SBH komentáře u knih

Tenhle díl se nepovedl. Případ to byl zmatený a mystický, podezřelými byli všichni a nikdo, motiv tak nějak vyšuměl do ztracena, já vím, zlato je zlato, ale v této formě? Do toho zdlouhavé poučné pasáže o Bretani, které si jindy vychutnávám, tentokrát však bylo všeho nějak moc. A ten závěr? Jako fakt sorry, ale za ten dostává kniha hvězdu dolů.
Jako obvykle musím vyzdvihnout autorovu schopnost vytvořit dokonalou atmosféru, při plavbě na rozbouřeném moři se houpal žaludek i mně, slanou vůni moře a chaluh jsem cítila i v obýváku. Na spokojenost to ale bylo málo.
Takže mi v textu vadily i překlepy, špatné pády, chybějící slova a podobně. Kdyby mě příběh pohltil, asi bych nad tím mávla rukou, takhle ale bohužel.
Ne že bych Dupina přestala milovat, ale k tomuto dílu se už nevrátím.

2 04.04.2021

Další fajn kniha, ve které jsem se kromě jiného dozvěděla spoustu zajímavých informací o humrech, mořských hlemýždích, labradorech, lvech, hyenách a týraných psech. Dostala jsem vše, co jsem potřebovala, sympatické hlavní hrdiny, vztah plný překážek, spoustu vtipných hlášek.
Jediné, co mi úplně nesedlo, byla překvapivá změna chování Keatonova otce. Vlastně celá jeho rodina a nejbližší přátelé vzali překvapivé odhalení naprosto v pohodě a s klidem. Ale možná se mi to líbilo právě vzhledem k děsivé náloži, s níž se musel potýkat chudák Luke, a upřímně víc trablů by hoši asi nezvládli.
Takže za mě dost dobrý. Doporučuji.

9 01.04.2021

Atticus Finch je nejbáječnějším literárním hrdinou všech dob. Amen.
Všichni říkají, že je tato kniha krásná, a to mě dost děsilo. Protože podle obecného mínění je krásné jenom to, co je tragické, smutné a nešťastné. Příběhy veselé a optimistické jsou (podle tohoto názoru) úpadkové a povrchní.
Nemohla jsem se mýlit víc, upozorňuji v tomto případě. Nad scénou divadelního vystoupení hlavní hrdinky v roli šunky jsem plakala, smíchy pochopitelně. A potvrzuji, že kniha je prostě krásná, plná lásky a humanismu a naděje a i toho ostouzeného veselí.
Na pět hvězd bych viděla samotný příběh, silný a moudrý. Což ovšem zdaleka nebyl jediný klad díla. Autorka především dokonale vykreslila postavy. Jediné, s čím nemůžu souhlasit, že soudní proces vyvolal v městečku nečekané vášně. Naopak, tyto vášně se daly čekat a přelévaly se přes obyvatelstvo neustále, jinak by vlastně k dané situaci ani nedošlo.
Knihu jsem měla půjčenou od kamarádky, ale musím si ji koupit. Rozhodně jsem ji nedržela v ruce naposledy.

20 25.03.2021

Když se řekne „okno“, člověk čeká něco průhledného. Nechápu, proč by tatáž asociace v případě romantických příběhů měla znamenat něco špatného. Koneckonců u detektivky také chcete odhalit pachatele.
Vše, co jsem od tohoto romantického příběhu očekávala, jsem dostala. Sympatické postavy a vtipné hlášky. Zamilovaný příběh s předvídatelným koncem. Absenci násilí, krve a utrhaných končetin. Trochu nenásilně a zábavně podaných zajímavostí o New Yorku.
Pravda je, že zaměstnání hlavních představitelů si v reálu nedokážu představit, ovšem Amerika je země neomezených možností a Američané jsou, ehm, no trochu potrhlí. Takže i tohle beru.
Kniha se četla báječně a vylepšila mi náladu, což byl její nejdůležitější účel.
A ještě douška k překladu – smekám a tleskám. Přezdívka Drámoš McHároš se stala zaklínadlem, které mi pokaždé vyvolá úsměv na líci. Prostě lahůdka.
Knihu v dnešní těžké době rozhodně doporučuji.

