Šárka5875 komentáře u knih

Do knihy jsem se těžce začítala. Snad polovině se to zlomilo a zdálo se mi, že se příběh konečně rozjede a bude to prima čtení. Ale nebylo. Alespoň za mě ne. Děj se táhl, chyběl mu náboj, trochu živosti. Konec příběhu si v podstatě dávno před ním odvodíte sami, takže žádné překvapení vás nečeká. Jediné, za co dávám palec nahoru, je poselství, které si z knihy odnesete. A sice, že brát spravedlnost do svých rukou se nevyplácí. A také, že nelze všechny bezdomovce házet do jednoho pytle a pohrdat touto skupinou lidí. Protože na ulici se může ze dne na den ocitnout opravdu každý z nás.

1 13.02.2018

Z knihy jsem měla trochu strach, to se přiznám. Nejsem zrovna čtenář, který prahne po nereálných příbězích. Ale četlo se mi to dobře, autorka píše čtivě, o tom jsem se již několikrát přesvědčila. Nikdy jsem o cestování časem nečetla, bylo to pro mě něco nového a neotřelého. Ale bavila jsem se. Konec a celkové vyústění příběhu mě úplně nenadchlo, očekávala jsem ho malinko jinak, ale to už je asi věc každého čtenáře.

Jinak můžu knihu s klidným svědomím doporučit. Čte se dobře, a pokud toužíte po zajímavém příběhu, který se chvílemi odehrává tak trochu mezi nebem a zemí, a ve kterém nechybí romantika, určitě po nejnovější Rowan Coleman sáhněte.

2 13.02.2018

Kniha Virginie Grimaldi mě zaujala hned od pohledu úžasnou obálkou. Zpočátku jsem však měla trošku strach, jestli mě příběh nebude nudit, nezaujal mě tak úplně od prvních stran. Ale po několika desítkách jsem se již krásně začetla a užívala jsem si to. Autorka ve své knize předvedla, že dokáže být jak romantická, tak třeskutě vtipná i dojemná. Příběh v sobě skrývá také jistá životní moudra a poselství. A musím říct, že pokud existuje někde nějaký podobný dům pro seniory jako je autorčin Tamaris, je to pro staroušky obrovská výhra. Autorka nám také ukazuje, že se s životními peripetiemi a tragédiemi nelze vyrovnávat podle nějakého vzoru či měřítka, ale zkrátka každý sám za sebe.

Já osobně tedy knihu Pochopíš, až budeš velká určitě doporučuji. Přestože jde o oddechový román, najdete v něm také spoustu pasáží k zamyšlení. A rozhodně se pobavíte.

8 03.02.2018

Na novinku od Tamary McKinley jsem se hodně těšila a musím říct, že jsem malinko zklamaná. Čekala jsem emotivní, srdceryvný a hluboký příběh, ale o tom se mi v první polovině knihy mohlo jen zdát. Autorka úplně nevyužila svůj potenciál a to je škoda. Ve svém vyprávění klouzala po povrchu, vůbec příběh nerozpracovala do hloubky. Vždy, když došla k nějaké zajímavé situaci, zvratu, místo aby děj rozvedla, v podstatě ho jenom naťukla a šla dál. Mohla z námětu vytěžit mnohem víc. I co se týče postav, jsem měla pocit, že by je autorka dokázala čtenáři více přiblížit a lépe charakterizovat. Naštěstí druhá polovina knihy byla pro mě už zajímavější, děj plynul svižněji, nenudila jsem se jako chvílemi v první části. Kniha je tedy lepší průměr, ale žádná pecka. A že napsat pecku autorka umí, o tom jsem se již přesvědčila.
Přestože já cítím z příběhu trochu zklamání, knihu můžu doporučit.

3 03.02.2018

Tato kniha je sice útlá co do počtu stran, ale silná svým obsahem. Autor nám chce především ukázat, že biologická matka nemusí být nutně dobrou matkou. Nemusí být vlastně vůbec matkou, pouze rodičkou. Matkou se stává ta žena, která dítě miluje, vychovává, pečuje o něj, strachuje se, když onemocní, sleduje jeho rozzářené oči u vánočního stromečku, anebo s ním probírá první lásky. A že ho neporodila? To přece vůbec není důležité.

Ještě dodám, že se mi moc líbil autorův doslov nebo jak on píše „na malou vysvětlenou“. Těchto několik stran vás pravdu chytne za srdíčko.

Pokud máte chuť si přečíst zajímavý příběh od českého autora založený na skutečných událostech, sáhněte třeba právě po knize Petra Hrocha Bindera. A nezapomeňte obejmout mámu a tátu.

