SBH komentáře u knih

(SPOILER) Co všechno je v knize špatně? Začnu třeba ústředním tématem, nejhorším klišé všech dob, kdy krásná nevinná dívka zachrání ohavného netvora a učiní z něj lepšího muže. V této konkrétní podobě fungovalo, ale obecně patří k těm nejnebezpečnějším a nejškodlivějším. Potom setrvalý proud bohů na stroji, kteří se z nebe nad New Orleans snášeli prakticky na každou stránku Clara se dostaví ke zdi právě v okamžik, kdy je na druhé straně Jonah, Jonah jde na premiéru baletu a zrovna se objeví někdo, kdo chce vrátit lístek a tak dál.
Pro mě úplně nejhorší záležitostí byl charakter hlavní hrdinky, totální Mary Sue bez jediné poskvrnky. Ta nebohá osoba si ani neuměla přát něco sama pro sebe, nikdy nepocítila ani závan podráždění, nedej bože aby projevila třebas drobnou lidskou chybičku. Lezla mi na nervy příšerně.
A teď to hlavní - z mizerných ingrediencí autorka uvařila opojně chutné gumbo. Kýčovitý příběh vybalancovala natolik, že mě zaujal. Schématické postavy dokázala kouzelně oživit, dokonce i příběh Angeliny, který pro hlavní linii vyprávění víceméně neměl žádný přínos, byl díky zajímavým charakterům zábavný. Jakkoli mi byla Clara protivná svou svatouškovskou povahou, chovala se rozumně a racionálně, tedy většinou. Netvor Jonah si získal mé sympatie, vedlejší postavy měly hloubku, dialogy šťávu. Emoce ze stránek doslova přetékaly, lásku jsem hlavním hrdinům věřila na sto procent, erotika působila příjemně a přirozeně.
Autorka dokázala velmi vtipně vyřešit úvodní věštbu o muži tančícím v měsíčním světle a o tom se dvěma tvářemi. Myslela jsem si, že jsem ji prokoukla, ona mě překvapila, takže palec nahoru
Nejlepší složkou románu byl jednoznačně jazyk vyprávění, tímto velká pochvala překladatelce a vůbec práci nakladatelství, v dnešní době výjimečná záležitost. Mnohé poetické popisy a přirovnání mi doslova braly dech. Octla jsem se v New Orleans natolik, že jsem cítila vlhké vedro, viděla bujně zelené rostliny a pestrobarevné masky v průvodu, cítila vůně jídel.
Takže s drobnými výhradami doporučuji.

8 27.03.2023

(SPOILER) Klasický román sci-fi, můj (kdysi dávno) oblíbený spisovatel, ovšem dojmy spíše rozpačité. Teprve doslov mi otevřel oči a čestně přiznám, že ty sexuální deviace jsem nepostřehla. Na mě celé prostředí působilo spíš klaustrofobicky a bezútěšně.
Unikal mi smysl celého výzkumu, nějaké nadšení či zájem o zkoumaný předmět, nic. Nepřipadalo mi, že by dotyční na stanici vůbec něco dělali. Kris se probíral knihovnou, aby čtenáři sdělil všechny úchvatné podrobnosti o tajuplném oceánu, ale jeho vlastní práci jsem nepostřehla. A to pominu drobné detaily, jako způsob zajišťování vzduchu ve stanici, zásoby potravy, energie či třeba neomezené množství raket, které vystřelovali na oběžnou dráhu. Člověk je holt zpovykaný výrovkami (tedy Marťanem a Spasitelem) a potřebuje tyto okolnosti lépe ukotvit.
Tajuplní společníci byli děsiví, i když vlastně v knize vystupoval všeho všudy jeden. Pak tedy ještě podivná černoška, která se mihne na počátku, ale zbylí výzkumníci o svých Nemesis jen mlžili. Ti dva v příběhu vůbec působili spíš jako kulisa, o nějakých propracovaných charakterech nemůže být řeči.
Ústřední dvojice se utápí v duševním utrpení, ale nějakou lásku jsem jí nevěřila ani omylem. Emoce ve mně text nevyvolal. Čímž se plynule dostávám k největšímu trápení, a tím byl autorův styl. Nadmíra afektovanosti a patosu, zkratkovité vyprávění (a do toho naopak rozvláčné popisy výzkumu), a hlavně nedořečené věty a dialogy, kde si všichni účastníci (včetně čtenáře) museli devadesát procent informací domyslet. Na to už jsem opravdu líná.
Skláním se před autorovou fantazií a hloubkou myšlenek, ale té tajnosnubnosti by potřebovalo ubrat.

