Onlinesalamandrina

Příspěvky

Hodiny z olovaHodiny z olovaRadka Denemarková

Asi dlouho se mi nestalo, že bych po přečtení nějaké knihy měla pocit, že se chvíli na knížky nemůžu ani podívat a že jsem unavená z čtení jak psychicky, tak fyzicky. To je můj primární pocit poté, co jsem knihu s úlevou zaklapla. Hodiny z olova jsou něco jako terapie, proces. Jdete do nich s nadšením a zvědavostí, těšíte se na nějaký zážitek, obohacení, postupně jste šokováni, máte chuť si pamatovat všechno, co tam je napsaný, hltáte moudra, příběhy, informace, rostete. Postupně si ale začínáte uvědomovat, že je to trochu možná moc. Že ta kniha je vlastně divně černobílá, jako kdyby se jednalo o klasickou divadelní hru (ostatně názvy postav Spisovatelka, Programátor, Čínská dívka k nějakým připodobněním ke hře vybízejí), kde je jasně daný padouch a hrdina. Oukej. Čtete dál. Čím dál častěji vám naskakuje v hlavě věta: „Tohle už fakt přehání, srovnávat zrovna tohle a v jednom dechu plivat všechny zla nedávných dob, dyť jsou i hezký věci na světě." Jenže v tu chvíli jste podle Denemarkové vlastně na straně nepřítele. Stáváte se tím malým českým človíčkem, co má rád pivo a svíčkovou a nechce vidět pravdu. A to vy nechcete být, tak držíte hubu a krok a čtete dál. A jste čím dál tím víc unavení, zničený, vyflusaný, v jednu chvíli chcete prostě tu knížku vzít a vyhodit z okna. To, co se podařilo Denemarkový a co už zaznělo v nějaké recenzi je to, že díky povýšenému a patetickému "tónu" jakým autorka píše, se dostáváte do stavu, že i když máte stejné názory jako ona, máte chuť se jen z principu postavit na tu druhou stranu.
Uznávám, že jako obrázek naší doby a co se tady děje - absurdity se Zemanem a Babišem, které dál a dál procházejí- slouží Hodiny z olova dokonale. Kniha skvěle zachycuje bezmoc, se kterou se lidé dívají na to, jak se politické poměry mění, zároveň určitou lhostejnost ve stylu "však ono to nějak dopadne." Přes co se ale opravdu přenést neumím je ten šílený patos, černobílost, chrlení informací, které v tom množství už skoro přestávají mít význam a hodnotu. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla a nevzdala to, přinutila mě o lecčems přemýšlet, ale díky bohu, že je to za mnou!

11.05.2019


Mandolína kapitána CorellihoMandolína kapitána CorellihoLouis De Bernières

Tahle knížka mě štvala tím, jak jeden čas z ní byli všichni odvařený. Brala jsem to za milostnou červenou knihovnu a film s Cagem, který jsem taky neviděla, mou nechuť nějak utvrdil. Navíc já ten jih nějak nemusím no. Prostě nic pro mě. Pak se ke mě dostala nejnovější kniha od Bernierse a strašně mě bavila tím stylem. Obyčejný vyprávění, popisy, často dost cynickej humor, nečekaný jen tak mimochodem zvraty...čte se to prostě samo. Tak jsem dala šanci i tomuhle a nezklamalo to. Nebyla to úplná bomba, ten člověk prostě umí psát a zaujmout. Jen tu zabitou Psipsinu mu neodpustím teda.

09.10.2019


DědinaDědinaPetra Dvořáková

Dokonalý. Sytém různých úhlů pohledu postav na stejnou věc sice může být po chvilce únavný, ale Dvořaková to zvládá s přehledem. Podle mě dokonalej popis lidskejch vztahů (nejen) na vesnici.

01.03.2020


DivočinaDivočinaCheryl Strayed

Před tím, než jsem četla knihu, jsem viděla film. Věděla jsem tak, co se stane a navíc jsem měla v hlavě dost konkrétní obrazy. Musím říct, že mi to výjimečně nevadilo. Ta kniha je silná stejně jako ta ženská, co to napsala. A já se jen modlím, abych jednou nezešílela a nerozhodla se tuhle nebo nějakou podobnou cestu jít, když úpím i na kopcích v Čechách. Protože teď, když jsem to dočetla, mám sakra chuť si ty pohory natáhnout.

