schacco

Příspěvky

Velká výměnaVelká výměnaRenaud Camus

Předesílám, že hodnotím knihu, nikoli její odkaz. Je koncipována jako takové "sebrané spisy", resp. jedna esej + sebrané proslovy. Přestože autorovi rozumím, soucítím s ním, s jeho vhledem do situace souzním, čtení této knihy bylo pro mne utrpením. Vzhledem k rozsahu je to čtivo tezemi chudé, kde rozkošatělé věty zakrývají obsahovou řídkost, přičemž se každá teze v textu mnohokrát v různých formách opakuje. Argumentačně není též nikterak výživná. Stručně a krátce, není to o mnoho víc než (pochopitelný a oprávněný) intelektuální pláč (po francouzsku rozvleklý v marné snaze o duchaplnost) nad tím, jak jde tradiční Francie nezadržitelně k šípku a nikdo s tím nic nedělá.

Pozn. Pokud by byla kniha rozsahem desetinová, šel bych s hodnocením mnohem výš.

Několik vybraných odstavců:
Je-li přítomen člověk, je i nerovnost, tedy lidskost… Jaká je rovnost… mezi katanským a zkorumpovaným tyranem, jako je Muammar Kaddáfí, a spisovatelem, jako je Václav Havel, jenž vkládá svůj talent, odvahu a život do služby k osvobození své země a svého národa? (str. 62-63)

Ostatní populace (ale možná se to mění) záviděly obvykle západním a konkrétně, co se nás zde týká, evropským společnostem. Chtěly se k nim přidat a těžit s nimi z výhod, jež u nich viděly: mnohem vyšší životní úroveň, mnohem rozvinutější a ochrannější systémy sociálního zabezpečení, menší korupce, lépe zaručené osobní svobody, stabilnější politické režimy v souladu s právním státem. Zdá se však, že globálně (jako obvykle se pochopitelně najdou všechny možné individuální výjimky…) špatně pochopily jednu věc: že tyto skutečně tak výhodné systémy, zejména v porovnání s těmi, na něž byly zvyklé, jako protihodnotou a podmínku vlastní existence uplatňovaly rozsáhlý soubor přijímaných omezení, vysoký stupeň občanskosti a vědomí formy…, hluboce zakořeněný smysl pro společenskou smlouvu a její ctnosti. A to jsou rysy nabývané dlouhodobým cvikem, který u národů ještě víc než u jedinců a rodové linie vyžaduje nejspíš řadu generací a nemůže vynechat některé nezbytné vývojové etapy. (str. 68-69)

Proč výměnismus není morálka:
První důvod, proč výměnismus není morálka, a to ani pod klamnou přezdívkou antirasismu a v pokřivené, falešné formě dogmatického antirasismu, je ten, že nehledí na pravdu. Není morálky bez pravdy. A výměnismus lže velmi a nejen tím, že skrývá svou skutečnou povahu, záměny a účinky za falešný pojem antirasismus. (str. 224)

Druhý důvod, proč výměnistická ideologie není a nemůže být morálkou, je ten, že svět, který zavádí, a který jsme si všichni mohli vyzkoušet, je děsný, odporný, a projevuje se každým dnem víc jako návrat do stavu před společenskou smlouvou. Jistě, nebohý a bezpomocný uprchlík nutně vzbuzuje soucit. Jsme přirozeně náchylní poskytnout mu to, co žádá a co nazývá azyl. Ale morálka nemůže pominout kantovský požadavek možné univerzalizace našich činů. A soucit se stává sentimentalitou a přestává mít cokoli společného s morálkou, jakmile gesta, k nimž vede, svět nejenže zdaleka nečiní lepším a citlivějším, lidštějším, harmoničtějším, inteligentnějším a duchovnějším, ale naopak brutálnějším, násilnějším, hloupějším, ošklivějším a nižším. A právě taková je bohužel realita, kterou stále obtížně skrývá jediná pohlednice, jíž výměnisté vystavují, klipy a seriály o společném životě, činící dle vlastních slov "život krásnějším". (str. 227)

Politická čest nemůže spočívat ve zbožňování jediné hodnoty, rovnosti, v neprospěch všech ostatních, pravdy, pořádku, veřejného klidu, spravedlnosti, bezpečnosti, poznání, civilizace. (str. 227-228)

12.12.2021


Slavnost bezvýznamnostiSlavnost bezvýznamnostiMilan Kundera

Velké rozčarování. V té knize není nic, snad kromě - v rovině kulturní války - trefně aktuálního:
"Cítit se vinen, nebo se necítit vinen. Myslím, že v tom je všechno. Život je boj všech proti všem. To je známo. Ale jak ten boji probíhá ve společnosti více méně civilizované? Lidé se na sebe nemůžou navzájem vrhat, jakmile se zpozorují. Místo toho se pokoušejí svalovat na druhé hanbu viny. Vyhraje ten, komu se podaří z druhého udělat viníka. Prohraje ten, kdo přizná chybu."
A souvisejícího:
"Kdo se omlouvá, prohlašuje, že je vinen. A prohlásíš-li, že jsi vinen, vybídneš druhého, aby ti dál nadával, denuncoval tě, veřejně, až do smrti. To jsou osudné důsledny první omluvy".
A u doslovu Sylvie Richterové jsem si mohl hlavu ukroutit. Jak je to přísloví s tím vytvořením kuličky? :-)

