sachista komentáře u knih

Zatím nejslabší Walliamsův počin, který jsem četl. Na jeho knihách jsem oceňoval, že je mohou číst malí i velcí, děti i dospělí a všechny knihy měly dojemné vyznění a poučení. U Příšerné tety jsem celou dobu postrádal něco "vyššího", prakticky mě oslovil až epilog a jedna překvapivá pointa, jinak se jedná o průměrný až podprůměrný příběh vyloženě jen pro děti. Doufám, že Příšerná teta představuje výjimku, jež potvrdí pravidlo a další příběhy se vrátí zase do úžasně rozjeté linie.

1 29.07.2017

Levhart mě příliš neuchvátil, o co víc jsem chválil Sněhuláka a Spasitele, o to víc mi připadne Levhart zbytečně natahovaný, kdyby Nesbo zredukoval román o 200-300 stránek, byl by z toho skvělý kriminální thriller s propracovanou detektivní zápletkou, kde do sebe všechny díly skládačky pěkně zapadnou. Místo toho jsme prvních sto stránek svědky přesvědčování a posledních sto stránek zbytečného, nereálného a překombinovaného laciného akčního thrilleru. Nepopírám, že se to čte samo, ale třista stran se dalo investovat jinak. Jsem zvědavý na Přízrak...

1 23.07.2017

Moje první seznámení s Rudišovou tvorbou. Prvních asi třicet stránek jsem byl zaskočen a přemýšlel, že knihu odložím, ale pak jsem se do ní začetl, líbila se mi čím dál víc, až jsem ji přečetl během jednoho večera. Některé hlášky si budu nejspíš pamatovat a některé věty moudra či pseudomoudra alespoň krátkodobě zapomenout nelze, protože se v knize neustále opakují. Zvláštní počtení, zvláštní vyústění, musím si přečíst ještě nějaký další Rudišův kousek, abych si utvořil ucelenější názor.

2 16.07.2017

Viděl jsem dnes film Polednice a dočetl knihu Polednice. Zpočátku jsem si říkal, že je to psáno hodně naivním, jednoduchým stylem bez větších ambicí, což se potvrdilo i na konci. Paradoxně zajímavější než hlavní dějová linka s vyšetřováním byla druhá linie s Martou. Hlavní pointa příliš průhledná a primitivní, chybělo tomu nějaké zásadní překvapení. A opět jsem si uvědomil, nakolik kvalitní jsou detektivky Camilly Lackberg, jejíž typicky dvě dějové linie jsou vždy důmyslně propracované a na konci úžasně propojené. U Polednice mi bylo vše hned jasné, přesto dám panu Březinovi ještě jednu šanci, když je tím laureátem Ceny Jiřího Marka...

3 16.07.2017

Kukuru jsem četl poměrně dlouho, několik měsíců. Nebylo to pro mě lehké čtení na jeden zátah, neboť jde o velmi komplikovanou osobnost a zdůraznil bych hlavně slovo osobnost, ať už se k ní pojí jakákoli pozitiva či negativa. Některé pasáže mi nejspíš utkvějí nadlouho v paměti, za všechny asi noc strávená v hotelu s mladou dívkou či přinucení Martina Huby k běhu na pět set metrů zcela zbytečně. Možná mi jen chybělo trochu více komentářů z posledních deseti let a zejména i s ohledem na autora nějaké zážitky z Činoherního klubu. Rodinná slavnost pro mě totiž představuje dosud nejsilnější divadelní zážitek.

1 09.07.2017

Při čtení další knihy od Liane Moriarty jsem sám sobě kladl otázku, jestli to už nějak nepřeháním s četbou podobné literatury a zda bych se neměl nasměrovat na nějakou typicky "mužskou literaturu". Na konci jsem ale musel konstatovat, že mě i tato kniha moc bavila, hlavní pointa tuze překvapila, párkrát jsem se dokonce nahlas zasmál a celou dobu hltal další stránky, abych to dávné tajemství odhalil. Poslední výročí je s ohledem na obsah rozhodně jedním z nejpřiléhavějších názvů.

