Shanib komentáře u knih

(SPOILER) Knihy od autorky jsou zaručenou jistotou dobré detektivky, kde prim hraje záhada kolem zločinu a tajemství sousedů / kolegů / přátel / partnerů. Líbí se mi, že čtenáři udržuje určitý emocionální odstup, tj. nikdy nejsem příliš pohroužená do nějaké postavy či dvojice.
Příběh byl i tentokrát originální a charaktery postav skvěle promyšlené. Krásně se to četlo, takže jsem knížku přelouskala raz dva.
Mínusy to z mého hlediska mělo dva. Asi bych přeskočila oběť v roli ducha, neboť to bylo zbytečné a vraha jsem tušila od poloviny knihy. Přišlo mi podezřelé, jak autorka jeho příběh vypráví úplně jiným stylem než u jiných postav.
Zvláštní také bylo, že tentokrát nebyl žádný cliffhanger - všechny příběhy postav se v podstatě uzavřely. Obvykle autorka nechává jednu linku otevřenou a je na čtenáři, jak si to domyslí. Není to však nutně mínus.

Autorku již delší dobu sleduji na Facebooku a nedávno jsem byla také na její přednášce. Je to velká sympaťanda a líbí se mi, že říká věci tak jak jsou bez příkras, nicméně v knížce byly momenty, kdy jsem ji za její optimismus obdivovala.
Kniha nebyla špatná - získala jsem přehled o tom, co od daných zemí (ne)můžu očekávat a zároveň inspiraci, že někdy i složitější přesuny opravdu stojí za to. Zároveň už jsem však pár zemí na různých kontinentech navštívila a některé popisy mi přišly buď zbytečně detailní a některé zase naopak málo. Vím ale, že je to hodně subjektivní.
Jinak někdo v předchozích komentářích zmiňoval Ziburu - zkoušela jsem jednu jeho knížku a po pár stránkách jsem to vzdala. Místy to bylo až trapné, jak strašně cool se snažil v určitých situacích vykreslit. O to víc si cením přirozenosti paní Ostré.

Druhý díl byl o poznání horší než první, který se mi moc líbil. Beckerovo kousání jablka už jsem nemohla ani vystát a pokaždé jsem u něj protáčela očima. Intimní scény už jsem přeskakovala, protože nebyly ničím překvapivým a osobnost Eleonor mi začala lézt na nervy. Nicméně příběh měl pořád něco do sebe a oceňuji originální zasazení i sympatický epilog.

Jinak musím říct, že si v posledních letech všímám hodně zhoršené korektury a s tím čím dál častějšího množství překlepů v knihách. To na korektorech začala vydavatelství šetřit nebo čím si to lze vysvětlit?!

(SPOILER) Autorka skvěle vystihla moment, kdy Rhys a Feyre začali pro oko čtenáře ztrácet jiskru a přehoupla se k jiné ústřední dvojici, která byla svojí charakteristikou úplně jiná. Cassiana nelze než nemilovat a Nesta prošla naprosto neskutečným vývojem. Doufám, že i v dalších dílech uvidíme, jak se jejich vztah prohlubuje a posouvá a my si budeme moci jejich příběh i nadále užívat.
Seznámili jsme se také s novými postavami, díky kterým se pomaličku ale jistě rozrůstá naše oblíbená Velariská rodinka a mně nezbývá než se těšit na další díly a doufat, že uvidíme příběh Elain a Luciena, Azriela a Gwen a Emerie a Mor. Protože ano, opravdu nejsem tým Az a Elain, ti dva spolu prostě neee.
Jinak souhlasím s trestuhodným počtem překlepů, jak tu již bylo zmíněno. To se šetřilo na korektuře? Taky se přiznám, že mi občas nesedí časté střídání stylu mluvy. Jakoby se autorka nemohla rozhodnout, zda bude používat moderní slovník nebo ten z 18. století.
Ale co už...zkrátka a jednoduše to bylo skvělý.

Tož nebylo to špatné, ale vesměs mi přišlo, že to celé bylo o tom, jaký komu koupit dárek, takže nemastné neslané, jelikož se zas tak moc nedělo. Zároveň to byla ale příležitost užít si své oblíbené postavy o něco déle a také jsem to vnímala jako přestup od příběhu Feyre k Nestě.