06.08.2021


PlatformaPlatformaMichel Houellebecq

Slovy Egypťana v knize: "Myslíte, že by islám mohl vzniknout v tak krásném kraji?" (Znovu ukázal na nilské údolí s opravdovým dojetím). "Ne, monsieur. Islám mohl vzniknout jen v blbý poušti, mezi smradlavými beduíny, co neměli nic jiného na práci než - s prominutímí - píchat velbloudy. Čím víc se náboženství blíží monoteismu, tím je nelidštější a krutější; a ze všech náboženství nikdo neprosazuje monoteismus tak radikálně jako islám... V žádné muslimské zemi nikdy neměly místo ani inteligence ani talent; ararbské matematiky, básníky a vědce známe jen proto, že ztratili víru".

06.08.2021


Ohrožená Evropa - Rodící se krizeOhrožená Evropa - Rodící se krizeGeorge Friedman

Dvě významné teze z knihy:

Civilizace jsou rozděleny do tří fází. První fáze je barbarství, doba, kdy lidé věří, že zákony jejich vlastní vesnice jsou zákony přírody, jak prohlásil G. B. Shaw. Druhá fáze je civilizace, kdy lidé nadále věří ve spravedlnost svého konání, ale zaobírají se myšlenkou, že by se mohli mýlit. Třetí fáze, dekadence, je chvíle, kdy lidé začnou věřit, že neexistuje žádná pravda, nebo že všechny lži jsou stejně pravdivé.

Hrubá síla, v níž kdysi spočívala evropská globální ekonomická moc, je pryč. Mocné státy jako Čína, Rusko a Spojené státy nabízejí tytéž výhody jako Evropa, ale důsledky porušování smluv jsou větší. V danou chvíli na tom možná nezáleží, ale jak se globální síly rozcházejí a Evropa stojí mezi nimi, absence hrubé síly bude čím dál významnější. Být bohatý a slabý je nebezpečná kombinace.

19.07.2021


Kundera: Český život a dobaKundera: Český život a dobaJan Novák

Český emigrant Jan Novák přináší další nálož stránek, tentokrát v podobě variace na biografii spisovatele. Ač je ústřední postavou knihy důležitá figura českého intelektuálního prostředí padesátých až sedmdesátých let - Milan Kundera, kniha se snaží přinést komplexnější obraz celé české (a slovenské) kultury psaného slova těchto desetiletí. Místy je snad až příliš detailní, ovšem stává se, že tu a tam právě z detailu probleskne onen "duch doby", který je v každé době implicitně přítomen v mainstreamu tvorby.

Snad ani nemá cenu zmiňovat, že Kundera Novákovi sympatický není a na mnoha a mnoha místech knihy jeho antipatie celkem výrazně ovlivňují vyznění té které události, situace či hodnocení kvality napsaného. Jeho sugestivní otázky bez odpovědí jsou často trapnou manipulací, která se snaží navést čtenáře tam, kam by si sám autor snažně přál, ale chybí mu pro to pádné důkazy a občas i logika. Popisy jinak neutrálních událostí mají správně zvolenými výrazy ve čtenáři vyvolat negativní přídech. Kapitoly ke Kunderovým dílům se nesou v duchu nikoli literárního rozboru díla, nýbrž spíše v duchu snah najít v nich něco, co by - nezřídka velmi chatrně - podpořilo životopiscův náhled na tohoto nebohého muže. Podle vyjádření několika literárních vědců též Novák vědomě nepoužil řadu nehodících se materiálů, podkladů a důkazů.

Nicméně, pokud si toto všechno čtenář uvědomí a nastaví příslušný filtr, přes který knihu čte, nejde neocenit šíři nabytých informací a snahu o maximální vytěžení dostupných zdrojů (např. archívy StB, Ivo Pondělíček, spolužáci atd.). Navíc situace, kdy autor nenahlíží na Kunderu jako na modlu, mu umožňuje psát i o věcech, které by uctivý životopisec rozhodně vynechal, což nutně nemusí být vždy na škodu.

Konvenovalo mi členění textu knihy do velkého množství krátkých kapitol, které mi četbu dynamizovaly a ulehčovaly. Na druhou stranu, kniha tak možná působí roztříštěněji, než by bylo vhodné. Užitečnou funkci mají i vnořené medailónky několika osobností, které rozšiřují plastický obraz doby. Tu a tam textem probleskne zajímavá myšlenka nebo metaforicky pěkně vykroužený postřeh.

Jak tedy knihu ohodnotit? Je jistě výsledkem olbřímí práce. Objevila několik dosud neznámých Kunderových děl. Je silně nevyvážená směrem ke Kunderovi jako lotrovi a "deviantovi". Ovšem neomezuje se pouze na Kunderu, nýbrž snaží se o ucelenější pohled na "jeho" českou dobu. Suma sumárum - silně tendenční, ale užitečná kniha průměrné úrovně.

