saez komentáře u knih
Jak já jsem si to užila... Moje malá, odpočinková radost. A musím říct, že Mirka dost překvapila :-)
Ani vlastně nevím, kde jsem tu e-knihu vzala. Přečetla jsem ji v mobilu během sporadických cest vlakem a souhlasím s ostatními čtenáři. Podruhé už to asi číst nebudu, ale místy mě to pobavilo, zpříjemnilo cestu a víc jsem vlastně nečekala.
Nečekala jsem to, ale bylo to velmi milé, smutné, vtipné, veselé, hořké i sladké zároveň.
Nádherné ilustrace a hluboké myšlenky, podané zdánlivě jednoduchou a krásnou formou.
Díky Careerdesigner za doporučení.
Konečně mi to začalo připomínat starou dobrou Deveraux. Sice to bylo trochu překombinované, ale nabídlo mi to zábavu i odpočinek a to je přesně to, co od těchto knih očekávám.
Také jste se zamysleli nad tím, jak jste si představovali svůj budoucí život na střední škole a kde jste reálně teď? A jaký z toho máte pocit? :-)
Dobře se to četlo, děj mě bavil a narážky na Prvoka, Šampóna, Karla a Tečku byly osvěžující.
Klasická detektivka, žádné potoky krve, žádná velká brutalita, ale stará dobrá metoda naslouchání a skládání střípků mozaiky. Hezky mi to ubíhalo.
Mělo to pomalý rozjezd, vleklo s mi to, ale jako oddechovka mě to uspokojilo. Nicméně je to opravdu nejslabší díl série.
Bavila jsem se, velmi dobře jsem se bavila. Jen z konce jsem trochu rozpačitá. Což mi ovšem nebrání těšit se na další díl.
Docela jsem si to užila. Zrovna jsem potřebovala nějakou dávku magie do šedého života a nebylo to špatné. Zkusím další knihy v sérii.
Tenhle díl na mě působil snad ještě depresivněji než předchozí, navzdor světlým okamžikům naděje problikávajícím temnými událostmi. Asi bych potřebovala třetí díl a nějaký happyend pro Sylvii, která je sice holka do nepohody, ale někdy už je té nepohody na jednoho prostě moc.
Bylo to jako vždy, poučné, akční, nabité dějem i informacemi. Akorát...já jsem od konce minulé knih (11. díl) při čtení celá odporně napnutá a vyloženě se bojím kdy to přijde. Monkovu ruku jsem ještě rozdýchala, ale celýho Joea? To je prostě moc!
Pořídila jsem knihu mamce, protože má ráda příběhy a obě se nám líbila. Připomněly jsme si realitu, ve které jsme žily a jak pokroucená byla.
Ach Harry, jak jsi mi chyběl. A taky tvoji kámoši, ten hvězdnej tým, na kterej by nikdo nevsadil. Já vždycky.
Na začátku jsem si říkala, že už autorka fakt jenom dojí, co to dá. Ale nakonec mám vlastně dobrý pocit, že jsem se dozvěděla zase něco víc. A poslední příběh Violet...ten neměl chybu.
Ale tak jo, tak aspoň víme jak to dopadlo. Nicméně si myslím, že autorka má svoje nejlepší léta za sebou a ani spolupráce jí nepomůže.
Moc dobře se to četlo, přesně jak to má u povídek být. Některé pohladily, některé zamrazily, jiné dojaly, nechaly vás v rozpacích či pochybách, ale u všech vás provázel pocit, že byste ještě rádi věděli, jak to bylo dál :-)
To bylo jako...vrátit se domů.
Tolik emocí najednou. Půlku knihy jsem prakticky prořvala, protože...ále přečtěte si to sami!
Když čte člověk déle, začne ho bolet ruka, jak obsáhlá ta kniha je. Klidně by stačilo i méně stránek na celý příběh, ale už jsem si zvykla, že to není jen detektivka a protože mám hlavní hrdiny v oblibě, tak ať mě ruka klidně příště bolí zas. :-)