Dala jsem půl hvězdičky méně za pomalejší rozjezd - na to jak jsem zhltla první dva díly, že jsem se i nutila do toho, abych už šla konečně spát, tak u tohoto dílu jsem s tím problém neměla. Trošililinku mi vadila v některých chvílích Feyre. Nějak rychle jí narostlo sebevědomí a své vílí schopnosti se naučila ovládat jakoby lusknutím prstu. Taky mi cukalo v oku z toho, jak na sebe postavy v jednom kuse vyplazovali jazyk a vrčeli. Kolik jim jako je? A jsou to snad zvířata? Slovo druh jsem od Feyre slyšela tolikrát, že mi už přišlo otravné (ano, všichni víme, kdo to je, není třeba to pořád omílat). No ale to je tak ke kritice všechno.
Setkali jsme se se starými známými postavami, přičemž některé dostali více prostoru a navnadili na jejich další vývoj (další dvě sestry Archeronovi, Eris, Helion, Vassa). Takového Luciena jsem třeba chtěla strašně obejmout.
Když se to sečte a podtrhne, pořád to byl skvělý příběh, který mě vtáhl a navnadil na pokračování.

Vánoce jsou o času stráveném s rodinou, ovšem já jsem se s malými výčitkami svědomí, kdykoliv byla příležitost, snažila najít nějaký tichý kout, kde bych mohla v klidu číst. A když nebyl, tak jsem to pak doháněla po nocích do tří do rána. Kniha byla totiž tak zatraceně skvělá a dokázala mě pohltit. Takže končím druhý díl a ihned otevírám třetí.

Po sérii Empyreum od Rebeccy Yarros, která mě úplně nadchla, jsem si řekla, že zkusím i další knihy tohoto žánru, nicméně jsem to pořád odkládala, protože jsem se bála, aby ACOTAR nebyl slátanina. A stejně jako u výše zmíněného jsem byla mile překvapená, knížku jsem hltala a četla do tří do rána. Přiznám se, že jsem dokonce na Instagramu vyhledávala fanouškovské animace. Jediná pidi věc, u které jsem kroutila očima, byla, jak často si tam čistili nehty. Jsem zvědavá na další vývoj, ačkoliv už jsem leccos zaslechla. Plán na nadcházející dny je jasný - přečíst tolik knížek ze série ACOTAR, kolik půjde.

Autorka dobře vyvažuje detektivní a romantickou linku, respektive důraz je na té detektivní, ale zároveň celou dobu cítíte tu chemii mezi hlavními hrdiny, která občas vystrčí růžky o něco víc.
Příběh i téma drželo čtenáře ve střehu a odhalení hlavního záporáka bylo skvěle načasované. Navíc Sandra Brown píše opravdu čtivě. Jen jediná část mi přišla naprosto zbytečná, a to zdlouhavý popis hotelového lobby a podrobný fyzický vzhled majitele rádia - přiznám se, že zde jsem přeskakovala.
Hvězdičku dolů dávám ale za to, jak strašně blahosklonná mi Paris občas přišla. Nevím, ale dávat Deanovi povzbuzující řeč o jeho synovi, kterého sedm let neviděla a tvářit se, že mu rozumí víc než jeho otec mi přišlo mimo. Takových chvil měla Paris víc.
Jinak mě místy docela bavil slovník, když se o postelových scénách mluvilo v rukavičkách.

Skvělý začátek s velkým potenciálem. Hlavní postavy měly skvělou vzájemnou chemii a jejich společné chvíle jsem si vychutnávala, ale jakmile se dostali na ostrov, najednou šla kvalita dolů a začalo to být takový...nijaký. Pořád jsem doufala, že se to zlomí, ale ono ne. Epilog byl však uspokojivý.
Jinak jedna věc, kterou jsem moc nepochopila, byla, že se Enzo tvářil jako hrozný drsňák, takže jsem čekala nějaký velký temný odhaleni z jeho minulosti, který ho zocelilo a on se tak stal "alfa samcem". Jenže to autorka trochu nedomyslela. Sice jeho minulost byla smutná, ale určitě ne taková, že by si člověk řekl - aha, tak on je to skutečně ten drsňák, za jakýho se vydává. Ne, prostě to je biolog, co chodí do posilky a tam si asi párkrát praští do pytle.

Od autora jsem kdysi četla jeho sérii Čínských thrillerů, která neurazila, ale ani nenadchla. Pamatuju si, že mi tam ale nesedly hlavní postavy. To se u této knížky, kterou mi doporučila paní knihovnice, říct nedá. Popravdě bych si pomalu myslela, že to napsal někdo jiný.
Zasazení děje do Španělska se mi líbilo a i postavy mi přišli fajn, akorát se mezi jejich osobními příběhy na můj vkus moc přeskakovalo. Nejvíc ucelenou linku měla Ana, která mi tím pádem přirostla nejvíc k srdci. Mackenzie měl pěkně našlápnuto, jenže jak nám byl jeho příběh rychle představen na začátku, tak ho stejně tak rychle autor nechal být, přesunul se zase jinam a už se jím dál moc nezabýval. Záporná postava byla vůbec taková hodně okrajová. Místy mi přišlo, že si autor naplánoval, koho všeho zabije, aby to vyznělo hodně tragicky a kolem toho sestavil celý příběh.
Ale...a to je velké ale...četlo se to opravdu dobře. Chtěla jsem oddechovou detektivku, která nemá pokračování a přesně to jsem dostala.