P.S. Schopnost J. Nováka trefně charakterizovat tu kterou osobnost velmi v mých očích snížil popis A. Dubčeka, kterého Novák označuje jako "bezbarvého aparátčíka". Přitom právě Dubček se stal veřejností nekriticky obdivovanou tváří Pražského jara, milovaným politikem, jehož popularita si nezadala s leckterou českou "rockovou hvězdou"; zvláště u žen. Že to byl současně nepříliš bystrý slaboch je věc druhá.

24.04.2021


Sebedestrukce ZápaduSebedestrukce ZápaduPetr Hájek

Sbírka kratších esejů autorů seskupených kolem Václava Klause. Nepřináší nic než jakýsi stručný sumář aktuálních bojišť v rozběhlé kulturní válce. Asi nejpůsobivější shrnutí toho, co se děje na Západě, je odstavec z eseje Tomáše Břicháčka: "Výjevy klečících postav v amerických a evropských ulicích a na sportovištích jsou alegorií Západu, který je na kolenou - Západu duchovně vyprahlého, mravně a kulturně uvadajícího, dezorientovaného, ustrašeného, odlidštěného, sebenenávidějícího, zajíkajícího se ve své korektnosti, zbloudilého mezi falešnými modlami a náhražkovitými (ne)ctnostmi, zadluženého, vymírajícího."

27.03.2021


Stalingrad - Každý dům, každé okno, každý kámenStalingrad - Každý dům, každé okno, každý kámenMiloslav Jenšík

Spíš než o nestrannou literaturu faktu jde o rozsahem nevelkou apoteózu obránců Stalingradu.

18.01.2021


Rudý ZemanRudý ZemanJaroslav Kmenta

Ač Jaroslav Kmenta nepatří mezi vyloženě nadané spisovatele, jeho práce je nesmírně důležitá. Jako novinář je dobrý. Kniha je opět - očekávaně - investigativní žurnalistikou nataženou na x set stran. Po přečtení Rudého Zemana v člověku významně zesílí již tak mocná touha, aby zbývající doba prezidentova úřadování utekla co nejrychleji a hlavou našeho státu se zase jednou stala osobnost - mimo jiné - s alespoň základní mravní integritou, slušností a nadhledem. A se schopností vybírat si vhodné spolupracovníky.

17.12.2020


451 stupňů Fahrenheita451 stupňů FahrenheitaRaymond Douglas Bradbury

Román průměrné úrovně. Slušela by mu spíše forma kratší povídky. Nicméně, dystopická vize vyprázdněné, odlidštěné společnosti je až děsivě aktuální, přestože sama kniha byla napsána již v roce 1953.

"…vezměme si menšiny v naší civilizaci. Čím víc je obyvatelstva, tím více je menšin. Hlavně, abyste se nějak nedotkli citů milovníků psů a chovatelů koček, citů lékařů, advokátů, obchodníků, ředitelů, mormonů, baptistů, unitářů, Číňanů, Švédů, Italů, Němců druhé generace, Texasanů, Brooklyňanů, Irčanů, lidí z Oregonu nebo z Mexika… … čím víc se zvětšují trhy, tím spíš si musíš dát pozor, aby ses nedotkl něčích názorů. Je třeba šetřit nejvniternější cítění těch nejnepatrnějších menšin. Spisovatelé plní zlých myšlenek, zavřete své psací stroje! - A oni je zavřeli! Z časopisů se stala příjemná limonádová selanka. Knihy… rozbředli ve špínu. Není divu, že přestaly jít na odbyt…"

"… Tady to máš, Montagu. Nepřišlo to shora od vlády, cestou nařizovací. Nezačalo to žádným výnosem, žádným usnesením, žádnou cenzurou, vůbec ne! … celý ten kousek provedla technika, masové využití zdrojů a tlak menšin. Jim poděkuj za to, že dnes můžeš být neustále veselý, smíš číst obrázkové seriály, oblíbené senzační životopisy nebo týdeníky plné inzerátu… "

Z toho jednoho až mrazí.

13.07.2020


Co je nového v právuCo je nového v právuStanislav Mikeš

Stručný souhrn současných výzev v oblasti práva. Nepřekvapí, že drtivá většina z nich souvisí s technologiemi.

Autor připomíná neustálou disproporci mezi překotně se rozvíjejícími se technologie a pomalou tvorbou legislativy. Naznačuje v zásadě dvě možnosti, jak problém řešit, přičemž prvním z nich je "změna nazírání na obsah… (stávajících) právních norem a pokus vyložit je v nových souvislostech", kde zásadní roli spatřuje ve výkladové činnosti soudů.

Mně osobně je ovšem daleko bližší druhá zmíněná a, podle mého názoru, životaschopnější cesta, která spočívá v důkladné revizi a redukci právních norem za současného zdůraznění základních obecných pravidel a principů, kterými by se pak tvůrci nových technologií museli řídit, resp. pohybovat se v jejich mezích.

V knize se objevuje i úvaha o fenoménu fake news, kdy je autorem ve stručnosti představena problematičnost jeho definice a velmi sympaticky doporučeno namísto tvorby nových regulací, využít stávajících institutů, které právní řády demokratických zemí již dávno mají.

