seethelight seethelight komentáře u knih

☰ menu

Člověk revoltující Člověk revoltující Albert Camus

Považujte to za druhý díl, kdy prvním je Mýtus o Sisyfovi. Pokochejte se, kam Camus za necelou dekádu pokročil a buďte lítostiví, že nám jedna ponurá autonehoda upřela třetí dějství, kde by třebas došel ještě dál.

23.03.2024 4 z 5


Karl Marx: Životopis intelektuála Karl Marx: Životopis intelektuála Rolf Hosfeld

Kniha funguje dobře jako životopis, ale neočekávejte filozofický vhled do Marxových myšlenek. Všechno psané před vás položí jako historický pomník - /to jest myšlenkově vás to nebude skoro nic stát/ - což se podle mě vůbec nehodí, jelikož s Marxem se chceme alespoň jednou v životě intelektuálně utkat. Nebo ne? Tak vám to říkám, abyste taky nebyli zklamaní. Promýšlet tedy jděte do jiné publikace, např. do Filozofie dějin od Lowitze, doporučuji.

23.03.2024 3 z 5


Dějiny a význam dějin Dějiny a význam dějin Karl Löwith

Löwithova filozofie dějin je téměř výukový text. Představte si, že o filozofii dějin nic nevíte a máte právě tuto knihu. Během ní se seznámíte s asi 10 mysliteli a jejich koncepcí filozofie dějin. Nebudou seřazení chronologicky: neučíte se být historiky, učíte se na dějiny nazírat. A během té exkurze zjistíte, jak se tyto dvě polohy liší.

Bylo to přístupné čtení a toho si moc cením.

18.01.2024 5 z 5


Rámce války: Za které životy netruchlíme? Rámce války: Za které životy netruchlíme? Judith Butler

Bylo to ponižující střetnutí a nebýt na internetu dostupné akademické eseje, která toto dílo rozebírala, tak vlastně moc nevím, o čem jsem četla. Příšerně složité. Musela bych přijít už kompletně vpravená do problematiky.

28.07.2023 3 z 5


Nedotýkej se mě Nedotýkej se mě Laura Kneidl

Nevím, jak moc je to chyba překladu, ale tak hrozné přímé řeči jsem dlouho nepotkala, trhá to uši. Příběh bez nápadu. Hlavní hrdinka mělká jako miska s instantní polévkou. Hlavní hrdina: no, takový povědomý.

10.07.2023


Dopis rukojmímu Dopis rukojmímu Antoine de Saint-Exupéry

Sdělení naléhavé a ryzí, neseděla mi forma. Místy jsem přemýšlena, jestli to není vina překladu. Většinu četby jsem se soustředila na syntax a nepřiléhavá slovní spojení. Čtenářský zážitek spíš špatný.

15.06.2023 2 z 5


Etické problémy v onkologii Etické problémy v onkologii Marie Opatrná

Nedobré, mělké, úvod z úvodu.
Autorka je tak fascinována Biblí a Hippokratovou přísahou, až je reprodukuje jako axiomy. Prostoru pro úvahy v etice moc nezbývá. Srovnat holocaust a holandské právo na eutanazii je nade vší pochybnost nevkusné a tendenční, cítím z toho důkaz kruhem.

Text je příliš názorový na to, aby se dal chápat jako akademický, ale taky příliš mělký na to, aby sloužil jako naučný pro klinickou praxi. Nic jsem se nedozvěděla.

08.03.2023 1 z 5


Bílé břízy na podzim Bílé břízy na podzim Arnošt Lustig

Po přečtení knihy jsem jí dala 3 hvězdičky - moc mě nenadchla. Dnes, po několika únavných letech, které mi přijdou jako celý život, si se zvláštní určitostí stále pravidelně vybavuju onu zvláštní melancholii, které se ukrývá v Břízách na podzim.
Hodnocení zvedám na 4.

12.02.2023 4 z 5


Lásku si zaslouží lidé, ne věci Lásku si zaslouží lidé, ne věci Joshua Fields Millburn

Stále opakuje totéž dokola, skutečně věcné výpisky z knihy by pokryly 5 stran. Kdo o minimalismu neslyší prvně, nedozví se nic nového.

Hvězdička za roztomile romantický název.

12.02.2023 1 z 5


Holky to někdy nemaj lehký Holky to někdy nemaj lehký Klára Mandausová

Citace z knihy: "Smích je stejně univerzální jako slzy. Úsměv dělá po celém světě holku hezčí! Říkám svým sestřičkám: Holky, usmívejte se, protože jste krásný, a když jste navíc v ovulaci, nemusíte dát ani halíř za kosmetiku. Příroda si přeje, aby život pokračoval dál." - Radkin Honzák

Musím uznat, že hrot toho, proč to holky někdy v životě nemaj lehký, se skutečně nakousl. Bodrý, žoviální sexismus.
Knihu jsem nečetla, jen dostala a prolistovala. DÍlko hodnotit proto nebudu, jen chci dát ostatním též prostor nechat se odradit.