7 09.07.2017

Není to vůbec příjemné a pohodové čtení, ale o to větší má vypovídající hodnotu. Pro mě zatím čtenářský zážitek tohoto roku. Filmové i knižní debuty vždy hodnotím o hvězdičku výše, v tomto případě, ale nemám už ani kam výše jít. Oceňuji zejména originální formu se závazkem padesáti slov na kapitolu, jež na autorku klade obrovské nároky. S tím se Lidmila Kábrtová poprala se ctí a znamenitě.

7 02.07.2017

Styl a humor Emila Hakla mi vyhovuje, směju se u jeho knih i nahlas. Některé myšlenky, vtípky nebo inteligentní přisprostlé hlášky si poznamenávám. Hovězí kostky mě ale nějak postupně unavily a zdá se mi, že se jednotlivé povídky tak nějak opakují, což vlastně není nic zvláštního, je to Haklův svět plný originálních figurek, tragikomických hrdinů hledajících smysl života. Ale hodnotím průměrně, protože mě jiné jeho knihy dokázaly chytit za srdce výrazněji.

4 01.07.2017

Knihu hodnotím jako thriller, protože každý důvtipný čtenář detektivek musí hlavní pointu odhalit poměrně jednoduše. Jako thriller dostatečně napínavé, tajemné a čtivé, správně seversky drsné, brutální až perverzní. Možná bych vypustil zbytečnou milostnou/vztahovou linku, připadala mi, že je tam vložená téměř násilně a ne tak přirozeně jako to bývá v sérii od Camily Lackberg. Ale docela se těším na pokračování.

5 25.06.2017

Kallentoftovi se podařilo zastavit posun kvality směrem dolů, ale stále je to u průměru jako všechny jeho "elementové" knihy. Myslím, že měl přestat po Pátém ročním období, a pak se pustit do dalších projektů. U Zeměbouře oceňuji alespoň poměrně strhující thrillerový závěr.

16.06.2017

Mám rád odlehčený a lehce přidrzlý humor, překvapení, zvraty a svižný děj. Všechno tohle mi C.D. Payne nabídnul a díky němu jsem se opět skvěle bavil, nejvíce asi díky postavám Casty a Heleniny matky. Výborná oddechovka.

5 25.04.2017

Nebudu Noční lov hodnotit jako detektivku, protože to bych musel v hodnocení hodně ubrat, Žádný důmyslný autor detektivek přece neodkryje karty v půli knihy, pokud by nám nechtěl uštědřit nějaký závěrečný šokující zvrat či pointu. Proto přistupuji k druhému případu Eriky Fosterové jako k psychologickému thrilleru a v rámci žánru je rozhodně nadstandardní, Bryndza opět píše nesmírně čtivě, zajímavě a i když tedy víme, jak se věci mají, stejně je druhá půle knihy záživná a napínavá. Z mého pohledu by ale třetí díl mohl vykazovat opět rysy klasické detektivky a čtenář by si měl do konce lámat hlavu nad totožností pachatele.

7 12.03.2017

Selské baroko mě neoslovilo, ale Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku mě naopak okouzlily. Naprosto se dokážu ztotožnit s dvěma výseky recenzí na tuto knihu, které jsou uvedeny na přebalu, a to konkrétně, že obsadil vyklizený prostor (přestože se můžeme pyšnit tradicí Raise, Světlé či Stašek), a že dokáže přesně vystihnout dva natolik odlišné světy vesnice a města. Kdybych měl za sebe popsat, co je pro Hájíčkovy povídky nejtypičtější, uvedl bych melancholii, nostalgii, pocit stěží popsatelného smutku, nicméně se nevyhýbá ani lehké erotičnosti či humoru, obojí se skvělé mísí v nově vydané povídce Lvíčata. Potěšil mě i propojením některých postav, které se objevují v dalších povídkách. Čistě subjektivně pro mě nejhezčí povídku představuje Příběh milovnice koňakových špiček.