26.05.2020


Černá zemČerná zemTimothy Snyder

Další nadmíru zajímavá kniha předního amerického historika. Ten v ní předkládá výsledky svého bádání, v němž si kladl otázku, jak prakticky mohlo dojít k něčemu takovému jako je holokaust; a rovněž, jak až hluboké může být odtržení lidí od člověka definující lidskosti. Velice zjednodušeně řečeno, dochází k tomu, že zásadními předstupněmi holokaustu je zničení státu a destrukce byrokratických struktur, ergo ponechání obyvatel v prázdné zóně, v zóně bez-práví. K tomu fakticky došlo za války v Polsku a východních částech Sovětského svazu (Estonsko, Litva, Lotyšsko, Ukrajina, Bělorusko) a právě na těchto územích došlo téměř k totálnímu vybití židovské populace. Autor to porovnává s čísly a poměry zabitých Židů v okupovaných či na Němcích závislých zemích Evropy, kde poměr přeživších Židů byl výrazně vyšší. Zdůrazňuje i daleko větších ochotu občanů rozvrácených států ke kolaboraci a vykonávání aktů násilí na svých spoluobčanech.

Vedle tragédie Židů nepřestává čtenáře fascinovat i nezměrné utrpení Poláků, kteří si prošli neuvěřitelným desetiletým martyriem od poloviny třicátých let do poloviny let čtyřicátých. V tomto období došlo, mimo jiné, k vyvražďování etnických Poláků v Sovětském svazu kvůli domnělé kolaboraci s Polskem nebo prostě jen v rámci etnických čistek, hladomorům, k okupaci dvěma velmocemi současně, systematickému vyhlazování polské inteligence na okupovaných územích (ať již Němci či Sověty), masakrům Poláků na polských území s ukrajinskou většinou (Volyň), likvidaci varšavského povstání, následnému vybití obyvatel Varšavy a srovnání města se zemí, vypořádání se s polskou povstaleckou Zemskou armádou, která se po skončení války navíc z nepřítele Němců stala i nepřítelem Sovětského svazu. Sovětům se nehodilo, že byla řízena polskou vládou z britského exilu, označili ji jako fašistickou, vojensky zlikvidovali a velké množství zajatých příslušníků Zemské armády popravili. Akumulovaně s holokaustem to všechno jsou události, co jdou až na samotnou hranici imaginace, kterou je člověk schopen snést.

Na závěr autor porovnává svět třicátých let dvacátého století s dneškem a poukazuje na hrozby, které by, při nešťastné souhře náhod, mohly vyústit v obdobně fatální kolizi, jako bylo vypuknutí druhé světové války. Je dobré mít na paměti, že tím nejpravděpodobnějším aktivním hráčem případné budoucí kolize je Čína.

Nedá mi ještě nezmínit překladatelský folklór, který občas z českého textu bije do očí. Kupř. takový výraz "čerstvá voda", kterou překladatel otrocky převedl z anglického termínu "freshwater", který ovšem prakticky znamená nikoli čerstvou, nýbrž sladkou vodu, přeneseně též vodu pitnou. Je to zde na několika místech a ruší to… "Polovina ČERSTVÉ vody a asi dvacet procent podzemních vod jsou v Číně znečištěny tak, že nejsou pitné…" ufff.

23.05.2020


Epištoly o elitách a liduEpištoly o elitách a liduVlastimil Vondruška

Letem historicko-sociologickým světem a jeho náhledem na elity. Kniha spíchnutá horkou jehlou, nicméně za přečtení stojí. Z mého pohledu by stálo za to ji tak po dvaceti letech přepsat, rozšířit, prohloubit...

26.02.2020


Krvavé levanduleKrvavé levanduleMarian Kechlibar

Ač Mariana Kechlibara mám rád, kniha mě jako čtenáře pranic neuspokojila. Je to v podstatě jakási nahodilá kolekce několika drobných epizod z občanskou (resp. civilizační) válkou zmítané Francie. Pan Kechlibar má nepochybně spisovatelský talent, pakliže chce ovšem vytvořit hodnotné beletristické (či snad vizionářské) dílo, měl by mu věnovat daleko více času, podstatně ho rozšířit, mocně prohloubit a celkově uhladit. Zkrátka: tato útlá publikace působí jako ve spěchu splácané kusy souvislejšího textu z připravovaného dystopického románu. Jestliže si autor chtěl touto cestou pouze ověřit, zdali má smysl pokračovat, pak odpovídám: "ano, má, ale ušetřete prosím čtenáře podobných demo verzí".

15.12.2019


CivilizaceCivilizaceNiall Ferguson

Niall Ferguson se pokouší o identifikaci a rozbor důvodů, které vedly k tomu, že se západní (euroatlantická) civilizace zhruba od 15. století postupně stala celosvětově dominantní. Důvody, které nalezl, seskupil do šesti komplexů institucí s výstižnými jednotícími termíny: konkurence, věda, vlastnická práva, medicína, konzumní společnost a pracovní morálka. Každému termínu věnuje samostatnou kapitolu, kde příslušné instituce podrobuje historickému zkoumání.

Kniha je informačně hutná, ovšem rozsah zhruba 290 stran limituje možnosti hlubšího rozboru i širšího materializování příčin a souvislostí. Mnohdy se totiž čtenář dostává do situací, kdy vnímá text jen jako souhrn náhodou sousedících bloků s informacemi než jako ucelený vhled do "střev" instituce.