4 22.03.2021

Největší předností tohoto skvělého románu je jeho přirozená autentičnost. Octla jsem se přímo uprostřed zapáchajícího světa nejchudších Londýňanů, kde se nejde daleko pro nějakou tu ránu, stříhají se měsíc nemyté vlasy a bílé zuby představují extravagantní výjimku.
Čestně přiznám, že tohle není prostředí, které bych v literatuře vyhledávala (natož v reálu). Přesto mě příběh zarputilého detektiva bavil a pro Normana vzplanulo mé srdce. Autor si skvěle poradil s kritikou slabých míst v příbězích o Holmesovi, za tento aspekt dávám další palec nahoru. Vyšetřování spletitého případu probíhalo přirozeně klopotně, závěr mě rozhodně potěšil. Drobné zmínky o osobním životě vyšetřovatelů prohloubily plastičnost celého obrazu, fungovaly jako pikantní koření a bylo jich tak akorát. Zároveň příběh nesklouzl ve falešnou sociálně psychologickou analýzu, ačkoli Arrowood se svými znalostmi psychologie rád vytahuje.
Zábavné, čtivé, místy vtipné, místy dojemné. Jo, Neddy zjevně usiluje o Darwinovu cenu a rozhodně má dobře našlápnuto. Rozhodně doporučuji.
Málem bych zapomněla, vážně pěkná obálka.

7 20.03.2021

(SPOILER) Kniha pro mě představovala pohlazení po duši, bylinkový čaj na stres. Zhltla jsem ji za dva dny, s chutí jsem se k Francesce a Fabiovi vracela. Klasický romantický příběh s temným tajemstvím z minulosti, okořeněný mafiány. Dokonce ani překlad mi neskřípal. Jo, jedna dvě chybičky na vrub korektur, ale budiž, stávají se horší věci.
Francesca byla báječná. V některých situacích bych si sice přála, aby reagovala výbušněji, než mi došlo, že se jedná o naprosto konzistentní postavu včetně poslušnosti a podřízenosti, z níž se teprve musela vymanit.
Fabio alias Wolfe, tam je to jiné. Jak většinou mužům v romantice fandím, protože jejich protějšky bývají manipulativní mrchy, skrývající své špatné já za zdánlivou slabost a křehkost, tak v Ukradeném polibku byl hlavní hrdina prostě buran nejhoršího kalibru. Ještě že šel nakonec do sebe, jinak jsem měla tisíc chutí ho pověsit za uši do průvanu.
Plus. Mafie nebyla prezentována jako cool organizace a její členové jako ti správní hoši. Děkuji.
Mínus. Raketový vzestup Wolfeho. Jak bylo možné, že toho kluka z ulice adoptovali Keatonovi, jak bylo možné, že člověk tak impulzivní získal ve třiceti letech senátorské křeslo, a tak dál.
Líbila se mi linka s Angelem, byl mi sympatický jak on, tak Francesčina rozpolcenost, chápala jsem ji a řešení mi připadlo správné.
Na pět hvězd to není, knize chyběla jiskra navíc, ale určitě ji v ruce nedržím naposledy, a jak už jsem zmínila, v této době mě nejspíš zachránila. Doporučuji.

