Šárka5875 komentáře u knih

Hotelstory Vladimíry Černajové je úsměvná kniha, která vám zaručeně zvedne pochmurnou náladu. Na chvíli zapomenete na běžné denní starosti. Protože je tvořena krátkými příběhy, můžete po knize sáhnout kdykoliv a nalistovat jakoukoliv kapitolu. Takže pokud hledáte nějakou oddechovou četbu, určitě vyzkoušejte.

13.03.2017

Kdysi je útlá kniha, ovšem s velmi silným příběhem. Felixe jsem si okamžitě zamilovala. Jeho dětská naivita, nevinnost, bezprostřednost, víra v dobro a v neposlední řadě bezbřehá fantazie mě naprosto dostala. Bohužel se Felix v době, kdy opustí bezpečí sirotčince, setkává s tvrdou realitou 2. světové války, s nenávistí vůči Židům. Nechápe to a je z toho hodně smutný. Nejvíc touží po setkání s rodiči, nechce si připouštět reálnou myšlenku, že by už nemuseli být živí.
Příběh, přestože je zasazen do velmi těžkého období, byl díky Felixovi pro mě jakýmsi pohlazením. Těžko se to popisuje. Musíte si knihu přečíst a určitě pochopíte, jak to myslím. Příběh je plný dětské dobroty a lásky.
Postava Felixe je skvěle propracovaná. Příběh je vyprávěn právě z pohledu chlapce v 1. osobě. Stanete se tak na několik hodin dítětem, které věří v dobro a laskavost.

Knihu vřele doporučuji. Pokud budete mít možnost si ji přečíst, neváhejte. Ochudili byste se o skvělý, literární zážitek. Já se k ní rozhodně nejednou vrátím.

2 13.03.2017

Vdovu bych snad ani neřadila mezi klasické thrillery. Nečekejte drastické scény, krev, ale v podstatě poklidný děj, ze kterého vás však bude místy hodně mrazit. Autorka velmi dobře vykreslila charaktery hlavních postav a jejich myšlenkové pochody.
Kniha se mi četla velmi dobře. Byla jsem napnutá až do samotného konce. Jen se autorce v mém případě nepovedlo mě úplně pohltit. Na to, o jak závažné téma se v příběhu jedná, mě děj nechal poměrně chladnou. Ale to je čistě můj subjektivní pocit.

2 13.03.2017

Se zatajeným dechem je druhá knížka od Tamary McKinley, kterou jsem četla. Musím říct, že v tomto případě mě děj pořádně chytil až ve své druhé polovině. Nehledě na to mě opět okouzlily autorčiny popisy australské buše, která v sobě skrývá nejen přírodní nádhery, ale také nebezpečné nástrahy. Romantika je nám servírována v rozumných dávkách, takže se nejedná o nějaký přeslazený příběh. Naopak nás autorka v určitých pasážích udržuje v příjemném napětí. Nahlédnete do života nejen Becky, ale i dalších obyvatel Morgan´s Reach po druhé světové válce. Přestože v nás obálky Tamařiných knih mohou evokovat sladké románky, nebojte se do nich jít. Dostanete romantiku ve správné dávce, přenesete se do nádherného prostředí divoké Austrálie, dozvíte se, jak žijí lidé mimo civilizaci a bojují s nástrahami přírody, a nakonec i milovníci lehkého napětí si přijdou na své.

Knihu určitě můžu doporučit všem čtenářům, kteří si chtějí při četbě odpočinout a nahlédnout do exotického prostředí australské buše.

2 13.03.2017

Na knihu Tmavé stěny Willardu jsem byla velmi zvědavá. Námět psychiatrického ústavu, dvě dějové linie, mě moc lákaly. E. M. Wiseman píše velmi poutavě a při čtení pasáží, které se odehrávají ve Willardu, vám jistě bude běhat mráz po zádech jako mně. Myslím, že autorka nijak nepřeháněla, když nám líčila život v ústavu pro choromyslné. A neumím si představit, že bych v těchto podmínkách měla přežít několik týdnů, natož měsíce či roky.
Děj je vyprávěn ve třetí osobě. I přesto se velmi lehce necháte příběhem pohltit a častokrát se vám bude úzkostí stahovat hrdlo. Charaktery osob jsou výborně vykreslené. Kniha má navíc jako bonus překrásnou obálku.

