sachista
komentáře u knih
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Po přečtení Lesu v domě jsem potřeboval Aristokratku, přestože jsem byl u čtvrtého dílu hluboce zklamán. Zklamání pokračovalo i na začátku dílu pátého, avšak postupně se rozptýlilo a dokázal jsem se zasmát a pobavit, především díky hláškám paní Tiché a chování paní matky, největší fanynky princezny Diany. Závěr pátého dílu láká na šestku, kterou si brzy přečtu.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Královna smutku v české literatuře opět potvrdila, že toto označení je nejpříhodnější. Syrový a nepříjemný příběh, mistrně napsaný, ale každý rodič a zvláště rodič malé holčičky musí mít zákonitě potíže tuto knihu číst a dočíst. Jakýkoli záchvěv či záblesk naděje je pošlapán, zadupán a všechno se jen zhoršuje. Ačkoli uznávám kvalitu a čtivost, sám jsem měl problém se posouvat dále, bylo mi hlavní hrdinky tak neskutečně líto, až se mi udělalo psychicky i fyzicky nevolno. Vzhledem k citlivosti tématu se nedokážu přiklonit ani k jasnému názoru na kauzu, jež se v souvislosti s touto knihou vyrojila. Nezapomenutelný a současně trýznivý literární zážitek.
Snuff
Chuck Palahniuk
Ačkoli miluji kultovní film Klub rváčů, literárně mi jeho autor zatím nesedl. Stejně jako u Strašidel jsem se trápil u Snuffu. Jeho styl mi zkrátka nesedí a nedokážu se na něj napojit. Oceňuji alespoň dostatečnou míru překvapení a zvratů v tolik útlé knize a velkou míru jazykové zručnosti přejmenovat tolik známých filmů, aby zněly jako porno.
Pohřbená pravda
Angela Marsons
Začínám mít na této sérii závislost. Sice jsem měl trochu větší problém se začíst ve srovnání např. s předchozím dílem, jelikož mi nevyhovovalo rozdělení týmu. Nicméně jak se začalo honit několik zajíců najednou, tak se mi zápletka zamlouvala čím dál víc a druhá polovina opět vynikající a dechberoucí.
Pokrevní pouta
Angela Marsons
Nedočetl jsem druhý díl ze série Ďábelské hry, protože jsem jej nepovažoval za klasickou detektivku. Zpětně toho lituji, protože mě fascinuje vykreslení Alex coby nejzrůdnější protivnice Kim. Třeba se k té dvojce někdy vrátím, nyní jsem zhltl pátý díl a zítra běžím do knihkupectví pro šestý, neboť jsem se nemohl od napínavého děje Pokrevních pout odtrhnout. Jsem spokojen se vším, rozuzlení perfektní, naprosto čistých a zasloužených pět hvězdiček.
Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa
Milé pohlazení po duši z Japonska pro všechny milovníky knih, zaryté knihomoly a rozjitřené melancholické duše.
Jehla v kupce sena
Ernesto Mallo
Moje nejoblíbenější nakladatelství Host se zásadně zmýlilo v žánru. Rozhodně nejde o žádnou detektivku. Na začátku se sice objeví tři mrtvoly, ale nikdo se jim poloviny knihy nevěnuje a místo toho sledujeme osudy několika postav, což bych označil částečně za magický realismus, noir, politický thriller a v závěru trochu krimi. Jako prvotina to zvláště vykreslenou atmosférou obstojí, ale Jehlu v kupce sena nelze přiřadit ke klasickým ani moderním detektivkám.
Duna
Frank Herbert
Souhlasím s názorem, že se jedná o jedno z nejzásadnějších sci-fi všech dob. Nutno vzít v úvahu, že bylo napsáno před šedesáti letech, kdy náš svět vypadal úplně jinak než nyní. V některých tématech Herbert rozhodně předčil dobu. Za nejpozoruhodnější postavu považuji Lady Jessicu, za nejodpornější naopak Barona Harkonena.
Nůž
Jo Nesbø
Divím se, že ještě někoho baví pořád číst o opilém policistovi, jenž si na polovinu svého života a tudíž hlavně průšvihů nepamatuje a neustále tápe. Jednou, dvakrát, pětkrát to možná zajímavé je, ale stavět na tom příběh i podvanácté, to už je trochu moc. Kniha mě vysloveně nebavila, a kdyby mě autor opět nepřekvapil a posledních sto stran nebylo velmi čtivých, tak bych šel s hodnocením ještě dolů. Dám si od něj zase na chvíli pauzu.
Teror
Håkan Östlundh
Knihu jsem kdysi dávno dostal darem a při revizi knihovny na ni narazil. Pustil jsem se do ní, protože švédské krimi u mě zaujímá speciální místo. Na druhou stranu konkurence je ve Švédsku tak obrovská a laťka kvality nastavena tak vysoko, že mě Teror příliš neuchvátil. Pachatele jsem odhalil hned a nerozumím tomu, že to spisovatel naservíruje čtenáři úplně pod nos. Proto se domnívám, že kniha sledovala jiný cíl a účel - politika, rodina, rasismus a tomu všem jen autor nasadil detektivní rámec. Budu souhlasit s dalšími hlasy zde, že mě nejnapínavější a nejzajímavější přišly Fredrikovy milostné lapálie. Celkovou čtivost autorovi neupírám, avšak ani se nedivím, že v ČR nevyšla celá série. Nejsem si jist, zda budu mít chuť na nějaký další díl z těch čtyř, které jsou nějakým způsobem v ČR k dispozici.