7 17.03.2021

(SPOILER) Čtivý bizár plný cákající krve, rozřezaných těl a vyteklých mozků. Kromě toho ještě dvorských intrik a mobilních telefonů, magie či přijímaček na vysokou. Hlavní hrdinové byli vykreslení skvěle, jak nejsem typ na bad boye, tak jsem se zaláskovala do Filipa Orleánského. Ovšem ve vedlejších figurách jsem se beznadějně ztrácela, takoví bratři Delaunayové se mi vyloupli až v samotném závěru.
Děj. Opět – nejsem typ na intriky, konspirace a mocenské machinace. Ovšem v této knize jsem si celý mišmaš prostě užívala. Takové hodně komplikované potvrzení Pratchettovy teorie z Morta, a sice že historie si cestu vždycky najde.
Asi bych měla pochválit překlad, protože mi v textu nic neskřípalo. Chyby člověk zaregistruje, hladký průběh svědčí o profesionalitě a dobře odvedené práci.
Zápory: Příliš mnoho mrtvých, a to se Kristina zjevně snažila. Tento fakt bohužel způsobil, že se čtenář přestal o hrdiny strachovat, protože bylo evidentní, že to s nimi blbě dopadne, a taky že jo. Tudíž celý závěr, byť odpovídal příběhu a charakterům a vůbec všemu, mě otrávil.
Čtení dobrý, ale na první dobrou. Podruhé knihu neotevřu ani pod pohrůžkou upířích tesáků

2 15.03.2021

Hodnocení knih je vždycky subjektivní, takže komisaři Dupinovi dávám zase plný počet, ačkoli to není dílo zralé na Nobelovu cenu. Ale čte se báječně, vyšetřování případu mě neuvěřitelně baví, protože je chaotické a komplikované jako ve skutečnosti. Postavy jsou živé, samozřejmě miluju Dupina, ale komisařka Roseová mu zdatně sekunduje a dvojice dokáže obstarat příjemné "policajtské" jiskření bez rušivé romantické linky. Nesmím zapomenout na úchvatné popisy krajiny a jídla a pití, zážitek z této knihy skutečně potěší všechny smysly. Doporučuji.

9 11.03.2021

(SPOILER) Nix zklamal na celé čáře. Do čtení jsem se musela nutit a celou dobu se trápila. Variace na Tři mušketýry je překombinovaná, suchopárná a nudná. Fantastický svět působil nesmyslně, ztrácela jsem se v místopisu i uspořádání státu, text připomínal spíš politické zpravodajství než beletrii. Proč si v Sarance udržovali armádu, když vlastně s nikým nebojovali? Protože to tak psal Dumas?
Pro mě osobně byl největší problém v tom, že hlavní hrdinka byla zároveň ústřední záporačkou. Její etický a morální profil odpovídal provozovatelům ropných tankerů: hej, vyvraždíme celou populaci, hlavně když z toho budu mít užitek. Protivníci byli ale nemlich totéž, takže jsem neměla komu fandit. Postavy mi rozhodně nepřipadaly ploché, ovšem sympatie nevzbuzovali ani „čtyři mušketýři“, neboli lékař, umělkyně, mušketýrka a vědec.
Děj vypadal komplikovaně, aby se nakonec ukázalo, že se jednalo o jednu výpravu k chrámu a jeho největším hybatelem byla Liliathina manipulace všemi okolo. Mimochodem ústřední zápletku jsem odhadla asi na třetí stránce, takže zájem nepřiživilo ani tajemství či moment překvapení
Douška k překladu – pí Hejnová trpí příšerným zlozvykem uprostřed české věty zanechat jeden anglický výraz, nejspíš aby byl text ještě víc kchůl. Příklad: „trávili celé dny hraním bowls“ (kuželek?). Nebo ponechávala místopisná označení v angličtině, přičemž slova „street“ nebo „place“ zněla dost nekonzistentně nejen vůči českému překladu a imaginárnímu fantasy světu. Vždyť se jedná o parafrázi francouzského románu včetně osobních jmen! BTW v jakém významu používala slovo „pastorek“? Jedná se totiž o ozubené kolečko. Takže obraz andělských křídel s pastorky je, ehm, prostě velmi zvláštní.
Zanechte naděje, kdo vstupujete.