Pokud hledáte pochmurný příběh pro podzimní večery, určitě vám knihu doporučuji. Pokud jste momentálně v nějaké melancholické či depresivní náladě, radím se čtením počkat na vhodnější chvíli. Děj knihy totiž rozhodně není sluncem prosvětlený. Naopak. Je smutný, temný a chladný jako stěny ústavu ve Willardu.

Já se přiznám, že jsem od knihy možná čekala víc, nevím. Snad to bylo jen přehnaným očekáváním. Příběh mě bavil, ale nepohltil mě tolik, jak jsem čekal, že se stane.

7 13.03.2017

Od Skrytého zla jsem neměla žádná obrovská očekávání. Kniha mě však velmi mile překvapila, ba přímo nadchla. Chytila mě hned s prvními stránkami a čtení jsem si užívala až do samého konce. Děj plyne svižně, je napínavý s každou kapitolou víc a víc. A ty neočekávané zvraty. Jooo, bavila mě kniha opravdu hodně. Od Sandry Brown jsem zatím nic jiného nečetla, ale rozhodně to napravím. Její styl psaní mě opravdu oslovil. Dokáže čtenáře zaujmout, pohltit a nepustit. Dovede ho tam, kam sama chce a potom ho nečekaně překvapí, až šokuje. Zkrátka si s ním skvěle zahrává. A to mě neskutečně baví.

Na pozadí příběhu Emory se odehrává také příběh speciálního agenta Jacka Connella. Agent již několik let hledá jistého muže, který je spojován s masovou střelbou ve Virginii.

Knihu rozhodně doporučuji všem, kteří mají chuť na napínavý příběh, ale nepotřebují k tomu potoky krve a brutální vraždy.

3 13.03.2017

Na knížku jsem byla celkem zvědavá, zároveň jsem z ní měla trochu obavy díky nízkému hodnocení. A bohužel se obavy naplnily. Přestože se kniha četla velmi lehce, nijak zvlášť mě nebavila. Viktor je naprosto odporná postava, ale aby takovou mohl být, někdo mu to musí umožňovat. A bohužel naše hlavní hrdinky mu to opravdu umožňují a servírují se mu na zlatém podnose. Jsou opravdu tak neskutečně hloupé? Přece ani láska ani zamilovanost nemůže být natolik slepá. Nebo snad ano? Nedokážu si představit, že bych sebou nechala tak manipulovat a zametat jen z čiré lásky. Copak je ten člověk démon s nadpřirozenými schopnostmi? To nepoznaly, že je to jen obyčejný děvkař s okouzlující tvářičkou? A to nemluvím o jeho sadistických praktikách. Prostě za mě ne. Nelíbil se mi ani styl psaní. Když už autorka zabrousila do tak ošemetného námětu, mohla ho víc propracovat, dát tomu opravdový punc psychologického románu. Beru, že je to prvotina, ale i prvotiny jsem už četla mnohem zdařilejší.
Nevím, jestli knihu doporučit. Pokud máte chuť poznat čtyři neskutečně hloupé, zabedněné, naivní, přesto dospělé ženy, tak si ji přečtěte a utvořte vlastní názor.

3 13.03.2017

Po hodně dlouhé době se mi do ruky dostala dětská knížka a jsem z ní nadšená. Kniha už na první pohled vypadá překrásně. Obálka je opravdu nádherná, vymazlená. V knize najdete spoustu krásných ilustrací v černobílém provedení, pouze je v minimální míře zakomponovaná červená barva. Samozřejmě že mně se kniha četla velice lehce, ale určitě se lehce bude číst i malým čtenářům. Na stránkách není mnoho textu a některé stránky jsou pouze ilustrované. Děj plyne svižně. A co se mi hodně líbí, že z příběhu si čtenáři odnesou také nejedno ponaučení. Třeba jako že krást se nemá :) A nejen to.
Knihu určitě doporučuji jak dětským čtenářům, tak klidně i dospělým. Je to nádherný tip na vánoční dárek. Doporučený věk malého čtenáře je uváděno osm let.