13 23.03.2023

Sborník jsem si koupila kvůli jedné povídce, a ačkoli ta moje očekávání předčila, kniha jako celek představovala ztrátu času.
Obálka je pěkná, ovšem nijak významně nekoresponduje s jednotlivými příběhy. Medailonky autorek mohly být zajímavé, ale ve čtečce se vůbec nedaly přečíst.
Klíč, podle něhož byly povídky vybrány, mi zůstává utajen, vedle naprostých skvostů jsem dvě vůbec nedokázala dočíst. Na druhou stranu z toho vyplývá, že si v té skrumáži nejspíš každý našel svého oblíbence.
Nedočetla jsem povídku El Instigator (ani nevím, co to je), církevní politikaření, nesympatické postavy a nanicovatý děj mě udolaly před půlkou, stejně jako povídka Ponechajte si, spousta stránek se skuhráním protivné ženštiny, která odmítá chlpaté čudo.
Překvapivě moc se mi líbila Kožešina a hůl, naprosto mě vtáhla do příběhu a jediné, co bych vytkla, je příliš useknutý závěr, a potom ještě pohádková Za chyby se platí, opět mě vtáhla a nemám, co bych vytkla.
Zavedené autorky Štarková, Hartmanová, Sněgoňová či Hauserová se moc nepředvedly, nanicovaté pokusy autorek typu one hit wonder mě taky moc neuchvátily.
Poslední povídka, Po oblakoch nikto nechodí obutý Jany Plauchové představuje jednoznačný vrchol sbírky. O několik koňských délek předstihuje všechny ostatní, takže ocenění hvězdami nemůže být z principu spravedlivé. Autorka zvolila kontroverzní téma, o němž není módní hovořit, a sice že ne každému je přáno. Celý problém nanesla nesmírně poeticky a lákavě, takže se čtenář společně s hrdiny zmítá v argumentech pro a proti. Zpracování je naprosto excelentní, všechny postavy mají hloubku, dialogy smysl a uvěřitelnost, popisy vtáhnou do prostředí a děj je strhující. Ani závažné, téměř filosofické úvahy nesnižují čtivost. Závěr v obou liniích byl naprosto dokonalý, v případě Faith jsem něco takového čekala, Tim mě překvapil.
Skvěle napsané.

5 23.03.2023

(SPOILER) Sherlock Holmes vyšetřující vraždu hraběte Drakuly? Jupí! Takové legrácky naprosto zbožňuji. Samozřejmě mě to teď láká přečíst si znovu Stokerův román, jehož příběh sice notoricky znám, ale knihu jsem držela v rukou před mnoha lety. Poté, co jsem nastudovala skoro kompletní spisy Sira A. C. Doyla, přišla mi tato předělávka sympatická, protože se poměrně přesně držela ducha původních děl.
Bavilo mě to. Holmes byl namyšlený jako obvykle, Watson trochu polevil ve své úslužnosti (díky bohu), dokonce se samostatně zapojil do vyšetřování, v blázinci byl excelentní a následné přepadení v parku bylo napínavé. Autor mě několikrát příjemně překvapil, například když nezemřela za záhadných okolností osoba těsně předtím, než mohla poskytnout klíčové svědectví, a prostě ho poskytla. Vedlejší postavy byly na rozdíl od originálu vykresleny barvitě. Taky jsem si užívala slovník obou gentlemanů, samé to vskutku a vyplísnit a podobně.
Dějový rámec byl nastavený předlohou, v tomto ohledu se nedalo nic moc podniknout, ovšem překvapivé převracení charakterů kladných a záporných hrdinů bylo interesantní.
Skoro by se zdálo, že knize není co vytknout, ale bohužel závěr autorovi ujel. Ještě bych vydýchala cestu do Transylvánie, i když mi připadala zbytečná. Ale vlastní zúčtování se zločinci se... vlastně nekonalo. Závěrečná akce Van Helsinga byla kýčovitá. Potom by mě zajímalo, jak dopadla Mina Harkerová? Jak se vyvíjel osud lorda Godalminga? A tak dál.
I tak se ale jednalo o velmi příjemné, stylové čtení. Doporučuji.

4 20.03.2023

(SPOILER) Je pravda, že nemám ráda soudobou módu nekonečných sérií, kdy dostat do ruky samostatnou knihu bez pokračování je prakticky nemožné. Ovšem někdy jsem vděčná za rozsáhlý příběh a další díl nedočkavě vyhlížím, jako například u Alexe Veruse.
Tak trochu jsem se obávala propadu v kvalitě, takže jsem protáčela panenky nad plesem temných mágů, který se odehrával echt zrovna tehdy, kdy to hrdinové potřebovali, jakože ve skutečnosti by k únosu Anne došlo asi týden po této události.
Jenže pak se v Tygrově paláci Alex fikaně vypořádal s Onyxem a já výše uvedenou závadu autorovi odpustila a nadále si vychutnávala obvyklou jízdu. Sympatický mág své přátele nenechá ve štychu ani tehdy, když spolu zrovna nevycházejí. S dvounožci má sice vztahy víceméně napjaté (v tomto díle bych Sondera bacila něčím těžkým po hlavě), zato s magickými tvory je srdečný kámoš (zbožňuju mihlišáka a doufám, že v dalších dílech dostane prostor).
Když už se na scéně objevil Alexův otec, očekávala jsem, že do událostí víc zasáhne. Teď jenom doufám, že si autor připravuje půdu do dalších dílů, jinak mi tato postava nedávala moc smysl.
Ale hlavně se Alex chová a uvažuje racionálně. Jeho názor, že nejdřív odstraní hrozící nebezpečí, i kdyby měl útočníky zabít, a teprve potom bude řešit čistotu své karmy, naprosto uznávám. A totální lahůdkou jsou pro mě nečekané a důvtipné způsoby, jak se dostává z neřešitelných situací (viz Onyx nebo třeba únik ze Sagashova stínového hradu).
Pro mě jednoznačně srdcovka, vřele doporučuji a už teď se těším na pokračování.