2 07.03.2021

Je to jisté, zamilovala jsem se do komisaře Dupina. Je mi sympatický úplně vším, svou zarputilostí, způsobem vyšetřování a uvažování, láskou ke kávě i dobrému jídlu a vínu, vztahem k přírodě i snahou stát se Bretoncem. Tento poslední prvek mě baví snad ještě víc než vyšetřování případu, pořád si představuju Pražáka v Brně.
Zábavná klasická detektivka, kde netečou hektolitry krve a vyšetřovatel používá víc šedé buňky mozkové než svaly. Doporučuji

5 04.03.2021

Obálka je pěkná, až na to, že nedokážu obrázky přiřadit k povídkám. Jednou z podmínek soutěže byla humorná forma, naivně jsem se těšila, že mi kniha zvedne náladu. Což tedy nevyšlo. Humoru bylo v celé sbírce méně než šafránu. Většina povídek mě neoslovila. Na vině byla zbytečná vulgarita, afektovaná přepjatost, špatné vypointování, spousta nesmyslů a logických chyb.
Nejhorší byly, podle mého soudu, Magické víno a Řiťuál. Královsky jsem se bavila nad Otevřeným dopisem a Démonstrádou, Pokřivenej svět a Trampoty temného mága se mi docela líbily. Ale zbytek dost bída.

2 26.02.2021

Komisař Dupin patří k mým oblíbencům, stejně jako tento způsob detektivek. A vůbec nevadí, že kniha chvílemi působí jako průvodce po krásách Bretaně. Beru se vším všudy. Skládání střípků případu dohromady, aby vznikl výsledný obraz, a zároveň popis běžného života policisty, který si ovšem bez své práce vlastně neumí představit ani den.
Na této knize obzvlášť oceňuji, že všechny stopy, vedoucí k řešení, dostal čtenář souběžně s komisařem a bylo jen na jeho šedých buňkách mozkových, zda Dupina trumfne. To nebývá úplně běžné. A musím přiznat, že i konkurenční komisař s nevyslovitelným jménem si nakonec získal mé sympatie, i když pochopitelně na Dupina nemá.
A k tomu Bretaň – úplně cítím její chuť a vidím ty barvy.

12 23.02.2021

Nad podobnými knihami uvažuji, podle jakého klíče vydávají nakladatelství překladovou literaturu. Jakmile to vyšlo v USA, tak je to kvalita? Protože tato kniha je ztrátou času. Ona už ta příšerná obálka dost naznačuje.
Mohl by to být horror, kdyby to nebylo k smíchu. Mohla by to být komedie, kdyby to nebylo tak trapné, naivní a hloupé.
Jackie zemře a stane se z ní sukuba, přičemž největší morální problém má s tím, aby náhodou nevlezla do postele s chlapem, který ji nemiluje. Uf. Rádoby vědecky pátrá po egyptské historii, přičemž vlastně všichni věděli co hledat a kde. Tahle vykrádačka Indiana Jonese úplně nevyšla.
Tisíciletí staré bytosti se chovají, jako by neměly žádné zkušenosti. Jejich intriky jsou prvoplánové, průhledné a nesmyslné.
Vlastně mě nejvíc zajímalo, jak si autorka poradí s koncem. Mno. Nakonec to nějak dopadlo, jenže ono všechno nakonec nějak dopadne. Za mě zklamání a jediným dobrým prvkem příběhu byl náznak polyandrie v závěru.

