil.
Kniha je takovým mixem zkratkovitého a rozvláčného popisu a pokud někdo touží po historicky přesném a podrobném popisu Spartakova tažení, toho se nedočká.
Měl jsem s knihou ještě jeden problém - tak nějak jsem z ní nepochopil, proč gladiátoři a otroci za Spartakem šli. Z popisu a děje mi nepřišel jako následováníhodná osobnost.
Knížka je plná hravých detailů, takže můžete s dětmi číst vícekrát a stále budete něco objevovat.
Je jasné, že skripta nelze hodnotit jako klasickou knihu. Přesto si myslím, že by některé aspekty měla splňovat.
Obzvlášť v první části knihy je hodně odbytá redakce - plno překlepů. Co mě však vadilo nejvíc, byly faktické chyby a neaktuálnost v některých tématech (ač na přednášce bylo proklamováno, že se jedná o aktulizované vydání.
- Například část o registračních značkách ČR neodpovídala realitě.
- V automobilové nákladní dopravě je největší problém spojení s řidičem, který je neustále v pohybu. Řešením by prý mohlo být zavedení rozvíjejícího se systému mobilních telefonů. To je čerpáno ze zdroje z roku 2003.
- Největší řeka světa je ten (!) Amazon.
Problém tohoto cestopisu je, že to není tak úplně cestopis. Je to Igorův životní příběh, který se v jeho případě pojí s cestováním.
Často se tak místo cestování řeší Igorovy lásky, vztahy a kalby. Kvůli tomu pak nezbývá tolik prostoru na poznatky z cest a tak nějkteré země projedete v pár větách.
Dalším nedostatkem je, že kniha je psána aktuální formou (přítomný čas), ale cesty reálně Igor absolvoval převážně v 90. letech. Mnoho informací je tedy hrubě neaktuálních, ale povětšinou neuvedených do kontextu současnosti (kniha byla vydána v roce 2023). Ono i samotné časování jízd si musíte domyslet podle náznaků.
Je to prostě něco jiného, než jsem čekal a byť je Igor mezi cestovateli možná legenda, po pokračování jeho životní cesty už asi nesáhnu.
Knihu si vybral syn v knihovně na večerní čtení. Předčítání pro mě bylo utrpením a dal jsem to sotva do poloviny.
David není darebák, ale spratek, který by zasloužil pár facek. Příběhy jsou vlastně o tom, že na sebe všichni ječí. Ani vtipné to moc není.
Dětem jsem řekl, že tohle jim číst nebudu a radši jsme vybrali něco z naší knihovničky.
Ač mám načtené komplet komiksy RŠ, tak po beletristické stránce jsem Foglarem netknutý.
Jasně, Záhada je místy až moc vysvětlující a charaktery až moc černobílé, ale i tak jsem to hltal.
Žijeme ve vzrácené době a bohužel to takto u některých lidí asi i funguje.
Kniha se četla velmi dobře a příběh byl vtipný, i když ne třeskutý. Jediné, co mi vydilo, bylo vykreslení ukrajinské (východoevropské) mentality.
Jako kniha super. Text je čtivý, dobře napsaný a dávkuje zážitky a pointy v ideálním tempu.
Davidova životní cesta je ohromující a plná neuvěřitelných náhod. Více mě bavily punkové začátky než následný život americké smetánky na různých odporně snobských show. Bohužel se tu projevilo takové to klasické - boj vyděděnce proti zkažené společnosti dokud vyděděnec nevydělá prachy a nestane se jejím členem.
Životní příběh vyznívá optimisticky, navzdory ztrátám blízkých. Nutno ale podotknout, že ta největší ztráta Davida potkala až po dokončení knihy.
Není to kniha o historie Masarykova okruhu. Je to fotodokumentace zajímavých okamžiků a osudů (často bohužel tragických) v průběhu oněch 90 let. Prostor je fotografiím dán dostatečný a každá z nich je doplněna textem.
A v něm je bohužel největší úskalí knihy. Obzvlášť v první části knihy (tedy časově nejvíce historické) jakoby někdy autor moc nevěděl, co k fotce napsat. A tak vařil z vody a je to bohužel znát. S postupem blíže k současnosti se to však zlepšuje.
Co je však tragické (kromě již zmíněných osudů) je textová korektura a redakce. Na tolik překlepů, chyb a dokonce nesmyslně vložených slov uprostřed věty (asi náhodné Ctrl+V), jsem už dlouho nenarazil.
Chtěl jsem dát původně tři hvězdy, ale protože je hlavní gró ve fotografiích, ponechávám čtyři.
Můj první King. Čekal jsem asi něco více.
[SPOILER] První polovina knihy mě zaujala, i když se toho na první pohled moc nedělo. Druhá polovina už byla hodně natahovaná. Text měl asi navodit pocity beznaděje a šílenství, ale já už prostě jen čekal na konec.
Nemůžu říct, že by so do mě děj občas nezakousl a nevyvolal nepříjemn pocity, ale spíše to bylo představou bolesti fyzické než psychické.
Sice jsem si to neověřoval zpětně, ale myslím, že jsem narazil i na několik logických nesrovnalostí, které mě zarazily.
Plných pět ptáků... totiž hvězdiček.
Kniha vás provede dějinami sexuality od pravěku až po současnost a budoucnost. A to vtipně a zajímavě. Mnoho informací a kontextů pro mě bylo nových.
Určitě tuto knihu doporučím své ženě - tolik ztopořených penisů na jednom místě se jí bude líbit :D
Prostě Becky Chambers - její knihy mi neuvěřitelně sedí. Text se skvěle čte a třeba i přes pomalejší tempo vás táhne neustále dopředu.
Navíc v téhle knize jsem se hodně našel a donutila mě přemýšlet o sobě, světě, vesmíru a tak vůbec.
Přemýšlím, jaký smysl tato kniha má, a nemůžu na nic přijít. Jako webová nebo mobilní aplikace by to možná mohlo trochu fungovat, ale takhle vůbec.
Ani k použitým mapám se nic kloudného nedozvíte. Doprovodné texty vás mají pouze namotivovat na "úžasné" otázky.
Nakonec jsem knihu dočetl, i když jsem se někde od třetiny musel docela nutit. Nejhorší za mě byla střední pasáž, plná náboženského přemítání. Tam jsem byl odložení knihy asi nejblíže.
Děj knihy se vleče hodně pomalu a kdyby byla kniha čtvrtinová, tak by to možná bylo lepší.
[SPOILER]
Vlastně to nejazjímavější se stane až v závěrečné poznámce, kde je toho řečeno snad i více než v předešlé knize a to je vměstnáno na cca deset stránek.
Děj mi ani nepřišel moc uvěřitelný a nejvíc mě pobavil boj nasazením letákové kampaně ve stylu aktivisty Rimmera.