2 13.03.2017

Kniha na mě velmi zapůsobila svým silným příběhem. Jen jsem občas měla pocit, jestli jsou některé pasáže opravdu uvěřitelné, jestli autorka malinko nepřeháněla. Nechá si dvanáctileté děvče namluvit, že se po injekci stane nesmrtelnou? Možná ale ano, protože tomu samo chce uvěřit a hodně dlouho mu to pomáhá v přežívání své vlastní bezvýchodné situace. Nikdo z nás to nezažil a nevíme, jak dokážou děti anebo i dospělí v takto vypjatých situacích reagovat. U dospělých nám to možná přijde uvěřitelnější, ale je fakt, že děti v tomto prostředí, v těchto hrůzách, musí svým způsobem mnohem rychleji dospět a přemýšlet úplně jinak, než děti v jejich věku, které nic podobného neprožily.
Kniha k nám promlouvá také jistými poselstvími. Pokud byste je nepostřehli anebo by vás to právě během čtení nenapadlo, najdete vše v doslovu.

3 13.03.2017

Musím říct, že kniha Jaroslavy Černé Týden blázna pro mě byla velkým překvapením. Četla se mi skvěle, vůbec jsem nečekala, že mě tolik chytne. Zjitřila ve mně spoustu emocí, především během pasáží, kde autorka popisuje Markovy vzpomínky. Chvílemi mi ho bylo líto a jindy jsem ho nenáviděla za to, jak se v minulosti choval ke svým blízkým. V příběhu je zabroušeno také trošku do duchovna, ale v příjemné míře.

Celkově tedy za mě jde o výborné, psychologické počtení, které určitě doporučuji. Když si představím, že bych měla být v kůži Marka Moudrého, který je v současné době velmi milým, empatickým mužem, ovšem vzpomínky mu ukazují, jak příšerně se dřív choval, byl vlastně tyranem svých blízkých, to musí člověkem opravdu otřást.

Prožijte s Markem jeho „týden blázna“. Občas si totiž jako blázen opravdu připadá. Ztráta paměti je v jistých situacích asi milosrdná a zachrání vám zdravý rozum, ale ten návrat a prozření je velmi těžké.

3 13.03.2017

Pod vodou je klasická britská detektivka. Příběh se odehrává na anglickém venkově. Hlavní vyšetřovatel je původem Argentinec a velmi těžko si zvyká na anglickou zimu, která do něj zalézá i přes několik vrstev oblečení. Momentálně přišel o skvělého parťáka, který v nemocnici bojuje s těžkou nemocí. Získává však neméně vynikajícího kolegu Gravese. Oba muži mi byli sympatičtí, autor stvořil opravdu dobré a reálné duo detektivů. Přestože jde o klasickou krimi, žádný thriller, několik pasáží mi dokázalo hodně zahýbat žaludkem. Autor je popsal tak reálně a sugestivně, že jsem se při čtení opravdu doslova oklepávala odporem. Ale takových pasáží je tam minimum, takže čtenáři slabší povahy se nemusí obávat. Ovšem chtěla jsem je zmínit, protože dodali příběhu pověstnou šťávu.

Autorův popisný styl mi také sedl. Ze začátku jsem si sice říkala, jestli bude takhle popisovat vše, tak nevím, ale prostě mě to bavilo. James Marrison si mě získal a poslední třetinu knihy, která se pyšní tak úžasnými zvraty, že budete valit oči, jsem doslova zhltala.

3 13.03.2017

Voňavé (na)dělení je první knihou, kterou jsem od autorky četla. A četla se mi moc dobře. Hlavní hrdinka mi byla moc sympatická a velmi blízká. Také jsem dlouho hledala práci a v pasážích, kde líčí pracovní pohovory, jsem se úplně viděla. Autorka píše o běžných věcech nám blízkých a známých. Každá se určitě v nějakém momentu příběhu najdeme. Na konci jsem držela Saše palce, aby jí vše vyšlo, tak jak má.
Knížku můžu doporučit všem čtenářkám, které si rády přečtou reálný příběh o strastech i slastech života rozvedené matky dvou dospělých synů, kteří už dávno vyletěli z hnízdečka. Rozhodně sedne lépe starším ročníkům než dvacetiletým slečnám. Kniha se vám bude určitě dobře číst a hrdince rozhodně neopomenete fandit. Román je psaný ich-formou. Postava Saši je výborně vykreslená, reálná, žádná filmová hvězda, prostě úplně normální ženská po čtyřicítce s nějakými těmi fyzickými nedostatky. Proto si ji oblíbíte.