24.01.2019


Velké maličkostiVelké maličkostiJodi Picoult

To, co v USA muselo být skandální knihou je v českém prostředí spíše občas nepochopitelné. Celou dobu jsem bojovala s pocitem, že je to přehnaný, prostě americký přístup všechno brát strašně vyhroceně. Jenže oni takový jsou-je to dané jejich kulturou, výchovou, dějinami. Autorce se tak podařilo u neamerických čtenářů o další level, který ani možná nezamýšlela: svět postav černošky, bělošky ze střední třídy a skinheada, se rozrostl o bělošskou čtenářku ze střední Evropy, které to vše může připadat přehnané, ale nikdy v tomto světě nežila. Zajímavý je doslov autorky.

10.02.2019


Temná věžTemná věžStephen King

Já říkám díky.

Vzpomínám si teď na slova moji sestry, když jsem Temnou věž začínala číst: „Jak já ti závidím, že jsi na začátku a budeš to všechno prožívat poprvý.” Teď po těch tisíci stránkách s její závistí a a smutkem nemůžu nesouhaslit.

27.09.2020


CujoCujoStephen King

Začátek mi trochu trval, ale pak pecka. Člověk úplně cejtí to vedro, paniku, žízeň, i když sedí doma pod dekou v bezpečí a pije čaj. Bernardýna si nepořídim - Bohouš nebo Cujo, to nechceš.

18.10.2020


NaslouchačNaslouchačPetra Stehlíková

Tohle bylo fajn. Ze začátku jsem se trochu ztrácela v terminologii, ale brzy si to člověk ujasnil. Jen jsem nějak nevěděla, že to bude mít otevřený konec pro druhý díl, tak jsem taková rozčarovaná neb bych ráda záhadu nastereí věděla hned, ale co už. Opravdu povedené!

13.06.2019


Vzpomínka na ZemiVzpomínka na ZemiLiou Cch'-sin

Tak tohle byla neskutečná bomba! Jak panebože může někdo něco takovýho vymyslet a pak hodit na papír v takovýhle kráse? Ve zkratce je to o tom, co se stane, když se Země dozví o útoku mimozemšťanů, který má proběhnout za 450let. Ale to je hooooodně ve zkratce. Už jen proto, že to má dohromady asi 1800 stran. Je to o tom, jak se chováme, jak přemýšlíme, je to o temným lese, ve kterým jak malý haranti máváme “haló všimněte si nás” a přitom nevíme, co tam venku je. Je to krásná, poetická kniha, napínavá, dojemná, kdy se před vámi ukazují nové a nové světy, a zažíváte scény, kdy se vám zastavuje dech a nevěříte tomu, co se právě stalo. Zároveň smutná a děsivá, ale tak známe už trošku lidstvo, jak se chová v krizi, co. Hltala jsem ty slova a příběhy a připadala jsem si zas jak dítě, co obrací stránku s očima navrch hlavy a nejradši jsem si chtěla zalízt někam do bunkru a přečíst to na jeden zátah. Pak jsem to dočetla a padl na mě smutek, že už je to u konce. A jen pevně doufám, že někde na světě teď nějaká kráva vědkyně nemačká tlačitko v odpověď tam někomu v temným lese nad námi ❤️???? ... a taky doufám, že to nikdy nikdo nezfilmuje (možná Nolanovi bych to odpustila), protože ty obrazy si chci uchovat v hlavě svoje.

19.08.2019


Letní světlo, a pak přijde nocLetní světlo, a pak přijde nocJón Kalman Stefánsson

Tak tohle je přesně ten druh psaní a poetiky, kterej mě dostává do kolen. Moc krásný. Fakt. Víc o tom asi radši psát nebudu - nechám si ty obrazy zarytý v duši.

13.07.2020


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Tak já úplně nevím. Četlo se to dobře, zajímavý to bylo, strašně chytlavý a velmi fajn jazyk, ale nějak po půlce mi přišlo, že to vede odnikud nikam. Tak jasně, je to takovej znak rodinných ság (myslím, že tohle je zamýšlený první díl?), ale je to takovej pocit, jako když ponoříte hlavu do vody a chvíli se tam rozhlížíte a koukáte, co se tam děje, a pak tu hlavu vytáhnete a vlastně úplně si nejste jistý, co jste viděli. Takhle to beru z hlediska nějakýho příběhu.
Co se týká vykreslení měnícího se obrazu místa, tak to bylo naprosto mistrný a super a patrně to asi byl i cíl.
Rozhodně to stojí za přečtení, pokud vás zajímají historický ságy z ne tak známých dějin.

21.07.2020


Vytěženej krajVytěženej krajVeronika Bendová

Sever Čech a jeho genius loci zněl lákavě, bohužel to prostě nedopadlo dobře. Jako povinná četba pro školáky, oukej, ale jinak neustálý poučování čtenáře totál otravný. Fakt jsem od toho asi čekala víc a ne jen intelektuální verzi Hartla. A ty zvířecí přirovnání.uf.

