senora
komentáře u knih
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Poctivý klasický román. V těch postavách se skoro každý najde. Je pravda, že jsou akcentovány ženské postavy, tak nevím, jak to budou vnímat muži, ale jinak je to univerzální schéma. Vlastně takový boj uniformity s alternativou. Krása.
Iluze
Camilla Läckberg
Tak za mě tedy ne. Jediné, co se tomu nedá upřít je čtivost, ale logika je postavená na hlavu ve všem. Od fóbické vyšetřovatelky, která reálně snad nemůže pracovat, po zápletku spojenou s kouzelnickými rekvizitami. Nechápu, jakou roli v tom hrál přizvaný odborník, nějaký hlubší vhled do světa mentalisty se nekonal. Navíc ten Víncent je asi retardovaný nebo nevím, řešení má od začátku v kapse a on si to nespojí. Je to spíš k naštvání. Pro mě nejslabší kniha autorky a to jsem jich přečetla docela dost.
Kam jede tohle nástupiště
Iva Pekárková
Vyprávěno s vtipem a nadhledem. Každé zaměstnání je jakýsi uzavřený svět, který má svůj vlastní kolorit, lidi a historky. Když je to podáno vtipnou formou, tak je to radost, rozšířit si obzory zase o tyhle mikrosvěty. Děkuji, moc mě to bavilo.
Pravda o případu Harryho Queberta
Joël Dicker
Začátek by opravdu dobrý, vlastně několik docela dobrých knih zamíchaných dohromady. Opravdu na tom obdivuji jenom to, že se to podařilo jakž takž smysluplně pospojovat do jednoho celku. Dočetla jsem se sebezapřením a docela mě to ve výsledku nudilo.
Papírový palác
Miranda Cowley Heller
Čekala jsem lehký román pro ženy a on to ve výsledku byl, ale pro mě s obrovským přesahem a ta atmosféra byla úžasná.
Mizející dívky
Lisa Regan
Urputná vyšetřovatelka, už jsem na ně skoro alergická, všichni jsou proti ní, aby se nakonec ukázalo, že je ta jediná kladná. Ta urputnost jít přes mrtvoly a ospravedlňovat si svoje přešlapy, které jiným vyčítám, to už je na mě moc.
Ach jo, není to špatné, jen už to tady bylo tolikrát, nic nového.
Těla
Klára Vlasáková
Někdo v komentářích napsal ZNEPOKOJIVÉ, to je přesně to slovo, které jsem hledala a krásně to vystihuje. Je to překvapivě (tedy kdo četl Praskliny, tak nepřekvapivě) čtivé. Autorka mě překvapuje a baví.
Pekingský rozparovač
Peter May
Knihy Petera May už pro mě mají charakter domova, cítím se v nich jako ryba ve vodě. Nehledě na sérii. Prostě nic světoborného, ale dobré a známé. I když mě to nenadchne, ráda je čtu a tato kniha se mi přesně proto líbila a hvězdičku přidám z nostalgie, že tato série končí.
Barvy loučení
Bernhard Schlink
Ach jo, pro mě těžké, ale krásné čtění. Po pár stránkách jsem to odložila, abych pak s velkou pompou přečetla jedním dechem, prostě musí na to být nálada. Povídky proměnlivé, ale všechny dobré.
Kalmann
Joachim B. Schmidt
Konečně něco nového neotřelého, napsané s vtipem a nadhledem. Souhlasím s ostatními komentáři.
Čtvrtá opice
Jonathan Dylan Barker
Možná kdybych předtím nečetla tunu takových knih, tak by to bylo lepší, ale takhle už ne. Úryvky z deníku jsou pěkná nuda. Vím, je to dost masakr, ale neviděla jsem moc důvod, proč si to číst. Linka vyšetřovatelů je na tom trochu lépe, ale také nic světoborného. Možná špatná kniha ve špatnou dobu, ale nic pro mě, pokračování číst nebudu.
Zkrocení zlé ženy
William Shakespeare
Ne, ne a ne. Chápu, že je to poplatné době, ale proto se mi to ještě nemusí líbit. Zklamání veliké, protože jsem myslela, že vtip bude ve slovním přetahování se a ne v tom, že někdo cvičí druhého jako pejska. Mě to absolutně minulo.
Letní záhady
Agatha Christie
Mrzí mě to, ale moc mě to nebavilo. Úroveň proměnlivá a převládala spíše nuda.
Zatmění
Jo Nesbø
No ano, nečte se to špatně. Usedla jsem k tomu jakoby z povinnosti, když přečtete dvanáct předchozích knih, tak musíte přečíst i tuto. Je to pohádka pro dospělé, tak to beru.
A čte se to zase sakra dobře. Pokud to bude první kniha ze série, kterou přečtete, tak vás to asi nenadchne a navíc tolik spoilerů z minulých knih, ale jinak, proč ne.
Mrazivé vraždy
Agatha Christie
Kvalita povídek je tak kolísající, že je s podivem, že je napsala stejná autorka.
Ulice Kobylek
Stephen Amidon
Je to výborné, trochu detektivní, trochu drama. Překvapuje mě, že nikdo nepřirovnává tuto knihu k Sedmilhářkám, tou atmosférou mi to připomíná a několikrát jsem si na to vzpomněla. Není to tedy stejné, jen stejné prostředí.
Za mě výborná kniha, lehce se čte a témat k zamyšlení také spousta.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Obdivuji odvahu, s kterou jde autor s kůží na trh. Někdy prostě nestačí vzájemná sympatie a odhodlání. Jde tam hodně vidět ten věkový rozdíl, jeden by se chtěl usadit, to jde vyčíst z těch pasáží s prarodiči a druhý se chce ještě rozhlédnou po světě.
Začátkem jsem se nemohla prokousat, protože ač to bylo líčení začátku vztahu, tak z toho čišela zášť a obviňování, prostě jste z toho vycítili, že to píše až po rozchodu a ta atmosféra zamilovanosti a nadšení tam nebyla. Jsem ráda, že jsem se prokousala a dočetla.
Egoismus je samozřejmý, když je to psané upřímně a ich formou. Myslím, že z každého by vyšel egoista, nemyslím, že by byl autor nějak úchylně egoistický. A kritické hlasy na doklarování intelektu, prosím, vždyť je to intelektuál, tak jak má tedy psát? Myslím, že to, co my bereme jako povyšování, je jeho denní chleba.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Ano, taky by mě zajímalo, to co je tady čtenáři skryto. Ten prožitek tam chybí, hlavně ten negativní. Je to jako by jsme se koukali na obraz, kde malíř namaloval to, co chtěl abychom viděli nebo to jak chce, aby to bylo vnímáno. Tady vlastně není vůbec popsán vztah mezi těmi lidmi, je to jako dopis z výletu, kde nepíšu nic negativního, aby si doma nedělali starosti. "Mám se dobře, je tu krásně, byla bouřka a hnusně, ale dalo se to." Něco takového. Přesto se mi to líbilo moc. Cestopisy vlastně moc nemusím, ale tenhle byl vyjímka.