Selket
komentáře u knih
To je on!: O té, co si říkala Toyen
Milena Štráfeldová
Nejdřív jsem se bála, že to bude beletrizovaný životopis ve stylu dlouhé diplomové práce, jako to bylo např v Dámě ve zlatém, ale ne. Je to velmi čtivě napsaný životopis s dobře rozlišitelnými spekulačními pasážemi, jen tak úplně není o Toyen, spíše o umělecké scéně meziválečných let, kde Toyen hraje jednu z hlavních rolí. Moc se mi líbili snové vsuvky, kdy "ta druhá" konfrontuje aktéry s tím co napasala. Absenci obrazové přílohy nekomentuji, protože to je teď vcelku běžné...
Dům vzpomínek
Barbara Wood
Bývaly doby, kdy jsem měla Barborku docela ráda. Dokonce mám doma i pár jejích exemplářů, ale jak jde čas, tak mě nějak přestává to nekonečné omýlání ničeho pořád dokola, jen aby se prodloužil jeden dobrá nápad, bavit...
Piranesi
Susanna Clarke
Nejlepší je o téhle knize vědět opravdu jen to, co je v anotaci. Autorka tu znovu (ostatně jako ve Strangeovi a Norellovi) rozehrává takový poklidný balet slov a "všední" magie. Skvělé popisy prostředí i propracovanost hlavní postavy a do toho drobné střípky něčeho, co by člověk spíš očekával ve sci-fi. Za mě jen jediná výtka - bylo to moc krátké!!
Pohyblivé obrázky (limitovaná sběratelská edice)
Terry Pratchett
Pratchettovky jsou pro mě vždycky jako návrat domů. Čím víc knih jsem od Pratchetta přečetla, tím víc se k nim chci potom vracet. Pohyblivé obrázky jsem neznala, jaksi zapadla mezi ostatními, a to byla trochu škoda. Strašně miluju ty parodické překrouceniny, historické přesahy, popkulturní narážky, které ten, který ví, rychle odhalí a směje se vlastně dřív, než je dokončena myšlenka gagu (zpívání v dešti mě vážně dostalo) a hlavně mám strašně ráda to, jak Pratchett vždy vezme něco pro náš svět téměř důvěrně známého, naroubuje to do světa svého (tolik živoucího) a s pobavením sleduje, jak se s tím jeho obyvatelé popasují.
Za Pohyblivé obrázky bych dala 4 a půl hvězdy, snad jen kvůli tomu, že mi přišlo, že vyprávění za polovinou lehce ztrácelo dech.
Stopa blesku
Rebecca Roanhorse
Mohla by to být každá druhá urban fantasy, ale není. Má v sobě něco, co mi u ostatních chybí - možná je to právě to koření v podobě postapo světa, možná hra s rolemi, nebo neokoukaná indiánská mytologie (kterou znám z rychlíku i z Mercy)...každopádně je to první díl (předpokládám) a ty bývají trochu slabší, přeci jen se musíme seznámit se vším novým a to trochu ubírá na spádu příběhu. Jestli se někdy objeví další, vrhnu se na něj!
Vetešník
Jess Kidd
Začíná to tak hravě a končí to tak smutně... Skvělé slovní obraty, příběh také nebyl špatný, ale jakoby v něm něco chybělo. Pokud bylo záměrem, že si ani čtenář nemá být jistý tím, zda se všechno v knize odehrává doopravdy, nebo jde jen o spekulace a bujnou fantazii, pak bych možná dokázala přidat ještě jednu hvězdu, ale závěr ve mě tohle nepodpořil, spíš jsem měla pocit, že to celé vzniklo nějakou náhodou a ve skutečnosti měla být kniha jen jedna z dalších nadpřirozených detektivek...
Múza
Jessie Burton
Já jsem rozhodně nadšená. Spousta paralel v textu, velice čtivý a dramatický příběh. Moc se mi líbilo, jak autorka vystihla chování hrdinů, včetně zasazení do jejich časových období. Navíc atmosféra, která už od začátku budovala napětí v pozadí všech událostí mě zaujala natolik, že jsem dokázala skousnout i fakt, že Olive malovala v noci (V NOCI! Už jste někdy ve světle obyčejné žárovky a nebo plamenů rozpoznávaly jednotlivé barvy? Kdyby byla zastáncem poněkud monochromatického kubismu, tak neřeknu, ale několikrát bylo v knize zmíněno, že kladla důraz na barvy... Pochybuji, že ve 36 roce sehnala žárovku s bílým světlem...)
Kaziměsti
Martin Bečan
Skvěle to ubíhá, fantazie je nesmírná. Jakoby Miéville a Ajvaz měli dítě, jen si tolik nelibuje ve špíně a míň se kamarádí s Dalím. Musím ale říct, že se mi víc líbilo když se vše jen naznačovalo, jakmile začal autor polopatycky vysvětlovat, nějak pro mě všechno ztratilo kouzlo. Klidně bych snesla protáhlejší vyprávění.