20.02.2021

"Nevěděla jsem, jestli cítit úlevu, nebo strach. Rozhodla jsem se pro obojí, přece nebudu troškařit."
Na tuto knihu mě upoutal komentář tady na databázi, podle obrázku na obalu bych si ji nevybrala. I když velmi přesně vystihuje zaměření, náladu i styl příběhu. Asi budu muset změnit názor na některé typy ilustrací.
Nejsem si jistá, zda měla autorka v úmyslu napsat parodii na superhrdinské příběhy. S touto ideou jsem ke čtení přistoupila, ovšem na konci mi připadalo, že to všechno brala až příliš vážně.
Text byl vtipný, a to do té míry, že mě držel u čtení i v místech zahlušených rozvleklými vysvětlovacími pasážemi, které se mi v důsledku zdály vlastně zbytečné. Ano, autorka vymyslela poměrně komplikovaný svět, ovšem nahustit jeho pravidla do čtenáře stylem: „To bylo tak…“ nepatří mezi ideální řešení.
Kitty Katt je hrdinka přesně podle mého gusta. Hrdinské činy páchá tak nějak samospádem, když vidí vraždícího maniaka, usoudí, že by bylo dobré se ho zbavit namísto hysterického jekotu a útěku. A v každé druhé větě trousí trefné hlášky. Nepůsobila na mě jako hlupačka, na druhou stranu to, že strčila inteligencí do kapsy vědecký tým mimozemšťanů, mi přišlo trochu dehonestující pro Centaurijce. Ale co, vždyť byli pohlední, nemuseli být chytří.
Dějová linka tvořila nejslabší složku díla. V první půli autorka jenom přesouvala hrdiny z bodu A do bodu B, a přitom setrvale vysvětlovala. Až za polovinou se příběh trochu rozběhl, jak souboj s ústředním záporákem (v podobě ďábla, ach, takové klišé!), tak milostný trojúhelník. Za mě palec nahoru, jak elegantně celou situaci autorka vyřešila.
Nakonec jsem usoudila, že se mi kniha líbila. Komplikovaný svět chtělo vysvětlit jednodušeji, ale nebafla na mě žádná do očí bijící logická nesrovnalost a Kitty je prostě boží. Bavila jsem se, a o to při čtení přece jde.

3 31.01.2021

Zářivé zjevení na nebi české literatury. Bylo to skvělé! Napínavé, zábavné, dobře napsané, čtivé, vtipné. Román převyšuje úroveň padesáti procent překladové literatury na pultech.
Už předmluva mě chytila a od začátku jsem se vezla na vlně radostného úžasu. Celý román je rozdělen do krátkých kapitol, což zvyšovalo čtivost. Autor skvěle vykreslil atmosféru. Charaktery postav jsou popsané úsporně a trefně, osobitě, nepletly se mi, ačkoli jich bylo požehnaně. Pošťácký slang vyvolal intenzivní dojem autenticity. Rozsáhlý popis genealogie Vargovic rodiny sice zpomalil děj, ale byl nesmírně zábavný.
Sice jsem zastáncem biblického: Nepokradeš!, nicméně tady jsem partičce vykuků držela palce až do konce. Celé mi to přišlo fakt dobře vymyšlené (snad se nejedná o proveditelný návod) včetně mafiánské zápletky. A ta klička v samotném závěru, prostě lahůdka.
Rozhodně doporučuji.

5 26.01.2021

Návštěvnice mě přiměla k zamyšlení, proč jsou horrory obecně kchůl, zatímco romantika tfuj. Nevyřešeno. Protože Amélie typově odpovídá hrdinkám nejhorší sorty červené knihovny. Ukázkově ufňukaná, ublížená, hloupá, svéhlavá, bez špetky smyslu pro humor. Osudový vztah s Devlinem pro mě představoval největší hádanku knihy, protože mu naprosto chybělo jakékoli jiskření, nedej Bože náznak hluboké lásky. Ve výčtu záporů bych mohla pokračovat do aleluja. Dějová linie veškerá žádná. Dialogy bez náboje. Text by rozhodně osvěžila ironie či nadsázka. Místo toho jsem se potácela setrvalým Ameliiným skuhráním.
Dobrá. Dvě pozitiva kniha měla. Vlastně asi dvě a půl. Tu půlku bych přiznala za barvité popisy, které mi umožnily se octnout někde v dusné Jižní Karolíně. Co se autorce podařilo obzvlášť skvěle, bylo navodit tísnivou duchařskou atmosféru. Ale na druhou stranu se všemi nadpřirozenými entitami a podivnostmi tak tlačila na pilu, že místo obav o hlavní hrdinku vyvolala spíš pobavení.
Nejvíc mě asi potěšil závěr. Ne přímo způsob, jakým příběh skončil, ale fakt, že vůbec skončil. Ano, tak nízká očekávání jsem vůči knize měla. Protože ještě pár stránek před koncem jsem nevěřila, že vůbec k nějaké akci dojde a obávala jsem se, že k vlastnímu vyřešení nebo aspoň jakémusi nastavení případu dojde až v následujícím dílu. Takže aspoň jedno příjemné překvapení.
Ovšem žádný díl Hřbitovní královny už nikdy víc.