4 13.03.2017

Černooké Zuzany jsou bezpochyby výborný psychologický thriller. Od začátku jsem byla napnutá, zmocňoval se mě zvláštní pocit úzkosti. Tento příběh je svým způsobem jiný než všechny ostatní thrillery, které jsem četla. Těžko to lze popsat. Lépe mě pochopíte, pokud si knihu přečtete. Autorce se však, bohužel, nepodařilo udržet mou plnou pozornost až do samého konce. Rozuzlení pro mě nebylo šokující, byť většinu z vás jistě překvapí. Mě překvapilo také, ale čekala jsem, že to vše na konci nějak neuvěřitelně vygraduje. A ono to prostě „pouze vyplynulo“. Ale možná budete mít vy ostatní čtenáři úplně jiné pocity :)

Knihu určitě doporučuji k přečtení. Rozhodně bylo zajímavé poznat autorčin nezaměnitelný rukopis. Krásné květiny, mladé dívky, mrtvoly, kosti, páchnoucí hrob, to vše dohromady je vcelku bizarní spojení. Při čtení některých pasáží jsem měla opravdu nepříjemné až tísnivé pocity. Byl mi naservírován hodně dobrý psychothriller, ale osobně bych ho nehodnotila jako výjimečnou pecku či thriller roku. Radím však, přečtěte si knihu a posuďte sami.
Za zmínku stojí jistě nádherná obálka.

3 13.03.2017

Hned na začátku zmíním, že já osobně bych V mlze vůbec neřadila mezi thrillery, ale spíše mezi psychologická dramata. První čtvrtina knihy mě moc nebavila. Nechápala jsem počínání hlavní hrdinky, její vlažné pátrání po zmizelé dvojici. Nějak jsem postrádala pocity zoufalství, které by každého asi ochromily, pokud by mu zmizeli dva nejbližší lidé. Potom se ovšem příběh rozjel a začal zamotávat a zaplétat a já musela číst a číst, abych přišla věci na kloub. Autorka si se čtenářem opravdu pohrává. Vykonstruovala jsem si několik možností, jak příběh dopadne, co se v něm vlastně děje, co se stalo v minulosti, ale nakonec se vše vyvinulo úplně jinak. Autorce se tedy skvěle povedlo mě zmást jako čtenáře a udržet moji pozornost až do samého konce.

3 13.03.2017

Smrt v zádech byla moje první kniha Harlana Cobena. A rozhodně nebude poslední, tím jsem si po dočtení tohoto kousku jistá. Styl psaní autora mě oslovil, bavil mě, příběh se mi četl skvěle. Zpočátku jsem to nebrala jako nějakou pecku, ale „jen“ jako skvěle propracovaný napínavý příběh, kterých může být spoustu. Ovšem Cobenova Smrt v zádech je opravdu dokonale propracovaná, byla jsem strašně zvědavá, jak to celé dopadne, protože nějakou představu o pachateli jsem pochopitelně během čtení získala. No ale ten konec... Vážení, ten mě dostal. Doslova mi spadla čelist. Harlan Coben to vymyslel opravdu skvěle a do posledního detailu. A moje vize rozuzlení mohla jít klidně k šípku.