Zaujme i autorova fixace na oděvní průmysl, jehož překotný rozvoj považuje za stabilně první jednoznačný příznak jakékoli průmyslové revoluce; změny ve způsobu oblékání pak za vlaštovky značící jaro blížících se revolučních změn.

25.10.2019


Zapomenuté příběhyZapomenuté příběhyMarian Kechlibar

Zdařile napsaná kniha, ve které není snad ani slovo navíc.

26.01.2019


Antialkorán aneb nejasný svět T. H.Antialkorán aneb nejasný svět T. H.Patrik Ouředník

Shrnující autorův závěr: "Co zbývá? Není toho mnoho. Vzdorovat islámskému teroru - ozbrojenému i ideologickému - , pít šampaňské, chodit na koncerty a flirtovat. Chovat se k evropským muslimům, jako by neexistoval islámský teror. A zároveň trvat na svém a spíše než hlásat čím dál nerozumnější reasonable acommodations s muslimskými představiteli, neomylně vedoucí ke kompromisům čím dál jednostrannějším - podporovat disidenty, feministická sdružení a ateisty v islámských zemích, podporovat je otevřeně, nepokrytě, bezohledně. Neboť právě oni jsou dnes záštitou evropského osvícenství."

10.01.2019


Svět včerejškaSvět včerejškaStefan Zweig

Požitek číst. Pozoruhodná autobiografie psaná brilantním jazykem skvělého pozorovatele a znalce lidských duší Stefana Zweiga. Skrze svůj vnímavý intelekt předkládá čtenáři obraz společnosti své doby a její dynamický vývoj. Jeho pouť začíná na sklonku devatenáctého století, pokračuje přes první roky příslibůplného 20. století, převalí se přes tragédii I. světové války, obtíže poválečné Evropy a končí nástupem temných a ničivých ideologií fašismu a nacionálního socialismu. Významnou součástí obrazu společnosti jsou postřehy z osobních setkání s tehdejšími evropskými osobnostmi kultury, politiky a vědy (namátkou Roman Rolland, Rainer Maria Rilke, Sigmund Freud, Richard Strauss, Walter Rathenau, Theodor Hertzl, Maxim Gorkij, Bernard Shaw, H. G. Wells, atd.). Jejich profilové skicy - často jen na pár řádcích či odstavci - dokáží mistrně načrtnout ducha příslušné osobnosti.

Jako Čech čekal možná čtenář i nějakou tu zmínku o Češích jako celku či alespoň některých jeho osobnostech. Ačkoli však Zweigův otec vybudoval nejvýznamnější textilní továrnu na českém území (konkrétně v Liberci), o Češích se v knize téměř nic nedozvíme; až na dvě zmínky, přičemž jedna naráží na pohraniční spory Čechů a Poláků po vzniku jejich republik a druhá na nemožnost Rakouska uzavřít spojenectví Československem, ve kterém vůči Rakousku údajně stále "přetrvává nevraživost".

Asi nejdůležitější - ač nepřímé - vyjádření vztahu k Čechům se objeví, když Zweig líčí poslední roky před vypuknutím druhé světové války a popisuje narůstající obavy a strach z blížícího se mezinárodního konfliktu. Přiznává totiž, že se rovněž nechal unést a společně s celou Anglií (kde žil v exilu) oslavoval Nevilla Chamberlaina po návratu z Mnichovské konference, který již na schůdcích letadla mával papírem a oznamoval, že přináší "peace for our time". Přesto, na jaké podmínky musela Velká Británie (a Francie) v Mnichově přistoupit (podstoupení příhraničních oblastí Československa Německu), převážná většina obyvatelů britských ostrovů tuto oběť nepovažovala za důležitou v porovnání s příslibem zachování míru; byť jakkoli pochybným.

Není rovněž bez zajímavosti (jak v doslovu uvádí Eduard Goldstücker), že Zweigovi bylo od určité části jeho současníků vyčítáno ústupnictví, jakýsi radikální pacifismus, snaha o zachování míru za každou cenu, i kdyby to mělo znamenat vládu zla. Jedním z jeho velkých kritiků byl kupř. Thomas Mann, který nakonec i Zweigův dobrovolný odchod ze světa označil jako zbabělosti.

18.12.2018


Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana KornelaPodivuhodné příběhy a dobrodružství Jana KornelaMiloš Václav Kratochvíl

Jedna z oblíbených knih mého dospívání.

18.09.2018


Co se děje se světem?Co se děje se světem?Václav Cílek

S knihou jsem měl trochu problém. Zhruba v půlce jsem ji chtěl odložit, neboť se jaksi nedostávalo k tomu, k čemu mě navnadil její titul. První polovina je v podstatě soubor na esejů na téma: zahrádka, umění a cestování. Když v půlce knihy dojde autor k podstatě, rychle se informačně vyčerpá a následuje dojezd, který charakterizuje směsice názorů na různorodá témata včetně třeba fenoménu zombie... Obecně je mi autorův postoj a náhled na svět sympatický, ale tato kniha je takovým příliš široce rozkročeným slepencem vědeckých faktů, náhledů a názorů různé hloubky a kvality. Tak si skoro říkám, že Cílek je mnohem lepší řečník, sloupkař až esejista než autor mohutnějších literárních útvarů.

