sachista komentáře u knih

Další z řady švédských detektivek, které nezklamaly. Příběh promyšlený, všechno do sebe pěkno zapadlo, nezarazily mě nějaké zvláštní nelogičnosti, četlo se to velmil příjemně. Pořídím si celou sérii.

1 09.11.2015

Vzhledem k tomu, že v poslední době nemám na čtení bohužel skoro vůbec čas a myšlenky mi lítají i v té tramvaji všude možně, tak Aristokratka ve varu mě dokázala odpoutat od reálného světa. Opět jsem se výborně pobavil a od srdce zasmál. Evženu Bočkovi to vlastně může vydržet hodně dlouho, Kostka a její obskurní obyvatelé mohou čtenáře bavit klidně v dalších pěti, deseti dílech.

7 13.09.2015

Konečně jsem se přiměl k tomu, abych zabrousil do literárních vod veleúspěšného Johna Greena. Přiměl mě k tomu film, jehož ukázku jsem v kině zahlédl. Líbí se mi hodně i obálka, takže jsem neváhal, byť asi nejsem úplně věkově vhodným čtenářem. Začátek a rozjezd se mi líbil hodně, ale pak mě kniha unavila, chybělo mi více napětí a nějaká zásadní pointa. Druhá půlka knihy proto u mě zůstane asi navždy tak nějak v mlze.

2 14.08.2015

Pro nás pro všechny, již jsme vyrůstali u Mládí v hajzlu, Zápisků z basketbalovejch let anebo Adriana Molea, působí Roky pod psa jako nudné, prázdné, hloupé a zoufalé nevtipné. Markus Zusak měl při psaní své prvotiny asi 24 let, nemohu bohužel ani napsat, budiž mu to omluvou, protože příběh je jako z pera dvanáctiletého, možná trošku inteligentního pubescenta. Zatím největší knižní propadák tohoto roku.

1 09.06.2015

Mám pocit, jako by se Evžen Boček nadechl a na jeden zátah odvyprávěl jeden dlouhý, ba dokonce předlouhý vtip, který rozesměje, pobaví, občas nudí opakováním a trochu unaví. Začátku jsem se trochu lekl, prvních deset, dvace stran mi připadlo jako úděsný brak, ale po příjezdu na Kostku se kniha dostala do těch správných mezí a v nich zůstala až do konce. Příjemné, oddechové čtení, jen jsem měl pocit, že už čtenáře unavuje svojí monotónností. Vysloveně mě až srala postava Josefa. Jsem zvědavý, co přijde s pokračováním, zda se příběh někam posune, osobně bych doporučoval, aby se Marie III. skutečně stala duchem.

4 30.05.2015

Výrazně lepší než Netopýr, avšak stále nedosahující vysoké úrovně pozdějších dílů. Mně osobně Švábi náramně sedli, nechal jsem se unést atmosférou rozpálené a žhavé thajské metropole. Obával jsem se trapného rozuzlení, naštěstí si myslím, že bylo docela vydařené. Ještě Červenku a zase skočím do aktuálnějších vod.

1 19.05.2015

Velmi čtivá kniha napsaná přitažlivým způsobem, volba posouvání děje prostřednictvím vyprávění očima několika postav se vyplatila. Ačkoli celkově hodnotím román pozitivně, mám k němu několik zásadních výhrad. První výhrada, čistě subjektivní - první kapitolu jsem musel číst dvakrát, abych se v záplavě postav a jejich rodinných a přátelských vazeb zorientoval. Druhá výhrada, rovněž subjektivní, žádná z postav, jež příběh vypráví, mi nebyla sympatická, spíše ve mně vzbuzovaly negativní emoce. Nejméně mi vadili Connie a Richie. Třetí výhrada směřuje k samotnému základu knihy - v našich podmínkách mi připadá téměř absurdní, aby se rozpoutal takový kolotoč událostí kvůli jedné pitomé facce a to ještě uštědřené rozmazlenému frackovi. To je ale problém kulturních odlišností, v České republice by pak muselo před soudem stanout snad devadesát procent rodičů. A abych napsal i nějakou tu chválu - první kapitola, byť nepřehledná v postavách, znamenitě vykreslila atmosféru zahradní grilovačky, kapitola s Aishou mi přišla psychologicky nejpropracovanější a nejlepší z celé knihy.

29.04.2015

Švédské detektivky slaví celosvětový úspěch také mj. kvůli tomu, že obsahují něco navíc, něco, co jiné detektivky nemají. Často to bývá silná psychologická linka, úvahy o celospolečenských témat, sociopatologické jevy, politika. V Temném andělovi je velmi zdařile vykresleno všechno kolem, ale samotná hlavní detektivní linie je poměrně chabá. Příběh matky a čtyř dětí mě vzal za srdce, ale v silné švédské konkurenci to na vyšší hodnocení nestačí. Přesto dám Mari Jungstedtové určitě ještě šanci.