“Bílý obraz na ruce svítil ve tmě jako spící racek.”
„Podobné momenty jsou prchavé jako motýli a plaché jako kolouškové.”
„..při tom oslovení cosi zatetelilo, jako by se jí blízko srdce pohnulo čerstvě vylíhnuté kuřátko.”

02.10.2020


HonzlováHonzlováZdena Salivarová

Ne že by člověk netušil, co se tady v té době dělo, ale stejně...po přečtení běhá mráz po zádech. Pro všechny ty, co vzpomínají na "staré zlaté časy".

06.05.2015


VypravěčkaVypravěčkaJodi Picoult

Myslela jsem, že to bude taková ta americká sentimentální kravina, která bude hrát na city. Naprosto špatný odhad. Autorka píše tak, že se nemůžete od knihy odtrhnout. Četla jsem hodně knih o holocaustu, ale u téhle jsem občas musela knihu odložit a rozdejchávat to (no, možná už jsem stará). V Osvětimi veselé konce nebyly a jsem ráda, že autorka to popsala tak, jak se to dělo... rodiny se rozpadaly a člověk byl najednou naprosto sám a v takové situaci, do které nevěřil, že by někdy mohl upadnout, že by se mohla stát právě jemu - když nic neudělal. Tohle všechno autorka skvěle vystihla, prostě jednoduše. Jedna z nejsilnějších knih, které jsem v tomto roce četla.

17.09.2016


Malý životMalý životHanya Yanagihara

Malý život od Hanya Yanagihary je jedna z nejsmutnějších knížek, co jsem kdy četla. Je o týrání, narušený psychice, o tom, jak tě to, co zažiješ v dětství ovlivňuje v dospělosti (v této knize dost brutálním způsobem). Je to knížka, kterou jsem nemohla přestat číst, i když jsem vnitřně škemrala a prosila, ať už to skončí. Dokonale vylíčený život jednoho člověka, který nemůže končit americkým happy endem. Plakala jsem hodně a dalo mi to ještě víc...dala bych si jamesona...dvojitýho...

05.12.2017


V lese visí andělV lese visí andělS. Bjørk (pseudonym)

Audio. Kvůli bloklýmu krku jsem nemohla číst a tohle byla fajn oddechovka. Miluju jak Petra Špalková říká slovo “doprdele”.

17.02.2021


Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelStoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelJonas Jonasson

Od samého začátku mě kniha nebavila, vydržela jsem číst zhruba do poloviny, ale pak už to prostě nešlo. Kamarádi mi ji doporučovali s tím, jak je to vtipné, což se mi tedy moc nezdálo. Takže zlaté pravidlo - ne vždy se musí bestsellery líbit všem.

02.02.2014


Pražské jaroPražské jaroSimon Mawer

Ideální první kniha roku. Skvěle vystižená atmosféra letní Prahy těsně před sovětskou okupací a to pohledem cizinců. Ukazuje se svět, který jako Češka důvěrně znám, ale zároveň ho poznávám díky "těm z venku", kteří se v roce 1968 stali svědky okupace. Od autora jsem už četla Skleněný pokoj a Pád, vždy se mi knihy líbily, ale zároveň jsem z nich měla pocit chladu a odstupu - precizně napsané, ale... U Pražského jara tenhle pocit nemám. Postavy jsou živoucí a energický, život v Čechách je popsán jasně, ale krásně. U některých pasáží by se nadneseně dalo říci, že jsem ani nedýchala, jak nádherně byly napsané. Áááááá krása!

04.01.2019


AgatheAgatheAnne Cathrine Bomann

Skvělej debut, jednoduchý příběh, krásný obraty. Krátký, ale přesně vystižený život starého psychiatra a jeho vypořádávání se samotou. Trošku kýčovitý happy end, ale co už. Nikdy není pozdě.

30.09.2019


MedvědínMedvědínFredrik Backman

Tohle mě hodně překvapilo. Kupovala jsem Medvědín jako dárek tátovi, tak jsem si řekla, že si to po Spalovači mrtvol přečtu jako oddychovku, než mu to dám. Jooo, oddychovka. Čte se to sice strašně dobře a rychle, ale to téma malý komunity, která zavírá oči před svejma problémama, protože jí nesedí do šablon, je šílený. Skvěle vykreslený postavy, mnoho otázek, občas patos, občas zbytečný tajemný náhledy do budoucnosti, ale po naprosto prvoplánovým Muži jménem Ove je tohle fakt zajímavá a propracovaná kniha. Druhý díl je určitě na pořadu dne.