26.01.2021

(SPOILER) Panuje několik obecně rozšířených bludů, jako například představa, že když je něco obtížně srozumitelné, tak se jedná o vrcholně umělecké dílo. Ano, čeština pana Arbese je pro současníka problematická, změnila se větná stavba i slovní zásoba. Za sebe ale myslím, že jazyk, jímž je novela napsána, je nejvíc ze všeho kostrbatý. Například označení „neznámý“ se na úvodních stránkách opakuje dvakrát v jedné větě. Ovšem perly typu „sešedše s vršku“ mě pobavily.
V divukrásné češtině kouzlo romaneta rozhodně nespočívá. Jedním z významných plusů díla je jeho rozsah. Svatý Xaverius je příjemná jednohubka na jeden večer včetně odbíhání, aby si čtenář mohl zapsat trefné hlášky („vypravoval o učeném sporu k vynálezu o počtu diferenciálním s takovým ohněm, jako bych naslouchal duchaplné, poutavé erotické povídce“).
Především však mistru Arbesovi nelze upřít vypravěčský talent, kdy s minimálními prostředky udrží pozornost a napětí (pozor, bez mililitru prolité krve). Dvě nejnapínavější části příběhu jsou dokonce podány formou vyprávění. Poklona.
Psychologie postav je velmi rozporuplná. O Xaveriovi se dozvíme prakticky všechno včetně psychiatrické diagnózy, naopak o vypravěči nevíme, vyjma kusých informací o kariérním postupu, nic, ani jméno. Vzhledem k nevelkému rozsahu textu je to ale nejspíš dostačující.
Způsob analýzy obrazu a pátrání po mapě k pokladu mi přišly úplně praštěné. Stavba obskurní myšlenkové konstrukce a poté úporné dokazování vlastní představy se naprosto minula se skutečným vědeckým zkoumáním a hledáním pravdy. Výsledek tomu odpovídal, ještě že tak.
Scéna s vlastním dobýváním pokladu je technicky poměrně sporná. Přátelé se vydají z Umrlčí ulice (dnešní Mlynářská) na Malvazinky a zpět (jedna cesta zhruba 6 km), mezitím ještě vykopou jámu, to vše v průběhu letní, tudíž krátké noci. Nejstrašidelnější mi v této pasáži připadal malý hoch, bloumající uprostřed noci pustým Smíchovem.
Dalším úsměvně problematickým bodem byla profesní kariéra obou hrdinů. Vystudovali přírodní vědy, ovšem zaměstnání hledali výhradně v administrativě. Co takhle nastoupit do Kolbenky? Jenže to by poté nemuseli dlouze dumat o smyslu života a autor by neměl o čem psát, chápu.
Úplný konec mě zasáhl a lehkou ironii, s níž jsem text četla, proměnil v okouzlení. Hledání pokladu se ukázalo být pouze zástupným tématem odehrávajícím se na pozadí. Ve skutečnosti novela popisuje příběh hlubokého přátelství.
Jednoznačně doporučuji.

3 17.01.2021

Tuto knihu jsem zakoupila, protože u mě evidentně zvítězila naděje nad zkušeností. Aaronovitch rozhodně nepřekročil svůj stín, spíš bych řekla, že ve stínech hodně zabloudil.
Tobias je Peterem Grantem 2.0, stejná povaha, stejné uvažování, stejné rodinné zázemí, stejná kariéra, stejná parťačka (Leslie byla v prvním díle taky za klaďačku). Z geniů loci jsou nejvýznamnější opět řeky. I způsob vyšetřování poměrně nejasného případu je stejně povrchní a nedůsledný. Podivnostmi a nadpřirozenem se to v daném universu jen hemží, ale „civilové“ jsou při srážce s magickými podivnostmi stejně překvapení, jako by byl řádný občan skutečné EU. No nevím, všechny své spolužáky jsem viděla bez pokrývky hlavy a parůžky neměl ani jeden.
Mimochodem co ten faun u mariánského sloupu skutečně pohledával? Vysvětlí mi to někdo? Aaronovitch zjevně nikoli.
Jediný rozdíl od série Řeky Londýna tkví v tom, že Němci (a nejspíš všechny kontinentální, potažmo jiné než britské národy) jsou postaveny o nejméně jeden stupeň níže než právě Britové, všichni zbožně vzhlížejí k Londýnu, o Peteru Grantovi se vyprávějí báchorky a stává se nedostižným vzorem.
Jo, párkrát jsem se zasmála.
Za mě tento autor už víckrát ne.

