Salci komentáře u knih

S tak depresivní epikou jsem se snad dosud nesetkal, a to mám ruské autory v oblibě. Netvrdím, že se mi dějové linie líbily, je ale nutno uznat, že se člověku na velmi dlouhou dobu vryjí do paměti, tudíž hodnotím 5*. Nijak se nevyžívám v ponurých příbězích, ale nemohu si pomoci, k tomuto autoru se určitě ještě jednou vrátím.

18.02.2018

Důstojné zakončení ságy o rodu Rougon-Macquartů. Znalce díla Émila Zoly asi nic nepřekvapí, Doktor Pascal však dá čtenáři důležitou odpověď na to, proč autor ságu psal a jaký je její význam v literatuře. Jedná se o rozloučení Émila Zoly s jednotlivými postavami onoho zhýralého rodu, který nás čtenáře provázel po všechny ty dlouhé noci, kdy jsme listovali několika tisíci stranami ságy.

31.07.2017

Půvabné zpracování klasického příběhu o lásce mezi mladými lidmi, jejichž štěstí je na dosah, v cestě mu však stojí nepřejícní rodiče. Obdivovatelé Zoly, nečekejte žádný naturalismus. V této knize Zolu poznáte z naprosto jiného úhlu pohledu. Ke čtení jsem přistupoval s určitou nedůvěrou, ale zdání klame. Svým způsobem je děj předvídatelný a z díla přímo čiší samá klišé, přesto se Zolovi podařilo napsat dílo, jež přečtete na jeden nádech. Normálně bych dílo ohodnotil čtyřmi hvězdičkami, pro zvláštní atmosféru příběhu a jedinečnost vzhledem k celkové tvorbě autora dávám 5 hvězdiček.

19.07.2017

Úžasná je jak kniha, tak filmová adaptace. Stephen King nepatří mezi mé oblíbené autory, ale tato kniha mě přesvědčila o tom, že pokud si chci přečíst dílo od kvalitního autora, mohu sáhnout i po knize od něj.

2 19.07.2017

Bylo možné předpokládat, že druhý díl bude slabší než ten první, ale až takovou bídu jsem nečekal. Opakují se naprosto stejné náměty a výrazy. Závěrečným incestem chce autor patrně vyprovokovat a šokovat čtenáře, ale kdo četl první díl, rozhodně vytřeštěné oči nemá. První Lady Fuckingham je dílem, které alespoň umí rozesmát, a na svou dobu se jednalo o velmi originální knihu, proto jsem ji hodnotil kladně. Pokračování je však trapné a vyloženě hloupé, pro mě jednoznačný odpad!

Sérii Rougon-Macquartové sice nemám zdaleka přečtenou, ale v rámci toho, s čím jsem se setkal, se jedná o silný nadprůměr. Domnívám se, že toto dílo patří mezi ty Zolovy romány, které čtenáři neprávem opomíjí.
Za největší přednost této knihy považuji časté zvraty a s tím související obrovské napětí. Nepředvídatelnost děje a časté změny situace neustále udržují čtenářovu pozornost. Ať má čtenář předtuchy, jak dílo dopadne, nebo ne, ději zkrátka propadne, i kdyby nechtěl.
Zvláštností Země jsou časté vulgarismy a sexuální narážky, jejichž množství čtenáře zaskočí. Ani román Nana, kde se takovéto prvky přímo vybízí, dle mého názoru není natolik naturalistickým dílem.
Jedinou nevýhodu, kterou v Zemi vidím, je přílišné množství postav, které nemá obdoby ani v rámci tvorby takového autora, jakým byl Émile Zola.
Celkově dílo hodnotím pěti hvězdičkami a obávám se, že nic lepšího už od Zoly asi ani nemohu přečíst...