6 18.03.2023

(SPOILER) Meziválečné období v Americe, prachové bouře, hurikán, hospodářská krize, zoufalý sirotek a v hlavní roli zvířata? Jak tohle může dopadnout?
Překvapivě dobře. Na mé slabé nervy byl příběh opravdu hodně silný, nicméně všechno zachraňovaly postavy, úžasně živé a plastické včetně obou žiraf. Teď mě vlastně napadá, že sympaťáci měli spoustu chyb, ale padouši byli jednoznačně zlí a tudíž svým způsobem ploší. I když tento koncept nejspíš autorka zvolila do plánovaného mega drsného vyprávění úmyslně.
Na pozadí děje, kdy jedna katastrofa stíhá druhou, pak dokonale vyniklo přátelství, které mezi sebou uzavřeli hrdinové, i lidé se zvířaty, a ovšem svérázná laskavost Starocha. Přesně kvůli tomu, a taky pochopitelně kvůli historické věrnosti a mnoha zajímavým informacím o této oblasti stojí za to knihu přečíst.
Na druhou stranu ty dvě smrtící příhody (havárie na silnici a Vykuk) mi nepřišly tak hrozné, autorka na ně upozorňovala předtím a potom, ale přímo na místě proběhly vcelku v poklidu, to jim hodně ubralo na naléhavosti.
Asi nejlepší literární složkou bylo dokonalé vtažení do prostředí. Při otevření knihy jsem se okamžitě octla na prašné silnici a po zaklapnutí stránek jsem se chvíli vzpamatovávala, kde vlastně ve skutečnosti jsem.
Co mi ale vadilo natolik, že ubírám jednu hvězdu a víceméně mi bránilo se zpočátku začíst, je jednak linie se starým Woodym, ta byla vyloženě zbytečná a nesmyslná, a potom přehnaně patetický závěr. Neříkám, kdyby se jednalo o skutečnou historickou postavu, tak bych sice tloukla hlavou do zdi, ale autorce bych odpustila. Ovšem stvořit hrdinu a na posledních stránkách vymačkat tolik patosu a nereálných zvratů, aby došlo k totálnímu průšvihu, to mi strašně vadilo. Nepřipadá mi to reálné vzhledem k psychologii postav. Vlastní popis zběsilé akce byl tak praštěný, že jsem chvíli vůbec nevěděla, která bije. Jednoznačně umělý zvrat, aby bylo dosaženo dramatického efektu. To neberu.
S touto výhradou se ale jedná o moc hezkou knihu a můžu ji doporučit.

4 16.03.2023

(SPOILER) Tohle bylo utrpení.
Na začátku Vivian prokleje Rhyse kvůli jeho zasnoubení (nebo zaslíbení) jiné ženě. Pak se ale záležitost neřeší a Rhys je nadále svobodný a bez závazků. Proč vlastně došlo k tomu prokletí?
Asi nejstrašnější věcí byla neustálá nadrženost ústřední dvojice. Namísto řešení mega magického průšvihu se hrdinové potáceli v jednom víru setrvalého chtíče. Ještě ke všemu jsem jim nevěřila ani pozdravení, a to jsem vyhlášená citlivka. Nějakou vášeň? Lásku? Ani omylem. Ulepená a dýchavičná erotika nemá totiž s láskou nic společného. Ještě víc mi lezlo na nervy sebeobelhávání hrdinky, její setrvalé: ono to není tak, jak to ve skutečnosti je, a ne, a ne, a ne! Navzdory silným prohlášením v závěru ani jeden o druhém nic nevěděli a rozhodně se nezamilovali do osobnosti toho druhého.
V souvislosti s touto závadou mě netáhla ani linie s kletbou, ačkoli ta měla zadání nastavené poměrně zajímavě.
Jenže rušení kletby, souboj s duchem a další čarodějnické záležitosti postavy řešily s předvídavostí a důvtipem čtyřletého dítěte. Nad všemi podezřelými věcmi (zčernání magických čar, obživnutím plastových lebek či žádostí Amandy) se zvesela mává rukou (viz sebeobelhávání), jako kdyby se nedělo nic důležitého. Při podobném problému bych jako první oslovila právě magické oddělení univerzity. Přístup její představitelky (koukejte to rychle vyřešit a moc mě tím neobtěžujte) je ještě pochopitelný (inu pedagog), ale reakce Rhyse nikoli. Vždyť to byl světák, šarmantní a úspěšný podnikatel, ten měl situaci rozhodně zvládnout. Stejně jako v romantické složce ani zde jsem netrpěla obavami, jak si Viv poradí. Nakonec potíže, které odradily i mnohem zkušenější a mocnější čaroděje (Elaine či Simona), vyřešila v tanečním rytmu levou zadní a pak odhopkala inu za dalším sexem. Důvěryhodnost v prachu.
Pak už mi lezly na nervy drobné detaily, které v důsledku hodně poškodí uvěřitelnost příběhu. O úvodním zasnoubení a jeho případném zrušení nebo co byla řeč. Tedy přesněji řečeno v knize nebyla. A dál. Viv se zaraduje, že ráno neučí, aby o odstavec dál vyšlo najevo, že vlastně učí. Celou dobu myslí jenom na sex s Rhysem, ale když k němu dojde, chlubí se, že má sepranou podprdu a děravé spoďáry. Jako fakt?
Mohla bych nadávat do aleluja, jsem strašně zklamaná. Ne, nelíbilo, ani trošku.

