salamandrina komentáře u knih

Tohle bylo milý. Docela rychle jsem se naučila nepanikařit z těch všech jmen a spíš jsem tu knihu nechala plout jako nějaký obrazy. Humornou knihou bych to nenazvala, ale něžnou ano. Mám slabost pro tyhle krajiny, mám slabost pro divný patos, smutek, drobné detaily. Líbilo, i když do kolen mě to úplně nedostalo. Taková něžná kniha prostě.
(velký body za grafický zpracování)

4 18.04.2020

To je taková moje útěcha. Po kolikátý jsem četla? Už ani nevím. Ale pořád se u týhle knihy dojímám a směju.

Resp.doposlouchala jsem. Má první audio kniha. Moc jsem k nim vztah neměla, ale potřebovala jsem v rámci karantény a koronaviru vypnout a chvílemi mi číst prostě nešlo. A bylo to super. Připadala jsem si jak děcko, co poslouchá pohádky před spaním. Protože Les mytág je krásná pohádka, kde se protíná vše, co mám ráda: Anglie, legendy téhle země, střet normálního a mytického světa. Super.

7 13.04.2020

Nějak postrádám úplně pointu, to ale nemění nic na tom, že je to velmi dobře napsaný příběh. Velice přirozené, jemné, uvěřitelné obraty a obrazy.

1 12.04.2020

Asi na 225 strane jsem to vzdala. Hold to nesedne kazdymu a jsem rada, ze jsem se naucila knihy odkladat. Pro me straslive nezabavny, nectivy, postavy nesympaticky. Utrpeni.

je vždycky problém u takovýhle tématických antologií: že to může jednak působit šroubovaně a jednak že ne všechny styly sednou. Takže asi tak půl na půl: oblíbení spisovatelé nezklamali, ti, co jsem neznala, moc neoslovili. Pro Brňáky určitě ale daleko víc emotivnější čtení.

1 03.04.2020

Tak to byl majstrpís. Navždy budu mít tuhle knihu spojenou s koronavirusovou karanténou :D Přišlo mi to jako ideální (oddychová, dlouhá) kniha na tuhle dobu. A nezklamala. Četla jsem ji pomalu, bylo mi líto, jí dočíst, ale zároveň jsem jí hltala, smála se některým bizarnostem, občas se lekla, ale konstantně a hlavně žasla nad tím, jak King umí vypracovat tak složitý příběh s tolika postavami a detaily, aniž by se mu zbořil. Je to dokonalý.

7 31.03.2020

Tohle je prostě úžasný - kniha, která je dějově vlastně totálně špatná, která se ale strašně dobře čte. Zapomeňte na všechny ty přirovnání k Nestvůře z Essexu (podobný si jsou jen snad grafikou obálky), není to ani horor, ani historický román, není to mystery, není to magický realismus, není to milostný román a zároveň je to všechno dohromady. Jako kdyby se autorka neuměla rozhodnout a vydávala se tu na jednu cestu, tu na druhou. A to nejen, co se týká žánru, ale i co se týká postav. Dvě hlavní jsou ještě v pohodě, ale ty ostatní. Jako kdyby autorce bylo líto, že jsou jen vedlejší. Na poslední chvíli jim dává úplně zbytečně prostor, rozehrává nějaký nový román. A ta mořská panna, která je vlastně jen na posledních 50 stranách? To by to fakt nešlo bez ní? Takhle to opravdu vypadá, že tam je jen jako lákadlo na nějakou fantastiku...Leda! Že by to byl záměr, protože podobný klamavý princip je vlastně i v knize. Bohužel, to je ale prostě jen náhoda.
Ale co je na tom podivuhodný je to, že se ten příběh fakt děsně dobře čte. Autorka má smysl pro detail, popis a to mě prostě baví. Věřím ale, že spoustě lidem to musí na skoro 500 stranách iritovat. No suma sumárum, čekala jsem senzaci, ale dostala jsem podivnou směsici slov, která znějí dobře. Z hlavy to ale vyšumí velmi rychle.

2 16.03.2020

Zajímavá knížka. Poučná. Nebavil mě font toho písma a ani moc ta ilustrace (ale tak o tom to ani moc není) a klidně bych uvítala, kdyby to bylo podrobnější, ale i tak stojí za přečtení.