26.03.2015

Domníval jsem se, že čtu první díl Zuckermannovské tetralogie, až posléze jsem se dozvěděl, že jsem na to šel naopak od konce. Nevadí, na čtenářském zážitku se to nijak nepodepsalo. Můj oblíbený autor s doslovem mého oblíbeného českého autora, co víc si jako čtenář mohu přát. Pražské orgie jsou velmi čtivé a přitom obsahují řadu myšlenek, podnětů a vybízejí k reflexi. Myslím, že se mu jako cizinci podařilo velmi věrohodně vystihnout atmosféru strachu, špehování a zrady. Název knihy může sice trochu svádět k jinému žánru, ale na erotično v různých podobách jsme u Rotha zvyklí. Celkově další výborná záležitost od P. Rotha.

2 03.03.2015

Vánoční dárek, který mě nesmírně potěšil. Patrik Hartl si udržel svoji vysokou laťku, kterou nastavil svým prvním románem, dokonce bych řekl, že ji posunul ještě o něco výše. Navíc jsem měl pocit, že z románu čiší jeho láska a sympatie k vlastním postavám, byť jim do cesty staví nejednu těžkou překážku. Nemám nic, co bych vytknul, kniha mě bavila, rozesmála i dojala.

7 01.02.2015

První stránky a ten hlavní nápad je naprosto úžasný. Když jsem četl obsah románu, tak mě doslova nadchnul. Takže za nápad plný počet. Jestli s tím nápadem Delacourt naložil správně a využil veškerý potenciál, o tom uz se dá polemizovat. Mně osobně se Na první pohled líbil méně a méně, ale naopak posledních padesát stran šlo podle mě strmě nahoru a závěr se mi líbil, byť nejspíš neodpovídá tomu, co jsme od něj skoro všichni čekali. Jako filmového fanouška mě potěšily odkazy na řadu filmů, herců, režisérů. Je to tak na tři a půl hvězdičky, ale přikláním se k vyššímu hodnocení právě kvůli závěru a filmovým souvislostem.

3 18.01.2015

Plně se ztotožňuji s názorem, že pokud by Netopýr byl první knihou, která by začala brázdit česká a světová knihkupectví, nemohl by se stát Nesbo takovým celosvětovým fenoménem. Netopýr hodně zaostává za Nemesis, Sněhulákem, Spasitelem, zkrátka od čtvrtého dílu dále. Nemohl jsem se do něj pořádně začíst, pak se to trochu rozjelo, ale konec byl zase už příšerně nudný, což mi vlastně u Nesba vadí obecně, že pointu a rozuzlení servíruje příliš brzy. Vzhledem k tomu, že jsem zvyklý u něj na nadstandardní čtení, jsem s hodnocením hodně přísný a asi nějakou tu hvězdičku srážím i úmyslně. Netopýr je v silné skandinávské konkurenci podprůměrnou detektivkou.

6 08.01.2015

Silný čtenářský zážitek. Ani nevím z jakého důvodu jsem Očistu velmi dlouho odkládal, byť jsem na ni četl pochvalné recenze. Sofie Oksanen potvrzuje pověst mimořádného talentu. Příběh je vystavěn nesmírně čtivě a napínavě a vyžaduje čtenářovu absolutní pozornost a koncentraci. Proto je asi záhodno knihu přečíst v rychlém sledu, neboť těch časových rovin je skutečně několik. Naposledy jsem psal takhle nadšenou recenzi v únoru, dvě mimořádné knihy za rok neznamenají procentuální zázrak, ale jsem za ně každopádně tuze rád.

5 19.11.2014

Tenhle sklonek léta a podzim mám spojen se čtením detektivek od Monse Kallentofta. Hrozně mě chytly a měl jsem navíc motivaci zjistit, co se vlastně stalo s Marií Murvallovou. Páté roční období je snad nejdrsnější, nejbrutalnější a nejexplicitnější krimi, jaké jsem kdy četl. Místy se mi zvedal žaludek z odpornosti a hnusu. Pachatelem bylo skutečně ztělesnění zla v nejhroznější podobě a co je na tom úplně nejděsivější, zla bez příčiny, což je jedna z mých nočních můr a něco, kvůli čemuž se mé tělo zbrodí studeným potem. Mám pocit, že Kallentoft přitvrzuje knihu od knihy a děsím se toho, co nám naservíruje v šestém díle série. A opakuji, že Malin Fors je výtečně vykreslená hlavní postava, která si mě se svými démony a tvrdou slupkou s hypersenzitivním jádrem navždy získala.

5 26.10.2014

Povinná četba pro všechny Hornbyho fanoušky. Tak jsem k tomu taky přistupoval. Zpočátku jsem si vždy poslechl písničku a přečetl příslušnou kapitolu. Zjistil jsem ale, že se s mým oblíbencem Hornbym celkem rozcházíme ve vkusu, tak jsem pak už četl jen knihu bez poslechu. Celkově je to jedna ze slabších Hornbyho knih, ale prosím, když ji potřeboval napsat, nechť. Mě nejvíc zaujaly kapitoly věnované Nelly Furtado a Hornbyho autistickému synovi.