8 12.03.2023

Při četbě literatury, označované jako klasika, dochází zpravidla ke dvěma extrémům. Buď se nestačím divit, jak se mohlo proslavit něco tak mizerného, nebo jsem překvapena, že se jedná o opravdu skvělé čtivo.
Tuto knihu jsem si zapůjčila, abych si konečně přečetla o slavných případech, na něž je často odkazováno v jiné literatuře. A ovšem taky mě pobláznila jedna Holmesova fanynka.
Tentokrát došlo k onomu příjemnému překvapení. Rozhodně se to dobře četlo, stránky ubíhaly jedna radost. Holmes i Watson mají své charisma a chemie mezi oběma přáteli na stránkách vyloženě jiskří. V tomto ohledu mám jenom jednu, ovšem předpokládanou výhradu. Holmes je rafinovaným způsobem arogantní. Všem kolem dává najevo, jací jsou tupouni, a ještě se u toho tváří jako neviňátko. (Já vás tak potřebuji, Watsone, ehm, ehm, k tomu, abych se předvedl, jaký jsem génius.) Nu což, to jsme věděli, a pokud to Watsonovi nevadilo...
Jenže už na konci první části (Dobrodružství S. H.) došlo k vystřízlivění. Nejen že je kniha velká a těžká a čtení tudíž nepředstíralo (po fyzické stránce) úplný odpočinek. Především nejsem milovnice povídek. A tyhle byly ještě ke všemu vyloženě prostinké. Žádné překvapivé zvraty, složité dějové propletence, zajímavé vztahy a napínavá tajemství. Třeba Skandál v Čechách představoval v tomto ohledu vyloženě zklamání, a nebyl zdaleka jediný. Taková Škola Priory byla vyloženě tragická. V půli druhé části (Návrat S. H.) už bylo zřejmé, že všechny kopírují jedno schéma, kromě Watsona a Holmese jsou obsazeny plochými postavami vystřiženými podle jedné šablony. Sám autor čestně přiznává, že se osudům dalších postav vůbec nevěnuje, ale jako omluvenka mi to nestačí.
Nakonec šlo ve všech jenom o předvedení Holmesovy geniality, a i k tomu mám své výhrady. Polovina jeho brilantních dedukcí představovala pouhé odhady, které čirou náhodou (samozřejmě průhledným autorovým úmyslem) odpovídaly pravdě, ale mnohdy mohly mít ty různé škrábance a skvrny a odřené manžety tisíc jiných příčin.
Zábava dobrá, číst se to dá, ale v tomhle množství mě to nudilo a nakonec udolalo.
Nicméně po menších dávkách doporučuji.

6 10.03.2023

(SPOILER) Knihu jsem desetiletí míjela, až si ji přečetla jedna spřátelená literární duše, do nebe (nebo pekla?) ji vychválila, tak jsem se rozhodla ji taky zvládnout.
Nepodařilo se. Na vině je šťastná okolnost, že mi v poslední době přistávají v rukou knihy, které mě nepoměrně víc baví. Ale možná by skončila nedočtená i bez toho.
Jak je u knih nakladatelství Straky na vrbě úplně běžné, jedná se o gejzír úžasných nápadů a... a nic dalšího. Asi největší problém jsem měla s postavami, přišly mi schématické a víceméně všechny jako přes kopírák. Kariel je označen za nemehlo, ale nikdo jiný neprojevuje víc důvtipu či předvídavosti. Arnošt se choval jako nesmírně povrchní osoba (ale kdo na těchto stránkách nikoli). Neměla jsem komu držet palce a o koho se strachovat. To čtenáře ke knize nepřitáhne.
Úplně stejný problém jsem měla s dějem, který vlastně neexistoval. Arnošt přivolá démonku, celá akce se zvrtne (to se dalo čekat), pak se snaží dostat do nebe, skončí v pekle a pak zpátky na světě. Výlet dobrý, ale tak na deset stránek. Zase mi chybělo napětí a očekávání, co se hrdinům semele dalšího.
Humor. Vím to moc dobře, ale naděje opět zvítězila nad zkušeností: humor této stáje autorů mi nesedí. Akorát nad ním protáčím panenky a říkám si, jo ahá, tohle mělo bejt vtipný. Nakonec mě umořilo putování Kariela po pekelném sídlišti Střední Čechy a jeho dohadování s Arnoštem o výhodách či záporech nebe a pekla. Jednalo se o sbírku hospodských keců, které působí zajímavě při třetím půllitru, ovšem při popíjení čaje ve čtecím ušáku znějí nesmyslně a hloupě.
Zbytek knihy jsem prolistovala a dnes definitivně vrátila do knihovny. Druhý díl ani omylem.

4 10.03.2023

(SPOILER) Kdyby mělo nakladatelství CooBoo trochu studu a slušnosti v těle, tak prodané výtisky od čtenářů vykoupí nazpět, veřejně se omluví za zpackanou práci a knihu předělá. Je v této smutné době obvyklé, že nakladatelské domy již naprosto rezignují na kvalitu a rychlý zisk je jejich jedinou metou, ovšem v tomto případě si pěkný příběh takové lajdácké zacházení nezasloužil. Nad kostrbatým překladem jsem sice trpěla, ovšem redaktora odpovědného za korektury by měli pověsit za uši do průvanu. V celé knize snad nebyla jediná věta, v níž by byly správně předložky, přípony, pády, časy, nechyběla či nepřebývala písmena i celá slova.
Kvůli této závadě musím odebrat jednu hvězdu, ačkoli je to vůči autorce velmi nespravedlivé.
Jak jsem už zmínila, bavila jsem se královsky. Zamilovaný YA fantasy román mě chytil od první řádky, sympatický, byť přehnaně sebevědomý a trochu zlomyslný Quinn a milá, zároveň překvapivě racionální Matilda tvořili skvělou dvojici. Ostatní postavy jim zdatně sekundovaly, s ukňouraným Lassem bych nejraději zatřásla, aby se vzpamatoval, Leopolda bych vystřelila na Mars a týpci z Okraje byli přesně tak nečitelní, aby si člověk kousal nehty napětím, zda se jedná o záporáka či klaďase. A vykreslení Johanky z Arku jako pitomé krávy mě dostalo (v dobrém slova smyslu).
Nesmím zapomenout na trochu přehlíženou složku, kterou já osobně mám ráda. Barvité popisy mě dokonale vtáhly do prostředí, na hřbitově jsem cítila vůni tlejícího listí a na ulicích mi v uších duněly tramvaje. V tomto ohledu by mě trošku zajímalo, do jakého města byl děj situován. Doufejme, že se to později vyjasní.
Taky se mi líbila přesně dávkovaná směs romantiky a napětí, odhalování tajemství a různých pletich. Do toho zasáhly Matildiny potíže s vlastní svatouškovskou rodinou, nad těmi jsem si rvala vlasy. Ale úplně nejlepší složkou díla jsou skvělé dialogy a humor, který mi sedí.
Mimochodem psychoteta Tomiová není žádná fantasy bytost, takových psychoanalytiček (a psychoanalyticků, abych byla spravedlivá) jsem potkala v reálném životě přehršel.
Takže ano, už se nemůžu dočkat dalšího dílu, na druhou stranu mě štve, že v dnešní době není možné napsat příběh, který by začal a končil v jednom svazku. No co nadělám.
Vřele doporučuji, ovšem až poté, co CooBoo opraví tu hrůzu, kterou vypustilo na pulty knihkupectví