Ashley Bellová
Dean Koontz
Tuhle knihu jsem dostala jako dárek za nákup a docela mě zaujalo to rozporuplné hodnocení. Líbil se mi námět, líbil se mi styl, ale co mi vadilo, bylo to nekonečné protahování na konci, kdy je třeba jedna celá kapitola v podstatě jen rekapitulace toho, co už se stalo, co už si hlavní hrdinka myslela a jak to cítila...
Dcery strážce majáku
Jean E. Pendziwol
Příjemně ubíhající rodinné drama. Zaujaly mě podmanivé popisy prostředí, které jsou neuvěřitelně přesné a umělecké zároveň. Vytvářejí moc hezkou tajmnou atmosféru. Chemie mezi hlavními vypravěčkami funguje, i když tu převažuje spíš pohled do minulosti. Ten tady co stránku odhaluje nové detaily celého rozuzlení a já jsem se ani na okamžik nezačala nudit.
Jediné, co mi téměř zanedbatelně vadilo, byla místy až přehnaná plačtivost v ději, v tomhle mi asi víc vyhovoval německý stoismus v knize O spánku a mizení, která je Dcerám majáku v náladě docela podobná.
Stallo
Stefan Spjut
No tak vida i Švédi mají své podivno! Není sice až tak podivné, ale mě se to líbilo.
Pistolník
Stephen King
Pokud je Pán prstenů o putování na počátku lidského věku, pak Temná věž je o putování na jeho úplném konci. Alespoň tak na mě počátek tohoto díla působí. Ano, není to typický King a ne, vůbec mi to nevadí!
Ztraceni
Anita Frank
Je to velice soft duchařská detektivka, horor rozhodně ne. Líbila se mi hlavní hrdinka, i když mohla být cyničtější, líbila se mi atmosféra i děj, jehož kostru jsem sice odhalila vcelku brzy, ale postupně odkrývané detaily mě nepřestávaly překvapovat. Co mi ale vážně, vážně vadilo bylo až nesmyslně cílené protahování děje, opakování situací i obměny stejných frází. Tak mě napadlo, jestli není autorka placená od slova... Dala bych tak tři a třičtvrtě hvězdy.
Dívka ve věži
Katherine Arden
Dobrý spád, ale tentokrát mi Vasja přišla nějaká "okouzlená". Nevím...v prvním díle byla jednoznačně nejchytřejší osobou v knize (ačkoliv se jí ostatní postavy snažily dehonestovat svými poznámkami o divokosti a nezralosti), zatímco tady jakoby udělala krok zpět.
Navíc jsem se nemohla zbavit dojmu, že je tu ten díl jen proto, aby tu byl.
Uvidím, co mi přinese trojka...
Malér Eyrová
Jasper Fforde
Taková parádní šílenost! Jemný humor a literární easter eggs. Jediné co mi trochu vadilo byla forma vyprávění, ta je v první osobě, ovšem tato první osoba vypráví i o věcech, u kterých nebyla přítomná.
Řekni lituji
Michael Robotham
Konec mi přišel trochu přepálený, alespoň co se týká charakteru O'Loughlina a některé veci mě trochu štvaly, pro příklad to, že inteligence hlavního hrdiny je zvýšena tak, že se z jeho nadřízeného udělá přímočarý nesnášenlivý ignorant, některé nelogické detaily nebo to, že byl osobní život hrdiny spíše rušivý, než doplňující. Jinak jde o svižnou napínačku, která se čte jedním švihem.
Velká kniha pohádek o zvířatech: Pohádky, bajky a legendy
Angela McAllister
Velice mile zpracované známe i méně známé (alespoň v našich končinách) pohádky a příběhy, kde hraje nějaké zvíře menší, či větší roli. Klidně je možné číst i úplně malým dětem (dvouletým).
Nádraží Perdido
China Miéville
Miéville začíná být můj oblíbený autor a mám pocit, že s jeho šíleným divnostylem nemůžu šlápnout vedle. Perdido je jako číst obraz od Hyeronima Bosche, je šíleně roztříštěný ve všech svých hrůzných výjevech, ale ve výsledku skvěle promyšlený a komplexní.
Křiváci
Maureen Johnson
Rozhodně napínavé, skvělá atmosféra, trochu mi to připomnělo Dům v růžích. Ale romantická linka mi přišla poněkud násilně vložená a fakt nesnáším otevřené konce!!
Milenec lady Chatterleyové
David Herbert Lawrence
Chápu proč to bylo ve své době kontroverzní a do budoucna přelomové. Svou popisností a přímou řečí bez servítek se určitě jednalo o velké nastavené zrcadlo. Mně to ovšem nesedlo, nešlo ani tak o téma, jako o styl zpracování. Mám doma stařičký výtisk časopisu z dvacátých let pro dámy, ve kterém jsou i krátké (milostné) povídky pro ukrácení dlouhé chvíle, Milenec lady Chatterleyové mi svým stylem připomínal právě tohle, samozřejmě bez té popisnosti.