6 03.02.2018

Dítě je další knihou populární autorky Fiony Barton. Autorka se vyznačuje poklidnějším stylem psaní, přesto čtenáře nenudí. Pomalu ho vtahuje do svého příběhu a pouští ho až na samotném konci. Nebojí se citlivého námětu a předkládá ho čtenáři ve společnosti zajímavých zvratů a odhalení. Nečekejte však nějaké grandiózní šokující vyvrcholení děje. Autorka na konečné rozuzlení svého čtenáře tak nějak postupně připravuje. I přestože já mám ráda právě to takzvané šokující vyvrcholení, druhá kniha Fiony Barton mě moc bavila a čtení jsem si užila. Čtenářům napínavých příběhů, kteří se nebojí témat až intimních, knihu určitě doporučuji.

4 03.02.2018

Kniha je hodně psychologická, takže kdo se nerad takříkajíc šťourá v lidské psychice, pro něj nebude asi tím pravým ořechovým. Já však mám ráda to duševní nimrání, myšlenkové pochody, reakce. Nejen June se s tragédií musí vyrovnat, nejen ona přišla o své blízké, přestože právě ona přišla o celou rodinu.

Kniha je sondou do duší různých postav rozmanitých povah. Pronikáme do vztahů rodičů a dětí, které vždy nefungují tak, jak by měly. Autor tedy nepoukazuje pouze na to, jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. V příběhu jsem objevila několik myšlenek, které se dotkly přímo mě, a musím říct, že mě některé i dost zasáhly.

Všem, kteří si libují v psychologických příbězích, sondách do života lidí, silných myšlenkách, těm knihu určitě doporučuji. Stojí bezpochyby za přečtení, jen nebude úplně pro všechny čtenáře.

3 03.02.2018

Na další příběh s Erikou Fosterovou jsem se moc těšila. Autor píše čtivě, to se mu rozhodně upřít nedá. Navíc příběhy, kde jsou do role obětí pasovány děti, jsou vždy emotivní, rozhodně tedy minimálně pro čtenářky. Řekla bych, že děj vcelku slušně odsýpal, určitě jsem se bavila více než u Nočního lovu. Zde totiž opět až do konce knihy pátráme po pachateli stejně jako u Dívky v ledu. Ovšem pro mě stále zůstává jedničkou první kniha Dívka v ledu. Přišla mi nejčtivější, nejsvižnější, Temné hlubiny zatím řadím na druhé místo. Rozhodně však knihu milovníkům detektivek doporučuji, protože si myslím, že zápletku hned tak neprohlédnou a napínavé pátrání po pachateli si užijí. Alespoň já jsem dlouho neměla ani podezření na tu správnou osobu.

4 03.02.2018

Pokud máte rádi napínavé příběhy, akční scény, ale také psychologické a emotivní čtení, potom vám tento thriller rozhodně doporučím. Postavy charakterizoval autor velmi uvěřitelně, pouze na konci jsem měla s Audrou maličko problém, protože z nervově zhroucené matky se najednou stala málem neohrožená žena, ale tak kdo ví, co se v matce pod tíhou takových okolností změní a co všechno se v ní dokáže vyburcovat. Asi každá matka, milující své děti, pro ně udělá možné i nemožné a vydoluje poslední zbytky sil, aby se bez úhony vrátily do bezpečí její náruče. Ovšem to byl jenom takový můj chvilkový pocit. Jinak za mě velké ANO této knize.

5 03.02.2018

Na další knihu se zvláštním komisařem Ricciardim jsem byla docela zvědavá, protože Bolest mě zaujala. Prokletí ovšem laťky Bolesti nedosáhlo. Příběh je nabušený spoustou více či méně důležitých postav. Dost často jsem se v nich ztrácela a myslím, že kdyby autor v tom počtu ubral, nebylo by to na škodu. V ději se proplétá tolik osudů, že mi to přišlo na jednu knihu prostě až moc. Odkrývá se nám také trošku více ze soukromí jak Ricciardiho tak Maioneho. To jsem si ráda přečetla, za to dávám palec nahoru. Příběh však plynul po celou dobu hodně pomalu až utahaně. Ano, autor mě vyloženě utahal, takže nakonec jsem sice chtěla vědět, jak se to všechno vyvrbí a rozmotá, ale spíš jen tak ze setrvačnosti. Příběhu chyběl švih, šťáva, něco, co čtenáře přiková ke stránkám. Mám ráda i poklidné detektivky, ale Prokletí mě neoslovilo.

2 03.02.2018

Za mě má tedy kniha Bake and the City velké doporučení. Pokud milujete sladké, určitě po ní sáhněte, nebudete litovat. Ovšem počítejte s tím, že při prohlížení začnete brzy slintat.

03.02.2018

Já za sebe bych knížku klidně doporučila, ovšem jen těm čtenářům, kteří neomdlívají při ostřejším slovu nebo braní krve. Nejde o žádnou literární pecku, ale je to čtivý příběh přiměřené délky a tak proč ne. Zkuste ho.