3 13.03.2017

Nad Panenkou coby autorčinou prvotinou nadšeně tleskám. Možná jsem se v počátku malinko ztrácela v ději, protože se celkem nepřehledně přeskakuje z vyprávění Beaty do vyprávění Evy. Ovšem později k tomu již nedochází a děj vás strhne. Musíte číst dál a dál, protože vás zasáhne osud Evy a chcete se dozvědět víc a víc... Prostě všechno. Autorka ve svém příběhu zabrousí také do doby za komunistického režimu, ale nezůstává tam déle, než je nezbytně nutné. Evin příběh prožíváte od útlého dětství až po osudnou dobu drogové závislosti. A vlastně ještě dále. Autorka Evu skvěle vykreslila, ať už jako malou holčičku milující krasobruslení, tak i jako rozpadající se lidskou trosku. Při čtení této knihy si uvědomíte, co všechno dokáže ovlivnit váš život. A nejen váš, ale také ostatních lidí okolo, kteří vás někdy úmyslně, jindy jen díky tomu, jak jsou sešněrováni dobou, ve které žijí, odsoudí. A rozhodně nesmím opomenout lásku a vášeň. To vše v příběhu najdete a prožijete s Evou.
Nedokážu sama dost dobře popsat, co jsem při čtení cítila, protože nechci prozrazovat z děje víc, než je nutné. Přečtěte si Panenku a uvidíte sami. Přestože se z Evy stane narkomanka a nežije právě morálním životem, budete jí fandit. Její život byste totiž nechtěli prožít. Na konci příběhu se mi až tlačily slzy do očí. Za mě opravdu výborný literární počin.

4 13.03.2017

Ďábelské hry jsou bezpochyby skvělým thrillerem. Autorka nás nechává vcelku podrobně nahlédnout do života sociopata. Do života velice inteligentního a chytrého sociopata. Jak je pro něj jednoduché zmanipulovat člověka, aby jednal podle jeho představ. Jak lehce lze ovlivňovat životy blízkých, ale i úplně cizích lidí. Jak jednoduše je dokáže navést ke zločinu. Psychologickou stránku má Angela Marsons výborně propracovanou. Kniha se čte moc dobře, děj je svižný, nenajdete žádná hluchá místa, kde byste se mohli nudit. Oblast duševně narušených lidí, kterou se Angela v tomto příběhu zabývá, působí velice zajímavě a čtenář se dozví spoustu detailů na dané téma. Ovšem já mám s autorkou asi nějaký osobní problém. Přestože dávám knize vysoké hodnocení, postrádám nějaký náboj v tom příběhu, něco, co by mě posadilo takříkajíc na zadek. Ty stejné pocity jsem měla i po dočtení Němého křiku. Možná je to jen přehnaným očekáváním od knih, které jsou momentálně na výsluní a člověk tedy čeká až příliš. Knihu všem čtenářům určitě doporučuji, rozhodně stojí za přečtení.

4 13.03.2017

Opět jsem se skvěle bavila jako u prvního dílu :) Stejně jako Viky007 jsem ji četla mimo jiné ve vlaku a dusila smích. Prima vtipné odpočinkové čtení.

1 08.02.2017

Kdo jinému jámu kopá... sám do manželství padá je druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a myslím, že už další asi vyhledávat nebudu. Kniha se četla sice velmi lehce, ale na můj vkus až opravdu hodně lehce. V podstatě mi nic nedala. Je psaná strašně jednoduchým stylem, občas mi některé popisné pasáže připomínaly spíš slohovou práci než román. U knihy si určitě odpočinete, pobavíte se, autorka dokáže být vtipná, ale nic hlubšího v ní nenajdete. Takže doporučuji pro chvíle, kdy hledáte nenáročnou četbu, u které nemusíte přemýšlet. V tom případě vás jistě pobaví.

3 25.01.2017

Od knihy jsem měla velká očekávání a jsem malinko zklamaná. Docela dost jsem se s knihou prala. Na můj vkus je příběh až příliš rozvláčný, poklidný. Vůbec by mu neuškodilo, kdyby měl o nějakou tu stranu méně. Myslím, že autorka mohla do svého příběhu vložit víc emocí, trošku příběh vygradovat. Námět by k tomu určitě měl předpoklady. Mně to přišlo všechno tak nějak vlažně napsané, moc mě to neoslovilo. Myslím, že příběh mohl být pocitově silnější. Ale věřím, že další čtenář na to může mít odlišný názor. Toto je čistě můj subjektivní pocit. Někdo další v knize ty prožitky může najít a může mi oponovat, že v příběhu rozhodně silné emoce nechybí. Možná jsem knihu pouze četla v nesprávnou chvíli a jindy by na mě více zapůsobila. Docela mě to i mrzí, protože u této knihy jsem sázela na jistotu. A to možná byla i ta chyba, to přílišné očekávání.

1 25.01.2017