Kniha krásně vyplnila prázdné místo, které u mě po sobě zanechala série Nomád od Jamese Swallowa nebo Na seznamu smrti od Jacka Carra.
Skvělá jízda, která šlapala hned od začátku. Atraktivní a originální prostředí, hlavní hrdina sympatický drsňák ve stylu Jacka Reachera, postav akorát a zápletka měla také co do sebe. Půl hvězdičky dávám dolů za maličkou předvídavost (kde je kód ukrytý či kdo zůstal po Afghánistánu naživu - to jsem tušila od poloviny knihy).
Všimla jsem si, že autor vydal pokračování, ale bohužel jsem nepřišla na to, zda bude také přeložené do češtiny. Jestli ano, ráda si ho hned přečtu.

Kniha se četla velmi dobře a popsala bych ji jako sympatickou, nicméně detektivka tu velmi hraničila s cestopisem. Mám ráda cestování a brala jsem to jako velkou propagaci Capri, která mě navnadila na návštěvu ostrova, nicméně si nemyslím, že toto by bylo ono jádro pudla, proč byla kniha napsána. Přeci to měla být detektivka, ne? K vraždě dojde v poslední třetině knihy a vrah je odhalen během chvíle. Ano, předchází tomu veškeré předešlé dění, kdy čtenář už ví, že někdo ze zájezdu zemře a my si tak celou dobu můžeme skládat indicie, ale vlastně nevím, jestli mi to tak úplně vyhovovalo.
Každopádně jsem dala vysoké ohodnocení za originální zasazení příběhu, vykreslení postav a velmi milé čtení. Jako občasná cestovatelka dokážu ocenit i přiblížení destinace. Druhý díl si ráda přečtu. Občas takové oddechovky můžu.

Kniha se četla velmi dobře a přelouskala jsem ji raz dva. Navíc mám moc ráda dobrodružné detektivky / thrillery. Zasazení příběhu bylo zajímavé, hlavní postavy sympatické a námět velmi slibný, jenže, a zde je ten háček, ne příliš promyšlený, což je hrozná škoda. Byly nám neservírované kapitoly z pohledu jiných postav, a tak jsem čekala, že tyto postavy budou ve vyvrcholení příběhu zohledněny, jenže se najednou dělalo, jako kdyby tam ti lidé vůbec nebyli a já si říkala, jestli jsem tedy ty kapitoly četla zbytečně. Vím, že příběh má pak s ústřední dvojicí další díly s novými zápletkami a je tedy možné, že se k těmto postavám vrátí, ale nemyslím si, že by toto pokračování mělo být ještě někdy přeložené do češtiny. A právě velmi neuspokojivý, super uspěchaný konec mě odrazuje od dalšího čtení v originále. Ona i ta zápletka s morem se pak nějak sama vyřešila a to, jaké to mělo důsledky v Istanbulu, jako by nic neznamenalo.

Tohle jsem nečekala. Za mě originální příběh s nevšední hlavní hrdinkou. Půlku knížky jsem nevěděla, zda ji fandím či nikoliv. Její charakter se během celého příběhu vyvíjel prostřednictvím slušného psychologického výplachu a člověk si lámal hlavu s tím, jak to vlastně celé je.
Kniha se čte skoro sama a vyvrcholení bych možná trošičku protáhla, ale i tak bylo ok. Co mi udělalo radost byl epilog, který byl víc než uspokojivý. Od autorky si určitě přečtu další její počiny.

(SPOILER) To jako vážně? To mám teď čekat na další díl dva roky (prý se tak autorka nechala slyšet), zatímco jsem teď tři knihy dala během dvou týdnů? Navíc s takovým šíleným koncem! Uff, tohle budu dlouho rozdýchávat a sakra doufám, že mají Violet a Xaden plán, který uvedli do chodu, ale my o něm zatím nevíme (viz. jak dal Xaden Sgaeyl nahlédnout do své mysli). Třeba něco jako infiltrace Veninů.
Když jsem tak přemýšlela nad tím, kam by se mohl děj vyvíjet, napadl mě trochu scénář jako z Vampýrské akademie: Xaden je víc zlý než hodný a není sám sebou, Violet to s ním nevzdává. Xaden ublíží nevinným lidem, Violet ho však vyléčí (těžko říct, zda mu zůstane signet nebo ne), on se za své činny bude nenávidět a bude ji od sebe odstrkovat. Nakonec si však odpustí a budou spolu.
No...to by byl asi můj ideální scénář. Čeho se ale bojím je, že ve čtvrtém díle prý umře jedna z hlavních postav, tak doufám, že to nebude právě Xaden, kdo ji bude mít na svědomí. Dále se mi nepozdává zápletka se zasvěcením bohyni...aby se z Violet nakonec nestala nějaké velekněžka.
No uvidíme. Sice to tu není žádné fórum, ale po tom přívalu emocí jsem se z toho potřebovala vypsat.
Každopádně skvělé čtení. Nějaké mouchy by se našli, ale mé nadšení nad sérií neochvějně přetrvává. Jen opravdu doufám, že si to RY rozmyslí a další díl napíše dřív.