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Jednou na gymnáziu jsem dělal anketu mezi širokým okolím, známými, přáteli, spolužáky, rodinou, jaká kniha je jako první napadne, když se řekne Remarque. Počítal jsem s tím, že vyhraje buď Na západní frontě klid anebo Tři kamarádi. Anketa skončila anekdoticky - vyhrála žádná :-) První zmíněnou jsem četl před lety, ke Třem kamarádům jsem se dostal až letos v rámci jedné čtenářské výzvy. Nepovažuji ji za tolik čtivou jakou např. svoji srdcovku Nebe nezná vyvolených, na druhou stranu dokázal Remarque velmi výstižně uchopit některá nadčasová témata, jimž dominuje přátelství a láska. Nedivím se, že si tento román získává čtenáře po celém světě i bezmála po sto letech.
Listopád
Alena Mornštajnová
Kupodivu mi trochu trvalo, než jsem se začetl, na rozdíl třeba od Hany nebo Tichých roků. Potom už to byl opět další mimořádný čtenářský zážitek, avšak mám pocit, že Alena Mornštajnová soutěží s Petrou Soukupovou, která více uvrhne čtenáře do absolutní deprese, beznaděje a smutku. Bolestivé čtení...
Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory
Ivan Klíma
Ivan Klíma patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům. Touhle sbírkou mě docela překvapil, sice je jeho styl v některých případech patrný, nicméně žánrově se odklonil. Některé povídky byly napínavé, jiné mrazivé, některé méně povedené. Preferuji přece jen jeho tradiční literární počiny.
Ženy bez slitování
Camilla Läckberg
Camillu Läckberg mám spojenu se sérií s Erikou a Patrikem, proto jsem se potěšil z příjemné změny. Knihu jsem v podstatě nemohl odložit, dokud jsem ji nepřečetl - téměř filmový střih, gradace děje až do závěrečného vyvrcholení. Všechny tři osudy reálné, uvěřitelné a nebetyčně smutné.
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Rozchody jsou téměř vždy bolestné, pokud nejsou vysvobozením pro oba partnery. Radka Třeštíková přistoupila k tématu originálně jednak formou spočívající v přeházení kapitol, což vyžaduje od čtenářů zvýšenou pozornost a orientaci, jednak odvážným obsahem. Otevřeným myslím nebo lidem, kteří prožívají něco obdobného jako postavy v knize, se musí obé líbit. Explicitnost a vulgarita k těm rozchodům často patří. Oceňuji zvláště kapitolu z Markova pohledu, která nabídne i jiný úhel pohledu a potvrdí, že nikdy není žádný vztah a jeho konec černobílý - úplnou pravdu o vztahu znají vždy jen ústřední protagonisté a nikdy neleží vina stoprocentně jen na jednom z páru.
Žízeň
Jo Nesbø
Podařilo se mi v půli knihy odhalit pointu, ale Nesbo si mě zase povodil za nos tak, že jsem na svůj nápad rezignoval a říkal si, že jsem blbec, abych ke konci zíral, že je to nakonec pravda :-) Po dlouhé čtenářské pauze z důvodu pracovních povinností příjemný krimi zážitek na jedno deštivé odpoledne a večer. A jelikož pořád pršelo a pršelo, hned jsem sáhl po Noži, abych měl návaznost.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Jak aktuální téma a silný příběh ženy, jež ve svém mladém věku zakusila nesmírnou bolest a četná příkoří. Není to zrovna velikonoční čtení, ale nemohl jsem se od toho odtrhnout. Povedený román s překrásnou obálkou přesně vystihující atmosféru celého díla.
Nebezpečná hra
Camilla Läckberg
Příjemná jednohubka od autorky, kterou mám spojenu pouze s napínavými detektivkami s Erikou a Patrickem. Svižně napsáno, gradující děj, jedno tajemství za druhým spějící k neodvratné katarzi, řekl bych, typicky severské...
Lvíče
Josef Škvorecký
Krásný zážitek. Takový žánrový obrat s překvapením jsem asi neměl dosud čest objevit. Pár střípků k minulosti slečny Stříbrné jsem posbíral, ale nespojil jsem si je tak, jak se nejspíše od čtenáře očekávalo. Vyzdvihnout musím rovněž vytříbený jazyk autora, to je doslova radost hltat jeho krásnou a bohatou češtinu.
Nevítaný host
Shari Lapena
Shari Lapena si trochu hraje na Agathu Christie a částečně se jí to daří. Vytvořila další čtivou záležitost na jeden, dva, tři zimní večery a podařilo se jí mě vodit za nos. Pointu jsem neuhodl, což je pro mě základ spokojenosti při četbě krimi, detektivky nebo thrilleru.