27.12.2022


Víš, že tě miluju? Víš, že tě miluju? Estelle Maskame

Je to strašně problematické čtení, které dospívajícím napomáhá romantizovat si jasně toxické vztahy.
Autorka velmi špatně píše a mnohdy tomu chybí logická souslednost.
Postavy nesmírně ploché - matka, otec, nevlastní matka, kamarádi - všichni splývají.

26.12.2022 odpad!


Přiznání Přiznání Anna Todd

(SPOILER) Holky, slečny, dívky!
Já vím, že je to volnočasová četba a tak, ale
- v půlce knihy Hardin řekne Tesse, aby si pořídila prášky a ona prostě kývne. Takhle to v realitě nefunguje. Ve skutečnosti si měla Tessa dát čas na rozmyšlenou. A Hardin na ní nikdy nemá právo tlačit.

- o pár stránek dál přemýšlí Tessa: “Říká, ze se mnou chce být napořád, tak proč mu tak vadí se oženit? Takže budeme navždy jenom milenci?” V dnešní době už vynechání svatby nedělá z lidí věčný milence. Nechtít svatbu je absolutně ok. Naopak neochota se dohodnout není okej.

A teď POZOR. Je to romantická knížka, já to chápu. Ale velmi často se ti dva hádají, protože má Hardin problém, s kým (jakým klukem) se Tessa vídá nebo kterýho potká. Takhle ve skutečnosti, v opravdovým životě, začíná manipulace a koření domácí násilí. Kluk, co má problém, když jdeme s kamarádem na oběd, není fajn kluk. Kdyby byli Tessa a Hardin skuteční lidé a Tessa se omluvila, že byla s kamarádem na obědě, vzdala by se něčeho moc, moc důležitýho.

Přeju všem zábavné čtení a těm mladším čtenářkám ještě zdravý nadhled :) !!

10.10.2020


Chopin - básník tónů Chopin - básník tónů Robert Loucký

Velice srozumitelné zasvěcení do Chopinova díla. Píšu tenhle komentář, abych upozornila na nadbytečnou zaujatost ve vztahu k Sandové. Autor životopisu se k charakterizaci slavné literátky nechává unést k poněkud přehnaným soudům a takové černobílé líčení jistě postrádá abjektivitu nutnou k psaní životopisů.

15.06.2017 4 z 5


Když život ještě býval náš Když život ještě býval náš Marian Izaguirre

Nejdřív ze všeho: Na poslední řádce v doslovu knihy autorka děkuje jakési Mar Leónové, která jí byla "skvělou a důmyslnou našeptávačkou názvů". Chci téhle Mar poděkovat také - prý je povrchní soudit knihu podle obalu, o názvu jsem ale nikdy nic neslyšela, a Když život ještě býval náš je titul neuvěřitelně výmluvný, takový, jaký vídám snad už jen na knihách J.M. Simmla.

Dobře mířený titul není plýtvání slovy. Touhle pěticí slov se dá obejmout celý příběh, ať už v případě Loly a Matíase, kteří strádají kvůli režimu, nebo nepřímo také samotné Rose, která pátrá po životě, který už prožila.
Autorka občas skloubí pár příliš strojených situací, což nepůsobí dobře hlavně v první polovině knihy, ale ve výsledku na tom nesejde, jelikož kniha promlouvá ve správném tónu, pod řádky si nese něco zvlášť těžkého, konec vyznívá do ztracena (takového toho zvlášť ztraceného ztracena), a i kdyby nic, repertoár čtenáře se rozrůstá o bod na časové ose.
"Kdy?" - "V pondělí, včera, minulé Vánoce, za měsíc, tenkrát, když život ještě býval náš."

30.12.2015 4 z 5


Nebezpečné známosti Nebezpečné známosti Pierre Choderlos de Laclos

"Pálí jako led," vypůjčím si Baudelairův citát užitý v doslovu knihy.

Vím, že Nebezpečné známosti budu číst znovu a znovu, protože užitý jazyk je skutečný zázrak. Vnímavému čtenáři by Laclos mohl vyprávět o počasí, a stejně by pro něj bylo nemožné neužívat si to Nejnebezpečnější, co v knize najdete - hravou sílu slov.

12.04.2015 5 z 5


Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit Susan Cain

Introverze není nemoc, ale po dočtení téhle knihy musí každý extrovert truchlit, že jí netrpí. Proč? Protože Steve Wozniak byl introvert. Takové je vysvětlení Susan Cainové.

Čekáte návod, jak být šťastným introvertem ve světě komunikace, ale - teď POZOR, VELKÝ SPOILER - on tam žádný není!
Susan Cain vás velmi pravděpodobně donutí považovat introverzi za privilegium, vychrlí na vás tisíce jmen úspěšných introvertů s doporučením: "Buďte jako oni, vždyť je to možné!", a seznámí vás se spoustou detailů, které se vám budou proklatě hodit, až si zase v pátek skočíte na burzu.
Taky líp porozumíte svému vnitřnímu já, až nastoupíte na Harvard Business School nebo se naučíte nenarušovat odměřené skupinky tichých Asiatů.
Tolik vědění ve 300 stranách.