1 13.01.2021

(SPOILER) Jedna z mála knih, která mě přinutila porušit zásady a číst do pozdních nočních, abych zjistila, jak to dopadne. Takže čtivost excelentní. Páni efekt v závěru byl prostě skvělý. Přiznávám, mám v úmyslu si knihu přečíst ještě jednou, abych si dala události do patřičných souvislostí hned od počátku, ale na první dobrou mi tam nic neskřípe, všechny dílky do sebe zapadly i s tím brutálním překvapením.
Knihu bych zařadila do žánru společenský román a nejspíš je chyba ji označovat za romantickou. Pochopitelně se na stránkách odvíjí i silný milostný příběh, jenže se jedná především o hlubokou lásku sester, partnerské vztahy jsou naprosto ve stínu.
Postavy jsou vykreslené do hloubky a barvitě. Úvod, kdy se hrdinka zmítá v depresích a obsedantně kompulzivní poruše, byl pro mě náročný, tak silně a upřímně byly její potíže podány. Jako další plus (pro mě) byla absence ústředního záporáka. Všichni měli své dobré i špatné stránky, ačkoli matka hlavní hrdinky by asi nezískala titul nejlepší matka tisíciletí, ovšem příběh se netočil kolem ní.
Přes tragické téma byla kniha napsána vtipně, nad scénkou se Zoe zabouchnutou na záchodech jsem plakala smíchy. A na konci mi pochopitelně tekly slzy dojetím. Takže ždímačka na emoce rozhodně ano.
Jednoznačně doporučuji.

11 09.01.2021

(SPOILER) Podle mého ještě lepší než Lovec věna. Autorka se může směle postavit po bok překladové literatuře a v mnohém ji předčí.
Příběh mě hned na začátku chytil a obzvlášť úvodní zápletka mi přišla náramně povedená. Ke čtivosti pochopitelně přispěl barvitý styl, zábavné dialogy a skvěle propracované postavy. Šest hvězd bych dala jenom za vtipné scénky a Rosiny poznámky. Líbilo se mi racionální jádro příběhu. Nerdka Mary je báječná a její linka osvěžuje příběh. Drobné historické nepřesnosti jsou roztomilé, například představa viktoriánské školy pro mladé dámy, v níž se vyučuje fyzika.
Ovšem charakter hlavní hrdinky Rose pro mě představoval jednu velkou tragédii. V celé knize bych marně hledala místo, kde Rose myslí na někoho jiného než na sebe. Jednou jedinkrát neuvažuje nad tím, co Dean cítí, jak mu je. Nejprve z něj vymámí slib, který by neměl žádnou váhu, kdyby ten muž nebyl čestný a spolehlivý, pak ale projeví důvěru drbně a vyděračce Patsy, zatímco manželovi nikoli. Hodlá ho krutě ranit za pouhé podezření ze špatnosti. Když jí nakonec dojde, že udělala chybu, nelituje toho, že mohla někomu ublížit, nýbrž toho, jaké špatné světlo to na ni hodilo. A ovšem je natolik krásná, že ji všichni nadále považují za andílka a nad jejími excesy jen pobaveně mávnou rukou.
V tomto názoru budu ojedinělá, takže knihu můžu s klidným svědomím i tak doporučit. Zábavné, čtivé, chytré a neotřelé.

1 05.01.2021