25.08.2017


Breviář pozitivní anarchieBreviář pozitivní anarchieVlastimil Vondruška

Extrémně čtivé, ač občas i díky částem s nádechem historického bulváru. Ale zejména v poslední části je autorova argumentace bravurní.

10.08.2017


Zápisky z podzemíZápisky z podzemíRoger Scruton

Kniha nehodná filozofa. Rozporuplné čtení pro Čechy (Čechoslováky) a tuplem pro ty, kteří žili ve své vlasti v době, do které autor zasadil svůj příběh. V jednotlivostech se knize daří relativně zdařile vystihnout určité aspekty té doby, v zásadnějších otázkách je ovšem značně tendenční a povrchní (vyniká kupř. velmi emocionální a jednostranné vylíčení nespravedlností páchaných na sudetských Němcích, aniž by byly zasazeny do širších souvislostí složitých vztahů mezi Čechy a Němci; obzvláště pak v meziválečné éře).

Kniha neumožňuje jiný výklad autorova náhledu na Čechy (Čechoslováky) než ten, že má do úcty či snad dokonce obdivu na hony daleko a český disent (se kterým udržoval pravidelné styky) v něm vyvolával převážně shovívavý úsměv ("většina jejich děl měla menší hodnotu než papír, na kterém byla napsána"). Úvaha o "národu knihy", který vznikl skrze knihy a v podstatě mimo knihy neexistuje, mně osobně v hlavě utkvěla asi nejdéle.

Příběh samotný je archetypální a v různých obdobách ho patrně prožila velká část mužů.

05.04.2017


Dva proti ŘíšiDva proti ŘíšiJiří Šulc

Výborně napsaná, strhující kniha. To snad ani není historický román, nýbrž obživlá historie.

10.02.2017


Západ a ti druzí: Globalizace a teroristická hrozbaZápad a ti druzí: Globalizace a teroristická hrozbaRoger Scruton

Poselství knihy se dá shrnout do těchto jejích odstavců:

Jsme odchovanci osvícenství, prožívajícími úpadek té podoby členství, která je pro osvícenství nezbytná, a stáváme se kořistí pověr, které se objevují spolu s rozpadem ortodoxií. Zároveň máme bezprecedentní technologickou moc, která nutí k neustálému zrychlování kontaktů a výměny po celé zeměkouli. Do styku se dostávají lidé, kteří ve skutečnosti nemají jak se jeden druhému přizpůsobit, a pohled na západní svobodu a prosperitu kráčející bok po boku se západní dekadencí a rozkladem západní loajality nutně vyvolává v těch, kteří nám závidí jedno a pohrdají druhým, zuřivou touhu trestat.

Globalizace uvrhla islámský svět do krize, protože mu předvedla světskou společnost, která se udržuje při životě zákony, jež vytvořili lidé, a dosahuje rovnováhy bez pomoci Boha. Vymazala také mnohé zvyklosti a způsoby života muslimů a zničila starobylé pastevecké tradice, které nahradila falešnou a pokořující ekonomikou čisté spotřeby, již neživí práce, ale nafta. Zároveň se znovu probudila věkovitá nostalgie po království dobra, v němž bude na zemi ustaven opravdový řád šaríe, a ti, kdo zkazili Prorokovo společenství, budou nakonec zničeni. Výsledná psychologická směs je výbušná a ponouká mladé muslimy, aby vyjádřili svou nespokojenost s režimy, jež jim vládnou, s globální ekonomikou, která tyto režimy financuje, a s bezbožným způsobem života všude pronikajícím do dar al-islam.

(od ukončení války ve Vietnamu)… Občané západních států ztratili chuť vést zahraniční války, ztratili důvěru ve svůj způsob života a vlastně si už nejsou jisti, co od nich tento způsob života vyžaduje. Ve stejné době se západní národy začaly střetávat s novým protivníkem - protivníkem, který věří, že západní způsob života je z hloubi chybný, ba možná je dokonce urážkou Boha. Západní společnosti v záchvatu jakéhosi zatmění mysli umožnili tomuto svému protivníkovi, aby se uprostřed nich usadil, místy, jako ve Francii, Británii a v Holandsku, v ghettech, jež udržují jen slabé a často nepřátelské vztahy s okolním společenským řádem. A jak v Americe, tak v Evropě začala růst touha po appeasementu v podobě veřejně projevovaných výčitek a stupňování veřejného zavrhování našeho kulturního a náboženského dědictví.

Tradiční islámská společnost chápe zákon jako soubor příkazů a doporučení stanovených samotným Bohem. Tyto výnosy jsou nezměnitelné, byť o jejich využití v konkrétních případech se lze právně přít. Zákon v pojetí islámu je požadavek naší poslušnosti. Jeho autorem je Bůh. Do jisté míry je to opak pojetí zákona, které jsme zdědili s myšlenkou občanství. Zákon je pro nás zárukou našich svobod. Jeho autorem není Bůh, nýbrž člověk, který jej vytváří v souladu s citem pro spravedlnost, jenž je vlastní našemu lidskému stavu. Nejedná se o systém Božích příkazů, vychází z našich lidských dohod.

