salamandrina komentáře u knih

Dobrý příběh, jen mám pocit, že jsem něco takovýho četla už sto krát: proplétajicí se příběhy, střídání dob, zbabraný životy. Dobrý, ale žádný silný moment.

2 15.08.2020

Tyjo tahle kniha mě docela hodně dostala. Matně si pamatuju film s Heřmánkem, ale nijak zvlášť. Spíš jsem si to nepamatovala. Ten styl psaní je mi hodně blízkej, krásnej, poetickej, dojemnej. O malejch věcech. O přírodě. Já myslím, že bychom se s Otou kamarádili. Berounku už znám, ale je čas jí trochu objevit víc. Tyjo a dala bych si rybu. Na ohýnku. U řeky. A zapila bych ji slivovicí. No prostě jsem se zase dojala ☺️

4 11.08.2020

Láska. Navždy. Četla jsem už asi po desátý. Mám to strašně spojený s létem. Nedávno mě to inspirovalo k tomuto textu:
https://zuzana-kolouchova.webnode.cz/l/cesta-jde-porad-dal-a-dal/

Nedočetla. Podle mě by to bylo hezčí jako krátká povídka. Ale možná mi ten příběh jen prostě nesednul.

09.08.2020

Tohle je prostě ten štyl, kterej miluju. Nepopírám, že se s autorem znám a že si tedy asi i živěji umím představit všechny ty historky a scénky, myslím ale, že i ti, kteří se s Honzou nepotkali, si užijí dost. Někdy to není veselý čtení, ale co v životě je. U většiny "písmen" jsem řvala smíchy, výstižné věty a spojení, kouzelný historky a knajpách, holkách, divnejch pavoucích lidskejch. Paráda.
Jediný, co mě sejří je, že lidi by přece neměli bejt talentovaný takhle renesančně - nestačilo by Arndtovi, aby byl dobrej grafik? Musí ještě fušovat do literatůry?! :)

2 22.07.2020

Tak já úplně nevím. Četlo se to dobře, zajímavý to bylo, strašně chytlavý a velmi fajn jazyk, ale nějak po půlce mi přišlo, že to vede odnikud nikam. Tak jasně, je to takovej znak rodinných ság (myslím, že tohle je zamýšlený první díl?), ale je to takovej pocit, jako když ponoříte hlavu do vody a chvíli se tam rozhlížíte a koukáte, co se tam děje, a pak tu hlavu vytáhnete a vlastně úplně si nejste jistý, co jste viděli. Takhle to beru z hlediska nějakýho příběhu.
Co se týká vykreslení měnícího se obrazu místa, tak to bylo naprosto mistrný a super a patrně to asi byl i cíl.
Rozhodně to stojí za přečtení, pokud vás zajímají historický ságy z ne tak známých dějin.

9 21.07.2020

Skvělý čtení na záchod :) ne jako vážně. To ráno pak tak poetičtěji začíná :)

4 17.07.2020

Tak tohle je přesně ten druh psaní a poetiky, kterej mě dostává do kolen. Moc krásný. Fakt. Víc o tom asi radši psát nebudu - nechám si ty obrazy zarytý v duši.

9 13.07.2020

Hodně silná kniha, zajímavá pro všechny, kterých se to týká. Určitě se k ní vrátím. A ne - oběť neznamená "jen" to, že vás třeba někdo znásilní nebo přepadne. Podle mě povinná literatura pro všechny rodiče a lidi, co chtějí mít děti, nebo měli s rodiči poměrně nevyrovnaný vztahy.

1 10.07.2020

Je fajn číst tyhle knihy znovu a nemuset si je jako na vysoký pamatovat a podtrhávat v nich. Jen je absorbovat.

22.06.2020

Skvělá jízda, jedeme dál :)

21.06.2020

Super kniha. Skvělá prevence a podle mě pro mnohé nastavení zrcadla. Takovéhle populárně naučné knihy mám ráda, i když asi kloužou jen po poruchu. Nutí mě dost přemýšlet a krotit některé své běsy.