10 09.03.2023

(SPOILER) Když nad tím tak dumám, vlastně by titulek měl znít: jak ovládnout fúrii, protože se vstupem do manželství měla evidentně (a oprávněně) větší potíže Lucie než Tristan.
Zvolit si pro druhý díl dvě nejméně sympatické postavy prvního dílu byl odvážný tah, který překvapivě dobře vyšel. Studená, afektovaná a lehce hysterická Lucie se vybarvila do všech odstínů duhy, Tristan odhalil duši umělce (a podnikatele, kombinace vskutku neotřelá).
Zápletka není kdovíjak originální, na druhou stranu co nového pořád vymýšlet, že. Příjemným ozvláštněním byla motivace hrdinů, kdy ani jeden o vlastnictví nakladatelství neusiloval ze sobeckých důvodů.
Kniha se mi moc líbila, největší nadšení způsobila absence Velkého Nedorozumění. Celý průběh děje měl logiku a soudržnost. Romantiku jsem si užívala, informace o boji žen za rovnoprávnost byly zajímavé. Postavy prošly významným vývojem (všechny, tedy kromě Rochestera), dialogy mi přišly zábavné a uvěřitelné.
Bylo by to na pět hvězd a rozhodně knihu nedržím v ruce naposledy.
Jenže autorka se dopustila hrozného zločinu. Použila otřepanou frázi romantických knih, která mě tak naštvala, že musím hodnocení o hvězdu snížit. Prosím pěkně, ukažte mi někoho, kdo pohlédne zpod sklopených řas. Technicky neproveditelný nesmysl, a když už s opravdu nezměrným úsilím dotyčná pohledu zpod sklopených řas dosáhne, vypadá jak ichtyl, takže o svůdnosti uvedené akce lze s úspěchem pochybovat.
Škoda, protože jinak se jednalo o luxusní záležitost.

10 05.03.2023

(SPOILER) Obálka je naprosto skvělá, už jenom ta by mě nalákala ke čtení. Navíc detektivka z období mondénní první republiky, kdy si na vyšetřovatele hraje příslušnice zlaté mládeže a suchopárný komorník, to vše slibovalo neotřelý zážitek.
Tak jsem si pustila Melody Makers Ondřeje Havelky a knihu otevřela.
Do půlky jsem byla vyloženě nadšená. Vykreslení atmosféry doby, prostředí, charakterů postav, to vše se autorovi podařilo na jedničku. Emily si získala mé sympatie a Edgar byl přesně takový oddaný suchar, jak jsem očekávala. Navzdory tragické události mnohé situace jiskřily humorem. V množství postav jsem se bez potíží orientovala, protože měly svou hloubku a charakteristiku. I vyšetřování případu mě bavilo a záměna komorníka za detektiva Scotland Yardu tomu dodávala šmrnc.
V půlce se ale moje nadšení začalo vytrácet a druhý den po dočtení mám opravdu hodně výhrad.
Smršť vražd z románu udělala cosi laciného. Dobrá, ještě bych pochopila trudný osud feťáka a vyděrače, ale poslední kus byl odstřelen už opravdu pouze pro efekt. Edgarova role v případu se stávala čím dál víc karikaturou a formalitou. Navíc jsem od půlky uhodla vraha, a ještě ke všemu i ten jeho omyl. Což by v zásadě nevadilo, kdyby se ke všemu neštěstí nezačaly vršit logické nesrovnalosti.
Beneš je svědkem vraždy svého přítele a obchodního partnera, ale místo aby se pokusil o jeho záchranu, tak vyrábí fotoreportáž? A to ještě nic není proti druhé sérii fotografií kdo je pořídil? Jak? To se dotyčný nechal při své práci zvěčnit a nevěděl o tom? (A jak se vůbec fotograf na místě octl? Náhoda? Jako fakticky?) Jak se pachatel zmocnil vražedné zbraně (to o ní věděl?) a následně se jí zbavil?
Zběsilé uzavírání a rušení různých zásnub už mi posléze taky lezlo na nervy.
K šokujícímu konci by se hodilo ještě pár stránek navíc, jak onu informaci Emily zpracovala.
Úplně nejhorším propadem je pro mě tato úvaha pro světáka a betálného borce Gatsbyho nebyl problém pašovat do USA zakázaný alkohol, vyhýbat se policii a spolupracovat s mafiány, zato oznámit dvěma ženám skutečnost, že se nechce ženit a proč, bylo nad jeho síly. Bůh žehnej jeho odvaze.
Vážně nevím. Doporučit nemůžu a nad případnými dalšími díly se ještě rozmyslím.