25.01.2017


Světová válka ZSvětová válka ZMax Brooks

Neotřele psaná kniha na první dojem působí, jako by ji psal kovaný americký patriot, čerstvý student politologie popř. zapálený čtenář denního tisku fascinovaný fenoménem zombie. Předkládaná mozaika světového vypořádávání se s nemrtvými reflektuje mnohdy stereotypní vnímání toho či onoho národa; v čele dění pak pochopitelně stojí hrdinný americký prezident.

Českou verzi navíc bohužel notně křiví překlad, který se úplně nepovedl. Např. Antoniův val je podle pana překladatele "římská zeď Antonine", "Diet" ve smyslu politického shromáždění překládá zajímavě jako "Národní shromáždění Diet", občas se mu podaří velmi nečeské a někdy až nesmyslné znění věty či souvětí... naštěstí omezenému čtenáři ve svých četných vysvětlivkách blahosklonně osvětlí kupř. termín "gentleman".

17.01.2017


Příliš divoká zem: Zimní válkaPříliš divoká zem: Zimní válkaLadislav Klimeš

Dva kluci si zahráli Fallout, líbila se jim atmosféra a tak je napadlo, že si vypůjčí děj, trošku jej poupraví, zasadí do českého prostředí a napíší o tom knihu. Kniha sama je nevyvážený slepenec různých fragmentů, které mají společného jmenovatele, a tím je zúžení obsahu knihy na přípravu a provedení 'misí', ve kterých zvláště komicky vystupuje opakované sáhodlouhé představování, jaké jednotlivé zbraně si aktéři knihy berou s sebou, přičemž vybraný druh zbraně nemá v dalším ději žádný (či naprosto marginální) dopad. Knize se dá vytknout milión a jedna věc (infantilní dialogy, rozkolísanost, neschopnost vytvořit atmosféru, selektivní podrobná popisnost v kontrastu s chybějícími podstatnými informacemi, které by pomohly dokreslit situaci), nicméně vášnivému čtenáři by se - zvláště v dnešní ultramoderní době - měla zdát sympatická snaha obyčejných mladých lidí o stvoření literárního díla; ať už je kvalita jakákoli. Hvězdička za entuziasmus a ne úplně nejhorší konec.

Stručně a krátce: Příliš divoká země je kniha pro 'pařany' akčních válečných her (ideálně Fallout, Battlefield apod.) ve věku 18-, bez dalších hlubokých zájmů či rozhledu.

24.10.2016


Taneční hodiny pro starší a pokročiléTaneční hodiny pro starší a pokročiléBohumil Hrabal

Surreálné utrpení s občasným úsměvem.

21.08.2016


Lidská právaLidská právaOskar Krejčí

Monografie Lidská práva si na poměrně malém prostoru klade za cíl zmapovat historii kodifikovaných lidských práv a identifikovat jejich prameny. Knihu Oskara Krejčího je však nutné číst s vědomím, že ji psal bývalý poradce posledního komunistického předsedy vlády Ladislava Adamce s vazbami na tehdejší komunistickou tajnou službu. Jeho levicové chápání světa pochopitelně silně rezonuje i v tomto textu a na několika místech sklouzává až k politickému pamfletu proti kořistnému, ziskuchtivému a pokryteckému kapitalismu v čele se Spojeným státy. Je to pohled na lidská práva prizmatem socialistického člověka; za socialismu vyrostlého, za socialismu vzdělaného a do socialismu včleněného.

Jedním z hlavních pilířů textu - a zde se socialistický autor nezapře - je zrovnoprávnění dvou hlavních skupin práv, a to práv osobních a občanských s právy sociálními a kulturními. Autor je považuje za naprosto stejně významné a odmítá tezi, že by druhá skupina práv měla být podřazena té primárnější, týkající se individuální svobody jedince/občana. To mu pak kupř. umožňuje stavět naroveň oba někdejší studenoválečné bloky, přičemž jeden z nich z nich měl - podle autora - problémy se svobodou informací (pouze!) a druhý pak s naplňováním sociálních a ekonomických práv. Pozornému čtenáři neunikne zlehčování, zjednodušování a "narovnávání" ve prospěch ruského socialistického bloku; jak mezi řádky, tak občas i přímo. Dočte se kupř. i to, že sice existoval rudý teror, ale že to byla vlastně reakce na teror bílý; že sice v katyňském lese Rusové povraždili několik desítek tisíc polských důstojníků, ale že to byl vlastně akt pomsty za utrpení a vraždy ruských vojáků během "bílé" války ve dvacátých letech dvacátého století. Oko za oko, zub za zub. Snaha o relativizaci zla.

Propagandisticky povědomě působí i v knize představená konstrukce dvou typů člověka: "neměnného člověka-měšťáka s podnikatelským egoistickým pudem" a "stále se zdokonalujícího člověka-soudruha s kolektivistickým přesvědčením, který upřednostňuje společenské potřeby a všelidskou solidaritu".

Přes veškerou více či méně skrytou ideologičnost ovšem nelze než s autorem souhlasit v jedné z nosných myšlenek knihy, a to, že lidská práva nejsou přirozená, daná a přítomná již v samotné existenci člověka jako bytosti, nýbrž výsledkem "lidské ideje", výsledkem procesu sebezdokonalování člověka, "programem a strategií, opírající se o humanistickou filosofii".