2 07.06.2020

Až na povídku z Budapešti, která mi nějak nesedla, tak hezké propojené povídky. Nic moc veselého, nic moc převratného, ale styl psaní pěkný

4 28.05.2020

Po Lese mytág to bylo trošku jiné čtení, náročnější, divnější. Spoustu věcí jsem asi nepochopila, symbolika, trošku psychoanalýzy, divné propojení světů a nepotřeba cokoliv vysvětlovat, ale vlastně mě to nevadilo. Jako kdybych četla nějaký prastarý mýtus, který mi je něčím známý a zároveň ho nejsem sto plně uchopit.

5 27.05.2020

Jsem fanoušek divných knih Murakamiho. Světů, kde se courají černé kočky v noci se dvěma měsíci, světů, kde v dálce podzemí cinkají divné zvonečky a lákají sestoupit do jiných krajin, světů podivného klidu a preciznosti. Když vyšla jeho kniha o běhání, přečetla jsem si pár recenzí, a řekla si, že to není nic pro mě. Že mě ale asi přitahovala nějak podvědomě je možný. Když jsem začala psát pod hlavičkou Na co myslím, když chodím, inspirovala jsem se jejím názvem. Na doporučení kamaráda, fanouška Murakamiho, jsem se konečně k téhle útlé “obyčejné” knize dostala a okouzleně jí přečetla na cestě tam a zpět vlakem. Není to převratná kniha, ale je mile krásná. Není jen o běhání, ale i o psaní, o síle nebo slabosti. Fakt moc pěkný. Běhat asi zase nezačnu, ostatně i Murakami píše, že každý si musí najít ten svůj pohyb a pro mě se běhání nikdy nepřeklenulo do vášně, ale psát a absorbovat ty obyčejný věci - to mám chuť tedy velikou.

2 18.05.2020

Poprvé jsem knihu odložila. První dvě povídky jsem četla v parku, nesoustředila se a přišly mi nudné. O knize jsem ale slyšela jen chvály a tak jsem tomu dala druhou šanci. A děsně mi to sedlo! Opakující se témata alkoholu, vztahů s matkou, samoty v zdánlivě obyčejných příbězích, detaily, drobnosti, lehce nenápadný humor. No já jsem z toho byla fakt nadšená! Úplně jsem měla pocit, že autorku znám, že mi to vypráví nějaká kamarádka. Hodně doporučuji.

6 09.05.2020

Další putování Rolanda k Temný věži za mnou. Úplně mě nechytla ta retrospektivní část, raději jsem na cestách s Jakem, Susannah a Eddiem. A Ouchem. Ježiš já chci psa jako Oucha! Ale byl to hezký útěk z reality.

1 06.05.2020

Audio kniha. Milé. Ale nedá se to poslouchat moc vkusé. Optimisticky zvučný hlas předčítajícího je někdy iritující :) nicméně jinak super a milý.

2 30.04.2020

Milej čtenáři, tuhle jízdu alkoholovou, portugalskou si užij stejně tak, jako já.

20.04.2020

Dobře. Dalo mi velkou práci oprostit se od toho křesťanského kontextu. Pokud to máte s tímto náboženstvím podobně jako já (tj. nemáte k němu moc kladný, resp. spíš žádný vztah) tak doporučuji vydržet a knihu přečíst tak jako tak. Dají se tam najít dobré myšlenky a názory. Jsou těžko pochopitelné, zkousnutelné. Souhlasím s autorem, který tam někde píše "máte pocit, že když tohle uděláte, budete si připadat jak emocionálně chladné dřevo" a přesně na tomhle bodu jsem já zatím skončila. V jisté panice, rozhořčení, co to po mě chce - vzdát se vztahů k lidem, nebrat je osobně, říkat někomu blízkému (i když jen vnitřně) - nezáleží mi na tobě. Proto tě mohu milovat. To je prostě na mě trošku moc. Ale netvrdím, že mě to nepřimělo se nad jistými věcmi zamyslet. Takže číst s rozvahou, přemýšlet si o tom, vnímat sám sebe, co dělám, jak to dělám, jak myslím o lidech... to je docela fajn meditace a cvičení. I když vás ty metody úplně oslovovat nemusí.

5 18.04.2020