1 30.12.2015

Před koupí jsem se obával, že tato publikace bude příliš subjektivní a zaujatá, nicméně nakonec jsem byl mile překvapen, z jak pestrých úhlů pohledu nám autor Václava Havla představil. Kniha sice pravdoláskařstvím zavání, pravda, nicméně ne v takové míře, aby někdo mohl tvrdit, že se jedná o čirou demagogii.
Těm, kteří tvrdí, že musíme pár let čekat, než o panu Havlovi vyjde čistě "objektivní" literatura, bych rád vzkázal, že nehledě na to, že objektivita je pojem stejně abstraktní, asi jako "dobro/zlo", právě díky autorům, kteří mají/měli k dané osobě vztah, můžeme zjistit, o jakého člověka se jednalo. Strohý výpis Havlových činů nalezneme kdekoli, ale motivaci k jeho životním/politickým činům a jejich zákulisí nikoli.
Netvrdím, že po přečtení této knihy vím o životě Václava Havla všechno, ale rozhodně už mám o něm alespoň určitou představu a přinejmenším mi Michael Žantovský pomohl vysvětlit/vyvrátit všechny ty fámy, které o našem bývalém prezidentovi kolují, a za to mu velmi děkuji!

5 23.10.2015

Zatím jediné dílo Vladimira Sorokina, po jehož přečtení nemohu říci, že jsem nadšen. Telurie jistě není špatným literárním počinem, ale náměty, se kterými se v díle setkáváme, se dle mého názoru příliš opakují.
Také se domnívám, že dílo v rámci tvorby autora není něčím výrazně originálním. Snad je to tím, že předcházející díla Sorokina jsou poměrně šokující a čtenář jde do čtení jeho knih již s nějakou vizí, která, pokud se nenaplní, způsobí lehké zklamání.
Přesto si myslím, že je dílo poměrně dobře čitelné (snad jen mohlo být o 100 stran kratší) a uděluji 3*.

1 09.10.2015

Předem upozorňuji (!), že mé negativní hodnocení není ovlivněno ideologickým postojem pana Košťála, neboť k otázce samostatnosti Kosova se netroufám vyjadřovat. Otázka Kosova je dle mého názoru příliš složitou záležitostí a nelze ji jednoznačně interpretovat (čímž sice s autorem nesouhlasím, ale ani se výrazně jeho argumenty nesnažím vyvracet).

Publikace se tváří jako naučná literatura, avšak jediné, čím tato publikace naučnou literaturu připomíná, je rádoby faktografický rys. Do očí bije již autorův úvod, který nám dává jasně najevo, že nemůžeme očekávat sebemenší snahu o objektivitu a nadhled, což bychom od naučné literatury "skoro" očekávali. V případě odehraných válek v Jugoslávii, tedy i Kosovu, jsem však ochoten silnou subjektivitu ještě odpustit, neboť konflikt je stále příliš čerstvý a dosud vyvolává značné emoce.
Co už však nejsem schopen prominout, je vyloženě směšný seznam použitých pramenů a literatury. Polovinu zdrojů tvoří webové stránky (mnohdy pochybného charakteru) a co se týká knižních publikací, no comment... Tituly některých z nich mluví samy o sobě: Smrt západu, Kdo skutečně vládne světu či "Válka a globalizace. Pravda o 11. září".
Není třeba dodávat, že je publikace psána takovým stylem, až má čtenář dojem, že za vším zlým stojí spiknutí USA a Západu. Místy publikace zavání i vírou v NWO.
Na závěr se ptám, jaký je vůbec smysl tohoto díla? Pokud vycházíme ze seznamu pramenů a literatury, jedná se o čistou kompilaci bez jakéhokoli nového přínosu (pokud tam nějaký je, omlouvám se, nepostřehl jsem však nic). Dílo má od svých prvních až do posledních stránek výrazný propagandistický charakter a pevně doufám, že si toho je většina čtenářů vědoma.
Ze zmíněných důvodů tuto knihu hodnotím jako odpad.