Jenže. Pokud asi jako já neplánujete nakupovat akcie, a projevy před sálem plném lidí se zdají v nedohlednu, takhle kniha vám nemá co dát. Obeznámí vás se spoustou jmen lidí a studií, ale jak se podle toho zařídit, jak vzdorovat tlaku povrchních hovorů bez toho, abyste byli považování za někoho, kdo nic neříká, protože nemá co říct? Stránky pro běžné lidi, kteří se nepohybují po Wall Street, jako by chyběly.

01.02.2015 2 z 5


Nana Nana Émile Zola

"Nana snila o posteli, jaká dosud nikdy neexistovala, nikoliv o posteli, ale o trůnu, o oltáři, k němuž se bude chodit klanět celá Paříž a obdivovat se nahotě panovnice."

Tahle věta je celá kniha v pár slovech. Nana snila o poctě a moci markýzi, kterou viděla v úvodu knihy, ale byla to forma, jak toho dosáhnout, co jí dostalo tak daleko, ale vždy o vlásek dělilo od cíle. Odmítala role, které nepasovaly k postavení vážené dámy a slepá k vlastním chybám ignorovala, že je to ona sama, co se tak zoufale nehodí k vytouženému snu. Propadala marnivosti a bez záchvěvu svědomí sebou strhla každého, kdo byl nablízku.

Silné, ale bohužel příliš rozvleklé a nudné.

25.01.2015 2 z 5


Papírová města Papírová města John Green

Přiznávám, že si tímhle u mě Green napravil pokřivenou reputaci.

Asi se stanu jediným zastáncem, ale právě ta 'nudná' prostřední část se mi líbila nejvíc. O tom, že někdo žil s deformovanou představou o někom druhém, se dočtete všude. Každá laciná beletrie má takovou postavu, a každý člověk zná takové lidi. No a?
Ale svým způsobem je šíleně snadné závidět Margo Quentina. Všichni pravděpodobně máme jako Margo sbírku gramofonových desek a oblíbenou báseň, o které nikdo neví. Každý má část, která možná nejvíc zrcadlí, kdo je, ale ona prostě není vidět. A ten důvod, proč číst Papírová města, není v tom, že nějaký Quentin měl rád Margo, kterou znal ze školy, ale protože se namáhal objevovat Margo, kterou skutečně byla.
To je taky jediný rozměr knihy, který mě zaujal - objevování. Nestojím u Greena o velké citáty a silná slova, která dobijí svět. Mám ráda Greena, který si udrží poselství déle než jednu stránku. A až tady, po třetí knize, se mi to konečně splnilo.

17.01.2015 4 z 5


Eleanor & Park Eleanor & Park Rainbow Rowell

Mé největší prosincové zklamání.

Recenze na iDNES doslova hlásí "Eleanor a Park: bestseller bez klišé".
Co by bylo klišé? Kdyby byla Eleanor překrásná roztleskávačka a Park bohatej hezounek? Jo, nějak takhle to asi vypadá. Rainbow Rowell to ale vzala z druhé strany. Z extrému do extrému. Eleanor je individualistická, při těle a chudá, Park se snaží přežívat, je Asiat a miluje komiksy. A klišé tu máme znova.

Taky váhám s věkovou kategirií, pro kterou je kniha určena. Je mi náct a nikdy jsem víc neumírala na vyprahlou slovní zásobu, rádoby intelektuální dovětky snažící se konkurovat Greenovi a marné pokusy udělat z hlavních postav charismatické jedince.
Na seznam klišé můžu přidat příliš strojené výrazy těch "démonických spolužáků", jako by teenager bez slangu v každém druhém slově nebyl ani teenager. Ach.
Do výčtu přidejte záhadně hloubavého učitele literatury, tyranského nevlastního otce, vykradenou Kingovu Carrie ve scéně s vložkami, a absolutně odporně přeslazené milostné rozhovory, a co získáte? Otočené klišé.

Za mě tedy nečíst. Pokud vám smysl pro realitu/romantiku nepopraví příběh, udělá to psaná forma pro osmileté děti.

06.12.2014 1 z 5


Tess z d'Urbervillů Tess z d'Urbervillů Thomas Hardy

Tess z d´Urbervillů - další proklatě zásadová žena z pera britského klasika.
Nejsem typ člověka, který tvoří sympatie na základě pevnosti zásad. Stejně jako Jana Eyerová, Tess se sice může pyšnit nezdolným charakterem a přirozeným smyslem pro morálku, ale ve své podstatě není nic víc, než Tess svázaná ve svěrací kazajce svého neměnného úsudku.

Sebekázeň, schopnost ignorovat společenské konvence, nechtěná krása a inteligence, zní to možná až moc dokonale na to, aby to nebylo nudné.

Příběh sám o sobě je to, co mě nutí zachovat dobré hodnocení. Přesto má-li být Tess z d´Urbervillů román kritizující společnost (a je jedno, že už ne příliš aktuální), Hardy nám předložil za vzor osobnosti, které sice můžeme charakterizovat velkými slovy, ale už nám nezbyde žádné místo pro ironii, rozpustilost, charisma..., jen hodně pro strnulost.

01.11.2014 3 z 5