22.11.2019


Les mytágLes mytágRobert Holdstock

Resp.doposlouchala jsem. Má první audio kniha. Moc jsem k nim vztah neměla, ale potřebovala jsem v rámci karantény a koronaviru vypnout a chvílemi mi číst prostě nešlo. A bylo to super. Připadala jsem si jak děcko, co poslouchá pohádky před spaním. Protože Les mytág je krásná pohádka, kde se protíná vše, co mám ráda: Anglie, legendy téhle země, střet normálního a mytického světa. Super.

13.04.2020


SlavíkSlavíkKristin Hannah

četla jsem v angličtině, původně byl záměr si hlavně procvičit jazyk, ale kniha mě úplně pohltila. Skvěle popsaná atmosféra válečné Francie. Jsem ráda, že jsem knihu měla v angličtině, protože v češtině jsem si jí díky ne moc vydařenému obalu moc nevšimla. Takže pro všechny, kdo si myslí stejně jako jsem si myslela, že se jedná o nějakou pitomou červenou knihovnu z 2.světové války, "do not judge book by its cover" ;)

08.01.2017


Sarajevská princeznaSarajevská princeznaEdo Jaganjac

Po dlouhý době knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem a u který jsem se párkrát regulérně rozbrečela. Není to zrovna ideální letní čtení. Anebo možná je. Protože se pak jdete projít po poli a svítí sluníčko a je vám o to víc kurva dobře, že neřešíte to, co lidi řešili v 90.letech v Sarajevu. Anebo co řeší jiný lidi teďka v jinejch silenejch zemích, zatímco se na to koukáme nevěřícně v televizi. Jsem z toho lehce v prdeli.. no doporučuji přečíst.
Pol iterární stránce - hodně stručné, strohé věty, lehce někdy bez emocí. Přesně to vystihovalo stav hlavního hrdiny. O to silnější byly momenty, kdy se to v něm zlomilo.

23.07.2017


Alias GraceAlias GraceMargaret Atwood

Čryři sta stran uteklo jako voda. Atwoodová píše prostě dobře, tady navíc napínavý a chytlavý příbě, kde pořád balancujeme nad tím, kde je pravda. Prostě ta kniha má koule, šťávu nebo co se tak o knížkách říká a naplno uspokojila mou touhu přečíst si něco, co není blbý, ale zároveň se nejedná o nějak intelektuálně náročné čtení. Prostě radost čirá.

24.04.2019


FajaFajaPetra Stehlíková

V první půlce jsem se nějak vůbec nemohla začíst, druhá už zas napínavý čtení. Jen mě štve, že musím čekat na třetí díl...to vždycky zapomenu.

24.09.2019


Možnosti milostného románuMožnosti milostného románuJan Němec

Dokonalý. Tahle kniha sedla jak hrnec na prdel. Coz je velmi nepoeticke prirovnani k velmi poeticke knize coz je asi termin, ktery hodne lidi nepouzije. Me ta kniha ale dojimala, dostala, prekvapila; mam rada Knausgarda a tohle se tomu stylem dost podoba. Taky takovy smirovani ciziho zivota, kdy jasate nad spolecnymi myslenkami a hltate cizi detaily. Po delsi dobe konecne (!)kniha, kterou jsem odkladala jen se skripenim zubu, a kterou jsem nechtela nikdy docist.

22.10.2019


Spalovač mrtvolSpalovač mrtvolLadislav Fuks

Dokonalý

16.11.2019


Kosmo knedlíciKosmo knedlíciCraig Thompson

Ježiš to bylo super! Koupila jsem to jako dárek pro dceru kamarádky a teď budu mít problém jí to dát! :)

08.12.2019


Na Větrné hůrceNa Větrné hůrceEmily Brontë

Tuhle knihu jsem četla asi pětkrát a i když v dospělosti mě postavy Kateřiny a Heathcliffa lehce iritovaly svým jednáním (čte se to jinak v 15letech, kdy je jeden ještě patetickej romantik a jinak v 36, kdy už máte nějaký životní postoj), musím říct, že je to moje nejmilovanější kniha a bude mě pořád dojímat.

21.12.2019


ToToStephen King

Tak to byl majstrpís. Navždy budu mít tuhle knihu spojenou s koronavirusovou karanténou :D Přišlo mi to jako ideální (oddychová, dlouhá) kniha na tuhle dobu. A nezklamala. Četla jsem ji pomalu, bylo mi líto, jí dočíst, ale zároveň jsem jí hltala, smála se některým bizarnostem, občas se lekla, ale konstantně a hlavně žasla nad tím, jak King umí vypracovat tak složitý příběh s tolika postavami a detaily, aniž by se mu zbořil. Je to dokonalý.

31.03.2020


1 ...