Selket komentáře u knih
Ty dvě hvězdy jsou především za svět, ve kterém se příběh odehrává, ačkoliv se na mě z knihy vylil jako kýbl se studenou vodou, ustála jsem to a dokonce se i rychle zorientovala. Pro zbytek díla mi ale zbyly jen otázky. Například: Proč se hrdince zhruba ve třetině knihy začne vytrácet IQ? (nechoď tam, tam jsou miny...tady je mrtvola! A jo, tady jsou vlastně ty miny! Nemohla jsi ho jen tak zabít, musela bys použít ten prášek...myslím, že ho nezabila ta střela, ale ten prášek...vážně? Dali mi do ruky sledovač - teď je nejlepší čas zdrhnout přímo tam, kde jsou moji kamarádi!) Proč je většina postav tak plochá a proč nad nimi ta neuvěřitelně Drsná hrdinka z londýnského podsvětí tak brečí, když je zná sotva pár minut? Proč se mnohdy na deseti stránkách objeví dvacet různých zvratů, z kterých větčina vyšumí do nicoty? A hlavně, proč se lidi, kteří mají tak dobré nápady jako je SciLo nechávají strhnout distopickými youngadult romancemi, když by mohli vymyslet něco jiného a nového? (neříkám, že nemám mezi youngadult své oblíbence, ale už jsem tím vážně přesycená) Mimochodem opět jsem četla přirovnání s Rowlingovou a Harry Pottrem - je mi jasný, že se do Prvního Šeolu jezdí vlakem, ale už si nejsem jistá tím, že by HP souhlasil s tím, že jsou to jen trochu drsnější Bradavice...
Trochu mi tam chybělo větší promyšlení celé katastrofy a trifidi podle mě hráli až vedlejší roli...
Vlastně docela překvapení. Úplně si umím představit, že by mohl Wells dělat scénáře k Summersovým filmům :-) Jen mi trochu vadila prvoplánovost hlavního antihrdiny.
na tuhle knížku si člověk musí najít ten správný čas, nakonec jsem ale velice nadšená propracovaností a stupňováním napětí!!
Dlouho jsem odkládala, kvůli období, ve kterém se kniha odehrává. Tyhle knihy bývají velice depresivní. Opravdu jsem nečekala nadsázku a humor! Skvělá kniha.
Nejhorší je, když se ocitnete v půlce knihy, autor po vás chce nějaké emoce, ale vy prostě nic necítíte, protože i přes tu spoustu plků postavy prostě neznáte. Tohle žánrově zmatené a přespříliš ukecané dílko jsem prostě nedokázala dočíst. Slibovali zábavu, humor a svižný děj, ale já se dost nudila.
Občas trochu protahované, ale to se dá u prvního dílu delší série předpokládat. Rozhodně však napínavé a vtipné. Druhý díl si určitě přečtu.
Osobně mám raději Sekáče, ale obecně jsou podle mě knihy se Smrtěm ty nejlepší!
Meziválečná tvorba mi vždycky trochu připomínala divadlo. Jakoby její postavy hrály nějaký dekadentní kus a zároveň byly součástí reality. Je v tom něco trochu něco ze zoufalství a truchlení a zárověň taková oslava života. Neubránila jsem se srovnávání například s Remarquem a jeho Nebe nezná vyvolených.
Velice plynulé, odpočinkové a příjemné počtení. Prokládání dopisy a deníkovými zápisy do děje přinášelo svižnost. Jinak se mi líbilo, že autorka ododlala a nesklouzla k tomu, aby z Tiffanyho udělala absolutního padoucha. Nakonec mi vlastně jen připomínal mého bývalého šéfa...takže zcela reálnou postavu.
Myslím, že se povedla nejvíc z celé série, i když je rozuzlení jen na zhruba dvou stránkách a tak trochu uspěchané (všimla jsem si, že se závěry si autorka moc neví rady už u rubínové série), styl detektivka se tady asi povedl nejvíc.
Švédské podivno se stalo mým oblíbeným žánrem! I když mi Laura Sněžná přišla o něco podivnější o něco tajemnější a vůbec o něco lepší...
Líbila se mi propojenost obou rovin, která skvěle fungovala jako jeden jediný příběh. Mému realistickému já chybělo jasnější rozuzlení, ale to jsem nakonec umlčela (vždycky mi trochu trvá než si na knihu vytvořím jednoznačný názor, který tvořím až po přečtení). Jinak mi kniha některými pasážemi připomněla Gustava Meyrinka a jeho Golema.
Ve spoustě knih je tenhle surrealistický styl vyprávění poněkud samoúčelný a nemá v ději opodstatnění, ale tady má svůj jednoznačný důvod, který na mě působil velice klaustrofobicky, a přestože byl svým způsobem hravý, vlastně až hororově. Rozhodně se ke knize ještě vrátím, abych si vychutanala všechny ty malé náznaky reality v poetickém zmatku téhle snové reality.
Povídky mi trochu připomínali romány od R. Ludluma i s tou špionážní tématikou. Jedna jako druhá.
Tyhle typy knih mám ráda, i když mi chybělo nějaké zjevnější vyvrcholení, několik myšlenek na mě silně zapůsobilo a určitě se ke knize ještě vrátím.
Spousta hezkých momentů tak nějak nešikovně nalepená na sebe. Hrdinové příběhu, a to včetně toho hlavního, byli všichni studení a nevýrazní, tak nějak bez skutečných emocí jako špatní herci na jevišti, ačkoliv mají za sebou velice poutavé a dramatické pozadí.
Myslím, že Jeffrey Deaver asi četl jinou knihu než já. Nepřišlo mi to téměř vůbec napínavé a tak strašně překombinované. Je to jedna z těch knih, které si už určitě nikdy znovu nepřečtu.
Tohle byla první knížka, kterou jsem si koupila za kapesný. Dřív se vůbec hodně psali knížky podle filmových scénářů a pro mě, jako pro začínajícího čtenáře, to bylo něco, co jsem dokázala skousnout a prokousat se skrze filmy až ke knihám. Teď když jsem se ke knížce vrátila, už zase tak nadšená nejsem, ale ta nostalgie tam zůstala.
Neuvěřitelný pohled do minulosti a vlastně i do dneška. Autorčin pohled měnila mé dosavadní mínění doslova stranu za stranou. Rozhodně doporučuji jak naprostým laikům, tak lidem, kteří se o tohle téma do hloubky zajímají.