Sarafán komentáře u knih

Pan Nevrlý umí člověka vtáhnout. Sedíte s ním na pivu a on vám svou nezaměnitelnou češtinou, nasáklou archaismy a starosvětským slohem, počne obšírně vyprávět o rumunských pohořích, divokých plavovláskách, síle česneku, nebetyčných ohních na planinách; o salaších a všech dobrých lidech, které kdy potkal, ale i o smutku, osamělosti uprostřed rozeklaných hor, kdy jedinými soudruhy jsou vám noční šelmy a trudomyslný měsíc. Do toho se občas odmlčí, podívá se z okna hostince a na něco si vzpomene, ale o tom nemluví, to jen krahujec přeletěl nad lesem, neznámá dívka se na něj plaše usmála a kuropěním po tesklivé noci osvěžilo se tělo i duch poutníkův. Pak zaplatíte a je čas se rozloučit. Pan Nevrlý zakousne preventivně stroužek česneku a v otrhaných hadrách, s prožluklým vakem na zádech, odjede na svém starožitném bicyklu někam za obzor. Byl to příjemný večer, Náčelníku.