4 11.03.2017

Prvních padesát stran jsem se nemohl začíst a naladit, ale poté jsem naopak stránky hltal a přesně jak je napsáno na obalu, nedokázal jsem knihu odložit. Jde o nesmírně čtivý detektivní thriller s rafinovanou zápletkou a se značným nádechem brutality a děsu. Oceňuji, že Erika Fosterová je vykreslena pravdivě, věrohodně, není to žádná nesmrtelná superžena, autor jí přiznává i slabosti a zranitelnost. A čistě subjektivně mě trochu zklamala závěrečná pointa, asi jsem si to zkrátka představoval jinak, ale celkový zážitek je nadprůměrný.

7 06.03.2017

Zábavná jednohubka s typickým humorem C.D. Payna, nicméně souhlasím s tím, že si laťku nastavil příliš vysoko, a proto od něj jako čtenáři očekáváme přece jen něco víc než jednu nekonečnou konverzaci plnou ironie a sarkasmu okořeněnou špetkou sexu.

1 01.03.2017

Němý křik jsem si koupil na letní dovolenou u more, tam jsem se k němu nedostal, a pak jsem jej založil do knihovny a zapomněl. Naštěstí jsem knihu nedávno objevil a rozpomněl se na nadšení, s níž jsem ji chtěl číst a pustil se napínavého vyšetřování spojeného s událostmi sahajícími do minulosti, což mi vždy konvenuje. Kim Stone je velmi drsná a jízlivá, jako postava je velmi dobře vykreslená a domnívám se, že je poměrně originální, nevybavuji si žádnou obdobu v literárním detektivním světě. Vysoce hodnotím chytře vystavěnou zápletku a především rozuzlení, kdy všechny části skládačky do sebe perfektně zapadnou. Nechal jsem se autorkou nachytat a za vraha tipoval nevinného - za to jsem rád, protože, kdybych uhodnul, byl bych zklamaný. Vysloveně se těším na další díl.

7 20.02.2017

Zábavné, vtipné a veselé, dvojnásobný zážitek to musí být pro čtenáře, který se orientuje hlouběji ve finských reáliích. Já mám sice povědomí o Senátním náměstí, premiérovi Koivistu, ale finské romanopisce či básníky v malíčku nemám. Ale i tak jsem se výborně bavil a konstatoval, že kniha i po bezmála čtyřiceti letech neztratil nic na kvalitě, vtipu a jisté míry nadčasovosti.

2 12.02.2017

Na rozdíl od předchozích detektivek od Klevisové jsem se nedokázal do Ostrova šedých mnichů začíst. Prvních sto stran mi připadlo zbytečně natahovaných a věnovaných každé jediné vedlejší postavě. Po vraždě už napětí stoupá a mozek pracuje naplno, aby odhalil složité propletence vztahů ostrovních obyvatel. S rozuzlením i pointou jsem spokojený, proto jako celek hodnotím pozitivně.

7 12.02.2017

Za mě jednoznačně kniha roka a to jak v kategorii obsahové, tak kategorii vizuální. Mrzí mě, že jsem se s Haklovou tvorbou tak dlouho míjel. O to víc si to nyní užívám a brzy naběhnu do knihkupectví, abych si pořídil jeho další kousky. Umina verze je zábavná, napínavá, hloubavá, dráždivá, ironická, má vše, co má správná kniha mít. Čte se velmi dobře, je svižná, přitom, i když ji hltáte, stíháte vnímat autorovy myšlenky, postřehy, smát se jeho vtipům, narážkám, vulgaritám. A do toho všeho se kocháte povedenými fotografiemi, v dnešní době poměrně unikátní záležitost - doprovodit text ani ne ilustracemi, ale fotografiemi. Velké uznání a všechny palce nahoru. Nezapomenutelný literární zážitek - zvláště si musím do zvláštního poznámkového bloku opsat rozdíl mezi lidmi, kteří točí filmy a lidmi, kteří píšou knihy.

6 07.02.2017

Mé první literární setkání s Emilem Haklem a musím konstatovat spokojenost s úsměvem od ucha k uchu. Kniha nemá ucelený děj, nedá se ani pořádně komentovat, je to sbírka různých historek, zážitků, střípků a postřehů ze života. Já jsem se velmi dobře bavil, některé hlášky jsem si poznamenal a seznamoval s nimi své blízké. Původní verzi jsem nečetl, proto nedokážu posoudit, zda autor udělal dobře, že svůj román přepracoval.

2 30.01.2017