V souvislosti s aktuálním evropským diskurzem se nadmíru zajímavými jeví i části textu týkajících se lidských práv a islámu.

"Islám odmítá rozumové základy ideje lidských práv – tato práva si zaslouží úctu proto, že jsou od boha. V Koránu jsou prý spravedlnost a práva posvátně zakořeněny. Podle islámského pojetí lidských práv nekontrolovatelný individualismus hrozí legitimizací polyteismu a návratem do preislámské společnosti. Už Ibn Chaldún (1332-1406) tvrdil, že „kult individualismu“ vytváří bídný, nešťastný, nejistý prázdný život. Ten musí být odmítnut ve jménu povinností vůči Alláhovi a komunitě věřících, nazývané umma. Svoboda je naplňování božího řádu. Umma zajišťuje základní sociální minimum, bydlení, vzdělání a zdravotní péči. Islám odmítá obraz racionálního ekonomického aktéra ne proto, že je v zásadě neracionální, ale proto, že ústřední pro islám je sociální péče a spravedlnost. Duchovní a mravní zdraví umma je nadřazeno právům jedince…

...Tam, kde výkon práv a svobod v ostatních mezinárodních lidskoprávních dokumentech ohraničuje zákon – ať již jde o právo na život, na svobodu slova, obsazování veřejných funkcí – v islámských dokumentech meze stanovuje šaría. Problém není pouze v tom, že některé tresty stanovené v šaríi jsou archaické a z hlediska jiných současných civilizací barbarské. Zákon je lidský čin a jako takový je nedokonalý a změnitelný. Šaría je tvořena náboženským právem odvozovaným z posvátných textů, které nemohou být člověkem měněny…

…Jestliže osvícenství hledalo lidská práva prostřednictvím rozumu, pozitivizmus je vidí v právních normách, islám je nachází ve sdělení boha. Posvátné texty obsahují povinnosti jedince, rodiny a muslimského společenství při vytváření trvalého uspořádání podle božího záměru…

…Od Všeobecné deklarace lidských práv (1948) je patrná tendence přejít od filosofických vizí k pojetí lidských práv jako samozřejmosti. Tomuto pohybu se vzepřely některé mezinárodní úmluvy o lidských právech, jako je Káhirská deklarace lidských práv v islámu (1990) či Arabská charta lidských práv (2004, platnost 2008). Ty ovšem svojí koncepcí darovanosti lidských práv vybočují z celé lidskoprávní tradice počínající v osvícenství a náboženskou exkluzivitou popírají představu o univerzálnosti lidských práv…

…Káhirská deklarace v čl. 19 uvádí, že „všechny osoby jsou si před zákonem rovny bez rozdílu mezi vládcem a ovládanými“, což odpovídá dikci Všeobecné deklarace. V odstavci (D) je ale obsažena konkretizace: „Nesmí být žádný zločin a trest s výjimkou stanovenou v šaríi“. Čl. 24 obdobně konstatuje, že „všechna práva a všechny svobody stanovené touto deklarací se řídí islámským právem šaría“. V tomto pojetí „šaría dominuje nad všemi závaznými normami mezinárodního práva“…"

…Pro řadu muslimských věřících je Všeobecná deklarace lidských práv, řečeno slovy Saida Rajaie-Khorassaniho, íránského zástupce v OSN (1981), „sekulárním chápáním židovsko-křesťanské tradice“.

12.03.2016


Pád orlice - poslední dny třetí říšePád orlice - poslední dny třetí říšeRobin Cross

Velmi poutavé čtení prolínající fakta s osobními výpověďmi účastníků. Škoda jen, že text trpí občasnou nekonzistencí.

28.11.2015


Kandahárští lviKandahárští lviRusty Bradley

Rusty Bradley je podle všeho oddaný, statečný a vůbec vynikající voják. Ovšem psát knihy by neměl. Kniha je prezentována jako první obsáhlejší popis operace Medůza, největší operace NATO v dějinách organizace, jenomže ve skutečnosti jde pouze o úzký popis pocitů a fragmentárních zážitků jednoho vojáka speciálních jednotek. Chybí ucelený pohled, souvislosti, přehledné informace, které by v čtenáři vytvořily ten kýžený pocit, že rozumí a chápe. Chápe nejenom, že americká armáda je nejlepší na světě, ale hlavně širší souvislosti. Kniha selhává i v beletristické kategorii "vtažení do děje" nebo "donucení čtenáře přestat dýchat". Kandahárští lvi jsou zbytečnou knihou; čtenář by se místo toho měl podívat kupříkladu na film Black Hawk Dawn, který je obsahem sdělení podobný a hlavně podstatně záživněji ztvárněný.

08.08.2015


Pán modrého mečePán modrého mečeOndřej Neff

Nostalgie z dob, kdy byl člověk čerstvý teenager; jinak s odstupem času zoufale průměrné čtení. Mimochodem, kdo by v době graviplánů a silových polí vytvářejících atmosféru celých planet uvažoval o chladných zbraních jako efektivních bojových prostředcích?

03.07.2015


1