10 03.03.2023

(SPOILER) Po druhém dílu, který mi připadl velmi slabý, je tato kniha přece jenom o stupínek výš. Ovšem zázrak se nekoná. Plochost a kýčovitost určitých postav a situací zůstává zachována v plné míře – Dursleyovi jsou stále karikaturou a naprosto absurdní rodinkou, Snape se chová hystericky a velmi nespravedlivě. Ač to má být jeden z nejchytřejších bradavických učitelů, tady vykazuje IQ automatické pračky. Zmijozel je plošně jako celá kolej odsouzen ke zlu, což je minimálně nezajímavé, v horším případě to představuje literární zločin.
Děj. Na začátku se velmi slibně rozjel, aby po příjezdu Harryho do Příčné ulice ustrnul a další několik set stran vydržel v kómatu. Veškerá strhující akce se odehrála v předposlední kapitole. Dokonce i schůzka v Chroptící chýši připomínala nejvíc ze všeho slavnou Cimrmanovu Hodinu pravdy.
Literární kvalita nesouvisí s úspěchem u čtenářů, nicméně stále nechápu, jak se z této série mohla stát celosvětová senzace. A mimochodem použití stroje času je... no, skoro bych řekla za hranou, protože pak nedává smysl spousta dalších věcí, kdy Brumbál mohl toto zařízení využít pro zmírnění fatálních škod.
Fanouškovské nadšení mě nadále míjí, možná navždy.

5 01.03.2023

(SPOILER) Po knize V zajetí zimy se jedná o další skvělou záležitost. Podle prvních odstavců (a taky anotace) jsem čekala retelling Krásky a zvířete, ale příběh kličkoval a uhnul úplně jinam. Jednalo se o originální, chytré vyprávění, které mě mnohokrát překvapilo a moc se mi líbilo.
Obálka mi bohužel nepřijde moc šťastná, vlastně se k obsahu ani moc nehodí. Hvozd sice obsahoval temné zlo, ale byl zelený a zlo spíše shnilé a nakažlivé než vyloženě černé.
Tím ale veškeré výhrady končí. Postavy? Lahůdka. Popudlivý, přezíravý Drak, milovník krásy, ale zároveň mocný čaroděj s velkou dávkou zdravého selského rozumu. Agnieszka silná ženská hrdinka, která nevyvádí a nedělá žádné scény, přesto si dokáže v důležitých záležitostech prosadit svou (a hlavně přesvědčit Draka o svých schopnostech). Přiznám se, že v případě Kasii jsem čekala zradu. Všichni měli barvy a charaktery od krále až po malé vesnické děti.
Krásný bohatý jazyk včetně malebných popisů, které mne vtáhly do fantastické země (nějak jsem tam neviděla ani Polsko, ani Rusko, naštěstí), tudíž se sluší ocenit i překlad a redaktorskou práci nakladatelství. Sice Host, ale tentokrát se překonali.
Asi nejsilnější složkou pro mě byl děj. Nejdřív jsem nedokázala vymyslet, o co budou postavy usilovat, až se jejich cíl ukázal se syrovou otevřeností. Intriky na královském dvoře mě děsily snad ještě víc než sebevražedná výprava do Hvozdu. Bitva o věž byla epická a ničivá, mé srdce pacifisty při ní zaplakalo. Nakonec jsem se začala obávat, zda v příběhu nepůjde o hodně starověký strach lidstva z rozsáhlých a hlubokých lesů. Ne, jako v mnoha ohledech (například v případě použití očarovaného meče) mě i závěrečným vyústěním kniha překvapila.
Krásné, milé, chytré, jednoznačně plný počet bodů, vřele doporučuji.

11 26.02.2023

(SPOILER) Nejspíš je už jisté, že mě okouzlení touto ságou definitivně mine. Jedná se o dětské knihy, to bude první kámen úrazu. Viděla jsem filmy a mnohokrát, takže se mi do čtení pletou. Ale hlavně postrádám mistrovství autorky, které jsem si oblíbila v sérii s Cormoranem Strikem.
Tentokrát mi chyběly i překvapivé souvztažnosti rádoby náhodných příhod, které jsem si tak užila v Kameni mudrců. A ovšem neduhy zůstávají – papírové, schématické, klišé postavy. Záporní hrdinové jsou nepřirození a afektovaní. Dětem to možná přijde atraktivní, ale za sebe vůbec nechápu, proč se Dursleyovi k Harrymu chovají tak hrozně. I když celá ta rodinka je jedna velká karikatura.
A – v případě této autorky překvapivě – dochází i na logické nesrovnalosti: proč zkamenělé oběti najde vždycky Harry? Proč při průzkumu toho, co Draco ví, nepoužili neviditelný plášť, a místo toho se mordovali s mnoholičným lektvarem?
Konec se povedl, svižný, napínavý, zábavný.