11.03.2020

Hodně zajímavá a inspirativní kniha. Leccos mi je tam proti srsti, asi úplně spirituálně laděná jako autor nejsem, ale jde o to si tyto věci formulovat pro sebe, svým vlastním jazykem, a pak to dává smysl. Funkční medicína mi dává smysl a je super, že někdo takhle popsal její principy, podle kterých se snažím poslední měsíce žít. V neposlední řadě je to dobrý zdroj na další odbornou literaturu.

5 07.03.2020

Docela nuda. Ani napínavý mi to nepřišlo. Nějak tu oblíbenost Nesba nechápu, ale třeba se to pak s dalšími díly rozjede...

3 07.03.2020

Tohle jsme tedy nějak nepobrala. Určitě zajímavě, netradičně napsaný, o tom žádná, ale bože na mě fakt už moc intelektuálština. Repetice mě štvala už od začátku a po každý jsem si u toho představovala, jak by vypadal tenhle příběh na divadle: nehybní herci, bez emocí, opakující stejná slova, hledící skrze sebe. I obyčejné věty by zněly jako moudro z Bible. No, neoslovila mě ta kniha vůbec, ale jako umělecký experiment, proč ne.

1 03.03.2020

Dokonalý. Sytém různých úhlů pohledu postav na stejnou věc sice může být po chvilce únavný, ale Dvořaková to zvládá s přehledem. Podle mě dokonalej popis lidskejch vztahů (nejen) na vesnici.

11 01.03.2020

Nepřišlo mi to úplně špatný, jen takový neucelený. Roztříštěný. Jako kdyby chtěla autorka za každou cenu zachytit všechny své vzpomínky a pocity ze Žižkova. Trošku chaos. Moc postav. Moc silných příběhů. Možná kdyby to bylo rozděleno do zdánlivě nesouvisejících povídek? Nějak nefunguje to propojení mezi různými postavami. Jen Žižkov nestačí.

2 28.02.2020

Pro mě zajímavé téma, takže bavilo. Nicméně je to takový úvod, no a asi by nevadilo to ještě propracovat. Myslela jsem, že lucidnímu snění tam bude věnována větší část - takže za tohle lehké zklamání. V zásadě je totiž kniha rozdělena na delší část popisující různé výzkumy snů a na závěr je velmi krátce popsán autorčin zážitek z jednoho programu o snech. Osobně by mi vyhovovalo víc, kdyby ten poměr byl naopak. Ale zajímavé čtení o tom žádná.

26.02.2020

Čím dál tím lepší. Už se od toho nemůžu odtrhnout

1 23.02.2020

Milé překvapení. Milovníci detektivek asi budou zklamaní, o to tam fakt nejde. Ani žádný mystery horor. Spíš detailní obrázek lidí žijících na severu v 19.století. Styl psaní přesně co mě baví - neumím to popsat, ale je to prostě jednoduché čtení, soustředěné, zaměřené na jednoduché věci. A přitom to čtenáře chytne a připoutá.

5 16.02.2020

Základní myšlenka je asi dobrá a dává smysl: když máš pocit, že tě něco baví, že na něco máš talent, tak to dělej. Zbytek už byly jen ego kecy a zpověďˇ jednoho rádoby slavného spisovatele, který se ohání tím, že mu vůůůůbec nevadí, že byl dlouho neúspěšný a že ke rozvedenej. Nebyl mi prostě sympatický jeho amatérský styl rádoby psychologické knihy. Předpokládám, že by mi namítnul, že to ze mě mluví můj Odpor. Odpověděla bych mu: a není celá tahle kniha majstrpís Odporu, když tím, že ji čteme, neděláme vlastně onu uměleckou činnost?

2 15.02.2020

No nevím. Mám pocit, že ani jako dítě by mě to nebavilo. Možná se to v dalších dílech rozjede jak příběhově, tak výtvarně, ale asi nemám potřebu to zkoumat.

1 14.02.2020

Mentální výplach, který mám ráda. Nic od toho nečekám. Četla jsem v angličtině, ideální jednoduchý jazyk na procvičení.

1 11.02.2020