03.02.2018

Projekt Šárky Svobodové se mi vážně líbí. Milé příběhy se sympatickými zvířecími hrdiny, kteří se pyšní krásnými a srozumitelnými jmény, což v dnešní době nemusí být úplně pravidlem. Příběhy děti vytáhnou ven, do přírody, a můžou si tak spolu s myšákem samy pátrat a projít si všechna místa v knize zmíněná. Nenásilně jsou jim předkládány charaktery postav. Kniha je psána poměrně velkým fontem, proto si ji zdatnější čtenáři můžou lehce přečíst samy. Samotné příběhy jsou doplněny spoustou veselých ilustrací a fotografií. Některé obrázky si děti mohou samy vybarvit. Takže za mě rozhodně ANO, knížku moc doporučuji. Je originální a tím výjimečná v té spoustě dětských knih na trhu.

1 03.02.2018

Knihu určitě můžu doporučit, ale spíš těm čtenářům, kteří se prostřednictvím příběhů rádi vrací do minulých životů, mají rádi jakési tajemno. Příběh je podaný čtivým stylem, a čtenář, který bude naladěn na stejnou vlnu jako paní autorka, si knihu jistě maximálně vychutná.

Velký palec nahoru dávám za krásnou obálku. Ta se tentokrát nakladatelství Alpress maximálně povedla.

1 03.02.2018

Jak jsem byla nadšená ze Znesvětitele, tak Klub zabijáků mě úplně nenadchl. Možná kdybych četla Stalkery, předchozí příběh, který v tomto volně pokračuje, bavila by mě kniha víc, ale možná ani ne. V knize bylo příliš akce, nekonečné honičky, které mi ke konci už přišly zbytečně natahované. Heck má zjevně devět životů, jinak by nemohl přežít to, co přežil. Čtivost autorovi neupírám, to rozhodně ne, ale za mě 3,5 hvězdy. Všeho moc a hlavně už jsem ke konci měla averzi na slovo Sympaťák.

2 03.02.2018

Za mě má příběh Mindy Mejii velké doporučení. Autorka nám předložila vynikající napínavý román, ve kterém sice pachatele odhaluje velmi pomalu, o to víc nám však motá hlavu. Děj je svižný, čtivě psaný, autorčin styl mě opravdu oslovil a doufám, že se dočkáme dalších knih. Budu vším, čím mě chceš mít patří rozhodně na váš seznam knih, které byste neměli opomenout. Já říkám skvělé.

7 14.10.2017

Určitě tuto knihu doporučuji k přečtení. Věřím, že ve vás osudy lidí z jedné anglické vesničky zanechají něco víc než jen příjemný pocit z další přečtené knihy. Příběhy v sobě nesou nejedno životní poselství, a přestože vás často bude jímat smutek a dojetí, dostane se vám i něžného pohlazení po duši.

Kromě dějové stránky knihy musím zmínit a pochválit i tu grafickou. Kniha je totiž překrásná, má úžasnou obálku a také uvnitř je nádherně zpracovaná. Za to nakladatelství Argo tleskám. Kniha bude rozhodně ozdobou mé knihovny.

7 14.10.2017

Třetí kniha Angely Marsons je za mě zatím nejlepší a moc doporučuji. V Němém křiku a poté i v Ďábelských hrách, jsem postrádala takový ten správný náboj, ovšem Tichá modlitba měla vše, co jsem očekávala. Byť pomalejší rozjezd, o to více nás autorka napínala a vrcholná gradace neměla chybu. Skvělé.

7 14.10.2017

Kniha Znamení osudu pro mě byla prvním čteným kouskem od autorky. Zpočátku jsem se nemohla úplně začíst. Vztahové, rodinné a přátelské propletence pro mě občas byly zmatečné. Ale postupem četby jsem do příběhu pronikala hlouběji, vztahy si utřídila a toužila po tom, rozplést všechny ty záhady, které se rojily ať už v linii z minulosti kolem Lízy nebo v současné době kolem Marie a Amélie. Ke konci příběhu jsem opravdu hltala stránku za stránkou a nemohla jsem se odtrhnout.

Pokud hledáte knihu plnou napětí, vztahových tajemství a romantiky, navíc umocněnou exotickými dálkami a prolínáním současnosti a minulosti, určitě sáhněte po Znamení osudu.

14.10.2017

Knihu rozhodně doporučuji všem čtenářům, milujícím hluboké příběhy. Dopisy, které nikdo nečetl, jsou silným, dojemným příběhem dvou lidí, jejichž láska vzplanula tak silně, že oheň vydržel hořet celý dlouhý život, byť sálal na dálku. Jak já oběma hrdinům fandila a prožívala příběh v duchu s nimi. Úplně jsem v jednu chvíli záviděla Jess, která dopisy našla a pročítala.

7 14.10.2017