4 21.02.2023

(SPOILER) Kniha měla dvojnásobně ztíženou startovací pozici. Samozřejmě jsem se nemohla ubránit srovnání s Domem v blankytně modrém moři a moje očekávání byla opravdu vysoká. A potom neblahou souhrou okolností jsem ji otevřela v obtížné životní situaci.
Ačkoli jsem hned na počátku propadla skepsi, protože Wallace nebyl vykreslen jako hrdina mých snů (oproti zlatíčku Linusovi), četlo se to dobře a ani tíživé a znepokojující myšlenky, které text vyvolával, mě nedonutily sáhnout po něčem jiném.
Jak dobře jsem udělala! O autorovi už nebudu nikdy pochybovat, získal si opět mé srdce. Nejen že se mu podařil majstrštyk a napsal něco úplně jiného, než byl předchozí příběh, ale v důsledku to vlastně zachovalo vše, co jsem očekávala. Především nezměrnou porci humanity, laskavosti a bez ohledu na pochmurné téma i naděje. Samozřejmě lásky. Při té příležitosti si neodpustím rýpnutí do všech rádoby romantických knih, v nichž jde pouze o chtíč a sex. Na stránkách, no dobře, nakonec k několika polibkům došlo, ale ta všeobjímající láska, která čišela ze stránek, nepotřebovala žádné explicitní pornografické scény.
A hlavně moudrost. Ne se vším souhlasím, ale to je v pořádku. Ne vždy jsem autorovy myšlenkové pochody beze zbytku dekódovala, ale i to je v pořádku. Mnoho vět jsem si musela číst několikrát, abych si je vychutnala, abych je pobrala.
Vývoj hlavní postavy byl excelentní a naprosto uvěřitelný. Všichni ostatní měli potřebnou hloubku včetně psa Apollóna. Dialogy možná byly šroubované, nicméně do dané situace se hodily. Samotný příběh? Pro mě lahůdka. Samozřejmě mi v průběhu došlo, že autor zpracoval vlastní bolestnou zkušenost a vyrovnání se ztrátou milované osoby. Takže kromě Wallace (a Huga) jsem litovala i jeho a pár slz ukáplo i pro něj. Zároveň ale nastotisíckrát děkuji za jiskrné záblesky humoru. Při scéně s médiem Desdemonou („Jsem Satan a sežeru ti patra.“) jsem se smála tak, až mi tekly slzy.
Opět plný počet, doporučuji a autora přidávám k oblíbeným.

8 07.02.2023

(SPOILER) Tenhle mix Soumraku mrtvých a Jurského parku se mi opravdu líbil. Významnou roli v tom hrál fakt, že Murphyová hned v úvodu vyšuměla a již se na stránkách neobjevila, děkujeme nastotisíckrát. Pozici nejprotivnějšího parchanta série uchvátil, zřejmě již napořád, Strážce Morgan, mor na něj.
Miluju Harryho, mocného a spravedlivého čaroděje s mozkem, který se nezdráhá používat. Opět pozitivně hodnotím skutečnost, že výrazně prořídly jeho sebezptyné úvahy. Interakce s Thomasem jsou rozhodně osvěžující (pochopení Kainovy motivace v úvodu mě rozhodně pobavilo), nová postava patologa Butterse se dobře vyvinula, sice nijak překvapivě, ale v ději to dávalo smysl a Waldovy závěrečné kousky měly švih. A ovšem Lebka Bob je zlatíčko, to bez debaty.
Na pět hvězd to ale není. Bohužel došlo k vývoji, který já osobně nepovažuji za šťastný – ubylo humoru, přibylo násilí, mučení, cákající krve a jiných tělních tekutin, které rozhodně nevytekly přirozenými otvory. Přitom Harry opět projevil fištrón a na mnohem mocnější nepřátele vyzrál důvtipem, nikoli hrubou silou.
V tomto komentáři ještě zmíním, jak moc se mi líbí obálky série, Harry je na nich zpodobněný přesně tak, jak si ho představuju, trochu teatrální, hodně sexy a kchůl. Na druhou stranu jsem tentokrát nepobrala název, k čemu se vztahoval a kdo že měl být v tom posledním tažení (asi ty zombíci).
Doporučuji, i když na plný počet to není.

3 07.02.2023

(SPOILER) Kniha má moc pěknou obálku a anotace taky nezní úplně špatně (což ale neznamená, že by byla kdovíjak skvělá). Bohužel mám s romantickými knihami situovanými do Británie devatenáctého století velmi špatné zkušenosti. Nejsem žádná historička, takže pokud se soudobé autorky dopouštějí přešlapů, které poznám i já, je něco hodně špatně.
Zájem o ni musel být velký, protože jsem si „vystála“ zatím nejdelší frontu v knihovně. A sotva jsem román otevřela, byly všechny výhrady zapomenuty. Autorka si podle všeho období důkladně nastudovala, co víc, použila tehdejší boj žen za svá práva jako klíčovou složku příběhu a udělala to výtečně. Feminismus byl (a bohužel stále je) během na hodně dlouhou trať, provázený nenávistí a útoky nejen ze strany mužů, ale především žen. A tohle všechno román skvěle zachytil.
I děj mě překvapil. Předpokládala jsem, že Annabelle a Montgomery skončí spolu, ale zjevně jsem byla široko daleko jediná. Jak on, tak především ona si byli vědomi, že za tehdejší společenské situace to prostě není myslitelné. Tím dostala jejich klikatá cesta k vzájemnému porozumění nádech dobrodružství a výsledná láska trpkou příchuť.
Postavy byly skvěle vykresleny, ne že bych s každou souhlasila, ale všechny pohnutky jsem jim věřila. Mým oblíbencem se stal pacifista Peregrin a překvapilo mě, že další díl není o něm. Ačkoli jich bylo relativně mnoho, každá měla své místo a díky tomu se mi nepletly.
Bylo to zábavné, bylo to moudré, bylo to vtipné a čtivé. Vřele doporučuji.