Kniha začíná přesně tam, kde skončil první díl, což je super. Příběh se nám vyvíjí a odkrývá více ze světa "Empyrea", ať už to je nové prostředí, minulost hlavních i vedlejších postav nebo i postavy úplně nové. Je vidět, že autorka to má opravdu promyšlené do nejmenšího detailu a já stále hltám každou stránku, ačkoliv je pravda, že některým částem, které nejsou příliš důležité, je věnováno zbytečně moc prostoru a kniha tak hodně bobtná. Na druhou stranu to ale přidává na atmosféře, takže těžko říct, jestli to je skutečně mínus. Za co dávám ale půl hvězdičky dolů je, že zde měl Xaden méně prostoru a taky za to věčné handrkování se s Violet - něco mi tají, neřekl/a mi pravdu, ne/mám se zeptat? Vleklo se to celou knihou, což je opravdu moc dlouho. Autorka asi chtěla vymyslet nějaké drama mezi hlavními hrdiny (jiné než hrozící smrt) a v tomto ohledu ji nic jiného nenapadlo. Každopádně se vrhám na třetí díl a už teď jsem na sebe naštvaná, že jsem se čtením celé série nepočkala do doby, až vyjde všech pět knih, protože mi je jasné, že jakmile přečtu Onyxovou bouři, budu naštvaná.

Tak tohle jsem nečekala...nečekala jsem, že mě kniha tak vtáhne, že budu hlavním hrdinům úpěnlivě fandit, každý jejich krok prožívat a Violet a Xadenovi tolik přát jejich štěstí. Ale vrátím se na začátek...
Z žánru fantasy jsem kdysi dááávno četla pouze sérii Eragon...do dnes ji mám velmi ráda, ale brala jsem to jako výjimku. A najednou (po letech) bylo téměř nemožné vyhnout se všem těm ódům na sérii Empyreum. Pořád jsem to ignorovala, protože po třicítce jsem měla pocit, že fantasy už opravdu nebude to pravé, ke všemu že to bude slátanina, která vykrádá právě zmíněného Eragona.
Jenže pak jsem četla článek na ČT24, který na to vrhl trochu jiné světlo. Mluvil o žánru romantasy, který se rozhodně nestydí, ať už se jedná o drsné prostředí, tak o erotické scény a neuvěřitelnou chemii mezi Violet a Xadenem. Dala jsem tomu tedy šanci a teď jen kroutím hlavou, proč jsem tak dlouho otálela.
Stránky jsem hltala jednu za druhou a spánku jsem moc nedala, protože jsem knihu nedokázala zavřít. Jestli to mělo svá slabá místa? Ano, asi jako kterákoliv jiná kniha, ale to nic nemění na tom, že jsem si to užila. Závěrečná bitva byla wow, úmrtí jedné z oblíbených postav jsem doslova obrečela a jen se modlím, abychom se na konci této série dočkali pro Violet a Xadena happy endu.

Po ne příliš povedeném Netvorovi, který pro mě představoval zklamání, neboť jsem měla velké očekávání, jsem si spravila náladu se Zhýralcem. Příběh Emmabelle a Devona byl pojat vskutku originálně a ti dva spolu mě bavili. Perfektní chemie, skvělý humor a neotřelé dialogy podle mého gusta. Temný podtext minulosti byl strašný, smutný a asi nejemotivnější z celé série. Závěr knihy byl skvělý a uspokojující.

Knihu jsem si vybrala, protože jsem chtěla nějaký špionážní thriller, který není na pokračování. Mise splněna, ale...první dvě třetiny mi daly zabrat a ke čtení jsem se musela přemlouvat. Děj mi evokoval přešlapování na místě, ovšem hlavní problém jsem spatřovala ve vyjadřování Willa, které mi prostě nesedlo. Kniha byla v ich formě a já měla většinu času pocit, že je z pohledu osmnáctiletýho kluka a ne třicátníka. Číst o "bouři jménem Decker" a o tom, kde splašit dobrý kafe, protože bez něj Will nedokáže žít, mě moc nebavilo a postupně to začalo být otravné. Nicméně v poslední třetině jako bych v rukou držela jinou knihu - děj začal skvěle šlapat a hlavní hrdina mě začal bavit. Škoda že to bylo tak pozdě.