Román "Starosta cantebridgeský" od Thomase Hardyho na mě udělal veliký dojem. Přiznávám se, že jsem od tohoto autora dosud nic jiného nečetl, do budoucna to však hodlám napravit.
Dílo mi připadá zajímavé už jen tím, že se v něm zvláštním způsobem střetávají prvky romantismu s realismem. Upřímně řečeno, netuším, který z literárních směrů převažuje.
Co mě nejvíce zaujalo, byla samotná postava starosty Hencharda. Autor se očividně snažil o to, aby čtenář starostu neviděl černobíle, a s novými zápletkami se neustále v průběhu čtení mění celkový pohled na tuto postavu. Čtenář v podstatě po celou dobu četby váhá, zda je Henchard "zloduch", nebo pouhý nešťastník, který nejprve koná a až poté přemýšlí, co to vlastně provedl.
V kontrastu s tím, jak věrohodná je postava hlavního hrdiny, nejsem příliš spokojený s některými zápletkami, které mi připadaly chvílemi příliš účelové a přehnané.
Ve výsledku jsem však nadmíru spokojen a jistě si od autora v blízké době přečtu i nějaké další dílo.

4 12.09.2015

Dle mého názoru se ve srovnání s celkovou tvorbou tohoto autora jedná spíše o průměrné dílo. Kniha se čte velmi dobře, to ano, ale že by čtenář cítil takové napětí, jako při čtení jiných románů od Zoly, to se říci nedá. S výjimkou nepříliš napínavého děje sice není co vytknout, ale vzhledem k tomu, že ostatní díla Émila Zoly jsem hodnotil 5*, musím Břichu Paříže udělit "pouhé" 4*. Tak či tak se jedná o knihu, kterou vřele doporučuji každému čtenáři.

1 06.09.2015

Jak již bylo v komentářích jednou zmíněno, jedná se o knihu, kterou přečtete jedním dechem, a ne proto, že je svým rozsahem krátká (90 stran), ale díky dynamickému ději a překvapivým zvratům.
Čtenář je napjat při čtení každé stránky a uvažuje, zda je náhlé obohacení pro člověka dobrou, či zlou věcí. V tomto směru dílo silně zavání existencialismem. Autor mimochodem klade silný důraz na sociální otázky vztahující se k mexickým indiánům, a seznamuje tak čtenáře s těžkou situací mexických domorodců, jejichž životní úroveň závisí na podnebí a zvůli tamějších úřadů/institucí.
Málokdy se mi stává, že knihu (včetně krátkých novel) přečtu bez jediné přestávky. Už jen z tohoto důvodu hodnotím Perlu 5 hvězdičkami.

4 26.08.2015

Vladimir Sorokin humorně poukazuje na absurditu sovětského režimu. Pro nás, kteří dobu socialismu a fronty na potraviny/oděv nezažili, má román jistě i naučný účinek. Ačkoli se jedná o prvotní dílo tohoto autora, již zde můžete vysledovat specifický Sorokinův humor a různé další maličkosti, kterými se Sorokin od ostatních soudobých autorů liší.

1 06.08.2015

Je mi líto, ale tato kniha mě příliš neoslovila. Pochválit lze autorovy znalosti dějin a zvláštní smysl pro humor, kterým na ně reaguje. Kdybych měl být konkrétní, velmi mě fascinuje, jak důkladně Anatole France přistoupil k napodobení středověkých kronik.
Naopak za největší mínus považuji nevyrovnanost v obtížnosti rozpoznání odkazů na jednotlivé historické události. Některé události dějin rozpoznáme až příliš rychle, zatímco u některých (pod)kapitol jsou naopak vyžadovány velice hluboké znalosti francouzské historie, čímž se domnívám, že dílo pro většinu z nás ztrácí své kouzlo, které by podle mě jinak mělo.
Pokud autor touto knihou mířil především na francouzskou čtenářskou obec, pak jsem schopen uznat, že se jedná o velmi vydařené dílo. Já však nejsem Francouz (ani znalec francouzských dějin), tudíž nemohu dát v hodnocení více než 2*

1 01.08.2015

Anglickou literaturu jsem nikdy moc nemusel, ale díky spisovatelům, jakým je Oscar Wilde, ji začínám poslední dobou přicházet na chuť. Strašidlo cantervillské je geniálním počinem. Svižnost, humor, napětí, zkrátka vše, co má dle mého názoru ideální "odpočinkové" dílo obsahovat. Myslím, že tuto povídku si nelze nezamilovat.