8 31.01.2023

(SPOILER) Klasická detektivka s pouhou jednou, značně zetlelou mrtvolou a obsáhlým vyšetřováním nejen toho, kdo je vrah. Nejsem si jistá, co přesně znamená skandinávský thriller, protože tohle mi silně připomínalo excelentní pátrání mých oblíbenců – Poirota, Marplové či Holmese.
Četlo se to dobře, bavily mě jednotlivé charaktery policistů a jejich osobní trable, které do hlavní linie zasahovaly velmi přirozeně. Taky to bylo vtipné, palec rozhodně nahoru. K textu bych měla jedinou výhradu – překlad, korektury, ovšem u MOBA nic překvapivého. Chybějící slova, přebývající slova, občas nesrozumitelná věta a nečekaný výraz (když například někdo trpí „nadouváním“ – já bych spíš čekala nadýmání). Občas to dost rušilo.
Jak už jsem zmínila, charaktery postav byly vykreslené poctivě. I když nad Wonder woman Forssovou mi zůstává rozum stát. Dotyčná nejí, zato se cpe léky a zapíjí je alkoholem, nemá jedno oko, přesto patří mezi brilantní ostrostřelce. V noci po požití prášků na spaní zalitých nějakou tou vodkou ji přepadne bojové komando a děvče ve spoďárách je s přehledem zlikviduje, zatímco reálná osoba by ze sebe ve stavu vykopnuté brambory vypravila nějaká famózní poslední slova ve stylu: „So-sože… so se to děje…“ a byla milosrdně zbavena veškerého dalšího utrpení.
A ovšem taky jsem se zamyslela nad charaktery všech obyvatel Říše skla a nějak nevidím žádného rozdílu od námi tak adorovaného malého záštiplného čecháčkovství, takže se spíš domnívám, že tyto vlastnosti, které jsme si tak náruživě přisvojili, jsou v lidstvu více než běžné a možná bychom se měli my Češi poohlédnout po nějakých jiných.
Dala bych pět, ale nemůžu. Dosud zmíněné podivnosti byly spíš zábavné než co jiného, nicméně po dočtení si nedokážu vysvětlit dvě věci – jak pachatel vyrobil obludné umělecké dílo, skleněnou rakev s pravou kostrou. Vzhledem k váze (asi 300 kg) a materiálu (sklo) to zcela jistě neuplácal doma v obýváku a nepřenášel v batůžku na zádech. Nějak si neumím představit, kdo mu s tím pomáhal a že si nikdo ničeho nevšiml. A za druhé – epilog nedává smysl. Nedokážu vymyslet, jak dotyčná osoba celou svatební tragédii prožila – že by ji pátrání minulo? Že by neprojevila zájem (možná jako jediná) o osud blízké osoby?
A za mě ústředním padouchem díla zůstává božská Kiki, bez debaty.

4 29.01.2023

(SPOILER) Zaujala mě v anotaci popisovaná zápletka. Představovala jsem si vtipné situace, které můžou nastat, jakmile člověk ztratí schopnost společenské přetvářky stvořené ze lží. A víte co? Román moje představy ještě předčil. Nebohá hrdinka nejen že nedokázala pronést nepravdu, ona ztratila schopnost obelhávat i sama sebe.
Ach, kéž bych podobný koktejl vypila i já.
Nebudu vypisovat všechny klady, kterých bylo požehnaně, opravdu dobře stvořené postavy, ruku v ruce s tím zábavné a vtipné dialogy. Nenašla jsem ani moc stylistických či pravopisných chyb, to je dnes už prakticky ojedinělý zázrak. Lucy mi byla mega sympatická, Oliver je zlatíčko, Caleb debil, Stíhač McMillan se pěkně vybarvil, a tak bych mohla pokračovat. Snad bych ocenila víc popisů, i když mi zásadně nechyběly, ale já se ráda nechám vtáhnout do prostředí.
Překvapením bylo relativně závažné vyznění Lucyiny proměny. Nejen že se rozešla s přítelem, s nímž trávila čas ze zvyku, nejen že změnila svůj styl oblékání i životního stylu. Až potud to bylo vcelku očekávané. Ovšem hloubka důsledků přetvářky žen v patriarchální společnosti byla popsána sice zábavně, ovšem každopádně velmi věrně.
Kniha měla dobře nakročeno k nejvyššímu hodnocení a rozhodně se k příběhu ještě vrátím, protože boží scénu s výměnou názorů na oslavě narozenin si musím vychutnat ještě mockrát. Každé z nás přeju oslnivého Lea a obtisk jeho pečetního prstenu na bradě záporáka Jonathana.
Jenže musím hvězdu ubrat za nereálný time management. Lucy nejspíš pobývá na Merkuru (planeta se kolem své osy otočí jednou za 59 dní). Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, že by za jediný den stihla – línou snídani s kamarádkou, sprchu a zdlouhavou úpravu zevnějšku, několik náročných pracovních schůzek, odjezd k partnerovi do práce, rozchod s partnerem, novou úpravu zevnějšku, pracovní oběd, následně spoustu náročných pracovních schůzek, odjezd do filmových studií na druhém konci města za účelem pracovních schůzek, krátké volno v parku, tiskovou konferenci, jednání na personálním a se šéfkou, následně několik hodin relaxace ve vaně a spánek a ovšem od osmi večer večírek. Jak říkám, Merkur.
Ale i tak – prostě lahůdka. Doporučuji.

4 28.01.2023