19.10.2014

Pro mě je Podzimní vražda dosud nejlepší díl série. Mons Kallentoft se podobně jako spousta dalších severských autorů uchýlil k několika časovým rovinám a vracením se do minulosti hlavních postav. A mně to v tomhle babím létu tak náramně sedlo, že jsem během pracovního týdne tuto detektivku slupnul jako malinu. Opět oceňuji a vyzdvihuji umělecký Kallentoftův styl a jeho originalitu se zapojením myšlenkových pochodů zavražděného a vraha. Přitom tím čtenáři nijak nepomáhá v pátrání. Malin Fors zapadá přesně do skupiny rozervaných, alkoholem zničených a komplikovaných detektivů, kteří v osobním životě naprosto selhávají. Přesto ve mně nevzbouzela žádné negativní emoce, naopak si myslím, že pod její tvrdou slupkou je velmi křehká a citlivá duše, která díky své empatii a správnému "naslouchání hlasů vyšetřování" představuje největší kriminalistické eso v Linköpingu. Nemohu se dočkat, až zamířím do knihkupectví pro další dva díly a zvláště jsem zvědavý, jak to vlastně bylo s Marií Murvalovou.

2 21.09.2014

Tak jsem konečně knihkupectví sáhnul po 14. dotisku veleúspěšné knihy, o níž jsem slyšel chválu ze všech stran. Drahnou chvíli jsem si tak v hlavě přemítal, co je účelem této knihy, proč je napsána a co má sdělit. Až později a po přečtení nějakých recenzí a informací o autorovi jsem pochopil, že je to projev lásky, obdivu a náklonnosti České republice a jejím dějinám 20. století. Vzhledem k tomu, že mám velmi kladný vztah k Polsku, tak mě takový literární počin těší a hřeje u srdce o to víc. Současně mi je však trochu smutno z toho, že nejspíš žádný Čech nenapíše něco podobného o Polsku...

5 09.09.2014

Psi z Rigy jsou hodně odlišným románem od prvního dílu série s komisařem Wallanderem. Nazval bych to politickým thrillerem s kriminální zápletkou. Přiznávám, že jsem se nechal strhnout výborně vybudovanou atmosférou strachu, paranoie a všude číhajícího nebezpečí. Já jsem Rigu navštívil jednou v životě v roce 2012 a na mě samozřejmě zapůsobila naprosto jinak, než je popsána v knize. I když jsem z pohádkového a kouzelného centra vystrčil nos o pár bloků dále, pocítil jsem závan starých sovětských časů. Takže si dovedu představit, že počátkem 90. let mohla Riga vypadat tak, jak ji Mankell vykresluje. Podařilo se mu udržovat mě v napětí a obavách o životy sympatických hrdinů. A přestože v románu spíše přemýšlíte o jiných tématech, než o tom, kdo je vrahem, stejně si Mankell neodpustí kriminální zápletku vychutnat a není to tak jednoduché, jak se zdá. Román Psi z Rigy splnil má očekávání a připsal Mankellovi další plusové body. Jsem upřímně zvědavý, co mě čeká v třetím díle série, ale na pár týdnů si dávám od krimi pauzu.

4 09.08.2014

Moje první čtenářská zkušenost s Henningem Mankellem. Když jsem se jednoho švédského kolegy ptal na nějaké tipy na severské detektivky a krimi, tak vedle Keplera a Larssona vyzdvihnul Mankella, který je ve Švédsku velmi respektovaným autorem. Začal jsem pěkně popořádku, když Host začal vydávat sérii s Wallanderem od prvního dílu. Vrazi bez tváře jsou klasickou detektivkou s patřičným napětím a zdánlivou bezvýchodností, která nutí čtenáře pokračovat ve čtení dále a dále, jestli se Wallanderovi ze slepé uličky podaří dostat. Všechno zapadalo, sedělo, rozuzlení mě nerozhněvalo. Hned jsem se pustil do Psů z Rigy.

09.08.2014

Tentokrát u mě asi nastal už efekt "přesycení autorem". Předchozí Walliamsovy knihy jsem hodnotil velmi vysoko, protože nabízely úžasnou kombinaci dobrodružství, humoru a morálního ponaučení pro dětské i dospělé čtenáře. Krysburger ale z této linie trochu vybočuje, morální ponaučení a jisté pohlazení po duši tady poměrně dost schází. A naopak se v něčem Walliams už dost opakuje. Pokud chtěl trochu změnit styl, asi měl být ještě odvážnější. Přesto si kvalitu a svůj minimální standard udržuje, v mých očích je však Krysburger jeho nejslabším počinem.

1 21.07.2014