2 22.06.2015

Tuto knihu doporučuji přečíst všem milovníkům literatury. Jedná se o velmi svérázné dílo, díky němuž si v průběhu čtení vybudujete tak silný žaludek, že jste do budoucna schopni přečíst cokoli, co se Vám dostane do ruky.
Bylo by jistě diskutabilní tvrdit, že má Lady Fuckingham valnou uměleckou hodnotu. Dílo je v podstatě psané porno, což je ostatně v komentářích mnohokrát zmíněno. Síla tohoto díla dle mého názoru tkví v naturalismu a surovosti. Fascinuje mě, že kniha napsaná před více než sto lety, i dnes vzbuzuje tak kontroverzní ohlas.
Netvrdím, že se toto dílo bude líbit všem zkušeným čtenářům, ale už jen pro zajímavost (raritu) by si ho měl přečíst každý, kdo tvrdí, že rád čte.

4 26.02.2015

Oblomov je zcela právem považován za jeden z nejvýraznějších počinů ruské literatury 19. st. a rozhodně dosahuje kvality děl takových literárních konkurentů, jakými byli Dostojevský či Tolstoj.
Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o ruskou literaturu, si zcela jistě uvědomuje zvýšenou emocionalitu těchto literárních děl. Přesto jsem byl zaskočen, jak rychle se ve čtenáři dokáže při čtení této knihy měnit nálada. Neustálé střídání naděje a zklamání z Oblomových (ne)činů čtenáře napíná a donutí ho dílo dočíst do konce v co nejkratším časovém intervalu.
Oblomova lze pochválit i za seberealizační dopady na čtenáře, neboť po přečtení knihy a pochopení Oblomovy osobnosti si začne sám sebe vážit i ten největší sebekritik.

4 05.02.2015

Ve srovnání s jinou tvorbou autora, kterou jsem četl, se jedná o spíše průměrné dílo. Erotické hrátky a rádoby šokující výjevy už mě příliš neoslovily. Přesto si myslím, že 4* si tento román zaslouží. Sorokin kontroverzním způsobem navazuje na ruskou klasickou literaturu 19. st., která jak víme, spočívala na kritice režimu a bezpráví v zemi.

19.01.2015

Tato kniha je velmi originálním počinem. Prolíná se v ní několik literárních směrů, ale těžko určit, který převažuje. Zpočátku se dílo tváří jako erotický (či spíše pornografický) román na odlehčení, ale dějová linie postupně získává čím dál větší prostor a čtenář dochází k závěru, že je dílo primárně žalobou sovětského režimu. Autor se prostřednictvím textu vysmívá sovětské propagandě a poukazuje na socialistickou realitu. Sorokin mistrovsky popisuje konverzi ruské disidentky k fanatické víře v socialismus. Zpočátku velmi lechtivé dílo se postupně stává parodií na budovatelský román 50. let.

Po přečtení "Pravidel směšného chování" jsem si řekl, že se k tomuto autoru v blízké době nevrátím. Tato novela mě totiž příliš nezaujala. Nakonec jsem dal Haklovi téměř po roce druhou šanci a přečetl si "O rodičích a dětech". Tentokrát nelituji vůbec ničeho.
Tato próza zaujme všechny milovníky českého humoru. Skutečně se nelze nezasmát. Bylo by však nespravedlivé tvrdit, že toto dílo má jediný účel - pobavit čtenáře. Za všemi těmi vtipnými příběhy, které si v průběhu dne vypráví otec se synem, se skrývá vážný obsah. Tím mám na mysli pevné pouto těchto dvou postav.
Mj. překvapilo mě, jak moc se Hakl (co do stylistiky) podobá Šabachovi. V tomto díle se k Šabachově hospodskému vypravování velmi přiblížil. Rozdíl je z mého pohledu pouze v tom, že Hakl se umí věnovat i poněkud surovějším tématům.

2 13.09.2014